Funny Face

Oscar 4 nominace: Kamera, Výprava, Kostýmy, Scénář . . . . . . Zlatá Palma - výběr (14.05.2004)

║Rozpočet $3milióny║ (16.07.2010)

Šéfredaktorka módního časopisu dostane "objevný" nápad - uděláme modelku z obyčejné dívky! Knihovnice Audrey Hepburnová vyfasuje výstřední šaty, líčení jako cirkusový klaun a Fred Astaire bude mít co nafotit na titulní stranu... Co si budeme říkat, na staré muzikály se člověk nedívá proto, aby se nechal oslnit originální myšlenkou, neotřelou zápletkou a hlubokým ponorem do psychologie postav. ;-) Ale Funny Face se nese v rovině až provokační bezduchosti. Obsahuje scény, které jsou vizuálně moc krásné (mám dvě oblíbené - tu s architektonickými skvosty Paříže a sekvenci, ve které se Audrey v rychlém sledu stylizuje do různých simulací pro fotky), ale dvě zcela zásadní věci mě zklamaly. 1.) Použití Gershwinovy hudby. Snad nikdy jsem neměl u muzikálu tak silný pocit, že by se z něj měla vystřihnout všechna hudební čísla, přestože některé z použitých písní mám MIMO TENTO FILM docela rád. Funny Face je zařazuje mechanicky, samoúčelně a v neprospěch rozvíjející se lovestory, kterou uřvané hudební aranžmá a křečovité tance vždy beze zbytku zadusí. 2.) Nemůžu si pomoct, ale půvab Audrey Hepburnové vidím v neokázalosti a snad i jisté neohrabanosti. Silné líčení a móda jako ze snu šíleného cukráře ji v mých očích hyzdí. Čekal jsem, že film vyústí v obligátní klišé, že je důležité, jaký je kdo uvnitř, k němuž jsem se začal upínat jako k jedinému způsobu, jak ten film obhájit. Kupodivu se to nestalo nebo ne v míře, která by pro mě byla dostatečná. Je mi líto, jsem poměrně zklamaný. 60% (27.02.2010)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. (16.12.2009)

Nečiní mi větší potíže sledovat přeměnu knihovnice v modelku, ale přirozená krása Audrey Hepburn se pod nánosem chemie na ksichtík naprosto vytratila, takže v těchto okamžicích jsem skutečně trpěl. To je však v podstatě jediná výtka, protože jinak je Funny Face muzikálem velmi rozverným a jeho hudební i taneční čísla mi přišla k chuti. Rád bych ještě upozornil na tento tanec, který sice vybočuje z nálady snímku, ale pro mne představuje famózní ztvárnění svobody lidského vyjádření - http://www.youtube.com/watch?v=r3oxqmKGM5g. (17.07.2012)

No, v porovnání s dalšíma 2 snímky režiséra Donena, a to "Zpívání v dešti" a "Šaráda", Funny Face pokulhává. Trochu mi to připomínalo slabší odvar již zmíněného slavného muzikálu. Ten však zas neměl Audrey. Ta zde byla kouzelná jako vždy a bylo docela jedno, jestli v pozici knihovnice nebo modelky (ikdyž ten první záběr na "novou" módní ikonu v růžovobílých šatech mi vykouzlil na tváři leda tak neurčitý a znechucený úšklebek; vůbec mě ta růžová barva a modeling jako takový ve filmu docela dost iritovaly). No a pak její taneční umění zasluhující hlasitý potlesk a zpěv, který nebyl sice zázračný, ale i tak se mi líbil (aspoň nějaká satisfakce za to sprosté přezpívání v My Fair Lady ;-) ). Freda Astaira jsem viděl ve filmu poprvé a s jeho hereckým (ten chlap má nějaký charizma) a tanečním, pěveckým projevem (jo, dával si to) bylo moje divácké oko docela spokojené. Jako romantický muzikál Funny Face podle mě funguje dobře, ale o žánru komedie (toho humoru tam bylo jak šafránu) by se dalo docela s úspěchem polemizovat. Ve výsledku slabší 4*. " I love your funny face, your sunny funny face..." (15.03.2010)

Audrey Hepburn můžete nazvat různě, ale směšnou tvářičkou určitě ne. Jakmile se se svým naivním úsměvem, elegantními pohyby a křehkou krásou zjeví ve filmu, ihned projasní den snad každému. Z Funny Face se na diváka valí tehdejší kouzlo atmosféry od začátku do konce a dokonce i ty umělé a místy kýčovité zpívané části do něj zapadly. Jenže u mne je to s muzikály nesmírně těžké, vzhledem k tomu, že si z valné většiny trhám vlasy. Tady tomu není jinak, melodie byly nezajímavé a všechny hudební scény nesmírně unylé. Je to škoda, protože příběh je jinak sladký a miloučký a dnes je takových jako šafránu. Za Paříž a Audrey tedy slabší 3*. A mimochodem.. rozhodně bych si k ní uměla představit lepšího partnera! (15.08.2012)

Skrz naskrz průměrný muzikál s průměrnou muzikálovou šablonou, průměrnými melodiemi. To, co ho staví do trochu příznivějšího světla jsou samozřejmě hlavní představitelé, i když, upřímně, dokážu si představit i lepší filmovou dvojici. Zpočátku jsem trochu zápasil s určitou netečností a mírnou umělostí, od jistého momentu však dostal muzikál přeci jen tu správnou šťávu. A tím momentem bylo číslo v pařížské noční kavárně, kde to Audrey opravdu parádně rozbalila a svou moderně pojatou taneční scénou dost možná přinesla celému muzikálu kýženou hvězdičku navíc. (06.04.2006)

Dnes již téměř nesrozumitelné dílko, hravý muzikál, parodie módního průmyslu nebo óda na Paříž? Těžko soudit, příliš mnoho klišé se vrství jedno přes druhé a do toho ten přezrálý Astaire a ta údajně líbící se Audrey. No, není to dobré. Proměna intelektuálky s legračním obličejem do modelky světového formátu se jednoduše nekoná, ačkoli ona by ráda... Nebo snad v onom magazínu by byli rádi za změnu. Buď jak buď, krátká kariéry této ikony, která vypadala jinak, než celé generace před ní (a pouze tím se měla stát nesmrtelnou), naštěstí brzy zhasla. (27.11.2019)

Zďaleka nie len taký profesionálne spradený a dúhovo kolorovaný muzikál o tom, ako sa knihovnícka ťapka hviezdou modelingu stane a nádavkom získa životnú lásku. Je to síce propaganda tupého módno-dizajnového kultu, ktorý ukáže, že ťahúni tohto priemyslu v podobe inovatívnych šéfiek sú hlboko cítiace empatické osobnosti s mierou pre realitu a biznis, no je to aj kritika spôsobov ľudí, reprezentujúcich tento svet. Tých proti prúdu idúcich scén a náznakov je viac: Hneď v úvode módni mágovia predvedú ukážkovú lekciu reklamnej totality pripomínajúcej svojou bezvýhradnoťou predobraz o 30 rokov mladšej piesne "Píšte všetci modrým perom!" kapely Bez ladu a skladu, Tu má celospoločenský príkaz titul "Obliekajte sa všetky na ružovo!". Vzápätí na to vtrhne arogantná skvadra leslého časpisu pre ženy do kníhkupectva, poprehadzuje všetky knihy, narobí bordel a to všetko bez náznaku porozumenia či vypýtania si súhlasu. Prostredie parížskych intelektuálskych zadymených podzemných vinární a barov je vystihnuté dokonale, čo umocňuje slávny Hepburnovej psychedelický klubový tanec, nakrútený ešte pred masívnym nástupom hlavnej vlny hippie kultúry. Nuž a nebezpečenstvo duchovných guru, z ktorých sa pomerne často stanú neomylne totalizátorské figúry s početným háremom oddaných priaznivkýň je vyobrazené skvele. Hoci toto bolo dvojsečné - na jednej strane trefné poukázanie na slepé vetvy alternatívnej duchovnej scény, na strane druhej zgeneralizovanie, že všetko, čo sa odlišuje od oficiálne tolerovaných verzií správania a rozmýšľania je zvrhlé, márnomyseľné a chlípne. Ideovo nevyrovnané, vznášajúce sa na romantickom obláčiku lásky, rozvinutej v meste lásky - Paríži - zušľachťuje charizma Audre Hepburnovej, tance vyslúžilého, no stále vo forme Freda Astaira, nejednoznačný charakter šéfredaktorky módneho magazínu a farebné ladenie scén. (14.01.2015)

Eh... mám rád muzikály, obdivuju Astairovo taneční mistrovství a miluju Audrey, ale tenhle muzikál mi nenabídl nic, co by aspirovalo na nadprůměrné hodnocení - taneční čísla slušná (dobře, v případě jednoho Fredova a jednoho Audrina výtečná), písně zoufale nechytlavé, příběh nezajímavý až otravný. Co Funny face trochu zachraňuje, je výborná Kay Thompson v roli Maggie, která narozdíl od Audrey kromě tance taky skvěle zpívá. Ano, Audrey je přinejlepším průměrná zpěvačka a jsem tak trochu rád, že ji v My fair lady přezpívali. 60% (14.08.2007)

Audrey, je t'aime. (21.04.2016)

Je zajímavý sledovat modelink z roku 1957. Z doby, kdy se neprobírali míry modelek ani kokainové minulosti a už vůbec ne fotky, kdy "tento kus masa" neumí dávat nohy křížem a že nenosí bikyny a tak podobně... Je paradox, že Audrey Hepburnová si mi víc líbila jako knihovnice, když lítala po krámu s knihama a před zrcadlem si nandavala bizazní klobouk (famózní práce Edith Head), právě v té chvíli byla pro mě ztělesněním krásy. Kdežto, když přišel na řadu Fred Astaire s hlavou jako žárovka a s návrhem, že "Potřebuji, ženu, která by byla ikonou krásy a zárověn inteligence" už jsem házel rukama nad hlavou, protože jsem věděl, že Audrey zničí. Pravda je taková, že při prvním záběru na její přeměnu v krásku jsem byl v šoku. Všechna její lidskost je pryč a jediné, co zbylo je žena zmalovaná jako děvka. Naštěstí tvůrcům došlo, že tudy cesta nevede a raději hodili zpátečku do původní podoby... Baletní minulost Audrey je setsakra znát a tančí úchvatně. Astaire zalez! (29.08.2008)

Milunka reklama na kadejake handry, Pariz, krasu Audrey Hepburn a talent Freda Astaira. To prve moc zaujimave nie je. Ten zvysok nastastie ano. Akurat zase nastve tradicny pruser distributora. Nenatitulkovat pesnicky v muzikali je vazne na facku. 8/10 (15.10.2018)

1* za Audrey Hepburn + 1* za Freda Astaira + 1* za choreografii tanců = 3*. Funny Face je oddechová podívaná, ovšem komediálních scén tam na mě bylo málo. Fred Astaire na svůj věk (58) tančil neskutečně skvěle a jsem rád, že v tomto snímku si divák mohl prohlédnout také Audrey při tancování. Prozatím nejslabší její snímek, co jsem viděl. (03.04.2011)

Velmi pěkně a stylově ztvárněný svět módy ve správně bezstarostném muzikálu. Hepburn je jako vždy bezchybná, ale nejvíc mě překvapil Fred Astaire, který se kromě svého výtečného a suverénního vystupování k Audrey (narozdíl od Humprey Bogartha v "Sabrině") i přes vzájemně značný věkový rozdíl skvěle hodí. (03.06.2004)

Napriek nesympatickým postavám, riedkemu deju a faktu, že medzi skoro 60 ročným Fredom Astairom a takmer tínedžersky pôsobiacou Audrey Hepburn nie je žiadna chémia je to príjemný dobový kúsok so skvelou výpravou a choreografiou a vynikajúcou kamerou a kulisami s podmanivými pestrými farbami. (07.01.2017)

Děj může být naivní, Audrey Hepburn by mohla být i méně krásné, stačí mi se dívat na Freda Aastaira a jsem spokojený. (19.11.2013)

Pohodová muzikálová podívaná, která splnila očekávání. Fred Astaire je dobrý tanečník. To je celkem známá věc. Ale Audrey tu nezůstala o nic pozadu. Její baletní průprava je v tanci snadno pozorovatelná. Taneční čísla tedy moc fajn. S hudbou to je trochu horší. V těch letech přeci vládl světu rock`n`roll. Chuck Berry, Little Richard, Elvis Presley, Jerry Lee Lewis zpívali svoje největší hity. Kdyby ve filmu zaznělo Hound Dog, tak to na parketu vypadalo trochu živěji. :-) Jednoznačně nejlepší zpěvačka ve filmu je Kay Thomsonová, ačkoli má pouze vedlejší roli. Příjemným zpestřením je krom tanečků a krátkého romantického příběhu i zaměření na exteriér. Režisér se rozhodl nám ukázat v krátkém detailu všechny skvosty Paříže. Dokonce kvůli jednomu krátkému záběru se štáb podíval i do zahrad Versailess. 70% (28.12.2010)

Stanley Donen urobil pre Paríž spoločne s Audrey skoro to isté, čo Wyler s Audrey pre Rím. Lenže bohužiaľ iba skoro, respektíve o dosť menej, ako by si obe krásavice zaslúžili. Paríž je nám ukázaný znova akosi inak a znova krásne, lenže nedá sa veriť scenáru. Ten je bohužiaľ celý bez konfliktu a ten záverečný pokus o zamotanie situácie pôsobí značne umelo a vykonštruovane. Donenovi sa podarilo nakrútiť zopár ultimátnych scén Audreyninej (celé fotenie momentiek v Paríži) krásy a je večná škoda, že sa mu nepodarilo nakrútiť aj nesmrteľný film. Znova opakujem, vďaka tuctovému scenáru. Veci neprispel ani fakt, že Fred a Audrey ako pár proste nefungujú. (02.01.2015)