Proboha!

"Paní doktorko, věříte v boha?" Tahle bezelstná otázka Bohuše z Dědictví se v různorodých tvarech vine celým filmem, který opravdu příkladně ukazuje, na jak hliněných nohou (a částečně i na porušení "autorských práv" :-P) je vlastně víra vybudována - a přesto se jí neskutečné množství lidí drží křečovitěji, než tonoucí pověstného stébélka. Náboženství (jakékoliv) vlastně vzniklo z toho, že si lidé neuměli vysvětlit celou řadu jevů (pro které dnes vysvětlení máme) a proto "stvořili" bohy (a nikoliv obráceně). Dnes už náboženství funguje jen jako nástroj k určitému zastrašení lidí, protože lidé, kteří se něčeho bojí (a skoro každý se bojí smrti) jsou prostřednictvím víry snáze manipulovatelní. Bill Maher na střídačku testuje jednu víru za druhou a odpovědi protagonistů občas, no, vlastně skoro pořád vyvolávají pochyby o jejich zdravém úsudku. Opravdu to místy může pro někoho, jako je Bill (anebo já) působit jako ryzí komedie - když třeba Portorikánec Jesus s pozlacenou kravatou bez mrknutí oka sám sebe prohlašuje za druhého Spasitele, anebo když ten pomatený rabínský kámoš od Ahmadinežáda neustále opakuje "Nechte mě domluvit"... Ale ve výsledku to vyznívá spíše smutně a strašlivě zároveň. Protože to, co se ve jménu víry děje dnes je (i bez násilí) mnohdy horší, než zvěrstva minulosti. (12.04.2013)

Jako dokument je Religulous slabý, protože je povrchní, zabývá se velmi malým výsekem reality a zobrazuje jen to, co se mu takříkajíc hodí do krámu. Jako komedie ovšem obstojí a po většinu stopáže je to zábava opravdu královská, a to zvlášť v těch místech, kdy si Mahler dělá srandu z jednotlivých, konkrétních hloupých lidí. Když si začne brát na paškál náboženství jako takové, začíná to trochu skřípat - a to ne proto, že by jeho postřehy byly liché, ale proto, že když se řekne A, mělo by se říct i B ... a to se v tomhle snímku nenosí. Zábavné a "dobré" to každopádně je, a to až do závěru, který sklouzne k naprosto stejné zjednodušující, verbální agresivitě (ateistické), z níž si tvůrci předtím celou dobu dělali srandu (v náboženském podání). Výsledná poučka je pak ale tak jako tak přínosná - nezáleží na tom, je-li člověk ateista nebo věřící, záleží ne jeho povaze, nitru a míře a agresivitě jeho přesvědčení. Soudě dle většiny místních nadšeně antiklerikálních komentářů ale tuším, že většina diváků si při sledování vystačila se sebepotvrzením svých nálad. PS: Jsem ateista. (08.05.2013)

Osobně bych v tomto dokumentu nechtěl vystupovat a být na pospas tomu "ironickému moderátorovi, který v každém vidí idiota"... Přesto, jsou zde myšlenky a otázky, které bych sám položil a sám jsem je také někdy položil a výsledek byl podobný jako v samotném dokumentu. Lidé prostě věří a vše ostatní je nezajímá, vy nevěříte a oni proto vidí svou víru výše. Celé je to postavené na velkém počtu náboženství, které jsou jsou "náhodou" hrozně podobné a stojí prakticky na identických základech. To nejhezčí je na dokumentu samotný paradox, kdy vědec obhajuje náboženství, kdy věřící využívá vědu a tak dokola. Celý tento kolotoč našeho světa a protínání víry a ateismu působí velmi současně a chvílemi i smutně. (25.04.2009)

Tenhle dokument je nepopsatelný, dokonale vystihuje, jak náboženství (jakékoli, včetně sekt), vymývá lidem mozky. Pro někoho, kdo s náboženskými fanatiky má osobní zkušenost, je to jednoduše řečeno pastva pro oči i duši. A navíc tomu nechybí satirický tón. Děkuji tvůrcům, že měli odvahu něco takového natočit. (01.02.2009)

Nejlepší dokument. Bill Maher má perfektní argumentaci. Neuráží, jen se slušně ptá a poukazuje na nesmysly v mnoha náboženstvích a ukazuje, jak jsou si až groteskně podobná. Mně osobně na náboženství nejvíc vadí jejich schopnost zmanipulovat normální lidi na totální magory, bez špetky odstupu a nadhledu. (11.03.2010)