Poločas rozpadu Timofeje Berezina

Ač nenatočeno Rusy, přesto na mě tento film z ruského prostředí udělal dojem. Výkon Paddyho Considineho - hlavně jeho skvěle napsané vnitřní monology - jsou něco, kvůli čemu film stojí za to vidět. Tyto bravurní vnitřní perly nádherně kontrastovaly s jednoduchostí vymahačů výpalného, jejichž osudy se s osudem hlavního hrdiny protnou až ad absurdum. A plutonium-239 vdechnuté nosní dírkou jako špatně řezaný kokian, to už je třešínka na dortu lidské blbosti... (05.02.2012)

Celý film mě prostě nemohl přejít pocit, že ty dvě linie jednoduše nejdou do sebe. Ale zároveň mi každá strana vždy vyvážila tu druhou, takže jsem si během filmu na tento styl zvykal. Navíc snímek nespěl k jasnému konci a vždy byla otázka, jak se situace nakonec ustálí. Příjemné drama s trochou humoru, více penězi a méně života. (15.02.2010)

Co bolí víc? Být zavřený ve sklenici, nebo propíchnutý špendlíkem? Stejně jako Timofej si myslím, že to nejsou špendlíky. A stejně jako ten motýl ve sklenici, i Timofej je mrtvý dřív, než jeho srdce přestane bít. Beznadějnost jeho situace činí celý film neskutečně depresivním, zatímco jeho úvahy, pronášené vyrovnaným hlasem, nám ukazují ani ne tak světýlko na konci tunelu, jako spíš pocit, že na tom konci to nemusí být tak špatné. Paddy Considine je excelentní, Oscar Isaac taktéž. Celé je to jako temná ukolébavka a celé se mi to moc líbilo. (06.05.2010)

Jsem bohužel od fochu, a tak mě některé scény, především ta, kde hlavní hrdina s ukradeným plutoniem přijde na tržiště s cedulkou "Prodám levně plutonium", přišly jako hodně nejapná komedie a z celého příběhu jsem jasně cítil, že scénárista se v branži pohybuje opravdu povrchně a má představy běžného laika. Ten, kdo by se dostal k čistému plutoniu a dokázal ho propašovat ven, by zatraceně dobře věděl, na koho se obrátit a především by se dokázal postarat o to, aby materiál nikde nechyběl. Plutonium se ve skutečnosti nekrade a nepašuje, protože má specifické vlastnosti, které ho dokážou velice snadno identifikovat a odhalit. To, co se dostává na černý trh, je obohacený uran, který zdaleka tak nezáří a je hůř odhalitelný. Jenže toho by bylo potřeba na výrobu zbraní opravdu velké množství. Ve filmu mi přišla nevyvážená snaha o jakési poselství na jedné straně a na druhé straně snaha o zábavný film s rázovitými postavičkami z podsvětí a la Guy Ritchie. Jako ryze oddechový film celkem funguje a dal bych mu 3*, ale obecně nemám rád snahu vézt se na vlně strachu z jaderného průmyslu a démonizovat ho. Pokud už dochází k průšvihům s jaderným materiálem, je to v drtivé většině v medicíně, kde šlendrián dovoluje zašantročit zářiče z rentgenů tak, aby končily na smetištích a ohrožovaly životy lidí. Tahle story je ryze vykonstruovaná, kdyby došlo - a k tomu dochází zcela výjimečně - k podobné nehodě, zacpalo by postiženému a rodině ústa štědré odstupné. To, co by představovalo největší průšvih pro vedení, by bylo zveřejnění jakýchkoli negativních informací, protože média i veřejnost jsou k naší branži hodně kritické a vždycky naladěné k hysterii. Celkový dojem: 45 %. (06.03.2011)

Takže, co jsem to měl k nočnímu menu? Jednu lini brutálně depresivní o zoufalém zoufalství jednoho ozářence, perfektně zahranou se špetkou originality. A poté příběhovou linku číslo dvě. Ta chutnala jako švihlá mafiánka, lehce komediální. A teď jsem to sežral dohromady a chutnalo to...jako meloun s kečupem, což je zlé. Meloun je dobrej, kečup by k dokonalosti potřeboval ještě něco přidat, ale taky je fajn. Ovšem dohromady je to sice zajímavé, ovšem moc mi to nesedlo. A spíš než, že by film působil bizarně, tak nudil. Škoda. Vypadalo to zvláštně, ale moc to nešmakovalo. Depresiva fungovala, komedie vcelku taky, ale když se začlo kloubit, tak jen šedý průměr. (05.01.2011)