War and Peace
Guerre et paix
Krieg und Frieden
Война и мир
Wojna i pokój
War and Peace
Režie:
Robert DornhelmScénář:
Gavin ScottKamera:
Fabrizio LucciHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Clémence Poésy, Alessio Boni, Alexander Beyer, Malcolm McDowell, Andrea Giordana, Brenda Blethyn, Violante Placido, Hannelore Elsner, Benjamin Sadler (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Velkolepá freska osudu několika ruských šlechtických rodin ve víru napoleonských válek podle stejnojmenného románu L. N. Tolstého. Nejnovější adaptace mistrovského románu Lva Nikolajeviče Tolstého se tentokrát ujal velkolepý evropský projekt osvědčené italské produkční dvojice Luky a Matilde Bernabeiových (např projekt Imperium). Na osudech Nataši Rostovové, Andreje Bolkonského a Pierra Bezuchova a dalších šlechtických rodin se tak znovu vrací do doby velkolepé nádhery šlechtického Ruska za cara Alexandra I., kdy Napoleonovy expanzivní plány zasáhly citelně do životů milionů.
Soukromé paláce petrohradské i moskevské šlechty, lásky i intriky vysoké společnosti, ale i bitevní pole napoleonských válek tak znovu ožívají pod vedením režiséra seriálu Roberta Dornhelma (Spartakus), s pomocnou režií zkušeného castingového specialisty Brendana Donnisona v největší evropské televizní koprodukci, na níž se podílely produkce Španělska, Polska, Ruska, Německa, Francie a jako hlavní producent Itálie.
Čtyřdílný seriál se natáčel celých 20 týdnů na historických lokalitách v Rusku a Litvě, účastnilo se na něm kromě úctyhodného mezinárodního obsazení také 1 800 specialistů, 15 000 statistů a a není bez zajímavosti, že mezi nimi i významný počet českých kaskadérů.
V hlavních rolích mezinárodního obsazení uvidíme mladičkou Francouzku Clémence Poésyovou v roli Nataši a skvělého italského herce Alessia Boniho v roli Andreje. Ostatní role jsou obsazeny mezinárodními hvězdami, jako je např. Malcolm McDowell, Brenda Blethynová, Alexander Beyer a další. Vynikající původní hudbu k seriálu složil mezinárodně oceňovaný polský skladatel Jan A. P. Kaczmarek (Oscar za hudbu v roce 2005).
1.díl Píše se rok 1805 a mladinká Nataša Rostovová vstupuje poprvé do kruhů moskevské šlechtické společnosti. Všechno se zdá krásné a nadějné. Bratr Nikolaj, zamilovaný tajně do jejich sestřenice Soni, dobrý přítel Pierre Bezuchov a nádherný ples pořádaný skvělými rodiči, hrabětem a hraběnkou Rostovovými. Jako vždy se tu sešla šlechtická smetánka a mezi nimi i okouzlující kníže Andrej Bolkonskij. Idylu společenské zábavy však naruší zvěst, že Rusko právě vstoupilo do války proti Napoleonovi. Všichni carští důstojníci musí narukovat pod velením generála Kutuzova a jejich ženy a lásky zůstávají doma se svými obavami.
2. díl Kníže Andrej Bolkonskij, který byl po bitvě u Slavkova prohlášen za mrtvého, se nečekaně vrací právě ve chvíli, kdy jeho žena Líza umírá při porodu malého Nikolušky. Pro Andreje přestane existovat radost až do chvíle, kdy ji v něm znovu probudí zamilovaná Nataša Rostovová. Jejich vzájemné city rostou, přesto, že Andrejův otec se postaví proti. Žádá od syna především plnění vojenských povinností a s hrdostí jej posílá do velení ruských vojsk na polskou hranici. Oba zamilované tak čeká těžká zkouška dlouhého odloučení. Nikolaj se také konečně rozhodne oficiálně oznámit, že se hodlá oženit se svou dlouholetou láskou, sestřenicí Sonjou. Hraběnka Rostovová, zničená z finanční situace rodiny, to však odmítá přijmout. Pierre, jehož ve smrtelné hodince uznal hrabě Bezuchov za svého legitimního syna a stal se tak bohatou a žádanou partií, byl intrikánským knížetem Kuraginem vmanipulován do sňatku s jeho krásnou, ale plytkou dcerou Helene. Nyní však sklízí trpké plody své poddajnosti. Helene, která získala sňatkem především bohatství, se vedle mírného Pierra nudí a ráda podlehne svádění Pierrova přítele Dolochova. Dosud mírný Pierre je vyprovokován k souboji, který však dopadne jinak, než by kdokoliv očekával. Helenin bratr kapitán Anatol, jenž stačil urazit kněžnu Marju Bolkonskou při námluvách, způsobil na frontě další ostudu tím, že zneužil nevinnou dceru svého hostitele. Kníže Andrej od něj nekompromisně žádá nápravu. Nataša s otcem, hrabětem Rostovem navštíví knížete Bolkonského, vrací se však hrubě poníženi nespolečenským chováním knížete. Anatol, který se vrátil do Moskvy, vycítí v osamělé a nezkušené Nataše dobrý cíl pro pomstu knížeti Andrejovi.
3. díl Zkušený svůdce Anatol Kuragin probudil v Nataše při setkání v opeře dosud nepoznaný zmatek. Za láskyplné podpory své intrikánské sestry Helene se vložil do hry, která mu měla pomoci pomstít se knížeti Andrejovi. Všechno však přece jen nepůjde podle jeho představ. Andrej však odkládá příjezd do Moskvy, neboť u polských hranic se začínají nebezpečně srocovat Napoleonova vojska. Zdá se, že mír nebude mít dlouhého trvání. Anatol má všechny trumfy v rukou a jen Sonjina bdělost a zásah Marji Dmitrijevny ochrání Natašu před fatální chybou. Ten nejtragičtější čin ve svém životě však přece jen udělá. Dopis, v němž se zříká zasnoubení s knížetem Andrejem, dojde až k rukám knížete Bolkonského. Už není cesty zpět. Píše se rok 1812 a Napoleon vtrhne do Ruska. Zklamaný a uražený Andrej se nechá odvelet do Smolenska, aby dostal příležitost se střetnout s Anatolem Kuraginem. To se mu sice podaří, ale válka je krutější než všechny pomsty. Pierre, jediná Natašina útěcha, se vydá k Borodinu, aby na vlastní kůži pochopil, jaké peklo je skutečná válka. Andrej je těžce raněn, Anatol Kuragin však také.
4. díl Postup Napoleonových vojsk do hloubi Ruska je nečekaně rychlý. Generál Kutuzov však ustupuje, aby zachránil zbytky ruské armády. Celá Moskva se chystá na evakuaci. Rostovovi odjíždějí do Jaroslavle k příbuzným jen s nejnutnějším a berou s sebou raněné vojáky. V jednom voze s nimi cestuje i raněný Andrej, který na sklonku života pochopil smysl odpuštění a lásky. Kněžna Marja Bolkonská, která pochovala otce, se rovněž chystá na cestu. Zpráva o Andrejovi ji však rovněž přivede do Jaroslavle. Andrej tak umírá ve společnosti žen, které nejvíc miloval. Hrabě Nikolaj Rostov nedokáže na frontě zabránit smrti nejmladšího bratra Péti, který trval na tom, že musí také do války. Rostovovi tak nejen přicházejí o majetek, ale i o milovaného syna. Náhodné setkání Nikolaje s kněžnou Marjou však přeroste v hluboký milostný cit. Pierre, který si po válečném zážitku vzal do hlavy, že provede atentát na Napoleona, je zajat a strádá životem zajatce v mužickém obleku. Před smrtí ho zachrání jen šťastná náhoda. Helene Kuraginové, která zůstala s otcem v Moskvě jako jedna z mála, zůstane z intimního vztahu s Napoleonovým pobočníkem Ramballem kruté dědictví. Napoleon odtáhl z vypálené Moskvy a Rusko se znovu probouzí k životu. I Nataša se nakonec dočká štěstí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Tolstoj poněkud instantní, divácky ovšem nepochybně vděčný, formou zručně filmově televizní... Výborné (bez ironie! ;-) zpracování pro milovníky pěkně vyrobených televizních sérií. Poctivé tři hvězdy po druhém dílu, s jedinou potměšilou jistotou, že lepší už to nebude... Nevadí. Milovníkům pravé filmové krásy stačí tahle více jak čtyřicet let stará adaptace s pravou ruskou duší a na svou dobu a podmínky vzniku vskutku velkofilmovým srdcem - http://www.csfd.cz/film/75750-vojna-a-mir-i-vojna-i-mir-i-andrei-bolkonsky/ - http://www.csfd.cz/film/77637-vojna-a-mir-ii-vojna-i-mir-ii-natasha-rostova/ - http://www.csfd.cz/film/98363-vojna-a-mir-iii-vojna-i-mir-iii-1812-god/ - http://www.csfd.cz/film/89959-vojna-a-mir-iv-vojna-i-mir-iv-pierre-bezukhov/ - a věčná škoda, že dnes už nenahlédnutelná v kině s původním formátem obrazu "panorama70mm". Zažil jsem, nezapomenutelné pocity! . . . Ovšem i přes všechny možné výtky se nakonec tímhle popkulturním produktem zas tak nic hrozného nestalo. V dnešní záplavě jiných všelijakých podbízivých a laciných rádobyuměleckých umělohmotných počinů jde o příjemně oddychový divácký zážitek, kde mně osobně kupodivu nevadí ani ta délka. Snad jen, že chtělo by se vidět v ruském znění... Každopádně pak podceňovat tenhle opus pod tři hvězdy v souvislosti s výše řečeným mi připadá tak trošku jako neférová póza... Užívejte v dobrém rozmaru! Mír šíším, vojnu paňácům! - - - - - (Sledováno průběžně se zájmem a lehkým zklamáním na ČT2, bohužel s českým dabingem, hodnocení 55., komentář zde jako šestý - 27.1.2010) ()
Hodnocení si ponechám na konec, ale mám potřebu něco napsat už teď. Stejně jako PaRi jsem si hlavně na začátku všiml opisování z Bondarčuka (tedy především v interiérových scénách, popř. v těch, které se pokoušejí poněkud toporně o lyriku). Během Bitvy u Slavkova jsem se ptal, kde je sníh, Nataša působila nějak moc vyspěle (kolegyně v práci říká jurodivě), marně jsem hledal scénu tak sugestivní jako nástup Rusů v bitvě u Hollabrunnu/Schongrabenu (snad nejvíc omračující bitevní scéna celé Bondarčukovy epopeje). Bitevní výjevy zde byly dokonce ještě slabší než v Napoleonovi (jsem zvědav, zda se někde později objeví těch slibovaných 15000 komparzistů). A car Alexandr I., vyhlášený krasavec, ztvárněný cca 50letým hercem? U většiny věcí jsem si ale říkal, že to celkem překousnu, k televizní produkci mohu projevit trochu blahosklonnosti. Co mě ale vyloženě zvedlo ze židle, bylo zvěstování Ulmské katastrofy (nikoli bitvy) Kutuzovovi samotným Mackem???!!!??? He??? Co??? Mack se při kapitulaci před Napoleonem takřka rozplakal a ten mu pak blahosklonně popsal celou strategickou situaci, ukázal mu kde soudruh z habsburské monarchie udělal chybu a ponechal si ho jako váženého hosta (Mack byl poté odsouzen vojenským soudem na dva roky do vězení a zbaven hodnosti a vyznamenání). No, uvidíme dále, moc kladů ale zatím nevidím, snad jen Malcolm McDowell obstál se ctí. Update: Koukám, že s hodnocením jsem se opozdil o mnoho let, což samo o sobě vypovídá o tom, jak moc to na mě nezapůsobilo. Taková nově evropská televzní slabota ze stejného ranku jako již zmíněný Napoleon. ()
Bondarčukovu klasiku ze 60. let jsem sice kdysi viděl, ale je to už tak dlouhá řádka let, že si kromě vrcholných - vesměs válečných - scén ony filmy nevybavím a nedokážu tedy udělat srovnání obou verzí. Myslím si ale, že na televizní poměry je to důstojný projekt, který své slavné literární předloze hanbu neudělá, a herci do svých rolí také pasují. Zvlášť Clémence Poésy v roli temperamentní mladičké šlechtičny je opravdu sympatická. Co mi ale nesedí, je sám Tolstoj, který už když jsem onen román kdysi četl, mi přijde poněkud národovecký a jeho řešení osudů postav někdy - a vlastně docela často - odpovídá jeho náboženskému a konzervativně politickému cítění. Je to takový Solženicyn 19. století. Celkový dojem: 60 %. ()
Nové mini-seriálové zpracování v televizním zpracování u mě obstálo. Myslím, že nebudu ani přemýšlet nad tím, co v příběhu mělo být, či nemělo být. Ano, ruská verze byla myšlenkově hutnější a měla ještě gigantické rekonstrukce válečných bitev. Ale nakonec zjistíte, že i bez obrazů kolosálních bitev k vyjádření slušné atmosféry a vizuálního ztvárnění stačí v plynule na sebe navazujících scénách se ponořit do děje, když tedy baví. A poté už se nestarám o čistotu historie, neboť mě zajímá tvar příběhu a scénář, který vychází z rozsáhlého literárního díla, které oslavuje především charakter duše ruského lidu v historické epoše jeho dějin. Vůbec si nemyslím, že to je špatně natočeno. ()
Tak, ako je skvostné dielo tohto veľkého autora svetovej literatúry, tak si myslím, že sa tvorcovia miniseriálu popasovali so svojou úlohou znamenite. Kniha je kniha a hlavne takýto diamant sa ťažko prenáša na plátno v rovnakej kvalite. V každom prípade treba zohľadniť TV produkciu, tak prečo je tu toľko "odborníkov" nespokojných? Boli azda postavy zahrané zle? Vôbec nie. Nepodobali sa knižnému spracovaniu, čo sa týka povahy alebo výzoru? Podobali. Neberte film ako stvárnenie histórie, berte ho ako TV román a musíte byť spokojní. A páni budú navyše spokojní aj s castingom ženských postáv. ()
Pokiaľ sa pri Vojne a mieri držia ako tak predlohy, nedá sa toho veľa pokaziť. Toto bola viac divácka verzia, menej umelecká, mala mnohé historické nedostatky, od chýbajúceho snehu v určitých momentoch, cez moderné náhrobné kamene na cintoríne, no nemôžem povedať, že by sa mi nepáčila. To, čo mi chýba k nejakému šťastnému koncu, je práve život a šťastie pre Bolkonského. Clémence Poésy je krásna herečka, ďalšia žena, od ktorej som priam nevedel odtrhnúť oči. Síce toto dielo nemá tú ruskú dušu, no ako európske dielo po rokoch je to krásne aj tak, bol to proste dobrý výber, lebo Tolstoj ako určitý predstaviteľ kresťanského anarchizmu mi je svojím spôsobom blízky. Krutý príbeh o živote, ktorý mi vie dušu proste pohľadiť napriek rozdielom. ()
Tady se historik ve mně rozhodně snažit nebude ale pojmu svůj komentář ryze (možná až přiliš) subjektivně, i když bude tak trochu reagovat i na přečtené komentáře. Knihu jsem nečetla a ač vím, že se není čím se chlubit, z ruské klasiky jsem nepřečetla nikdy nic. Rusům a ruské duši ani trochu nerozumím a Bondarčukův monumentální film mě občas nudil. A moc se mi nelíbili ani sovětští herci (což ale platí s výjimkou především Vasilije Lanovoje (Ježkovy voči, jak jenom to mám skloňovat) v roli Anatolije Kuragina a rovněž Vjačeslava Tichonova v roli knížete Andreje). Také v tomto zpracování mě kníže Bolkonskij (Alessio Boni) dokázal k televizi doslova přišpendlit (teda ke křeslu u ní). Celkově (a v obou zpracováních) mě uchvátil natolik, že jsem si (tedy ne já osobně, ale od přátel) dokázala zjistit, že předlohou pro postavu knížete (ohledně citového vzplanutí k Nataše) byl Tolstému údajně jistý Němec Tyzenhauz z dnes estonského Tallinu... Takže se nabízí otázka, proč by měl vlastně vypadat jako Rus, že? (Ačkoliv proč by nemohl vypadat jako Tichonov, (zase) že?) A i když historická věrohodnost určitě není u této verze tím, co bych mohla pochválit, a mnoho chvályhodných věcí bylo inspirováno právě Bondarčukovými filmy, vůbec mě (na rozdíl od některých) neiritovalo prostředí, i když skutečně vypadalo jako z Anglie nebo Francie (že by to vyvolala četba Soni a Nataši z románu Kněžna de Cléves? :-) ) naopak bylo mi tak nějak srdcem asi bližší než širá ruská zem. S čím se pro změnu shoduji s ostatními, tak s tím, že bitvy byly horší a nižší rozpočet byl na nich oproti sovětské verzi dost znát, ale příběhu samotnému to zas až tak moc nevadilo (a mně už vůbec ne, a to ruské, aspoň co se týče bitev překonat stejně nemohli) a ty čtyři hvězdičky si podle mě zaslouží (hlavně proto, že se ruské nebo spíše sovětské nesnažili překonat délkou)... ()
Nemám jediný důvod tuhle sérii zatracovat. Ano, možná měl být Alexandr mladší, možná by herci měli vypadat víc rusky. Přesto si myslím, že sám velký autor by byl spokojen a atmosféru se vystihnout povedlo. ()
Pokud považujeme Tolstého knihu za román románů a Bondarčukův filmový přepis za seriál seriálů (slovo film zde raději nepoužiji), potom to měl Robert Dornhelm opradu těžké, a je vůbec s podivem, že se do toho pustil, a to zřejmě bez poctivé historické, místopisné a charakterově psychologické přípravy. Nejsem proti časové aktualizaci závažených témat, ale musí přinášet novou kvalitu (nejen technickou). Také tím nemyslím oplošťování, zjednodušování a zpovrchňování, kterým se vyznačuje první díl, po kterém jsem tuto seanci odpískal. - Se stejnou jistotou jako igi B., který říká: "Poctivé tři hvězdy po druhém dílu, s jedinou potměšilou jistotou, že lepší už to nebude... " ()
Při sledování vojenských operací je patrné, že se jaksi nedostává dostatečného množství komparzistů, třebaže se tvůrci snaží ze všech sil tento nemilý detail zamaskovat. Kupříkladu bitva u Slavkova tak připomíná spíš nějakou nedůležitou místní šarvátku, oproti tomu následná bitva u Borodina mě po předchozí zkušenosti docela mile překvapila. Navzdory přece jen poněkud televiznímu zpracování nelze snímku upřít vcelku slušnou atmosféru a dostatečnou dávku věrohodnosti. Všechny čtyři díly si bez větších problémů udržují přibližně stejnou úroveň, jenom úplný závěr, který ukazuje protagonisty příběhu po několika letech, si mohli tvůrci odpustit. ()
Na pohled pěkné, co do výpravy a kostýmů bohaté, ale až moc ukecané a přespříliš zalidněné (ale to je dědictví předlohy). Není to vysloveně špatné, ale čekal jsem poněkud více. ()
Velice slušná filmová verze Vojny a míru. Herci jsou do svých rolích typově dobře obsazeni a odvádějí kvalitní výkony (každopádně herecky nejpřesvědčivější je samozřejmě mistr Malcolm McDowell). Režie je průměrná, délka je snesitelná. Mnoho výraznějších chyb zde není, snad pouze výprava místy trochu pokulhává, to ale celkové kvaloty nijak nesnižuje. ()
Těžko popisovat slovy ()
kdyby ty bitvy nebyly tak amaterský, je tam pět hvězd. ()
Jen o málokteré filmové adaptaci se dá říci, že dokonale vystihuje atmosféru knihy, v tomto případě tomu tak doopravdy je. Krásné kostýmy, výprava a herecké obsazení ( které je pro mě mnohem přirozenější než obsazení v původní ruské verzi)jen dokreslují celkový dojem. Obzvlášť bych vyzdvihla herecký výkon A.Boni, který je dokonalým knížetem Bolkonským. Pojetí bitev zajisté není nijak omračující, ale nemyslím si, že zrovna na bitvách je postaveno toto legendární dílo. V reakci na komentář pana PaRi bych chtěla podotknout, že to sám L.N. Tolstoj popisuje setkání generála Macka s Kutuzovem, navíc také v knize opomijí fakt, že bitva U Slavkova se konala na zasněžených pláních (taktéž ani v ruském podání žádný sníh nenajdete).Přijde mi proto nefér vyčítat tato fakta režijnímu zpracování této serie. ()
Opravdu nelze v tv podmínkách, s omezeným rozpočtem, věrně duchu předlohy natočit Vojnu a mír. Nelze to, za snahu a odvahu tvůrcům buďme shovívaví. Blázni jedni. ()
Přesto, že se zdá, že ne-Rus prostě ruskou atmosféru vystihnout nemůže a přes příšerný střih... PŘÍBĚH JE VELICE SILNÝ - A to, že byste při zhlédnutí náhodné scény mysleli, že se děj odehrává v Anglii či ve Francii, na tom nic změnit nemůže. ()
Už jsem si zvykla, že film se nemusí vždy držet knižní předlohy. A tak mi ani nevadilo, že tu plno věcí nebylo, že sedmnáctiletou Natašu hrála 25tiletá herečka, že Bitva u Slavkova nebyla na zasněžených pláních a zamrzlých rybnících, že Alexandrovi I. bylo v době bitvy 28 a ne 50 let. …Nic. Absolutně nic z toho mi nepokazilo dojem z Tolstého velkého díla. A pravda v něm skrytá byla i v tomto provedení dobře znát: „válka (tady sice amatérsky ztvárněná, ale ať) není nepříjemnost, ale ta nejohavnější věc na světě.“ ()
Dost dějových a vůbec celkových úprav oproti knize, italští herci jižanského typu ani za mák neodpovídají slovanským typům, výprava je omezená, ale na televizní produkci naprosto úžasná. Celé je to natočené dosti líbivým způsobem v moderním hávu zručné filmařiny. I scénář byl trošku přizpůsoben modernímu pojetí a je poněkud více mělký než by se u scénáře podle knihy Tolstého dalo očekávat. Herci jsou snaživí a charakterově věrohodní a celkově vzato jako celek je to nakonec působivé a věrohodné a navíc toto zpracování nepostrádá aspoň trochu atmosféry úžasné knihy. Má-li tato minisérie nějáké chyby (jako že má) odpouštím jí to a to zejména proto, že je vidět, že si s tím dal někdo práci - přes režii, herce, štáb, výpravu, ksotýmy a koneckonců i scénář, snaha byla a výsledek je přesně na 80%. ()
Nepochybuji o tom, že nepříliš sečtělý divák nebo třeba maturant před zkouškou bude za seriál Vojna a mír bezmezně vděčný. Stačí se podívat na film (nějak se přežije, že je roztahán na několik dílů) a ví se, o čem je řeč. Italský seriál zachovává ruského velikána pouze slovy. Dostojevskému neodpovídala ani atmosféra, ani projevy postav. A pasáže, na kterých se z hlediska výtěžku dalo utrhnout nejvíc, tedy válečné vřavy, se rozpačitosti nevyhnuly ani omylem. Škoda. ()