Muž a jeho pes

No pokud si nevšímáte toho psa, tak jsou tu hlavně vedlejší postavy, které jsou velmi zajímavé (polský taxikář, vedoucí útulku, bývalí kamarádi). Belmodno hraje dobře, ale jsou už velmi znát jeho léta. Jinak jsem zde napočítal mnoho starých francouzských známých herců. Hudba výborná. Vtip z filmu (o psu v tramvaji) je naprosto skvělý! Již jsem ho testoval na lidech a vždy lidi dostanu :-) (23.05.2009)

Muž a jeho pes je smutným filmem o stáří. Je to též pocta několika výjimečným hereckým osobnostem. S vrásčitou tváří, bílým vlasem a třesoucí se rukou stále dokáží fascinovat a uchvacovat publikum svou elegantní přirozeností, se kterou po desítky let přiváděli diváky do transu a uznalého obdivu. Vzájemné party mají jiskření a hloubku. Stárnutí a tělesná sešlost jsou nepříjemnými společníky na konci životní dráhy. Vytrhují jednotlivce ze společnosti a nechávají je na pospas krutosti sžíravé samoty a pocitům neužitečnosti. Tehdy ztrácí život člověka svůj poslední smysl a zoufale hledá cestu vykoupení a konečného řešení. Hlavní postavou příběhu je starý Charles (dobrý Jean-Paul Belmondo) v nejtěžších chvílích vlastního života. Rychlé zestárnutí ho vhání do situace, kterou po celý život nezažil. Poslední zbytky životního elánu se vyčerpávají v prohlubující se samotě, bezradnosti a pozůstatku hrdosti. Ve dvou zorných úhlech pohledu okolí. Plné porozumění a slušnost ostře kontrastují s neochotou a odtažitostí. Svět se mění, odcizování je normou a samota způsobuje palčivější bolest. Hlavní ženskou postavou je mladá služebná Leïla (velmi zajímavá Hafsia Herzi). Je Charlesovým protikladem v rozpuku životních sil. Nerozhodnost a lehkovážnost se sváří s očekáváním, dychtivostí a soucítěním. Je Charlesovým světlým bodem, a přesto mu nedokáže a neumí pomoci. Důležitou postavou je Jeanne (zajímavá Julika Jenkins), poslední spojovací článek Charlese se životem. Rychlé viditelné zestárnutí znamená konec spojení a melancholický věčný smutek v duši. Z dalších rolí: Jeannin nastávající a laskavý lékař Robert (režisér filmu Francis Huster), starý a svérázný Charlesův bývalý vojenský velitel (pozoruhodný Max von Sydow), rekonstruující řemeslník v rozpacích (Jean Dujardin), starý Charlesův kamarád Baptistin (příjemný Pierre Mondy), pokrytecký bezdomovec (sympatický Charles Gérard), polský taxikář nespokojený se synem (příjemný Daniel Olbrychski), či strávník z charity (Robert Hossein). Taková koncentrace stárnoucích legend francouzského a světového filmu se jen tak nevidí. Film způsobil poprask díky návratu Belmonda po dlouholetých zdravotních problémech. Stáří je kurva a většina lidí se mu nevyhne. (30.01.2017)

Veskrze dojemná výpověď o bezbrannosti stáří a o lidské lhostejnosti. Bezprostředně po závěrečných titulcích jsem měla dojem, že dějově poněkud roztříštěný scénář příliš spoléhá na stále VELMI charismatického Jean Paul Belmonda, jehož herecké umění nezestárlo. Teprve s odstupem času mi došlo, že tenhle snímek vznikl hlavně kvůli němu, pro něho ... že autoři jednotlivé scény zcela přizpůsobili fyzickým možnostem Bebela - tak, aby natáčení zvládl, aby si MOHL zahrát ještě jednu velkou roli ... A to je od všech zúčastněných úžasné gesto, je v něm lidskost, vřelost, poděkování, úcta i pokora. Navíc angažovali to nejvstřícnější a nejroztomilejší čtyřnohé chlupaté stvoření, jaké bylo k mání ... ;-) ... Tak přihazuju 1* navíc - za všechny ty jedinečné okolnosti, které nemůžu jen tak pominout. Z mé strany jde opět o hodnocení, ve kterém hrají velkou roli osobní sympatie, ale návrat francouzské herecké legendy na filmové plátno mě upřímně potěšil - a dojal. (18.11.2009)

Typický příklad vítězné prohry. Větší pozornost je věnována cameo rolím Belmondových slavných kolegů, než příběhu samému. Režisér a scénarista chtěli natočit jednoduchý a přesto hluboký snímek. Dialogy jsou postavené na jednoduchých otázkách a odpovědích, není tu žádné krasořečnění, jenže místo jednoduchosti nacházím spíše zjednodušování a proklamace. Nepřirozená chvíle souznění a veselí v tramvaji, výbuch vzteku vedoucího psího útulku či demonstrace na začátku, jsou totiž velice chtěné. Zbývá jen setkání se stářím hrdiny...ale to stojí za podívání. (03.11.2009)

Ačkoliv je film nabušený hereckými osobnostmi, výsledek je až na pár světlých okamžiků velice rozporuplný. To je podle mě především způsobeno špatnou režií. Film je zahleděný do sebe, nevyrovnaný a patetický. Dynamika děje velmi podivně kolísá. Mám Belmonda moc rád a tudíž mi dělá trochu problém konstatovat, že mi přišlo, že je už úplně vyřízenej, a že už skoro přišel o jiskru. Po většinu času totiž jen tupě kouká s podobnou grimasou, s kterou dříve tak brilantně hrál dementy. Toto pak velmi zvýrazňují ostatní herci, kteří naopak spíše přehrávají. Škoda. (19.12.2009)

.........důstojná derniéra......... (11.07.2011)

Působivý příběh starého muže jenž se najednou ocitne na ulici a jeho jediným přítelem je pes. Námětem i když nově zpracovaným byl film UMBERTO D. (Vittorio De Sica). Skvělé herecké obsazení, vedle velkých hvězd i řada nadějných talentů obzvláště pak Hafsia Herziová. První film Jean-Paul Bemonda od jeho mrtvice ... umělec se rozhodl snímek věnovat mladým handicapovaným lidem s nimiž se setkal během své dlouhé rekonvalescence. (15.02.2009)

Nenechte se zmást pořadím jmen herců ve výčtu čsfd, Jean - Paul tu opravdu hraje první roli. Nečekejte ale nic převratného, buďte prostě rádi, že postarší pán po zdravotních komplikacích, jeden z nejlepších herců všech dob prostě natočil ještě jeden film a dalo mu to asi dost zabrat. Snímek je laděn klidně pohledem do soukromí rozvážného staříka a jeho psa, kteří jsou tu jeden pro druhého. Charles (Jean - Paul) chce sice ještě na stará kolena být pro někoho užitečný, ale to se mu příliš nedaří a tak jediné co ho drží při životě je jeho nejlepší čtyřnohý přítel.... (02.11.2009)

Kdo nemá rád Belmonda není Čech...:-) Jsem Čech, nechám se dojmout, přesto tenhle film jsem nedokoukal.... (15.02.2011)

Zoufalství sedí na lavičce. Smutný muž s bílými vlasy, vrásčitým obličejem, letitým kufříkem a střapatým voříškem. Ti, kdo mu chtějí pomoct, nemohou, a ti, kdo mohou, nechtějí. Charlesovi zbývá už jen holý život a jeho pes, a obojího se chce i nechce zbavit… V určitém rozpoložení vám tento film může zapříčinit vymknutou sanici od samého zívání, v jiném vám naopak nakopne optimistický výhled na důchodové lehy takovým způsobem, že tento vyletí oknem a jen tak se nevrátí. Mně z něho bylo hodně smutno. (18.12.2013)

Pěkně střižená předělávka italské klasiky. Bohužel je dělaná pouze na ksicht Belmonda a ničím jiným se předloze nevyrovná. Až u poslední scény jsme si řekl, sakra, to jsme snad už někde viděl. Jenže Umberto D bylo plynulejší a určitě tam nebyly tak naivní a někdy až pitomé dialogy. Stejně je to ale kouzelný, když pod tím starým obličejem stále vykukuje Belmondův rošťák a doprovázen je příjemným vořechem. (28.11.2009)

Veliké zklamání. Jean Paul je tady netradičně v pozici zlomeného "ukňouránka", která mu vůbec nesedne. Copak zapřísáhlí fanoušci (za jednoho se považuji) chceme Jeana takhle vidět?Zlomeného a na pokraji sil?!Nikdy! Film se zbytečně táhne a hlavní myšlenka filmu uspává! Má spoustu hluchých míst,a tak dvě poctivé hvězdy. Jedna za Belmonda jako takového, pro kterého mám vždy slabost a druhá za famózní klavírní doprovod v podání P.Rombiho. (21.03.2011)

Z filmu sálá velikej smutek a jed! Nejsem si jistej, že jsem chtěl vidět, jak můj filmovej hrdina zestárnul! (20.05.2011)

Vlastně všichni moji oblíbení mají pravdu od Marigolda přes Janurybu, konče flankerem. Belmondo tento film o stáří a opuštěnosti zvládl skvěle. I příběh je dobrý, drásavý, naléhavý. Sprasen je scénář a je to škoda. Tolik nelogičnosti, tolik přeskoků děje (kdy se kurva ten pes ztratil?). Lejla, tedy Hafsia Herzi si lehá k Charlesovi do postele, to opravdu byla taková děvka, neměla deku navíc? Neví s kým má dítě ale napřed ho chce jen ona pak oba tatínkové, z čehož jeden se pod psychickým tlakem rozbrečí. Madam líbá Charlese a opírá si hlavu o jeho rameno, zárověň ho vyhazuje na ulici. Co jsi dělal Hustere, proti zprasení tohoto filmu z tak úžasným, smutným námětem? A to upozorňuji, že jsou mi psi ukradeni... (31.03.2012)

Nejsmutnější film roku, Belmondo tam vypadá opravdu strhaně. A je jednoznačné, že pokud by tam nehrál právě on, celé by to zapadlo velmi rychle prachem. (04.11.2009)

Charles (J.P. Belmondo) se dostal do nelehké situace. Po mnoha letech se ocitá bez domova, na ulici, protože jeho bytná se znovu vdává, a podnájemníka doma nemůže potřebovat. Charles si vždycky myslel, že se má na koho obrátit, pokud se dostane do potíží - ale všichni se od něj odvracejí, kromě Leily, mladé služebné, která by mu ráda pomohla, ale sama se ocitá v nelehké situaci. A tak Charlesovi zbývá jediný přítel, jeho pes... Nevím jestli je to tím jak stárnu, nebo se stávám větším cynikem, ale ač na mne po většinu filmu dělali psí oči jak J.P. Belmondo, tak i jeho pejsek, nějak to se mnou moc nehnulo. J.P. Belmonda mám prostě zafixovaného jako akčního hrdinu (maximálně tak ještě komediálně akčního hrdinu), a zde mi jeho šourání po ulicích trochu vadilo (jasně, zestárneme všichni, ale přece jen - J.P. Belmondo, svůdce žen?). A tak jsem se - mimo scén s pejskem, který by z vás vydoloval poslední hvězdičku - chvilkama dost nudil... (12.12.2012)

Belmondo je vskutku krásný člověk. Aspoň takto na mě působil v tomto filmu. Jeho herecký výkon vychází především z vlastních životních událostí, které se v jeho životě před tímto filmem odehráli. A tím pro mě pohled na jeho hrdinu získává opravdovost a dojetí. Člověk, který si svůj život prožil a teď už nejspíš jenom pokorně čeká. Hodnotit celý film znamená odprostit se od pocitu, který jsem z Belmonda měl. Scénář má trhliny, hudba mnohdy vykrádá a ostatním postavám jsem nerozumněl. Vedlejší postavy, ty, které Belmondo potká na své cestě, hrají dnes starší francouzští(nejenom) herci. Mám je uložené v paměti z různých filmů, které se tu před 1989 promítaly. A tak jsem vlastně měl radost, že je vidím. Nicméně a bohužel tahleta kombinace film vůbec nikam neposouvá. Zůstali jen vedlejšími postavami. Když jsem šel na film, představoval jsem si, že by to mohl být po letech film v duchu Alvina Straighta (Martine, vím, že ten film nemáš rád). Ale nestalo se. (11.07.2009)

Najsmutnejší film aký som kedy videla. Belmonda poznám skôr ako komika a akčného hrdinu, ale aj tu mu verím každé slovo a každý pohľad. Scéna na koľajniciach bola, neviem, skrátka ma to dojalo. Je to smutný a zároveň krásny film. Belmondo skrátka vždy bol a vždy bude úžasný herec akých je málo. (24.10.2011)

ľudia vedia byť veľmi zlý...jediné tvory na ktorých sa dá spoľahnúť sú zvieratká...film sa niekedy až nasilu snažil dojať ľudí, no niekedy sa tomu vyhnúť nedalo, obzvlášť v scénkach so psíkom...ničím to z radu nevybočuje a Belmondo mi tam proste už nesedel...7,5/10 (18.12.2011)

Unavená tvář Belmondova a unavený film. Jednotlivé scény mají posloupnost, ale tváří se jako vytržené z kontextu, což zdržuje vstřebávání a způsobuje pocit vlastní leda tak stařecké demenci a falešné hře na melancholii. Výborně zahraná etuda Maxe von Sydowa nebo Tchéky Karyo a jeho kytarové cameo dojem zachraňují jen částečně, stejně jako neodbytný pocit, že sledujeme jeden z posledních filmů (ne-li opravdu TEN poslední) nezapomenutelného velikána francouzské kinematografie, kterým Belmondo bezesporu je. 60% (13.08.2009)