• kocour22
    ****

    Jediný film, ve kterém jsou zobrazeny události kolem 17. listopadu 1939 a transportu 1200 českých vysokoškoláků do nacistického koncentráku, i když s mírnými nepřesnostmi v reáliích. Paradoxně se jedná o film německý, ačkoliv nemálo jedinců si dodnes u nás na étosu 17. listopadu, byť toho o 40 let později, buduje kariéru. Výborný herecký výkon Rudolfa Hrušínského, Jany Brejchové či Ivana Mistríka. Škoda, že je tak málo k vidění u nás.(8.6.2010)

  • Volodimir2
    *****

    Herecký skvost Rudolfa Hrušinského, Jany Brejchovej a Ivana Mistríka. Škoda, ani jeden tu už nie je medzi nami. Dokonca tu posledný krát hrala aj Hana Vitová, ktorá bola po vojne hodnotená, ako kolaborantka a odstavená od filmu. Film je natočený na motívy románu rakúskeho a izraelského spisovateľa Ben-Gavriela z roku 1958. Ide o ojedinelé dielo ktoré zachycuje život úplne rozdielnych ľudí v jednom baraku Čechov, Nemcov, Židov a ich osudov počas nacistickej éry. Prekvapilo ma, že tento film ako jediný zobrazuje udalosti okolo demonštrácie 28.10.1939 a nasledujúcich dni, až po deň pohrebu Jána Opletala dňa 17.11.1939. Vtedajší protektor Konštantín von Neurath zatvoril všetky české univerzity a pre výstrahu bolo 9 študentských funkcionárov popravených. Doba medzi 15.3.1939 a 17.11.1939 v Protektoráte Čechy a Morava bola hektická. Najskôr došlo k okupácii ale veľmi skoro spontánne začali vznikať odbojové skupiny a rýchle začína byť tento odboj aj organizovaný zhora. Protektorát je doslova zaplavený ilegálnou tlačou. Nacisti toto vzmáhajúce sa hnutie registrovali, ale prvýkrát zasiahli až 28.10.1939, kedy boli zastrelení dvaja demonštranti a neskôr pri spomienkovom pochode pred pohrebom študenta Opletala krvavo zasiahli jednotky SS. Deväť študentských funkcionárov bolo dňa 17.11.1939 v ranných hodinách v ruzyňských kasárňach popravených a 1200 študentov odoslaných do koncentračného tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Títo študenti sa postupne vracali späť domov už na Vianoce 1939 bola prepustená prvá veľká skupina a poslední z týchto študentov opustili koncentračný tábor v marci 1943. Z celkového počtu zajatých študentov sa 20 už nikdy domov nevrátili. (V rámci medzinárodnej solidarity bol v roku 1941 17. november uznaný, ako Medzinárodný deň študentstva). Dom v Kaprovej ulici je výborným napínavým, čiastočne aj dokumentárnym filmom, ktorý nám pomocou autentických záberov zobrazuje túto hroznú historickú udalosť, ale je dobre, že nás trocha prinútil sa na týmito okamihmi zamyslieť. Veď práve silnejúcim sa násilím v Protektoráte Čechy a Morava sa uzatvára aj dejová linka tohto filmu.(1.7.2017)

  • Willy Kufalt
    ***

    Bezesporu se jedná o zajímavý dramatický počin Kurta Hoffmanna, západoněmeckého režiséra převažně divácky úspěšných veseloher, i když na snímek My, zázračné děti z roku 1958 (v mých očích Hoffmannově vrcholném) i tak rozhodně nemá. Hlavně je zde patrné, že DŮM vznikal primárně pro televizi, příliš často využívané pásmo polopaticky vyprávěného komentáře nakonec ovlivnilo mé hodnocení směrem níž. Film postupně vypráví různé epizodky obyvatel jednoho činžovního pražského domu (a okolí) během 2. světové války, některé z nich patří k skutečně silným (mj. demonstrace 17. listopadu 1939 a následní transport přes 1000 vysokoškolských studentů do koncetračního tábora), režie skloubena se zmíněným vypravěčem však zdaleka nedosahuje takové síly, jakou by šlo za jiných podmínek z filmového zpracování podobných okamžiků vytěžit. Mnohé epizody brzy zapadnou v zajetí dalších, a výsledek připomíná víc než kompaktní film spíše jakoby rozjezd (v mnou viděné režisérské verzi trojdílný) k nedokončenému seriálu, přičemž ale ten poslední natočený díl by sám o sobě na 4 hvězdičky vystačil – konečně začal rozehrávat celistvější drama na větším prostoru a najednou konec... Holt nemusí vždy pršet, někdy stačí, když kape, i tak mne tento u nás dlouho nevysíláný snímek překvapil. Z plejády českých herců mne nejvíce ve svých rolích zaujali Rudolf Hrušínský a Václav Voska, což zase velké překvapení pro mne nebylo. :) 65%(13.2.2020)

  • NinadeL
    **

    Na úvod si shrňme určité zmatení. Ponrepo uvádí verzi v délce 114 minut, na DVD z kolekce ARD vychází tří dílná verze v kombinaci 38 + 58 + 58 minut. Už toto samo o sobě je velmi podezřelé, když se dále objevují další a další domělé stopáže a v české televizi nebo na českém DVD Das Haus in der Karpfengasse nenalézáme v posledních letech vůbec. Není podstatné, jestli jde o umělecky přínosný projekt, zkrátka opět narážíme na nesmyslnost našich dramaturgických plánů. Na každý pád Dům v Kaprové ulici stojí za pozornost pro realizaci společného týmu Berlín-Mnichov-Praha, který dal příležitost Kurtu Hoffmanovi pracovat s českými herci mimo jejich domácí škatulky. Velice zajímavý je tu Deyl ml., Voska a Hana Vítová. Určité zmatení vyvolává skutečnost, že například Iva Janžurová si své dialogy namluvila sama, Jana Brejchová přechází z té své málo uvěřitelné němčiny neustále do češtiny a na delší věty má dabérku. Zcela zásadní je nicméně téma, které by v takovéto podobě jen v českém prostředí samozřejmě nevzniklo. Takže lze ocenit intenzivní Liškovu hudbu, která společně s Illíkovou kameru vytváří několik velmi zajímavých expresivních mometů. Na druhou stranu klasicky naprosto selhává dobová výprava, rekvizity, kostými a líčení. Takže sice řešíme konkrétní události v konkrétních dnech, ale po Staroměstském náměstí je lépe se nerozlížet po komparzu, což zvlášť vyniká v kombinaci s dokumentárními dobovými prostřihy.(27.1.2010)

  • fragre
    ***

    Trochu jsem uvažoval, co mi na tom filmu neštymuje, až jsem došel k tomu, že je to ten německý podíl. Kamera, hudba, výkony čs. herců, to všechno víceméně šlape, jak je našinec u našich filmů z 60. let zvyklý. Ale nějak mi do toho nesedí to herectví německých protagonistů. Rovněž je ten příběh někdy přizpůsoben německému publiku, takže jsou tam vysvětlovány jevy, které tehdejšímu českému publiku byly jasné. To na našince působí rušivě. Dokonce více rušivě než třeba německy namluvený Rudolf Hrušinský.(28.10.2017)

  • - Filmovalo se v Praze: Staroměstské náměstí, Karlův most, Smetanovo nábřeží, Havlíčkovy sady, Střelecký ostrov, Hradčany, Křížovnické náměstí, Novotného lávka, Zámecké schody, Žižkov, Valdštejnské náměstí, u Lužického semináře, Hořejší náměstí, chrám Matky boží, Loretánská ulice, Kampa, Rokycanova ulice, Slavíkova ulice, Vlašská ulice, Jáchymova ulice, Haštalská ulice, Kozí ulice, Gogolova ulice. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

  • - Film se odehrává na počátku Protektorátu, přesto z úřadovny SS vyjíždí v čele kolony vozidel ze zatčenými demonstranty nákladní vůz typu Praga S5T, vyráběný až od roku 1956. (Ganglion)

  • - Druhý film Jany Brejchové pod režijním vedením Kurta Hoffmanna, v roce 1963 předcházel Zámek Gripsholm. (NinadeL)