Zuřivý reportér

Volné pokračování filmu Lovec senzací.Praha před 1.světovou válkou :Novinář Egor Ervin Kisch na stopě několika senzačních odhalení a jako svědek řady pozoruhodných událostí.Zpěvák J.Laufer v titulní roli sice fyzicky vůbec neodpovídá skutečné podobě slavného reportéra , ale jeho herecký výkon působí sympaticky. (21.12.2006)

Malou pihou na kráse je německá koprodukce, která jako vždy dosadila do filmu nespočet škaredých Němců. Ale i od toho se dokážu oprostit, protože snímek má neskutečný šmrnc, slovní i hudební humor a charismatického představitele titulní role. A pan plukovník je skutečně jako živý, člověk se nemůže paní hraběnce divit, že jeho portrét zulíbala. (08.11.2014)

Josef Laufer v hlavní roli adaptací života a díla světoznámého pražského novináře Egona Erwina Kische. Hezké, místy lehce absurdní zápletky s výměnou postav žebráka a bohatého redaktora nebo kuriózního důvodu, proč se z Kische nemohl stát zasloužilý voják :o) Poté pak osobitý pohled na začátek 1. světové války za (ne)přímé účasti samotného Jaroslava Haška. Skvostné! Režisér Martin Hollý mě nezklamal ani v netradičně "oddechovém" žánru. Skvělým Lauferovym protihráčem se stává Čestmír Řanda a jako celek v mezinárodní koprodukci nabízí zajímavou hereckou sestavu včetně malé stopy členů z Pražské pětky...a dokonce mi nevadil ani Václav Vydra! Jenom neodpustím tehdejší dramturgii, že Němci toho viděli vrámci původní podoby pětidílného seriálu "Tržiště senzací" dvakrát tolik, zatímco do československé distribuce šly pouze 2 sestříhané filmy (druhým je Lovec senzací). Dohromady tak vypustili vedle celé jedné povídky i několika dalších scén z ostatních povídek, konkrétně zde narozdíl od německé verzi chybí mj. scéna, kde Hašek spolu s Ladou představují Kischovi slavného Švejka a k němu i první ilustrační nápady. 85% (11.06.2018)

Egon Erwin Kisch byl český reportér, píšící ale německy. Pod přezdívkou Zuřivý reportér je považován za zakladatele investigativní žurnalistiky. Jeho tvorba je ale považována spíše za literaturu než objektivní popisování reálných událostí. Témata hledal na periferii společnosti a pyšnil se neobvyklou vytrvalostí. Většinu z toho, co posbíral, shrnul, mimo jiné, v knize pod názvem „Tržiště senzací´. čehož se v Německu chytli filmaři a to už v roce 1963 a pod stejnojmenným názvem vznikl televizní film. Kisch dokázal s fakty tak věrohodně manipulovat, že se mu prý údajně podařilo ošálit i spoustu seriózních literárních autorů. Zkrátka dokonale propojoval fakta s vymyšlenými dějovými odbočkami za použití lehkého humoru a dobře promyšlených point. Vtom byl doslova  mistr svého oboru. A tak není divu, že si na něj televizní tvůrci v roce 1985 opět vzpomněli a z jeho tvorby udělali přímo povídkový televizní seriál, ve kterém jsou povídky propojeny právě postavou novináře.  Egon Erwin Kisch osobně, kterého si zahrál Josef Laufer. Seriál sice natáčel Barrandov, ale na německou zakázku, tudíž byl určen pouze pro televizní trh západních zemí.  Českoslovenští diváci však ochuzeni nebyli. Místo seriálu byl vytvořen filmový sestřih, do kterého se vybraly jen určité příběhy. Filmové sestřihy byly dohromady vytvořeny dva. Tento nesoucí Kischovu přezdívku, čímž uvidíme, proč zrovna takovou měl, a druhý byl uveden již pod názvem dle knižní předlohy „Lovci senzací´ Povídky jsou jemné, humorné, a dokonce i poučné. Škoda, že čeští diváci nikdy nedostali možnost vidět přímo celý seriál. Jistě stojí za to. (04.08.2022)

Ačkoliv tento film vznikl obdobně jako snímek Lovec senzací (tj. sestřiháním seriálu pro německou televizi), působil na mě ještě nesouroději. Možná to bylo tím, že děje obou původních Kischových (Tetovaný portrét a Nedozírné důsledky) nemají nic, co by je spojovalo a že sami o sobě obsahují vícero dějových linek. Celé je to též více odlehčené, ač uznávám, že zrovna ta příhoda o vytetovaném důstojníku na Kischově zadnici je vážně pěkně humorná. Co mě zaujalo nejen zde ale i v druhém filmu, byla velmi pěkná hudba Jiřího Svobody, z nichž některé motivy (třeba tanec ve vykřičeném domě) znám z nějakých jiných filmů, takže asi později došlo k jejich opětovnému použití. (30.03.2024)