Lidice

Do kolen a do nějakého mrazení v zádech mě Nikolaev a spol. rozhodně nedostávali, nicméně na český film tu máme hned několik velmi příjemných změn. Lidice sice nemají nějaké výrazné vrcholy, ale zato po celou svou délku velmi sympatickou a velmi komorní atmosféru, skvostný vizuál i několik hereckých highlightů (nejvíc mě oslovili Veronika Kubařová, Zuzana Bydžovská a především mnohovrstevnatá postava Romana Luknára). Samozřejmě hned v úvodu zamrzí poměrně roubovaná až zmatená scéna, která dostává Rodena do vězení (kde začíná poměrně jiný, místy mnohem lepší příběh, než který se odehrává v zatím nic netušících Lidicích), u následného konání mladých zase často šustí dialogy, u atentátu mi naopak chyběl větší tah na bránu, při vypálení na mě obec působila jen jako nějaká nezúčastněná kulisa, postav je zbytečně moc, dějových linií jakbysmet, RYZÍCH emocí trestuhodně málo, ale ne, nebudu házet špínu na kvalitní tuzemský film, kterých tu máme v posledních letech zatraceně málo!! Možná i proto dávám čtyři hvězdy.. i když si zaslouží spíš tři!! (02.12.2011)

Možná to bude o půlhvězdu více než si zaslouží, ale stejně musím dát plný počet. Od Lidic jsem čekal leccos, ale že na mě tak zapůsobí, to ne. Vděčí za to v první řadě Mahlerovu výtečnému scénáři, který není nijak extrémně patetický, i přes množství postav je snadno čitelný, nic zbytečně nepřikrášluje... Zkrátka působí opravdu věrohodným dojmem. Nikolaevova režie je scénáři, dá se říct, přímo úměrná. Většinu stopáže decentní, v několika okamžicích velice silná. Náladě rozhodně přispěla i hudba (opravdu netuším, proč někomu vadí, že hraje takřka pořád), kamera, která ze všech barev asi nejvíce využívá modrou a šedou, a pak samozřejmě herci. Lidice určitě nejsou hezký film. Ale dobrý film, to ano. A dal-li jsem Habbermanovu mlýnu hvězdy čtyři, musím tady přitlačit. Ještě teď mě z toho, co jsem viděl, mrazí. (03.06.2011)

Hudba: Michal Hrůza, James Harries , Karel Heřman; O Lidicíh toho mám vcelku dost načteno, takže jsem rád, že se tvůrci snažili držet historických faktů. Nehodnotil bych to jako vyjímečný filmový zážitek, ale není se za co stydět. Co mě však v kině mrzelo je, že je film natočený pouze v širokoúhém formátu 1.85:1 a ne 2.35:1, který zajišťuje více filmový zažitek a že bylo často v záběrech nepřirozeně doostřováno či dokonce nezaostřeno, což působilo rušivě. Na druhou stranu bych ocenil dobré herecké obsazení, včetně opět skvělé Zuzany Bydžovské . (07.06.2011)

Tak nějak nevím. Asi už opravdu přestávám ztrácet naději ve zlepšení stavu českého filmu. Myslím, že nejsem sama, kdo od Lidic, při docela slušném hodnocení, očekával alespoň nějakou možnost v silný a mrazivý zážitek, hodný oné kruté události, která se tehdy odehrála. Lidice nejsou špatný film, zpracováním i výkony velmi kvalitní, spíše dle velkých očekávání mnoha diváků však zklamáním. Já patřím k těm, kteří doufali, že ztvárnění tohoto činu bude více krutější a silnější. Samotnému vypálení Lidic se film nevěnuje dohromady snad ani dvacet minut. Jestli si pan režisér myslí, že k navození pocitu hrůzy postačí náckové vyhánějící obyvatele z domovů a polévání obydlí benzínem, tak se poněkud spletl. Vždyť to je k vidění ve většině válečných filmů. Hlavní zádrhel spočívá v tom, že se příliš zaměřuje na jednotlivé osudy postav, především před atentátem na Heydricha. Karel Roden se ještě před tím dostane do basy, takže velkou část děje sledujeme jeho pobyt ve vězení, kde mu dělá společnost třeba Jan Budař. Tím pádem je z celé situace v podstatě venku. V závěru pak vidíme Karla, kterak přijíždí vlakem do Lidic, sněhem se vydává k vesnici, jde dál a dál, jenže vesnice už tam není. I to na mě nejspíš mělo zapůsobit, ale nestalo se. Soustředit se na jednotlivé osudy postav je dobrý tah, ale pokud se tak děje zhruba přes hodinu, pak dvacet minut vypalování, k navození silného dojmu a nějakých emocí už nezbývá žádný prostor. Lidice nejsou především o vypálení Lidic, nesleduje obyvatele v oněch krutých okamžicích, kde by se třeba děj zaměřil na transporty, osudy lidí po onom činu a následky. Je to spíše o postavách a příběhu vyprávěném před onou událostí. Já jsem očekávala něco jiného. (19.06.2012)

Nikoli neživý pomník, ale film, který se může plně postavit na roveň tomu nejlepšímu, co na podobný téma u nás vzniklo, aniž by se cokoliv z toho pokoušel napodobit. Jsem rád, že i přes marasmus český kinematografie, přes neustálou zahleděnost do malejch lidiček a rádobyumělecký pokusy ala Protektor (čim víc na něj vzpomínám, tím prázdnější a nudnější mi připadá) u nás může vzniknout film s jednoznačným obsahem, kterej se nestydí sám za sebe a nepokouší se všechno řečený relativizovat, odpáklovat a zatlouct. A přitom ne že by nebyl plnej absurdity dějin, kdy o osudový události rozhodne malá pitomost a kdy je obyčejnej člověk semletej událostma ještě dlouho potom, co se stanou. Dle mýho názoru je ve filmu (resp. ve skvělým Mahlerově scénáři) vyvážená jak tahle rovina osobní, tak rovina dějinná. Přepínání mezi oběma polohama je plynulý a logický, pokud divák dokáže vnímat a zařadit si jednotlivý dějový monety (Heydrichovo prehudování krátce nato doprovozenej větou "a kde myslíte, že je ten čtvrtej z kvarteta"), nenápadný zakrytí Benešova obrazu při prohlídce a podobně, prolínaný s vrcholně osobníma scénama jako Rodenova cesta přes prázdnou zasněženou pláň nebo předání dopisů. Nechybí to ani postavy, skrz který si může divák sám pokládat otázky, jak by se zachoval v krizový situaci (četník Vlček). Původně jsem měl v úmyslu odměnit to čtyřmi hvězdami, ale když o tom přemýšlím, soudím, že maximum je tu zcela oprávněný. (04.06.2011)