Gjakkjó burai Kaidži

Tvůrcové seriálu Akagi si zjevně libují v hrdinech pro anime netradičních. Po chladnokrevném geniálním hazardním hráči Akagim přichází flákač a vandal Kaiji. Chlast, hazard a kradení emblémů z aut jsou mu jedinou zábavou a smyslem života. Do práce nechodí a nemá rád lidi. Lidé zase nemají rádi jeho. Těch pár kamarádů, co má, jsou stejní šmejdi jako on. Teď po jednom z kamarádu, za kterého se zaručil, musí splatit závratný dluh. Věřitel mu nabídne alternativu. Pokud si povede dobře v noci hazardních her pořádané asi za měsíc na jisté lodi, dluh mu bude odpuštěn a navíc si možná Kaiji přijde na pěknou sumičku. Kaiji po lehkém psychologickém nátlaku souhlasí. Za měsíc se však ukáže, že hra má zvláštní pravidla. Každý do začátku dostane sumu dle svého uvážení od 1 000 000 do 10 000 000 jenů. Suma se úročí 1,5% každých deset minut. Kdo bude schopen ji do konce plavby splatit, je vítěz. A jaká hra se bude hrát? Zvláštní varianta kamene, nůžek a papíru. Psychologie hry - Ani v Kaijim, ani v Akagim nepotkáme do detailu propracované postavy. Ani jeden ze seriálů po nich ostatně netouží. Vše se poměřuje hrou, psychologie postav vychází z herních situací, strategií apod. Jak bude zajímavé dění v seriálu závisí na tom, co nabízí hra, která se zrovna hraje. Karetní kámen, nůžky, papír s hvězdičkami toho nabízí překvapivě hodně a díky tomu jsou díly, ve kterých se hraje, napínavé a zábavné. Např. v díle druhém se potkáme se zajímavě modifikovaným vězňovým dilematem. Hry a díly další mi už tolik neimponovaly. Autoři se snažili je vylepšit zatuchlými záporáky, nesmyslným násilím a fyzickým utrpením (podobně postupovali i v Akagim). Hry další bohužel nedávaly hráčům takovou volnost jednání, jako hra první. Akagi vs. Kaiji - Ze srovnání obou seriálů mi jako o malinko lepší vychází Kaiji. Prvním důvodem je fakt, že hry, které se zde hrají, jsou západnímu diváku srozumitelnější než mahjong a zároveň se mění, což omezuje stereotyp. Další omezení stereotypu - Kaiji narozdíl od Akagiho leckdy i prohrává. Kolikrát vymyslí strategii, která vypadá neprůstřelně, ale zásah jiného hráče ji rozbije napadrť. Na druhou stranu Kaiji projde v průběhu hraní těžko uvěřitelnou proměnou z flákače a hajzlíka v cílevědomého dobráka. V obou seriálech se ke konci objevují těžko uvěřitelní zvrácení záporáci, jejichž šílenství je s ohledem na jejich postavení ve společnosti absurdní a naprosto neuvěřitelné, pro mě až otravné. Posedlost násilím a snaha vidět v lidech to nejhorší, stejně jako sofismatické proslovy záporáků shledávám spolu s rostoucí repetitivností dílů v druhé polovině seriálu největšími zápory jak u Akagiho, tak u Kaijiho. Lepší ***. (28.04.2008)

Vše tu bylo popsáno, tak bych jen vyzdvihl mé výtky. První je neustálý přehnaný pláč Kaijiho, pokud zrovna není v "módu všechno dám, vše se povede". Druhá je zdlouhavost. 26 episod jsem, pravda, shlédl během jediného dne, avšak představa, že bych měl týden co týden čekat na další díl, jak je to normální v ongoing sériích, tak je tu opravdu velké natahování. Za celou sérii se toho vlastně moc nestane. Je tu první hra - geniální a jedinečná (kámen nůžky papír), poté stezka odvahy, která si mne nezískala a nakonec hra Král, Poddaný, Otrok, kterou si někdy určitě s někým budu chtít zahrát. Ze začátku velmi dobrá, ale ke konci přehnaná, nudila a důvod výher záporáka byl přeci jen "nic moc". Finální utkání s Head Bossem mne potěšilo. Na konec velmi pěkné oživení a úžasné zakončení. Poklona. Všeobecně ale dojem, že po prví hře si autoři řekli "mmm, ještě bychom mohli něco vymyslet"... Nemělo to život... Třetí výtka - externí vypravěč. Proč tak křičí??? (tím jsem snad řekl vše...). Zrovna koukám na 4. episodu Akagiho a líbí se mi jak hl. postava, tak vypravěč. Nevím, proč ho tak "nadupali" v Kaijim. Klady: psychologie, promyšlení tahů, naděje, které jsou vzápětí zdupány tak tvrdě, že by se člověku opravdu chtělo brečet, nebojácnost vsadit velké částky, uvěřitelné štěstí/smůla hlavního hrdiny, reálné chování hráčů v různých hrách. Je toho dost. Ale nestačí to, abych se na Kaijiho podíval znovu. Chybí mu jiskra. Jiskra od srdce - ne jen navenek. Něco, co má třeba One Piece. Hezkých 65% (15.06.2011)

Začátek seriálu patří k tomu nejchytlavějšímu, co jsem mezi anime viděl. Netradičně originální příběh opravdu dokáže zaujmout a nutí shlédnout další a další epizody. Kaiji je drsné, kruté a dost neveselé anime "ze života". Snaží se na lidech zachytit doslova to nejhorší možné a hlavního hrdinu čeká opravdu perná hazardní jízda. Ke konci sice nadšení trochu odpadá a nastupuje lehký závan stereotypu, ale závěr mi celkový dojem opět napravil. Co opravdu potěší, je skvělý soundtrack od Taniuchi Hidekiho (podílel se např. na Death Note). Kaiji mě pohltil, donutil trochu zamyslet a rozhodně velmi zaujal. (20.07.2008)

Nic podobného jsem dosud snad ještě neviděla! Při sledování jsem někdy byla i dost zaskočena brutalitou, která se objevovala v trestech poražených (i hrajících), ale možná právě ta monstróznost navodila skvělou atmosféru hodící se přesně ke hraní gamblových her s cílem zachránit si svůj holý život a možná i poté odejít s kapsami přetékajícími milióny.. Logické myšlení Kaijiho mě často mile překvapilo, neopomínaje ani jeho "zachování lidskosti" i v těch nejzávažnějších situacích. Po zhodnocení jsem skončila se slabšími 5. (09.09.2015)

Kaiji je velice zvláštní seriál. Svou promyšleností poráží i takové majstrštyky jako Death Note, na druhou stranu nenabízí téměř nic jiného - jak v ději, tak v charakterech. Audiovizuální zpracování je výborné, nicméně jen dodává diváku na dojmu, že sleduje jakousi geniální reality show, ne anime seriál. Pokud hledáte příběh a propracované charaktery, hledejte jinde. Pokud milujete logiku nade vše, vítejte doma. (06.04.2009)