Reklama

Reklama

AC/DC: Let There Be Rock

(koncert)
  • USA AC/DC: Let There Be Rock (více)

Měli jste tam být - a teď konečně můžete. Vůbec poprvé na DVD a navíc v kompletně remasterované podobě vychází slavný film z konceru AC/DC v Paříži roku 1979, který doslova otřese vašim světem (a přišpendlí vám uši ke zdi!) Skupina – kytaristé Angus a Malcolm Youngovi, zpěvák Bon Scott na svém posledním turné, Phil Rudd a Cliff Williams – znovu oživí bouři, slávu a vášeň 13 legendárních písní (včetně drsného chorálu Highway to Hell). Sledujte to. Prožijte to. Let There Be Rock!

13 klasických písní
Live Wire
Shot Down in Flames
Hell Ain't a Bad Place to Be
Sin City
Walk All over You
Bad Boy Boogie
The Jack
Highway to Hell
Girls Got Rhythm
High Voltage
Whole Lotta Rosie
Rocker
Let There Be Rock (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (11)

JohnMiller 

všechny recenze uživatele

Môj najobľúbenejší koncert AC/DC. To asi hovorí za všetko , ale predsa vysvetlím prečo. Na koncerte zaznie 13 peciek v ktorom ani sekundu neutíchne tempo (trocha sa spomalí pri bluesovke The Jack.) Hneď na konci prvej skladby bubeník pretrhne bicie tak do nich buší. Angus svojimi akrobatickými kúskami pri ktorých hrá sóla bez chyby ma ako gitaristu udivujú plus keď v skladbe Rocker skočí medzi nevychovaných divákov pohode si hrá bez chýb to svoje..... ďalšie plus je remaster z roku 2010 čo je ešte čistejší a lepší zážitok. ()

Reklama

Lima 

všechny recenze uživatele

Při vší úctě k čepičkovému Brianu Johnsonovi, na původního zpěváka AC/DC, předčasně zesnulého Bona Scotta se absolutně nechytá. Johnson si to tak všechno uřve svoji přiškrcenou fistulí, kdežto Scottův hlas byl neskutečně barevný a variabilní, měl bluesové cítění, dokázal plynule klouzat po oktávách, jeho přidrzlý hlas dokonale seděl k nabustrovanému rock´n´rollu a plně se shoduji s názorem renomovaného hudebního kritika Jiřího Černého, který Scotta ve svém seriálu v časopise ´Rock a Pop´ zařadil mezi 7 nejvetších rockových hlasů historie. Jediné opravdu dobré album australských elektrikářů, které Brian Johnson nazpíval, bylo ´Back In Black´, protože jsou tam skvělé skladby díky autorskému vkladu právě Scotta, který se na albu spolu s Angusem autorsky podílel, ale už ho nestihl obdařit vokálem. Kdežto právě Bon Scott byl leaderem všech předchozích zásadních alb AC/DC, ať to bylo ´Highway To Hell´, ´Powerage´, ´Dirty Deeds Done Don´t Cheap´, či ´High Voltage´. Je mi strašně líto, že Scott neudržel chlast v rozumné míře a vdechnuté zvratky ho ve spánku zabily, a kdybych měl tu božskou moc vrátit život pěti předčasně zesnulým rockovým velikánům, byli by to John Lennon, Janis Joplin, Jimmy Hendrix, geniální basák a skladatel ranné Metallicy Cliff Burton a právě Bon Scott. Nechť je jim země lehká. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Bon Scott zemřel, když mi ještě nebylo ani pět let, takže je pro mne jenom jménem z rockové historie. AC/DC mám pevně spojené s Brianem Johnsonem u mikrofonu, přesto musím na tomto záznamu ocenit zejména Bona Scotta (jasně, Angus byl a dosud je hlavní hvězdou show, a nijak výrazně se za ta léta nezměnil). Obraz i zvuk byly remasterovány, i když tehdejší obrazová technika měla viditelné limity. Snad jen škoda přerušování koncertu rozhovory, které tu koncertní energii trochu tříští (90%). ()

tnp101 

všechny recenze uživatele

Dnes již kultovní koncertní film ještě mladých AC/DC s původním zpěvákem. Prvky dokumentu jsou jistě zajímavé, ale popravdě řečeno spíše o ničem. Samotná hudební složka pak konzistentní, s kvalitně zahranými i zazpívanými klasickými nahrávkami a s jak jinak než neuvěřitelně energetickým Angusem Youngem, provádějícím, dá se říct, téměř sebevražedné skopičiny (nutné použití kyslíkové masky je myslím dostatečným důkazem), včetně striptýzu, či fyzického začlenění do publika, a přesto jakýmsi záhadným způsobem hrajícím bez chybičky. Koncertu bez debat vévodí závěrečná píseň „Let There Be Rock“, ale v seznamu skladeb se nic slabého ani průměrného, či špatně zahraného nevyskytuje. Před projekcí se však ujistěte, že jste znalci minimálně půlky repertoáru z playlistu, jinak nonstop zábavu negarantuji. Alespoň částečný zájem o tento styl hudby je pak téměř nutností. U fanouška kapely není naproti tomu vůbec co řešit. RECENZE ČESKÉHO BLU-RAY: Docela s podivem se na náš tuzemský trh dostal tento filmový dokument v limitované lokalizované edici také na Blu-ray discích a společně se mu nyní podíváme na zoubek. Začneme u balení. V úhledné kovové krabičce se nachází samozřejmě disk s filmem v klasické modré BD krabičce s českým přebalem. Dále 32 stránkovou knihu s měkkými deskami, což je jakýsi nepřímo zkopírovaný úryvek z knihy „Why AC/DC Matters“ od Anthonyho Bozza. V přibalené knize je vytištěno několik černobílých fotografií a text je bohužel pouze v angličtině. V kovové krabičce se nakonec nachází ještě exkluzivní trsátko a z nějakého důvodu jsme v u nás prodávané verzi od „MagicBoxu“ přišli ještě několika sběratelských karet, kterými se fyzická bonusová výbava zahraničních verzí pyšní, takže již tady bezpochyby palec dolu. Jinak je balení velice povedené. V klidu tedy můžeme rovnou přejít na samotný disk. Po obrazové stránce se opravdu nejedná o něco, z čeho by vám vypadávaly oči z důlku (možná hrůzou :D) a to i přes nově remastrovaný přepis. Kombinace 30 let starého filmu a ani ve své době ne zrovna špičkové techniky jde zkrátka vidět a to výrazně. Poměr stran 1,33:1 (4:3) by ještě tak nevadil. Co už naopak vadí, je hodně nízká ostrost, případně množství detailů a také všudypřítomný bordel (hlavně v rozích). Šum svým způsobem vytváří celý obraz a barevné podání, vzhledem k tmavému charakteru nasvícení podia, také nepatří mezi něco, úžasného - kvůli způsobu nasvícení převládají odstíny červené. Těch pár odboček mimo prostředí pódia v tomto ohledu vypadá již více k světu, ale ostatní negativní aspekty naneštěstí zůstávají. Z obrazového hlediska je to jednoduše hodně slabé, naproti tomu film dostanete v té nejlepší možné kvalitě. Zvuk, na kterém bude případnému zákazníkovi pravděpodobně záležet více, je naštěstí značně kvalitnější. Na disku se nachází jak originální DD 2.0, tak nově zmixovaný a nekomprimovaný DTS-HD 5.1 MASTER. Šesti kanálovým zvukem se podle popisu v hlavní nabídce (resp. v nastavení zvuku) pyšní pouze hudební složka, přestávky a rozhovory s členy kapely jsou pouze ve stereu, což popravdě řečeno zas tolik nepoznáte. On totiž 5.1 mix ještě automaticky neznamená ohromnou prostorovost. Zadní reproduktory sice hrají, jedná však opravdu pouze a jen o doplněk, který ve finálním poslechu zas tolik neuslyšíte. Abych ale nikomu nekřivdil, rozdíl mezi prostorovostí stereo a 5.1 stopy je znatelný, i když ne tak, jak jsem si zprvu představoval. Nekomprimovaná stopa 5.1 stopa je tedy směřovaná více na přední reproduktory. Ty naštěstí hrají jak o život a výrazná je především složka s hlubokými tóny. Díky ní je stopa výrazná, což bych označil za hlavní pozitivum stopy. Čistota ostatních aspektů není stoprocentní, ale vzhledem ke stáří zní velice uspokojivě. Stereo stopa pak na té nekomprimované ztrácí především svou rázností. Zvukově se jedná o velice uspokojivý kousek. Nečekejte vyložené zázraky, ale její kvalita je vzhledem ke 30 let starému materiálu nevídaná. Česká lokalizace je vyřešena pomocí titulek, které překládají pouze mluvené slovo a kousek závěrečné písně. Jsou tedy docela zbytečné a osobně se mi hodily spíše anglické, které zobrazují i texty písní. Teď můžeme přejít k přídavným materiálům na disku. V bonusové sekci najdeme 11 videí o celkové stopáži 96 minut, jež si můžete spustit najednou i individuálně. Jedná se výhradně o rozhovory s lidmi z hudební branže, bez jakýchkoli přídavných materiálů. V následujících řádcích se na ně podrobně podíváme. Začínáme 8,5 minutovým obecným hovořením o kapele (takové intro), následuje 11 minutové povídání o způsobu hraní, dále tu máme dvě 12 minutová videa na téma Angus Young („šílený“ kytarista) a Bon Scott (bývalý zpěvák - ten z koncertu na disku) a sérii těchto videí s rozhovory na téma kapela zakončuje 24 minutové povídání o odkazu a jejich vlivu na hudební scénu a vlastně i svět obecně. Následuje šest, v průměru 5 minutových rozhovorů na konkrétní skladby (okolnosti vzniku, text, co se při jejich hraní děje na koncertu apod.). Jedná se o následující kousky: „Bad Boy Boogie“, „The Jack“, „Highway to Hell“, „Whole Lotta Rosie“, „Rocker“ a „Let There Be Rock“ - všechny se mimochodem objevili i v koncertu na disku. I přes zcela chybějící doprovodné materiály k rozhovorům je jejich sledování velice zajímavé a bavit by se měl i neznalec kapely. Bavit se bohužel nebudou neangličtináři, jelikož nejsou výše zmíněné bonusy vybaveny českými titulky. Částečně potěší alespoň anglické, ale i tak je téměř drzostí, nazývat titul, díky těm pár minutám přeložených rozhovorů ve filmu, lokalizovanou verzí. Nakonec musím zmínit ještě „fíčuru“ s níž si můžete vytvářet a ukládat vlastní „playlisty“ (vlastní pořadí skladeb). A to bychom tedy měli shrnutí pozitiv a negativ titulu. Nejlákavější je asi samotné balení, to ostatní bohužel tak úžasné není. Titul tudíž kupujte, pouze pokud jste fanoušky kapely a o film/koncert máte opravdu zájem. Ten dostanete v té nejlepší možné kvalitě a bonusy také nejsou vůbec k zahození. Pokud vám nebude vadit absence těch několika málo otitulkovaných částí, jděte do zahraniční verze, kde dostanete i sběratelské karty. Všichni ostatní by se jinak měli titulu obloukem vyhnout. Slabších 60% … a fanoušci si případně mohou ještě nějaké to procento přidat. () (méně) (více)

Galerie (7)

Reklama

Reklama