Přestřelka v Palermu

Ve svém novém filmu režisér Win Wenders mírně navazuje na filozofické myšlenky Nebe nad Berlínem, žel bez ujasnění formy i obsahu. Film vypráví o fotografovi, který cestuje Evropou a přemýšlí o smrti. Bojí se jí, přemýšlí o ní a snaží se jí zbavit retušemi krásných míst, jež vyfotí. (Zde musím varovat všechny, kteří četli text děje na obalu DVD - je to blábol, vážení který se skutečným filmem má společného asi jako Iron Man se Štaflíkem a Špagetkou.) Jeho putování, příhody a myšlenky jsou variabilní - jednu chvíli máte pocit Wendersovy geniality, jindy si říkáte, že ten dědek už je totálně senilní. Podobně je to s kamerou - úžasné záběry vystřídá sem tam neuvěřitelná selanka. Co však sedne, a asi bych si i koupil, je soundtrack. Hudba k filmu je vybraná velmi precizně a zaskakuje tam, kde Wendersovi došly filmařské prostředky. Disk samotný načíná protipirát, trailery na filmy Milk, 12, Půlnoční vlak, Zázraky se nedějí, reklama, jinak žádné bonusy. (17.05.2020)

Měl jsem obavy, že Wenders v novém miléniu nic pořádného nenatočí (Nechoď klepat na dveře bylo fajn, ale na mě moc hollywoodské), ale Palermo Shooting (budu používat originální název, jelikož ten český je poněkud mimo) mě těchto obav naštěstí zbavilo. Není to sice tak poetické, jak jsem u Wenderse zvyklý, ale tady mi to vůbec nevadí - atmosféra i tak funguje bezchybně a nemůžu říct, že bych se nudil (a i když jsou zde mraky - pro Wenderse důležitý prvek - využity jen párkrát, opět perfektně). Wenders tady filozofuje nad životem a smrtí, poskytne hodně zajímavých myšlenek a i když ta celková, finální je klasické carpe diem, je podaná tak, že mi vůbec nepřišla ohraná. Bylo i vidět, jak má Wenders celý film dost dobře promyšlený, jak po příběhové, tak i po té myšlenkové stránce. Celkově to dost připomene Lisabonský příběh, akorát Palermo se věnuje něčemu úplně jinému. Filmařská stránka je zde samozřejmě opět perfektní, od kamery po soundtrack (který se mi mimochodem strašně líbil) a celkově se mi Palermo Shooting hodně líbilo. Na starší Wendersovi snímky to nemá a objektivně bych dal asi jen hodně silné 4*, ale jelikož mám Wenderse rád a jsem rád o to víc, když se mu nějaký film povede, takže nemám problém nadhodnotit a dát slabých 5*. Navíc mi ten film připadá poněkud nedoceněný. (06.05.2020)

Ano, uznávám, Wenders je můj oblíbenec. Neznamená to však, že jsem k němu nekritický (viz stěží tři hvězdičky za Falešný pohyb). Jen mám prostě rád tyhle dost často filosofující, vláčné a téměř bezsyžetové filmy. Všechny typické atributy režisérovi poetiky jsou opět přítomny a navíc v plné polní. Nádherná kamera F. Lustiga, skvěle komponované obrazy, promyšlená mizanscéna, přiléhavá a působivá hudba, spousta zajímavých a hutných myšlenek, teorií a tezí, které vás obestoupí. Tak v čem je pro běžného diváka zakopaný pes tohoto filmu? No, právě v té všudypřítomné filosofii, symbolech, tématech a nedějovosti snímku. Záleží však s jakým očekáváním se na Palermo Shooting vrhnete. (Vraždil bych překladatele, který film opatřil českým názvem Přestřelka v Palermu... shooting totiž neznamení jen střílet, že...) Kdo očekává filmovou esej o konci našeho života, času, který je s ním svázán a účelnosti jeho využití tady na zemi, pak musí odcházet po shlédnutí tohoto po všech stránkách působivého filmu nadšený. Kdo očekává něco (cokoliv) jiného, bude zklamán. Je to jeden z nejlepších pozdních Wendersů a jako každý takový navozuje spoustu otázek, kterými se můžete zabývat třeba při odchodu z kina nebo ve chvílích, kdy se vám promítne váš život před očima. To už je ale většinou pozdě... Zajímavé komenty: k212, Jordan a Terva (18.03.2010)

Natočené je to pěkně, ale pořád nevím, co ve mě ten film zanechal a kam bych ho zařadil. Na jednu stranu se mi ta jeho jinakost líbila, na stranu druhou mi trochu vadilo, že většinu času se ve filmu nic neděje. Campino (jinak člen kapely Die Toten Hosen) je charizmatický a mezi ním a Giovannou Mezzogiorno to hezky jiskří. Přestřelka v Palermu je jedním z těch snových filmů, u kterých musíte číst mezi řádky. Jestli se však něčeho dočtete ví asi jen Wim Wenders. (23.03.2009)

Z nových filmů Wima Wenderse je podle mě nejlepší Země hojnosti, z níž stejnojmennou skladbu nazpívanou Leonardem Cohenem si pouštím dodnes. Tento fotografický (nikoli mafiánský) Palermo Shooting má své místo v linii díla Pana režiséra, ale asi ne už v jakési podstatné filmové historii. Zkrátka je jasné, že už u mě vyprchává původní přízeň smínku, a je nutno říci, že byla podnícena prostě vynikajícími okolnostmi: film jsem viděl na Febiu 09, poslechl si komentář samotného Autora, zúčastnil se diskuse a poté si nechal Wendersovu knížku (Dech anděla) počmárat obrovským podpisem lihovkou. 8-) (28.03.2009)