Přestřelka v Palermu

Jakožto žena musím uznat, že Campino dokáže hrát očima a má na chlapa pěkný, dlouhý nohy.Vlastně to byl zajímavý film s krásnou kamerou, překrásnou Sicilií, kde se čas jakoby zastavil, ale přitom stále plyne a vy si najednou uvědomíte svoji smrtelnost, ale možná je to vysvobození. Pro fotografa Finna určitě byla vykoupením z jeho povrchního života.Slyšíte ten ptačí zpěv, co se line s rozbřeskem otevřeným oknem do starého domu po babičče...rozvláčný, snový film o depresi života, ovšem s nadějí na vykoupení. (05.09.2019)

Z nových filmů Wima Wenderse je podle mě nejlepší Země hojnosti, z níž stejnojmennou skladbu nazpívanou Leonardem Cohenem si pouštím dodnes. Tento fotografický (nikoli mafiánský) Palermo Shooting má své místo v linii díla Pana režiséra, ale asi ne už v jakési podstatné filmové historii. Zkrátka je jasné, že už u mě vyprchává původní přízeň smínku, a je nutno říci, že byla podnícena prostě vynikajícími okolnostmi: film jsem viděl na Febiu 09, poslechl si komentář samotného Autora, zúčastnil se diskuse a poté si nechal Wendersovu knížku (Dech anděla) počmárat obrovským podpisem lihovkou. 8-) (28.03.2009)

Vidět "Palermo Shooting" přímo v Palermu se mi jevilo jako moc dobrý nápad, prostě trefné. Ovšem opět jsem tím porušila léta budovanou tradici, že filmy a odborné texty na dovolenou nepatří. Každopádně jde o první film Wima Wenderse, který jsem viděla najednou, u kterého jsem několikrát nezaspala nebo který jsem neprospala celý. Vtipně vybraný, přirozeně bilingvní, známý německý rocker v hlavní roli není překvapivě dobrý, on prostě výborný je. Stejně tak kamera, soundtrack a všechny ty bergmanovské a antoniovské odkazy. Čistá radost, tím spíše doma, zopakovaná na slušném prostoru, který art kino vyžaduje. Hloupý český překlad názvu komentář nezasluhuje. (16.07.2012)

Měl jsem obavy, že Wenders v novém miléniu nic pořádného nenatočí (Nechoď klepat na dveře bylo fajn, ale na mě moc hollywoodské), ale Palermo Shooting (budu používat originální název, jelikož ten český je poněkud mimo) mě těchto obav naštěstí zbavilo. Není to sice tak poetické, jak jsem u Wenderse zvyklý, ale tady mi to vůbec nevadí - atmosféra i tak funguje bezchybně a nemůžu říct, že bych se nudil (a i když jsou zde mraky - pro Wenderse důležitý prvek - využity jen párkrát, opět perfektně). Wenders tady filozofuje nad životem a smrtí, poskytne hodně zajímavých myšlenek a i když ta celková, finální je klasické carpe diem, je podaná tak, že mi vůbec nepřišla ohraná. Bylo i vidět, jak má Wenders celý film dost dobře promyšlený, jak po příběhové, tak i po té myšlenkové stránce. Celkově to dost připomene Lisabonský příběh, akorát Palermo se věnuje něčemu úplně jinému. Filmařská stránka je zde samozřejmě opět perfektní, od kamery po soundtrack (který se mi mimochodem strašně líbil) a celkově se mi Palermo Shooting hodně líbilo. Na starší Wendersovi snímky to nemá a objektivně bych dal asi jen hodně silné 4*, ale jelikož mám Wenderse rád a jsem rád o to víc, když se mu nějaký film povede, takže nemám problém nadhodnotit a dát slabých 5*. Navíc mi ten film připadá poněkud nedoceněný. (06.05.2020)

Je to absurdní, děsivé nebo naopak veselé, když sama Smrt promluví o tom, jak má ráda život? Trošku jsem překvapen, k jakým „divným“ filmům se Wim Wenders jako režisér přesunul v novém tisíciletí a ač jsem se spočátku během více scén obával, že mě zase novodobý Wenders úplně mine, naštěstí to tentokrát bylo značně lepší, než v Million Dollar Hotelu. Ani nemůžu napsat, že bych byl zklamán nebo žebych se nudil, mysteriózně laděný děj s fantaskními i romantickými prvky mě tu značně upoutával, došlo i na poetické momenty (byť jako celek jsem Přestřelku v Palermu vnímal coby výrazně méně poetickou oproti mnoha starším Wendersovým snímkům) a bohatý soundtrack v rámci původní i využité hudby pomáhá dotvářet skvělou atmosférou. Vůbec se mi líbila tradičně výborná práce s kamerou i zvukem nebo časté propojení formy s profesí fotografa (včetně stylových závěrečných titulků, doplněných o fotografie „z dílny hlavní postavy“). Asi bych měl z filmu výrazně silnější zážitek, kdyby na mě představitel hlavní role nepůsobil po většinu času tak totálně nesympaticky, aniž bych k té nesympatii v rámci filmu a charakteru postavy vlastně našel pevný důvod. Tím pádem se mi nedařilo příliš do duše, problémů a situace Gilberta pohltit a dostat, s filmem díky skvělé atmosféře to naštěstí probíhalo lépe, ale až do zjevu krásné Flavie jsem trochu bojoval s pocitem značně odtažitého prostředku. Klady nad zápory jednoznačně vyhrály a v rámci artových filmů z posledních 15 let nemám problém hodnotit Přestřelku v Palermu díky osobitým kvalitám jako mimořádně povedený film, byť na zážitky z toho nejlepšího z Wendersovy tvorby se u mě nechytá a moje slabší 4 hvězdičky jsou tu těsné. [75%] (21.09.2022)