Dívka na přání

Stopáž a obsazení dává ve spojení se jménem režiséra tušit, že půjde o další ze Soderberghových artových dialogů s divákem svolným a ochotným rozkrývat poselství vetkaná do formy a interpretovat různé obsahové plány. A je tomu skutečně tak. Proto je pro některé Girlfriend Experience zajímavým a podvratným nastavením zrcadla naší současné společnosti (a padají slova jako odcizení, odtažitost, povrchnost, materialismus, pokřivení hodnotových měřítek) a stejně tak je pro jiné jen nezáživným a nesoudržným putováním světem "coury z lepší společnosti", které navíc nezaznamenává žádný seznatelný vývoj čehokoliv. Při první procházce premiérovým skutečně seriózním hereckým vystoupením Marušky Andulky Hancišové jsem měl pocity bližší té druhé skupině, ale pořád se mi některé izolované kousky vracely a celé mě to něčím fascinovalo (a nebyla to zmíněná tehdy jednadvacetiletá specialistka na "trochu ostřejší" sexuální eskapády). Při druhém zhlédnutí jsem už věděl, že nemá smysl čekat na nějaký vývoj - polodokumentární forma filmu se ještě navíc záměrně tříští nechronologickým řazením scén - a všímal si toho, co slečna schopná herecky obstát jako do sebe uzavřená a kolem sebe neustále nějaký obraz budující call girl, říká nejenom slovy, a co vlastně říkají nejenom živé, ale i neživé zabírané objekty. A začal jsem chápat tu první zmíněnou názorovou skupinu. Nicméně i tak jsem byl vděčný za krátkou stopáž, protože můj osobní ukazatel vzdálenosti od příjemného a hlavně stravitelného diváckého zážitku vykazoval pořád nebezpečně vysoké hodnoty. Girlfriend Experience je chytře vymyšlená věc, ale Soderbergh trochu přetáhl strunu. S takovou můžu dát leda tak 60% a Sashe Grey popřát, aby ten její zdejší herecký projev byl výsledek režijního záměru, a ona svojí další uvážlivou prací dokázala, že na "to" má. Mám pocit, že by dokázala světu říct spoustu zajímavého - ukázala toho totiž už víc než dost;) (17.09.2012)

První film se Sashou Grey, který se vyplatí zhlédnout až do konce. A víckrát. Zatímco v pornu jsou fragmentarizována jenom těla, Soderbergh se rozhodl rozbít na fragmenty celou narativní strukturu. Jednotlivé díly následně seskupil do diskontinuitních tematických trsů, podobně jako jsou organizovány výkladové dokumenty. Dívka na přání je svým způsobem skutečně dokumentárním dvojportrétem lidí, kteří se učí, jak se dobře prodat. Statická kamera (vyjma scén z letadla, točených zřejmě mobilem) je položena atypicky nízko, postavy sleduje zpovzdálí, případně rovnou přes sklo a jenom z omezeného množství pozic (namísto toho, aby flexibilně reagovala na pohyb herců). Vzniká iluze natáčení odosobněnou skrytou kamerou, která se nechce postavám dostat pod kůži a projevit vůči jejich osamělosti jakoukoli empatii, ale pouze o nich podat nezaujaté svědectví. Distance a chlad v barvách, prostředí i práci kamery dokonale vystihuje povahu světa, v němž jsou veškeré vztahy zištné a falešné, v němž si i pocit, že o vás někdo stojí, musíte koupit a v němž je člověk vnímán jen skrze jeho„tržní“ hodnotu. Tu může navýšit správnými kontakty, luxusním oblečením nebo pozitivní webovou odezvou (jako je počet „lajků“, které se zde ale přímo neřeší). Neustále zvyšování vlastní ceny je v podstatě jedinou náplní existence postav. Život Christine je stejně jako celá Dívka na přání příběhem bez dramatu a bez pointy. Samotná Christine své bytí logicky nedokáže reflektovat nad rámec omezeného myšlenkového horizontu, tedy jinak než vyprázdněným, nikam nesměřujícím popisem spodního prádla, které si oblékla, barů, které navštívila a obchodů, v nichž nakupovala. Právě nakupování je díky bicím v soundtracku největším oživením dne, jakkoli vyjde najevo, že tento podkres ke sledované činnosti nedodal režisér (který by tak šel hrdince nezvykle vstříc), nýbrž bubeník hrající na ulici. Nápaditě Soderbergh využívá i zvukových můstků, jež stěžují časoprostorovou orientaci v tom, kde (v čase) jsme, koho sledujeme a kdo mluví, a zároveň přenášejí princip mnoha navzájem se překrývajících a rušících vizuálních vrstev, pod nimiž se ale nic stěžejního neskrývá, také do zvukové stopy. Dívka na přání působí jako film bez jasného konceptu. Ve skutečnosti je „nekoncepční“ velmi promyšleným způsobem a na rozdíl od postav, které své životy nedokážou zastřešit vyšším smyslem, moc dobře ví, kam a proč směřuje. Zda jej budete následovat, se musíte rozhodnout sami. Sám vás k tomu nevyzve. 80% Zajímavé komentáře: JFL, Lavran, dr.horrible (17.03.2020)

║Rozpočet $1,7milióna║Tržby USA $200,000║Tržby Celosvetovo $-║ (26.05.2009)

Co dá divákovi tahle dívčí zkušenost? Dojem, že Soderbergh se nudí a neví, co točit. Pocit, že Sasha Grey vypadá i oblečená pěkně, ale uvnitř je hloupá a hýbe se jak dřevo. Pocit paradoxu, když pornoherečka, milující nejtvrdší praktiky, si stěžuje na v podstatě banální žádosti "recenzenta". Nechápavost ke vztahu "společnice" (chápej jako luxusní prostitutka, co si účtuje povídání) a "gay" trenér z fitness centra. Krom toho ještě postava Chelsea samotná je natolik hloupá, fádní, že kdyby neměla obličej Sashy Grey nikdo by se na tohle prostě dívat nechtěl. Na závěr snad jediné. Tomuhle filmu jsem nevěřil naprosto nic a kdyby tam Sasha dostala 20 černochů s velkými kovovými francouzáky, věřil bych ji její sténání způsobené dotykem oceli mnohem víc, než hraní si na luxusní společnici. Prázdný experiment, který mnozí vychvalují za pornoherečku v hlavní roli, dok. styl Soderberga a naprosté obsahové i myšlenkové prázdno. (05.11.2009)

Vobec sme si nesadli, a to sa mi u Soderbergha malokedy stava, ak vobec. Absolutne tu absentuje akykolvek zmysel filmu a musim sa priznat, ze som sa cely cas zamyslala nad tym, ze to vypnem. Tri hviezdy davam tentokrat za rezijne remeslo a hudbu, snad prvykrat hodnotim bez pocitov, co vo mne film zanechal. Ak by som sa rozhodovala na zaklade tohto kriteria, bola by to jedna hviezda. (08.05.2009)

Oliver Stone je mrtev, ať žije (dlouho a blaze) Steven Soderbergh, nové liberální černé svědomí Ameriky! (25.05.2009)

Film lze brát jako cynickou antitezi současných festivalových trendů. Oproti realismu, obyčejným postavám, rafinovaným hrám s žánry či líbivým kontemplativním melodramatům zde stojí absolutně vycizelovaný povrch se záběry, které se občas místo na hrdiny zahledí na kousek slušivého interiérového designu, postavy truchlící nad pádem ekonomiky v náručí placené společnice s taxou dva tácy za hodinu, personologické knihy a astrologie jako nejvyšší hodnota lidských životů, a to vše s mladými krásnými lidmi v drahém oblečení, luxusních bytech a snobských barech. Ve světě, kde povrch je vším, není největší tragédií hádka s přítelem či ztroskotání nadějné schůzky s potencionálním milencem, ale nenávistná blogerská kritika (scéna, kde si hrdinka nad tím vylévá srdce je snímaná v detailních záběrech, zatímco události jako hádka či pracovní deprese kamera snímá rozostřeně či v takové kompozici, že na hrdinku není vidět). Tradiční rámec vyprávění, kde se hrdinka zpovídá novinářovi, je zde pojat jako další povrchní iluze – stejně jako jejím klientům i novinářovi říká jen to, co on chce slyšet. Odtažitost a absurditu stupňuje nechronologické vyprávění, krásně se blyštící forma, diegetická hudba pouličních umělců odkázaných na almužnu jako líbivý soundtrack k životům pracháčů a úžasný konec s krutě cynickou parafrází na hollywoodské happy endy, kde se postavy po prožitém příkoří šťastně objímají. "The Girlfriend Experience" je uhrančivý obraz současné společnosti, který zlomyslně využívá jejích vlastních umělých hodnot a mýtů. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (17.11.2009)

Soderberghova lehká sonda do života "sofistikováné" společnice, kterou hraje nepřekvapivě docela sofistikovaná porno herečka Sasha Grey. Zajimavé, ale 100% vás to nechá úplně chladné. Soderbergh se ale snaží. Jeden z nejzajímavějších amerických režisérů současnosti. (20.05.2010)

Je zvláštní, když vás film vtáhne, ale vy pak nejste schopni říct, jestli se vlastně líbil nebo ne, případně proč. Ale to je asi můj klasický "problém" se Soderberghovými experimenty. Každý ať si přebere, o čem The Girlfriend Experience je. (24.05.2009)

Tak ono prý to nemělo být prázdné, ono to mělo prázdnotu zobrazovat. No, vypadá to, že prázdnota je velmi nezajímavá. Jaké překvapení. (25.03.2020)

Dívka na přání je vůbec prvním filmem, který jsem s Sashou Grey zhlédla. Jedná se o jeden z těch častých experimentálních kousků Stevena Soderberga a ti z vás, kteří se těšili, že uvidí Sashu nahou, budou zklamáni. Nyní mám na mysli tu část diváků, kteří neviděli nic z její pestré filmografie "nepřístupných kategorií":) a také tu část, kteří ani jinak těmto kategoriím neholdují. Asi přes polovina filmu je věnována rozhovorům prachatých maníků o tom, jaké dopady má na jejich podnikání ekonomická krize. Mluví o tom stále, zejména však ve scénách se Sashou. Po chvíli již začne jejich stěžování být docela nudné a místo toho, aby byl věnován nějaký prostor nějakým záživným, či jinak podnětným konverzacím, následují jen další kecy o finančních potížích. Sasha je fakt nádherná kočka a ani její herecký výkon, pokud to tak mohu nazvat, nebyl vůbec marný. Napadlo mě, že by klidně mohla začít hrát v "normálních" filmech. (18.01.2013)

Umělé, plastikové a přepudrované nic, byť ve své hluboké podstatě sžíravě Palahniukovská satira, které chybí vybroušená forma a něco jako závěrečná pointa vnášející do filmu nový úhel pohledu. Takhle je to jen rádoby dokumentární experiment a zároveň sonda do prázdného nitra jedné společnice, zaplněný plytkými a prázdnými dialogy a povrchním rozmazaným zobrazením reality coby ten jediný správný obraz, kterým soudobá společnost a snad i cílový divák vnímá svět. Ze začátku ještě doprovázené voice-overem hlavní hrdinky, která si píše deník, ten ale postupně mizí do ztracena a z glosátorky zážitků a reálné postavy se pomalu stává jen hadrová mrkací panenka proplouvající ve střihově roztříštěné skladbě obrazů a nicotných zážitků. Pendlující mezi stereotypním soužitím se svým partnerem a ložnicovým dobrodružstvím s jejími klienty. Do „velkého“ příběhu luxusní prostitutky je pak už je dodatečně přidaný střípek zobrazující americkou společnost obávající se ekonomické krize – jednen velký strašák, který zaručí, že naší veselou dívčinu už nikdy neuvidíte. Soderberghova hra o ničem s nulovými hráči upozorňující na něco, co osloví málokoho. K plné spokojenosti bohatě poslouží trailer sám, sice v něm neuvidíte ze Sashy Grey tolik, co ve filmu, ale aspoň jméno režiséra z něj vychází se ctí. 4/10 PS: jeden záběr pošilhávající po Dannyho parťácích potěší, a několik myšlenek deroucích se na povrch sami o sobě v konfrontaci s celkem obstojí, ale milý Stevene příště natoč raději nějaký hudební dokument o pouličních hráčích, na těch dvouch scénách bylo vidět, že bys možná raději pracoval na tom. (09.04.2010)

Trošku se odkloním a než-li film samotný (něco takového by asi nejlépe dokázal popsat Shadwell) přejdu k plakátu, jenž sám o sobě je čtyřhvězdný kousek. Už jen samotná tagline „See it with someone you ***.” je krásným odkazem na naivní hollywoodské romance ála Valentine's Day, kde na první místě leží láska a sex je až kdesi na pozadí. Zkrátka lež. Nesmím opomenou o ztrvárnění plakátu, konkrétně ony „tečky” s čárovým kódém, které srovnávají call girls k drahým magazínům, nebo-li šahat a listovat může pouze ten, kdo si zaplatí. A pak samozřejmě onen výraz, jenž mluví o temné stránce celého filmu. O příběhu vykořistěné dívky, které jde o život. Nádhera. (05.01.2012)

Nesmírně trefná dekonstrukce světa, v němž je vrcholem duchovního vytržení astrologie a smyslem života neúměrné zvětšování zisku a konzum, popř. zdokonalování těla ve "fitku". Soderbergh obrací vylhanost soudobé společnosti proti její vlastní destruktivitě - až se zdá, že ironie je jediným účinným způsobem, jak jí nastavit zrcadlo svědomí. Povrchní a prázdné je vymítáno ještě povrchnějším a prázdnějším: zveličenou absurditou, nespojitostí a chladem na hranici únosnosti. Lidské postavy jsou snímány tak, že jsou buď rozostřené, nebo že tvoří další dekoraci v designově úhledných interiérech, kde se to jen hemží ukázkami moderního umění (tj. znaky domnělého dobrého vkusu a "znalectví"). Obličeje se odrážejí ve skleněných tabulích, mizejí za lampami, sedačkami, ztrácejí se, přicházejí o možnost projevit emoce. Kolikrát si kamera "odskočí" od banálních tlachů u stolu a raději snímá kus lesknoucího se nábytku nebo mlčenlivé obrazy na stěnách. Lidé (povětšinou anonymní pracháči) mluví jen o penězích, obchodech, obchodech a penězích, o sobě samých (čti: o svých problémech s obchody) nebo rozčarování z povážlivé ekonomické situace, která jim však nebrání v dalším utrácení. Společné chvíle s hlavní hrdinkou, luxusní společnicí Chelsea, usvědčují jejich smutně přízemní životy z cynismu a falešnosti. Nákladné večeře, úsměvy, předstíraný zájem, “srdečná” loučení, toliko kruté divadlo. Ačkoli je středem pozornosti, příliš hluboko nepronikneme ani k Chelsea samotné. Roztříštěné, nechronologické vyprávění staví kolem její povahy další a další bariéry, násobí odstup, uzamyká ji za nečitelnou, make-upem zkrášlenou tvář a potměšilé výroky. Často ji vidíme v pohybu (zejména během jízdy autem), ale doopravdy jako by byla stále na místě. Fixována v detailu odcizené intimity. Vrcholem ironické hry (hry povrchu) je pak užití pouliční, tedy nezávislé hudby jako kulisy pro Chelseanino obrážení luxusních butiků, kde na nás v detailech útočí značkové kabelky. Stejně jako fakt, že nikdy přímo nevidíme, jak má s klienty pohlavní styk. Sexuální zkušenost je redukována na chladné, strojové monology ex post - bezmála popisy pracovního postupu. V hlavní roli: bývalá pornohvězda. (06.09.2011)

Steven Soderbergh už mnohokrát přesvědčil o svých kvalitách, kritici a diváci si ho začali všímat, když promlouval do amerického nezávislého filmu, střídá velké projekty s malými ambiciózními látkami, mnohdy k nim přistupuje lehce dokumentárním stylem a pokaždé je velmi osobitý. Tentokrát řeší vyprázdněnost současné společnosti, vyjadřuje se k povrchnosti, materialismu, není nezajímavý, ale například emoce nečekejte. Láká samozřejmě obsazení hlavní role, Sasha Grey už bezesporu posbírala řadu scén, jen v krapet jiném žánru. Překvapuje vážností, šokuje ochotou provozovat hodně divoké praktiky, naznačuje, že kromě roztahování nohou nebude úplně blbá. Místy trefné, místy nudné. (06.12.2016)

Zajímavý a podle mého názoru atraktivní experiment, který se mi hodně líbil. Se jménem Sasha Grey jsem se setkal poprvé, se jménem Steven Soderbergh teprve podruhé, takže jsem k filmu usedal pln očekávání, nebo spíše zvědavosti, co že mě to vlastně čeká. A k mému překvapení mi tenhle film docela sedl, já si to užíval a se zvědavostí a neskrývaným zájmem jsem očekával, jak to bude pokračovat, chtěl jsem vidět pořád víc a víc, a nakonec pokud mi něco vadí, tak je to velice krátká stopáž filmu a poněkud otevřený konec. Kupodivu mi nevadilo, že scény jsou zde řazeny zcela nesystematicky a že každou chvíli se řešilo něco jiného, protože jsem se v ději výborně orientoval a neměl jsem s tímto dá se říci experimentem žádný problém. Sasha Grey je krásná dívka, takže bylo i na co se koukat a i kdybych se snažil sebevíc, tak prostě na tomhle filmu kromě otevřeného konce neshledávám nic, co bych mu mohl vyčíst a co by mi na něm vadilo. Steven Soderbergh mě letos už dokázal zaujmout s filmem Bublina, a nyní se mu to povedlo zase, asi začínám tomuhle chlapíkovi přicházet na chuť. Jsem rád, že jsem s tímto filmem strávil svůj čas a že jsem zase o další zajímavou filmovou zkušenost bohatší, film si ode mne vysloužil poctivě vydřené čtyři hvězdy. (07.11.2010)

Další ze Soderberghových experimentů, který nedopadl příliš dobře. Místo zajímavé sondy do života jedné společnice totiž vzniknul nudný, chladný a naprosto nezajímavý film. Je sice fajn vidět Sashu Grey taky někdy oblečenou, ale herecky nemá vůbec co nabídnout a hlavně kvůli ní se nedostanete hlavní postavě pod kůži a vůbec vás nebaví ji sledovat. A to je u tohoto filmu docela problém, protože na tom vlastně stojí celý film. 30% (15.03.2011)

To je Soderbergh. On a jeho klubový dvojník. Dať do ruky žezlo mladej pornoherečke, následne cez ňu zlomyseľne zhodiť snobizmus a celkovú povrchnosť tejto generácie, sa mi velice pozdáva. Nechronologický sled záberov, nesúrodé prechody zvukových stôp ako aj intuitívne rozostrovanie vybraných objektov len podtrhuje autorovu predstavivosť. Úkaz aj o tom, že okrem "Teenage Anal Princess 5" si Sasha Grey (Chelsea) vie zahrať aj spoločníčku pre "manhattanskú" smotánku a nemusí pri tom činiť podrobný rozbor svojich genitálií. "The Girlfriend Experience" je hrubou podpásovkou americkej mytológie a vykonštruovaného konzumného rituálu. (21.01.2010)

Podobné jako Hollywood, Hollywood, jen místo slavných herců je tady luxusní escort girl. (02.08.2011)

Girlfriend Experience býva často vyčítaná chladnosť a neosobnosť. Preto sa pýtam: Ako osobný môže byť film o prostitútke?? Orem toho, žánrovo ide o (polo)dokument a čo iné je zmyslom dokumentu o fiktívnej osobe, ak nie vytvorenie si vlastného názoru? Soderbergh ukazuje málo, odmieta film otvoriť a uzavrieť, iba sníma dialógy a interiérové scény a na divákovi necháva, čo si z nich odniesť. Vo výsledku ide v podstate o rovnako neprístupnú kritiku odcudzenia vo veľkomeste, seknutú univerzálnym príbehom samoty, akým bol Cronenbergov Cosmopolis. Akurát menej pôsobivú. 70%, zo sympatií sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu a samozrejme ešte treba pochváliť Sashu Grey. Mimo jej domovský žáner som ju videl v normálnom filme myslím druhý krát (prvý bol skoroamatérsky pokus o hororovú poctu s názvom Smash Cut) a bádam obrovské zlepšenie. Neskazila jedinú scénu, čo je po jednom z najhorších hereckých výkonov čo som asi vôbec videl (v jej spomínanom predošlom filme) celkom úspech. Pravdepodobne ide skôr o úspech režiséra, ale na porno herečku aj tak slušné (21.05.2013)