Režie:
Olga SommerováObsahy(1)
Ve 20. století zachvátily Evropu dva totalitní režimy, nacismus a komunismus. Nikoli náhodou, mnozí, kteří byli perzekvováni nacistickým režimem, skončili i v komunistických koncentračních táborech nebo na popravišti jako Milada Horáková. Existují ale židovské ženy, které nejenom že přežily holocaust, ale aktivně se podílely na odboji proti nacistickému režimu za II. světové války. Jejich autentické svědectví je poslední možností vyslovit zločinnost totalitního nacistického režimu prostřednictvím konkrétních osudů. A zároveň připomenout, že Židé nebyli jen bezmocnou obětí Hitlerovy doktríny, ale i aktivními odbojáři, kteří se podíleli na boji proti zločinu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Poutavé a smutné vyprávění několika židovských žen, přeživších nacistické pronásledování a věznění, tím i samo o sobě zajímavé a poučné téma - bohužel ovšem v nepříliš zajímavě provedeném dokumentu. Škoda, že O.S. nabídla zase jen další subjektivní výpovědi pamětníků v rutinním televizním zpracování. - - - - - (Poprvé viděno 1.5.2008 na ČT2, komentář zde jako třetí - 1.5.2008) ()
Mimořádně silný dokument... ()
Dokument sám o sobě není nijak originální ani objevný, co na mě ovšem zapůsobilo, je stále přítomný podtext: ať se zlo snažilo sebevíc, přece jsme tady a život - náš život! - běží dál. ()
Dech beroucí vyprávění. ()
Tak vysoká hodnocení snímku, který kýčovitě klouže po povrchu? Ta omšelá symbolika může být ráda za ty silné osobnosti, které jsou silné samy o sobě, Sommerová sama je slabá, až to hezké není (vedle svého manžela Špáty, Heleny Třeštíkové nebo třeba i Lukáše Přibyla). Nehledě na to, že do filmu zařadila jako autentické záběry z Radokovy Daleké cesty. ()
Velmi zajímavý dokument o krutosti nacistického režimu pohledem několika žen, které přežily hrůzy koncentračních táborů. Velmi zajímavý a poučný snímek, který by se měl rozhodně vysílat na základních školách, pro posílení prevence a uvědomění si, kam až může krutost, násilí a brutalita zajít. ()
Ano, velmi, nesmírně silný dokument. Chvílemi se mi nedařilo udržovat si citový odstup (kdybych ho vůbec neměla "zapnutý", nesnesla bych víc než 5 minut). V závěru jedna z žen, které TO přežily, sleduje v TV záběry z průvodu neonacistů - a typicky jej tvoří 99 procent mužů. Pak zapochybuje, zda se lidstvo někdy vůbec může už konečně poučit ze své historie, ze svých vlastních průserů - a nevidí moc nadějí. Já také ne, jediná a zcela nerealistická cesta je - oslabení mužského a posílení ženského principu. Zrušení aspoň těch nejhorších forem "chlapismu". Protože dějiny válek, dějiny krutosti jsou vaše dílo, že, hoši... Neumíte si vážit života, protože ho neumíte vytvořit. ()
Tak chladný dokument o tak smutném tématu jakým je holocaust, jsem ještě neviděla. Možná, že se paní Somerová bála jít do toho naplno. Jediné kdy jsem něco cítila, byly ukázky a fotografie přímo z lágrů. Myslím, že je to velká škoda a od mé docela oblíbené režisérky obzvláště. ()
Zážitek z tohoto filmu je u mě umocněn tím, že film jsem zhlédnul v přítomnosti jak režisérky Olgy Sommerové, která nejen mě ale i ostatním posluchačům, uvedla film a poté i po konci okomentovala filmový materiál, ale hlavně také v přítomnosti osoby, jež sama prožila, co bylo ve filmu. Měl jsem tu čest poznat paní Martu Kottovou, stále vitální ženu narozenou v roce 1929, která nám po skončení filmu sdělila mnoho zajímavého o životě v holocaustu. Samotný film nám pouze nastínil situaci, jež zažili 4 ženy, ale i to je samozřejmě velice poutavé. Ve snímku na nás dýchne atmosféra doby. Bohužel strašné útrapy židů si nejvíce uvědomíme snad jen z fotografií z koncentráků. Plusem určitě je, že režisérce se podařilo zveřejnit propagační materiál nacistů pro idilické mětečko v Terezíně, kde si židé žijí v krásném prostředí, děti si spokojeně hrají...ale realita je poté v jiných koncentračních táborech bohužel zcela jiná......film je ukončen větou 105 ti leté pamětnice, která nám řekne i po svém strastiplném osudu, jak život a dlohověkost je nádherná a stojí za to žít.... ()
Dokument svědčí z první ruky o krutosti nelidské mašinérie, která člověka dohnala na kraj smrti, kdy vážil 25 kilo, v koncentračním táboře polehával téměř jako v márnici, spal během pochodu smrti a kradl chleba pro hladové dítě. Svědčí i o nezdolnosti těch, kteří dokázali přežít nebo se postavit na odpor „vyhlazení“. Pro takové lidi není příjemné vidět opětovný vzestup podporovatelů nacizmu. ()
Moc krásný dokument, je škoda že se takových dokumentů u nás netočí více. ()
"Vždyť ona vypadá jako člověk..." ()
Postavené zásadně na příbězích židovských žen, které otevřeně hovoří o svých ztracených rodičích, pochodech smrti, plynových komorách i setkání s partyzány. Díky tomu, že režisérka dává zcela prostor svým hrdinkách a násilím je netlačí, kam sama chce, je to neobyčejně působivé. ()
Vynikající dokument. Mimo jiných mne zaujaly osudy Zuzany Růžičkové, světově uznávané cembalistky - pozdější interpretky celého díla J.S. Bacha pro klávesové nástroje. ()
Jedním slovem velmi silný dokument! Obří práce nashromáždit veškerou faktografii. Je zde, v některých příspěvcích kritizována jistá klasičnost dokumentu. Já jsem ji naopak velmi oceňoval. Olga Sommerová je pokorně v pozadí a nechává mluvit především ony ženy a jejich zkušenosti s vraždící nacistickou mašinérií. Jakékoliv přemýšlení nad nějakou ozvláštňující formou by zde nebylo na místě. Pro mne je to dokumentární práce v nejčistší formě. ()
Silný dokument. Prolínání rozhovorů s dobovými materiály a záběry těch tragických míst v současnosti je formát, který mi sedí. Film jímavý od začátku do konce. ()
Myslím, že tohle je jeden z nejlépe natočených dokumentů o šoa. Viděla jsem ho několikrát a působí pořád stejně silně. Je skvělé, že něco takového vzniklo, i když práce s orální historií není vždy nejlehčí. Všechny ty ženy byly silné a mohly vypovědět svoje příběhy. Chtěla bych je slyšet naživo. Pár možností vyslechnout si pamětníky Terezína, Osvětimi apod. jsem již měla, ale tyhle dámy měly příběhy opravdu zapamatování hodné,i když příběhy slyšené na vlastní uši nikdy nevymažu z hlavy. ()
Ukazuje ako je ľudská rasa zvrátená, čoho je schopná a na druhej strane vidieť tú životnú silu tých, ktorý si to prežili. Slová tých žien ma neskutočne zasiahli a budem si na ne pamätať ešte dlho. Neviem, nedokážem a nechcem pochopiť tých, čo boli schopný akceptovať a robiť peklo na zemi. A tento dokument by som povinne ukázala tým čo sa teraz priznávajú k "uctievaniu" tohto zverstva ale aj tým, čo pochybujú, že sa to vôbec stalo. Ostáva len dúfať, že ľudstvo sa už poučilo z chýb, a uvedomilo si pravú podstatu žitia na zemy. A výpovede tých žien, my pomohli si začať neskutočne vážiť každú maličkosť. Kto si, že si dovoľuješ rozhodovať, kto sem patrí a kto nie?... Žiaľ, či už je to boj za mocou, územím, prestýžou, peniazmi alebo inými !banalitami!, končí sa to zbytočnými obeťami nevinných ľudí. The world peace♥ ()
nektere pasaze jsou zajimave, nektere priserne ()
Mimořádně silný smutný dokument o životu. ()