Forgotten Transports to Latvia
Zabudnuté transporty do Lotyšska
Obsahy(1)
Režisér Lukáš Přibyl se ve svém dokumentu věnuje transportům Židů a Židovek do ghetta v lotyšské Rize a do tamějšího lágru Salaspils, o němž se mluví méně často než o jiných pracovních, koncentračních a vyhlazovacích táborech. V roce 1942 do něj bylo deportováno na tři tisíce lidí z Čech a Moravy, mužů, žen a dětí. V dokumentu vypovídají přeživší z Československa, Německa a Rakouska, kteří dnes žijí na různých kontinentech. Jejich příběhy doprovázejí archivní záběry míst, o nichž vyprávějí, fotografie obětí i jejich vrahů a detaily důležitých dokumentů. Vzpomínky deportovaných nepatří pouze dnům naplněným smutkem a krutostí, ale i přátelství, láskám či tématům, jako je sexualita a menstruace. Paměti zpovídaných tak skládají mentální mapu, na níž se nepolarizuje zlo a dobro, ale kde se tyto kategorie proplétají ve vztahu k lidských charakterům, národnostem a k jejich životním motivacím. Film tedy není pouze připomínkou toho, že deportační vlaky odjížděly i na východ, ale především varovným světlem v době, kdy někteří lidé ještě stále zpochybňují holocaust. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Z filmařského hlediska není série dokumentů o zapomenutých transportech židovského obyvatelstva do východní Evropy až tak zajímavá, protože Lukáš Přibyl je především historik a ve svém prvním dokumentárním projektu jen kombinuje ten nejbanálnější výrobní postup - střídání mluvících hlav a starých fotek či obrazových záznamů - ale v tom síla dokumentu netkví. Ta se projevuje ve faktu, že Přibyl zachraňuje lidskou paměť tam, kde zachycuje poslední žijící svědky dávných masakrů a zprostředkovává jejich výpověď širší divácké obci. Kdyby s tím přišel o 10 let později, jednoduše už žijící svědkové neexistovali. Historikové sice dějiny těchto vyhlazovacích lágrů a ghett znají, ale širší veřejnosti narozdíl od osvětimské tragédie zůstává tahle část historie šoi neznámá. Přibyl ukazuje osudy židovských vyhnanců v prostředí, které samo o sobě bylo prosáklé antisemitismem a lokálním nacionalismem. Hodně silný dokument. Celkový dojem: 80 %. ()
"Ona zpívala Ave Maria a my všichni jsme tam stáli a plakali a ti nemecčtí esesáci taky stáli a plakali..." I táto veta je jednou z mnoha neuveriteľných vecí, ktoré v tomto dokumente zaznejú a ktorých sú dejiny plné. L. Přibyl svojou sériou dokumentov urobil histórii veľkú službu, pretože mnohí z tých, čo prežili, už nežijú. Stihol natočiť veľmi zaujímavé rozhovory a príbehy, ktoré šikovne doplnil vzácnymi dobovými zábermi a jemne to celé podmazal non stop pulzujúcou hudbou. Výsledok je silne podmanivým dokumentom. Popri tom pekle, ktoré prežili došlo občas i na krajšie momenty, keď im esesáci dovolili hrať futbal, alebo pustili hudbu cez gramofón. Chýbal jedine podrobnejší osud ss-ákov, ktorí koncentráky viedly. Inak nemám čo vytknúť. 100%. ()
Velmi dobrý dokument s dodnes žijícími účastníky "naci zvěrstev" v táborech smrti z Pobaltí... Češky silně vzdorující každodenní smrti daleko od domova na krutém severu.. Krásný příklad jednoty a síly několika málo lidí a chuti žít a vzdorovat ohavnému konglomerátu zla.!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! ()
Je úžasné, jak tito lidé, kteří prožili všechny tyhle hrůzy, působí úžasně vyrovnaně a vzpomínají spíš na ty příjemnější zážitky. Výborné svědectví o době, která už bude brzy patřit do vzdálené minulosti, hrozba, že se minulost bude opakovat tu ale bude pořád. ()
Dokument výborně funguje jako paměť národa, aby na tyto věci nebylo zapomenuto. Pamětníci dnes již možná nežijí. Má i bohatý archiv. "Vzala si do kapsy kus vlny, která měla jít do Německa. Dozorce ji zastřelil, postavil si ženy do řady a zastřelil každou čtvrtou. A pak znova". ()
Další tři díly Zapomenutých transportů, po zhlédnutí toho prvního, prozatím přesouvám z psacího stolu hluboko do šuplíku a je velmi pravděpodobné, že už je odtud nevytáhnu. ()
Autor zmapoval věci a místa, o kterých se ví jen pramálo. A je to skvělé zpracované. ()
Kdepak udělal distributor chybu? Mám stejný zážitek jako 4daPeace - 10 minut před koncem - škrábnuté DVD a konec. Podotýkám, že šlo o jiný den, neboť jsem šel na transporty když už tady komentář kolegy byl. Ale k dokumentu - materiál zvolený zajímavě, o těchto lokacích jako je Lotyšsko, Bělorusko(...) se dnes moc neví a proto záměr dobrý. Samotný dokument je, ve vší úctě k tématu, je však to samé viděné tisíckrát. Film má informativní hodnotu nepopiratelnou, stojí na pevném základě otřesné historie, ale zpracování, viděno v stovkách jiných dokumentů mě nějak extra nezaujalo. ()
Klasicky zpracovaný dokument kombinující mluvené hlavy s výmluvnými a překvapivě s tématy souvisejícími fotografiemi. Hlavní je zde výpověď bývalých vězňů, ze které člověku až mrazí, i když žádné emotivní výpady zde naštěstí nejsou, to by už byla těžká kláda. Některé příběhy jsou tak absurdní a nečekaně pointované, že by byly při převdení do hraného filmu obviněny z přílišné konstrukce. Život někdy skutečně převyšuje i ty nejodvážnější fikce! ()
Ten samý problém na projekci, kde jsem film viděl já... poškrábané DVD na konci. ()
Už jen za tu sílu svědectví. ()
..........dobré - menej známa realita z 2.sv.vojny....dobré vidieť. ()
Silné výpovědi přeživších, kterým dodnes při vzpomínce srdce rezonují hrůzou, jímají člověka až na kost. Kolik zakoušeného utrpení může jeden lidský život vlastně pojmout? Ptám se - pro holou přítomnost naplněnou jen vzácností, prostotou, bytím samotným. Je důležité, že takovéto dokumenty vznikají a sebrané životy zrůdností nacismu se tak nerozplynou do ztracena, nespolknuty časem přežívají v nás. ()
Verdikt: Diváků v sále multikina = 5Ks. Cena lístku = 50Kč. Přerušení projekce cca 10min před koncem z důvodu pokaženého DVD = k nezaplacení. Vrátili nám peníze a šli jsme na Iron Mana. Nemůžu napsat, že je to pěkný film, ono vyvražďování lidí v lotyšských ghettech pěkné opravdu není. Ale diváka tyto výpovědi přeživších chytnou a nepustí. Přesto si tahle kvadrilogie najde víc diváku až v TV na ČT2. ()
Vyborny dokument. Tema je sice podobne hromade dokumentu, takovy, ktery se temer 90 minut venuje jen deni v Lotyssku o transportu Zidu, je v nasich koncinach snad unikatni. Ac logicky neni k dispozici moc natoceneho dokumentu, autor si vyhral s umistenim fotografii do vypovedi ocitych svedku. Dokument pusobi ucelene, ma vypovidajici hodnotu a pokud clovek neni expert na druhou svetovou valku, najde tam i nove informace, vcetne tech autentickych z " prvni ruky ". Jsem ve velkem ocekavani z ostatnich dilu a doufam, ze nebudou mit sestupnou kvalitu. Hodnotny dokument, ktery by mel kazdy videt! ()
Jak mám hodnotit Holocaust? ()
Hrozně hustý. Nejstrašnější mě přišlo Estonsko. Lukáš Přibyl udělal pro boj proti fašismu víc, než prázdné žvanění politiků za celých 65 let. Možná ho za to jednou někdo oběsí, ničemu bych se nedivil. ()
Tyhle pořady by se měly pouštět nejméně 1x za rok, ať lidé vidí, co způsobuje touha po moci! ()
Síla výpovědi je nesmrtelná a stále aktuální. A je jedno, že na toto téma vzniklo stovky a stovky dokumentů. ()
Připomínat si hrůzy 2. světové války je z hlediska paměti národa (-ů) potřebné neustále, a možná v současné době o to více. Autor čtyř celovečerních dokumentů Lukáš Přibyl je navíc dokázal natočit velmi poutavě a poněkud jinak. FILM Autor dokumentů, Lukáš Přibyl, se narodil v roce 1973 v Ostravě, vystudoval politologii a blízkovýchodní studia na Brandeis University u Bostonu (a během dlouhodobé stáže na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě), mezinárodní vztahy a lidská práva na Columbia University v New Yorku, historii na CEU v Budapešti a filozofii a náboženství ve Stockholmu. Kromě práce na projektech v USA (zejména z oblasti politologie), v Čechách publikoval práce o dějinách českých Židů a podílel se na výstavách v Židovském muzeu v Praze. Struktura jeho čtyř dokumentů (trvají v rozmezí 86 - 91 minut) je velmi podobná. Vybral si ze žijících a přeživších čtyři pět lidí, kteří začnou vyprávět svůj příběh. V mnohém na sebe tyto příběhy navazují a proplétají se. A co muselo dát hodně práce, ať sháněním materiálu nebo následně střihem, jsou ústrojně do průběhu vyprávění začleněné dobové fotografie a záběry vztahující se přímo k vyprávěnému. Právě tato struktura působí lépe, než kdybychom sledovali nějaký dramatický film, protože s těmi lidmi "jdeme". Stručně je nám podle všech náležitostí vyprávění dobrých příběhů naznačeno podhoubí, vztahy a okolnosti, čímž se dostaneme do "děje". Abychom pak sledovali osudy hrdinů a aby nás pak skoro neustále mrazilo, když si uvědomíme, že právě nesledujeme nějakou fikci, ale skutečné osudy, jež se skutečně přihodily. Zde sledujeme třeba příběh dívky, která se zamilovala do německého oficíra a ten kvůli ní chtěl zahodit výložky a od nacistů odejít. Příběh dvojice mužů, z nichž jeden hrál blázna a foukal na píšťalu a snažili se dostat do Prahy. Příběh uprchlíků, kteří se přidali k partyzánům... Jeden napínavější (a drsnější) než druhý. Zcela výjimečně - přece jen struktura vyprávění je o něčem jiném - se objeví i záběry hromad mrtvých lidí, nahých v bezejmenných hrobech. Avšak tyto záběry se vztahují k vyprávěnému, přesně souvisejí s příběhem toho kterého pamětníka. Zmiňuji tuto věc zde jen proto, že některým lidem podobné záběry nedělají dobře, jenže bez nich by vyjádřit tu hrůzu nacismu tak nějak nešlo. Příběhy doplňují i vysvětlující mezititulky. Z nichž občas také mrazí. Třeba když si přečtete, že z tisícovky žen přežilo jen 46... I když tři dokumenty byly uvedeny v roce 2008 (Zapomenuté transporty do Běloruska a Zapomenuté transporty do Lotyšska v březnu, Zapomenuté transporty do Estonska v červenci) a jeden vloni v březnu (Zapomenuté transporty do Polska), je na nich znát oněch deset let příprav a natáčení. Natočeno prý bylo přes 400 hodin záznamu ve dvaceti zemích světa. O to obdivuhodnější je řád, který autor jednotlivým dokumentům vtiskl, aby nenudily, a navíc dokázaly předat onen živočišný strach, odvahu, bezmoc i heroické pokusy, jež tehdy lidé prožívali tváří v tvář nejhoršímu zlu, jaké se na snad ve světě objevilo. A jež si musíme neustále připomínat, aby k něčemu podobnému již nedošlo. DVD Žel, k diskům samotným není příliš mnoho co napsat, protože kromě filmů neobsahují nic navíc. Možná je to účel, aby takto dokumenty zapůsobily samy od sebe, a nebyly rušeny komentářem režiséra nebo nějakými doplňujícími záběry. Avšak třeba chybějící kompletní titulková podpora zamrzí. České titulky najdeme pouze u promluv v jiném jazyce (avšak tyto zase dělala renomovaná Anna Karenina). Jediným bonusem je vložený osmistránkový booklet, v němž najdeme zkrácenou verzi rozhovoru Adama Geberta s Lukášem Přibylem, jenž vyšel v Revolver Revue. Pokud jde o technické provedení, po vložení disku se filmy samy spustí, cosi jako menu však najdeme jen u estonského dílu, u ostatních při volbě menu naběhne standardizované menu DVD rekordérů Panasonic. Obraz je navíc letterboxovaný, což však nejspíše bude proto, že množství archivních materiálů by byl problém vyčistit a upravit pro full screen. Na druhou stranu - u podobného, poměrně důležitého obsahu, jsou podobné technické připomínky k DVD provedení irelevantní. Lukáš Přibyl vydal DVD sám, bez jakékoliv distribuční společnosti, koupit se tak dají přes stránky filmu nebo ve vybraných knihkupectvích v centru Prahy (Academia, Terryho ponožky či Knikupectví Franze Kafky), a také na Filmcity. () (méně) (více)