Režie:
Hynek BočanScénář:
Jiří JustKamera:
Ivan ŠlapetaHrají:
Oldřich Vízner, Zdeněk Žák, Radoslav Brzobohatý, Jana Švandová, Jiří Hálek, Miloslav Štibich, Pavel Nový, Eugen Jegorov, Václav Kotva, Eliška Vitanovská, Michaela Vítková, Robert Vrchota, Jan Pohan (více)Obsahy(1)
Tragikomické osudy dvou kabaretních komiků v době okupace. Kabaretní divadlo za protektorátu bylo sice pro politickou satiru a její tvůrce žhavá inspirace, ale zároveň třaskavá půda. Dva herci – Jéňa (Z. Žák) a Přemek (O. Vízner), věční rivalové, mají rozdílný názor na to, co hrát v této přetěžké době. Zatímco Jéňa se divadla vzdává, protože v něm už nevidí smysl, Přemysl na scéně zůstává a satiru dokonce ještě přiostřuje. Zpočátku se veze na vlně diváckého úspěchu. Brzy ale zjistí, že balancuje na velmi tenkém ledě. V okamžiku, kdy si ho německý zastupitel pozve na pohovor, začíná jiná hra, v níž jde nejen o charakter, ale i o život… (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Zajímavý film na téma o neřešitelném dilema, jak se zachovat, když statečnost nikam nevede a zbabělost znamená vlastní vnitřní sebedestrukci. Skvělé herecké výkony. ()
Pozůstatek filmové i herecké kvality z dob minulých, je základem tohoto výborného snímku. Taková nová vlna 90tých let, která, bohužel, za pár let ztratila na intenzitě a podobně laděných filmů jsme se skoro nedočkali. Oldřich Vízner si svou roli dává skvostně a Zdeněk Žák mu velmi zdatně sonduje. Revoluční odpor a hlavně styl humoru i postoj k nastalé situaci na prknech kabaretního divadla, musí každému naprosto jasně připomenout Divadlo Osvobozené. Problémy existenční zase Divadlo Starých forem. Ovšem zde jsou existenční problémy nejen divadelní, ale i lidské. Popravovat se dá různými způsoby víš...? Dva různý přístupy. Poddání se nátlaku nebo morální a čestné vítězství, které ovšem hodně bolí. Vedle výborné komediální dvojice je zde spousta herců v nezvyklých rolích. R. Brzobohatý si zde zahrává s manýry, které připomínají manýry R.Hrušínského, výborná práce. Skvělý humor na prknech i mimo ně, perfektní dialogy i monology a nakonec i celý životní příběh nejen Přemysla Horáčka. Bočan u mě zase válí. ()
Inscenace o tom, co by mohlo být, kdyby Voskovec a Werich zůstali v Praze. Forbíny, Ježkova hudba a vše nezadržitelně plyne k nevyhnutelnému konci. Nenašla jsem ani nepatrnou chybičku na celém filmu. ()
Momentálne si neviem spomenúť, ktorý český televízny film by sa mohol rovnať Klaunom a vlastencom. Asi by sa niečo po dlhšom uvažovaní aj našlo. Áno, vizuál je síce televízny, ale popravde tématiku okupácie uchopuje scenáristicky a herecky lepšie ako väčšina porevolučnej českej kinoprodukcie, ktorá pôsobí v porovnaní s Klaunami dosť prvoplánovo. Téma filmu, "lepší je adaptovaný problematický Čech ako zabitý či uväznený problematický Čech", je podaná dokonale nielen cez scenár, ale aj majstrovstvo pánov Víznera a Brzobohatého. Áno, aj nacista mohol vyzerať ako sympaťák, o vzhľade to predsa nebolo, ale o skutkoch. ()
Tenhle televizní film mě v době uvedení v ČT velice chytil, vyvolal ve mě dum nad osudy dvou herců za 2.SV. Dobře napsaný, dobře obsazený, zrežírovaný. ()
Slušný a strhující pohled na život v Protektorátu, tentokrát skrze osudů dvou kabaretních komiků. Herectví Oldřicha Víznera /Saturnin/ je pro mě někdy těžko strávitelné a všechny ty jeho klaunské výstupy mě, narozdíl od bouřlivě tleskajícího publika, spíše minuly. Ale z dokumentárního hlediska beru a oceňuju pohled na problematickou dilemu, která se týkala mnoha více či méně známých herců a umělců té doby... Statečně dále bojovat a protloukat se spostou malérů a nebezpečí pro svou čest ? Nebo se přidat na výhodnou stranu a současně být považován za kolaboranta? Pozor, SPOILER! (Úplný závěr mě nečekaně překvapil, i když bylo by určitě hodně zajímavé sledovat osud takového umělca i na pozadí dalších válečných události, nebýt oné tragické smrti, případně jak by dopadl po konci války, kdyby přežil...)Konec spoileru! Zaujala mě taky postava vyšetřovatele v podání Radka Brzobohatého, který mi zde trochu připomínal Hrušínského spalovače mrtvol Kopfrkingla. Dobře postavena kamera působí zajímavě v momentech dialogů klaun - vyšetřovatel, která chvílemi působí optický klam vzdálování a přibližování stolku vyšetřovatele před vyšetřujícím :-) Působivé... ()
Myslela jsem, že jde o hru od Jiřího Justa - Klauni a vlastenci. V té se vzdává hold vzniku vtipu a jeho nositelům, v sebe těžší době. Mimochodem je o tom natočena rozhlasová hra. Děj začíná stejně, v divadle do doby než jeden z klaunů odejde roznášet noviny. O odboji nebylo řeči. Bočan z toho chtěl ,,vytěžit " asi něco víc. Nevím, ale původní námět je pro mne stravitelnější, už proto, že je optimističtější, a co si budeme vyprávět i víc vystihuje povahu Čechů. Když je nejhůř, vyprávíme vtipy. Samotný film není špatný,vyzdvihla bych dobré herecké výkony. ()
Když jsem film sledoval, měl jsem pocit, že koukám na nějaké divadelní představení. Hynek Bočan to tak i pojal a ve výsledku to působí opravdu jevištním dojmem. Vůbec to není na škodu, naopak příběh točící se kolem kabaretních umělců je takhle ještě věrohodnější. Navíc ožehavé téma kolaborace v období Protektorátu a jak se k tomu kdo postaví, zejména Přemek, kterému je spolupráce s fašisty nabídnuta. Zachránit si charakter nebo život? Toť těžká otázka v oné tehdejší ožehavé době. Myslím, že tato inscenace je mimořádná v naší kinematografii a neprávem je zapadlá. Díky České televizi byla znovu oživena. Kabaretní hlavní dvojici zahráli Olda Vízner a Zdeněk Žák, fašouna Radek Brzobohatý. ()
Kabaret jako účinná ideologická zbraň na obou stranách opony, v Praze prodyšnější než kdekoli jinde, a zdaleka ještě ne železné. I kinematografie ji řádně reflektuje. Osvobozené divadlo v nesvobodné době. Stíny Voskovce a Wericha jsou odvážnější než by bývali byli oni sami. Odvaha kaberetního komika přináší obvykle úspěch, v podmínkách K.H. Franka nic než zkázu. ()
Ústupky a statečnost tváří v tvář totalitnímu tlaku. Námět ( s patrnou Hašlerovskou inspirací ) blízko formátu Hášových televizních dramat, který se zde kvalitou leckdy až povážlivě propadá "zásluhou" režijně povolené uzdy, jíž nepomáhá ani příliš televizní kamera, ani nerytmicky užitý vnitřní hlas. ()
Nejvíc na uvěřitelnosti ubírá přeexponovanost odvážnosti scén, chvilkami mi to až připadá jako glorifikace statečnosti Čechů za války... ()
Vidím tam jasnou paralelu na V+W, něco jako spekulace o tom, co by kdyby zůstali doma. Ale celé je to trošku zamotané a paranoidní. Nicméně výsledek je díky hercům celkem ucházející. 70% ()
"Nejsme ještě pod drnem, jen dokud smát se dovedem." Vcelku povedený Bočanův televizní film o tom že dělat "srandu" za protektorátu nebyla vůbec žádná sranda. A taky o tom, že někdy je horší přijít o dobrou pověst (třebas i neprávem) než přijít o život. Možná trošku paradoxně mě nejvíce nezaujal ani jeden z představitelů obou hlavních postav komiků, ale Radoslav Brzobohatý coby rafinovaný vyšetřovatel gestapa, jeho vskutku mrazivé jednání mistrně využívající metodu "cukru a biče". Přesto to celé nakonec skončilo jinak, než si asi dotyčný představoval. ()
Je to slušný dívatelný film. Přesto mi připadal jako nedodělaný, či odfláknutý. Naivita hlavních protagonistů je bezbřehá. Jediný, kdo tam hraje inteligentního jedince je ředitel Jiří Hálek. Stále opakuje: Ježišmarjá z toho bude průser...Ostatní se chovaj jako dementi a podle toho taky dopadnou. ()
Poutavý příběh jednoho statečného/nestatečného člověka v éře Protektorátu. Ze scénáristického hlediska se musí ocenit monology a dialogy na jevišti, které přináší spoustu dobových politických narážek, z nichž některé by se daly označit za celkem vtipné. Poctivá filmařina plná zajímavých exteriérů i interiérů. Naštěstí se to stihlo před McDonaldizací Prahy. ()
Tato hra vznikla podle rozhlasového scénáře J. Justa z roku 1982. Rozhlasová inscenace s Václavem Postráneckým a Jiřím Klemem v rolích Přemka Horáčka a Jéni Čecha vznikla v dramaturgii Ivana Škápy. Inscenace „zavinila“ jeho propuštění, protože v Justově hře vedení rozhlasu rozpoznalo „reakční podstatu“. Škapa dal celou záležitost ohledně svého propuštění k soudu, který musel rozhodnout v jeho prospěch. Československý rozhlas jej opět přijal, Škapa však místo po roce opustil. Inscenace samotná měla premiéru až v roce 1989. ()
Na této hře je znát, že se jedná o rozhlasovou inscenaci. Samá Šustova moudra a filosofické kecy. Téměř celý film jen dialogy a dialogy. Všechno moc statické, i když dobrý námět. Ani Bočan už nemohl nijak moc pomoci a obsazení Zdeňka Žáka do jedné z titulních rolí dle mého, nebylo vůbec šťastné. Naopak skvělý Vízner i Brzobohatý. A Švandová tam zase zacláněla. Uznávaný kameraman si to asi moc neužil, protože neměl moc šanci ukázat svůj um. I když musím uznat, nějakou dramatickou uzdu to mělo. Na televizní film slabší průměr :-/ ()
"Nebudu kejvat, nebudu kejvat, bolel by mě krk!" Sólo pro Oldřicha Víznera v tomhle válečném komediálním dramatu, který jistě měl na víc než být jen televizní. Ale dovedu si tuto roli představit s Bolkem, ten má klauniádu v krvi. ()
Příběh začínal slibně, vyvíjel se kostrbatě a skončil neslavně. Vízner dobrý, Brzobohatý jako nacistický pohlavár ještě lepší. Bohužel režisér se minul s dobou, kdyby to natočil o dva roky dříve, byl by za hrdinu, diváci by hledali paralely normalizace s protektorátem. Po Listopadu to ztratilo veškerý smysl, ten vtip tam už nebyl dávno žádný. Za herce hvězdičku, z útrpnosti druhou. ()
konečně sem tento film shlédl celý a musím říct, že jediné, o co sem celou dobu přicházel, byl jen velmi dobrý výkon dua Vízner-Žák, za který taky dávám 2 * !!! Jinak příběh absolutně tragický a nesmyslný. Režisér Bočan už asi trénoval, jak točit škváry typu Zdivočelé země a Bumerangu! ()