Hugo a jeho velký objev

Cítím potřebu se skoro omlouvat, za tak průměrné hodnocení, protože co se čisté filmařiny týče, je Hugo opravdu vymazlený a pěkný film. Celé téma pocty prazačátkům kinematografie, všechny ty aluze, odkazy, pomrknutí, které jsou rozsypána po celém filmu; které by mě měli oslovavat více než dejme tomu průměrného návštěvníka kina mě však od začátku do konce nechali chladným - možná proto, že jsem na film nebyl přiměřeně naladěn, možná proto, že jsem film neviděl v kině a tak mě jeho nádherná forma nepohltila dostatečně... možná proto, že poslední dobou chci od filmu trošku něco jiného... Možná. Na každý mě Hugo moc nebavil a tak mu zkrátka nemůžu dát víc, než solidních 60% (03.03.2012)

Hugo a jeho velký objev - překrásný příběh, který ve světě kinematografie nemá obdoby. Martin Scorsese nejen že představuje lásku k filmu, on se jí snaží vpravit do pravdivého příběhu, respektive do příběhu s pravdivou podstatou a dalšími, pravděpodobnými vsuvkami, které se mohli, ale nemuseli stát, kdyby Hugo neskrýval to, co skutečně skrýval a kvůli čemu se odvíjel tak krásný příběh. Mrzelo mě ale, že se příběh tak šíleně dlouho táhne. Celé se to odvíjí hrozně pomalu a chybí mi nějaké to nadšení, které bych z filmu měl, abych se těšil na každou další minutu. Martin Scorsese tohle dokázal už v jiných filmech, ale v extázi mě v tomhle případě bohužel neuvedl. Nicméně i tak jsem měl tu čest si užít nádherný příběh, který se ve světě filmu jen tak nevidí a v tomto případě bude ojedinělou myšlenkou, která tak napořád zůstane originálem. (25.02.2012)

Netušil jsem, co od toho mám čekat, ale myslel jsem si, že tam bude nějaké tajemství či dobrodružství. V tomto ohledu film dost zklamává. Je to sice příjemně nostalgické a po skončení jsem měl dobráckej pocit, ale nemělo to v podstatě žádnej děj. Dost dobře nechápu komu je film určen. Sacha Baron Cohen byl dobrej. (08.02.2012)

Hugo je neuvěřitelně komplexní rodinný film a zároveň je také velmi osobním filmem Martina Scorseseho, neboť on sám je vlastně oním (dětským) hlavním hrdinou, on sám se vyznává ze své životní lásky ke kinematografii, k filmu coby osudovému médiu, k celoživotnímu okouzlení. Hugo není obyčejný dětský film, je to snímek ryze postmoderně koncipovaný, fungující v několika vrstvách, jednak dětský (spíše klučičí) a tak zvláštně posmutnělý (melancholický) dobrodružný film (s důrazem na Verneovské okouzlení světem mechaniky a všelikých, nejen hodinových, strojů a hejblátek...), zároveň ale fiktivní metafilm o vzniku legendárního snímku z ranku rané fantastiky (zdráhám se ještě napsat sci-fi) Cesta na Měsíc, fungující zčásti rovněž coby fiktivní biografický film týkající se umělecké dráhy pionýra světové kinematografie, kterým byl režisér Georges Méliès (Ben Kingsley mu je dokonce podoben věrně i fyzicky), Martin Scorsese prostě v duchu svého velkého předchůdce rozehrává fantaskní hru s divákem. Je to krásná, byť velmi melancholická filmová cesta, která nás dovede až na samý úsvit kinematografie, jíž především vzdává Marty poctu, ostatně to je leitmotivem většiny jeho posledních filmů (vzpomeňme Letce a život Howarda Hughese, kde se tak děje konkrétně biografickým rámováním skutečné legendy světového filmu, podobně jako v Hugovi). Postmoderně příznačný je i synkretismus jednotlivých vlivů, či důraz kladený na silný audio-vizuální požitek, formu, 3D obraz, efekty a smyslové potěšení. Hugo je krásný film, který docení především poučený divák, ale i bez znalostí kontextu tu pořád zůstane řemeslně dokonalý a skutečně mimořádně originální a kvalitní snímek, který jasně mluví o tom, že Martin Scorsese není jen tak nějaký obyčejný režisér, ale jedna z největších postav světové režie všech dob... (04.02.2012)

"If you ever wondered where your dreams come from, look around." Pokud jsem u Birth of the Blues psala, že si nedokážu představit lepší poctu jazzu, pak o Hugovi nemůžu tvrdit nic jiného, než že je to ta nejlepší pocta filmu jako takovému. I když se totiž tento Scorseseho film tváří jako moderní pohádka (většině diváků v mém kinosálu bylo do dvanácti let), troufám si tvrdit, že pro děti primárně určený vůbec není. Hugo je adresován těm dospělým, kteří ocení, že plakát odkazuje na slavnou scénu s Haroldem Lloydem, že film smývá hranici mezi mezi realitou a sny, že ukazuje záběry z Mélièsových snímků, že vzdává hold počátkům filmografie. A ačkoliv jako takový rozhodně není po všech stránkách dokonalý - o představiteli hlavní dětské role pět ódy nebudu a počáteční zápletka kolem deníku byla lehce zdlouhavá - v konečném důsledku je to jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem letos viděla. A už jenom kvůli lásce k filmografii, která je cítit nejen z každého záběru, ale hlavně z celkové myšlenky, bych se nezlobila, kdyby si Hugo za necelé tři měsíce odnesl Oscara pro nejlepší film. (03.12.2011)