Reklama

Reklama

Velkolepá pocta kinematografii. Příběh neobyčejného chlapce, jehož dobrodružství se proplétá s osudem slavného filmaře Georgese Mélièse... Děj se odehrává na pařížském nádraží začátkem 30. let, kde v ústraní žije osamělý chlapec Hugo Cabret (Asa Butterfield). Jeho tatínek nedávno tragicky zahynul při požáru muzea a na nádraží pomáhá svému strýci se seřizováním hodin. Hugo se usilovně touží dostat k poslední zprávě od svého otce, kterou má skrývat záhadný mechanický muž. Toho se Hugo snaží sestavit podle návodu a sled událostí ho svede dohromady s tajemným nádražním prodavačem hraček Georgesem (Ben Kingsley) a jeho chráněnkou Isabelle (Chloë Grace Moretzová). Ta se stane jeho blízkou kamarádkou a společně pak odhalují vzrušující minulost slavného filmaře Georgese Méliese. Báječného muže s obrovskou fantazií, pro něhož kinematografie představovala novou formu magie a příležitost zachytit vlastní sny... Jeden z nejvýznamnějších amerických režisérů současnosti Martin Scorsese získal Oscara za režii snímku Skrytá identita (2006) a v sedmi dalších případech byl na ocenění za nejlepší režii nominován. V roce 2012 to bylo za režii snímku Hugo a jeho velký objev, který v jeho filmografii představuje žánrovou výjimku, protože se jedná o snímek rodinného charakteru podle knižní předlohy Briana Selznicka. Kniha získala v roce 2008 nejprestižnější americkou cenu za dětskou literaturu Caldecottovu medaili a stala se celosvětovým fenoménem. S podobným úspěchem se setkala i filmová adaptace, která získala celkem pět Oscarů především v technických kategoriích a dalších šest nominací. Pro Martina Scorseseho navíc snímek představuje srdeční záležitost, protože příběh mimo jiné vzdává poctu průkopníkovi raného němého filmu Georgesi Méliesovi (1861–1938). (Česká televize)

(více)

Videa (16)

Trailer 2

Recenze (1 334)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Tohle bylo jak 126minutovej francouzskej polibek od tý nejkrásnější holky světě. Já měl Mártyho vždycky rád, pacholka jednoho mafiánskýho, ale po tomhle mu do pracovny snad přinesu láhev wisoura. Hugo a jeho velký objev je taková postupná vtahovka, film totiž umí užasně pracovat se svou stopáží a se srdcem každýho človíčka, co má rád filmy, kinematografii, snění a dobrodružství. Ty krásný pocity, který jsem měl během závěrečných titulků, mimochodem moc krásná hudba se nedaj ničím vyvážit. Užasný, každej záběr má svůj smysl. Dokonalý v detailech a ještě dokonalejší v celku. ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

2009 - Pandora. 2010 - TRON kyberprostor. 2011 - pařížské nádraží. Tři rozdílné (a rozdílně) kouzelné světy a tři důvody připlatit si pár desítek korun za vstupenku na 3D. Kromě opojně magického vizuálu Hugo zaujme dvěma hlavními dětskými protagonisty (takhle sympatická drobotina se ve filmu hned tak nevidí - u Chloe už to nepřekvapí, ale Asu jsem doteď neznal) a upřímnou láskou k filmařině. Jak zaznívá snad ve všech recenzích, Hugo je opravdu krásnou oslavou počátků kinematografie a strašně lehce se jí podléhá. Za povšimnutí stojí, že právě filmy Hugo a němý černobílý The Artist jsou letos největšími oscarovými favority a získaly nejvíce nominací. Oba tematizují určité období, které pro kinematigrafii znamenalo zlom. Americký Hugo se zaměřuje na počátek století ve Francii (konkrétně na tvorbu G. Mélièse), která v tu dobu udávala směr, zlom zde znamená první světová válka, kvůli které se epicentrum filmového světa přesunulo do Ameriky. Francouzský The Artist naopak oslavuje americký němý film dvacátých let, přičemž zlomem je nástup zvuku. Oba dva (Hugo i The Artist) svůj svět otiskují do své formy, když The Artist je němá (romantická) komedie a Hugo 3D pohádka, která pomocí triků svého diváka přenáší do jiného (3D) světa (právě proto je nutné absolutně doporučit vidět Huga i ve třetím rozměru). Skoro jako ten Méliès při cestě na Měsíc, že :). Je zajímavé, že se to letos takhle sešlo... ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Víc než jen pocta praotci filmových spratků (odkojených a dále přikrmujících žánry sci-fi, fantasy a hororu). Síť odkazů k filmům a tvůrcům, jež byli ovlivněni Meliésem, případně ovlivnili Scorseseho (který se k Meliésovi dostal přes svého duchovního otce Michaela Powella), má několik vrstev a k jejímu rozpletení zdaleka nestačí jedno zhlédnutí, neméně zábavné je ale odhalování ústřední myšlenky, kterou četné aluze podpírají. Film jako mechanický stroj k oživování vzpomínek, sbližování lidí a vytváření snů. Pouze sny filmové, nikoli ty reálné, jež mají podobu nočních můr, tady slouží ke spolehlivému úniku z reality (také proto vidíme převážně ukázky z Meliésových trikových filmů, méně z jeho rekonstruovaných aktualit). (Ve druhé zlém snu příznačně absentují hodiny, tedy čas jako rozměr, který jiným mechanickým vynálezům než filmu chybí.) ___ Příběh není rozdělen vedví, od začátku v něm jde o opravení porouchaného stroje, pouze první část více akcentuje mechanickou a druhá lidskou rovinu. Stroje nejdříve především vidíme. Jsou umísťovány do popředí mizanscény a Hugo k nim zároveň upírá veškeré své naděje. První část má také blíže ke groteskám, v nichž člověk funguje jako neživý, mechanický objekt. Část druhá, od oživení automatona, je částečnou negací modernistického nadšení z technického pokroku. Hugo si začíná uvědomovat, že stroje na jeho samotě nic nezmění. Z hlídačovy mechanické nohy, dosud sloužící ke generování gagů, se stává prostředek ke sblížení s květinářkou, která ztratila bratra u Verdunu (masové zabíjení díky zapojení moderní techniky). Místa dění jsou rozšířena o Meliésovu domácnost a knihovnu. Větší prostor dostávají knihy a lidé. O technice se více mluví (teoretizuje), než aby byla zobrazována. ___ Mechanická teze a lidská antiteze pak logicky vede k filmové syntéze, ke spojení rozumu a citu, jak o něm psal například Jean Epstein (lyrosofie). V závěru také dochází k začlenění samostatných „kukátkových“ výjevů (gagů) jako z raného filmu do celku vyprávění. Stejně jako postavy i ony nacházejí své místo, svůj smysl. Film je vystavěn tak, aby mohl vyústit filmem. Nádhernější poklonu samotné ideji pohyblivých obrázků si nedovedu představit. ___ Snáz napadnutelné než navenek atypická vyprávění struktura jsou historické nepřesnosti, jichž se Scorsese dopouští. Uhýbání diváků před jedoucím vlakem lze ještě tolerovat při čtení knihy od Tabarda, který, jak se ukáže, nebyl přesný ani při psaní o Meliésovi, nikoli již ve vzpomínkách samotného Meliése, jež jiné autorovy omyly uvádí na pravou míru. Meliés na kinematograf nenarazil náhodou na pouti, na první veřejné filmové představení byl osobně pozván bratry Lumièrovými a kameru si nevytvořil z ničeho, nýbrž vylepšil již existující model od R.W. Paula. Opadnutí zájmu o jeho tvorbu nepřišlo až s první světovou válkou. Již okolo roku 1909 Meliés vzhledem ke své pracné metodě jednoduše nestíhal natáčet tak rychle, jak si doba žádala a poslední film dokončil v roce 1913. Tyto detaily jsou ale zastíněny neskutečně precizním oživováním staré Paříže a ještě starších filmů (nezapomenutelných je několik vteřin z Le Royaume des fées). Ty převodem do 3D získaly nový rozměr, aniž by pozbyly svého kouzla. Jsou sice vylepšené, ale nepřímo – zvýrazněním jejich významu. Scorsese se nejenom vyznává ze své lásky k filmu, zároveň nás vyzývá, abychom nezapomněli. 90% Zajímavé komentáře: Radek99, J*A*S*M, SeanLSD, mcb, WhiteRussian ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Na tenhle film by měli povinně jít všichni, kteří někdy vyslovili větu "Vždyť je to jen film." Druh umění, které tříbí náš estetický názor a bez jehož nepřítomnosti by život byl o tolik chudší ... jak jednoduché. Martin Scorsese se nebojí postavit značnou část filmu víceméně na dětské fantazii (dětská traumata jsou logickým vyústěním) a radosti z umělecké tvorby. Martin Scorsese je Hugo. Zařadil se tak po bok Giuseppa Tornatoreho a jeho Bia Ráj a Americké noci Francoise Truffauta. ()

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Takovou audiovizuální nádheru a poctivé vyprávění, které Scorsese předvedl, už jsem hodně dlouho neviděla. Jak lépe připravit poctu největšímu rannému filmovému inovátorovi, než dalším filmem plným záhad a tajemna. Tepající prostředí pařížského nádraží vám od první minuty vtáhne do děje, do říše snů a na další dvě hodiny nenechá oddychnout. ()

Galerie (115)

Zajímavosti (35)

  • Natočit film ve 3D doporučila režisérovi Scorsesemu jeho dvanáctiletá dcera. (Brousitch)
  • Martin Scorsese nastolil nový trend v natáčení 3D filmů. Během filmování nosil přes své běžné brýle 3D čočky. Je to tak první průnik člověka do 3D reality během samotného procesu natáčení. (Linkyc)

Reklama

Reklama