Všude dobře, proč být doma

To, co chybalo Americkej krase, Ceste do zatratenia, Marinakovi a Nudzovemu vychodu, dotiahol Sam Mendes do dokonalosti v Away We Go. Tak neskutocne inteligentne dialogy zo zivota, uzasny vyber hudby a postav, humorne situacie a prupovidky? "Burt, Burt... I reject your aggression. I reject your unbelievable bullshit!" Srdce mi skakalo radostou, a to ma Burt ani nemusel naschval strasit a nadavat mi: "You cuntsucker!" :) Co viac k tomu dodat, scena na trampoline je jedna z najsilnejsich, ake som kedy videla. Tolke stelesnenie lasky a suznenia dvoch postav je snad naozaj mozne iba vo filme, ale o to viac nas to prinuti rozmyslat o tom, kde robime chybu a ako sa k takej partnerskej dokonalosti dopracovat. "Do you promise to let our daughter be fat or skinny or any weight at all? Because we want her to be happy, no matter what. Being obsessed with weight is just too cliché for our daughter. Do you promise, when she talks, you'll listen? Like, really listen, especially when she's scared? And that her fights will be your fights?" Sam Mendes je dokazom rezisera, ktory vezme neznamych hercov, s krasnym nametom a vytvori z neho male-velke dokonale dielko, ktore sa razom stane pre mnohych synonymom krasy, stastia, spokojnosti, lasky a oddanosti. (17.09.2009)

Jestli mám nějaké pravidlo, kterým se řídím při udílení pětihvězdí, tak je to pozorování výskytu husí kůže během sledování. U Away We Go mi naskočila v podstatě u každé scény s nějakou písničkou v pozadí, takže velmi často. Dějově to sice opravdu moc objevné není, ale Mendesův velice jemný a citlivý přístup k vyprávění dělá z obyčejného a "řvavě nezávislého" komediálního dramatu něco víc než jednohubku, na kterou by šlo přes noc zapomenout. Tam, kde se české komedie plné obyčejných českých lidiček snaží působit jako ze života, Mendesova novinka přesně takhle působí, a to i přes skutečnost, že se v ní ti klasičtí obyčejní lidé, kteří by nám byli povědomí, (téměř) nevyskytují. Away We Go mě upoutalo hned v několika směrech - co se komediální stránky týče, vítězí scéna s kočárkem, pro ne moc často zastoupené obrazové hrátky válí odlétající letadlo, tragická složka zabouří v baru a vyvrcholení v podobě romantiky nastane na trampolíně a v novém domově. A ne náhodou jsou tyto momenty chytře rozmístěny odděleně v průběhu celého snímku. Takhle prostě vypadá film, kterého se ujal člověk, jenž přesně ví, co dělá. Původně jsem chtěl dát 4*, neboť se mi při sledování zdálo, že poslední dvě epizodky ztratily tempo a humor, ale zpětně si uvědomuju, že měly v příběhu své nezastupitelné místo a závěr by bez nich správně nefungoval. 9/10 PS: A nejzajímavější na tom je, že se z Mendesovy trilogie rodinných dramat (American Beauty, Revolutionary Road, Away We Go) nedá jednoznačně vybrat to nejlepší, protože každé je úplně jiné, s ostatními neporovnatelné. (30.07.2009)

U Away We Go jsem si opravdu nebyl jistý, jestli na film mám jít. Ano, Mendes je sice Mendes, ale trailer mě z nějakého důvodu vůbec nezaujal a tak jsem byl předem raději dost skeptický. Nakonec jsem však udělal dobře. Původní premisa suché a nezáživné životní road movie se naštěstí ukázala ve velké míře jako chybná. Většina vtipných scén i dialogů totiž dopadla na úrodnou půdu, pravda, některá místa jsou trochu přetažená či bláznivá, ale jinak jsem si na kvalitní zážitek při sledování filmu nemohl stěžovat. Krom té zábavné stránky snímku potěší zejména souznění hlavní dvojice a jejich příhody na strastiplné cestě při hledání domova. AWG má na rozdíl od většiny dnešních filmů podobného žánru ještě jednu podstatnou přednost a tou je nálepka chytré komedie podobně jako jsou např. filmy od Woodyho Allena (tedy alespoň některé). Pocit naplněného štěstí na závěr je nakonec jen třešnička na dortu. (8/10) [MFFKV 2009] (09.07.2009)

Prostě a jednoduše: čekal jsem něco úplně jinýho. Sam Mendes je dobrej režisér, ale tenhle film mě rozčiloval od začátku do konce. Rozčilovaly mě postavy (a to snad všecky), rozčiloval mě příběh, rozčilovalo mě i to, že ti dva hlavní herci cestují světem a potkávají jednoho debila vedle druhýho, přitom oni se tváří naprosto v pohodě. Bylo to celý hrozně praštěný, alespoň ta hudba tu nudu trošku kryla. (21.10.2011)

Výtky, které k filmu mnozí jistě budou mít, jsou dozajista oprávněné, ale pro tu dokonale pozitivní atmosféru nemůžu jinak. Mendes se svým způsobem vlastně motá furt kolem toho samého, ale zase je to trochu jinak, zase trochu o něčem jiném a zase mu to (u mě) vyšlo. Tentokrát vyhrál tím, že vsadil na ‚obyčejnost‘ děje a fantastické herce. Devadesát minut hlazení po duši, s bonusem překrásného závěru. (28.09.2009)