8
Obsahy(1)
Tváří v tvář chudobě a devastaci především zemí Třetího světa uzavřelo v září roku 2000 sto devadesát jedna zemí pod vlajkou Spojených národů úmluvu v podobě plánu. Byl vytvořen program Rozvojových cílů tisíciletí. A v něm se vlády těchto států zavázaly do roku 2015 odstranit extrémní chudobu a hlad, zajistit základní vzdělání pro všechny, prosazovat rovnost pohlaví, snížit dětskou úmrtnost, zlepšit zdraví matek, bojovat s AIDS a dalšími nemocemi, zajistit udržitelný rozvoj životního prostředí a vytvořit světové partnerství pro rozvoj. V roce 2008, kdy projekt překročil polovinu doby trvání svojí existence, se pak sešla osmice věhlasných režisérů z celého světa včetně Jane Campionové, Guse Van Santa či Wima Wenderse a natočila o každém z vytyčených úkolů vlastní autorskou krátkou hříčku, z nichž nakonec vychází celistvý povídkový film dotýkající se těch nejpalčivějších témat našeho světa. Svoji premiéru si 8 odbylo na filmovém festivalu v Římě a nyní přichází i na Cinemax. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Chápu, proč to vzniklo, ale je to úplně na hovno. Pro koho asi tak tahle banda artistů natočila hodný a uvědomělý kraťasy? Nedokážu si představit popcornový konzumenty, jak si po zkouknutí několika zelených filmečků, který je budou neskutečně nudit, uvědomí, že je na čase pomáhat planetě. Ale což, proč by si filmaři nemohli takhle kupovat odpustky... Když to vezmu jako soutěž režisérů, pak nejlepší u mě byli Jan Kounen a Wim Wenders a úplně mimo Mira Nair. ()
PROSTÉ, ALE SILNÉ. POVINNOST. http://www.youtube.com/user/NoTimeLeft Wim Wenders: Person to Person ***, Jane Campion: The Water Diary ****, Jan Kounen: The Story of Panshin Beka ****, Gaspar Noé: SIDA *****, Abderrahmane Sissako: Tiya's dream ***, Gael García Bernal: The Letter ****, Mira Nair: How can it be? ***, Gus Van Sant: Mansion on the hill *** ()
Wenders 1*, Campion 4*, Kounen 4*, Noe 4*, Sissako 4*, Bernal 3*, Nair 3,5*, Van Sant 4*. S výnimkou úvodného Wendersovho príspevku, ktorý pri všetkej úcte nemožno nazvať inak, ako senilným, sa prakticky všetky segmenty pohybujú na hranici medzi treťou a štvrtou hviezdou. Z Campionovej asi najviac cítiť autorský rukopis, Noe pôsobivo dokumentaristicky deptá, Sissako a Kounen sú autenticky exotickí. Bernalova časť mi prišla v kontexte celku asi príliš poetická a Nairovej by patrila medzi najsilnejšie, keby som si k jej pochopeniu nemusel prečítať komenty na YouTube. Van Sant to už potom len bezdejovo uzatvára (čo nemyslím ako výčitku, jeho video sa mi páčilo zo všetkých najviac). Hodnotením sa prikláňam nižšie, pretože som to sledoval na časti (sú to obsahovo nesúvisiace krátkometráže), nakoľko ako jeden film mi to úplne sledovateľné neprišlo. ()