Vejdi do prázdna

Domnívám se, že repetitivnost Enter the Void – jak dějová, tak formální – je integrální součástí sdělení, které nese, o podstatě lidské existence (vizte výmluvný název). Zvláště v cca závěrečné půlhodině ve mně vyvolává dojem, že chce (a daří se mu to) na diváka přenést nesmyslnost tohoto údělu, když jediné, co jej zadržuje od vysvobození (= konce filmu), je pohled na souložící páry, s jistými výmluvně zářícími tělesnými partiemi; vyčítat mu utahanost nebo dokonce předvidatelnost proto považuji za nesmyslné. V souladu s tím je Enter the Void jednou z mých nejúmornějších filmových zkušeností. (14.05.2010)

Gaspar Noé je zjav. Posúva hranice a experimentuje, provokuje a skúša, kam až zájsť - a to nielen po formálnej stránke, ale aj obsahovej. Rozhodne si vybudoval svoj štýl a rukopis a dokonca azda aj vlastný žáner - čo je v dnešnej dobe ťažké. Rozhodne vie točiť filmy, robiť s hercom. Vie aj šokovať - no potešiteľné je, že nikdy šokovanie nie je na prvom mieste - či ak na ňom je, nie je na ňom samé, efekt nie je prázdny, nejedná sa o pózu bez hĺbky. Enter the void ponúka v niečom doposiaľ maximá viacerých jeho naznačených úsilí, snáh a trendov, ponúka priestor na premýšľanie nan množstvom vecí. tibetskú knihu mŕtvych som nečítal, no nepochybujem, že sa jedná o adaptáciu "vernú" (do miery maximálnej, v akej môže byť adaptovaný nebeletrestický text). Zároveň si zgustnete na hustú a úplne precíznu atmosféru nočného Tokia, ktoré je akýmsi peklom/tripom. Niekoľko zaujímavých "nápadov". Najviac vytýkaná bude zrejme dĺžka - a ja sa tomu tiež neubránim, aj keď mi nevadila až v takej miere - a nebyť toho, že kino Nostalgia nepatrí k najpohodlnejším a najvykurovanejším, možno prirátať moju miernu nespokojnosť s metrážov v jednej časti k okolnostiam. Tento film je dobré vidieť a rozprávať sa o ňom - a premýšľať o ňom, čo budem ešte dlho robiť. (03.02.2011)

Bál som sa filmu, kde bude hrať prím jeho nekontrolovateľná zahľadenosť do seba. Niežeby nebola dôležitá, ale keďže je film pomalý, dokázal ma vtiahnuť svojou hypnotickou atmosférou do seba. Poletuje nám tu od cca 20 minúte nad Tokyom duch, takže v ňom nevidím žiadnu tripovú jazdu, v čom asi väčšina mládeže chápe coolovosť filmu. Explicitné sexuálne scény dostanú na konci zmysel a našiel som ho vo filme aj ja, pre mňa je totiž o tom, ako si dokážu idioti zničiť sebe aj navzájom život a že možno po smrti ešte nemusí byť neskoro. Oskar asi po celý svoj prelet rozmýšľa, ako s danou situáciou naložiť a vyriešil ju k mojej spokojnosti. Prečo však musí film obsahovať tých pár doslovných záverečných záberov, keď je tu jeden geniálny, ktorý by film logicky uzavrel, snáď nechápe ani sám režisér. (01.04.2015)

Noé je Bůh a já si tento snímek píšu na seznam filmů, které musím příště vidět v drogovém opojení - to musí být vskutku nesmírně intenzivní trip, protože i za zcela bdělého stavu to byla znovu od Noého totální nálož, kde nevíte, zda máte dříve chválit totálně boží kameru, která se mi na rozdíl od ostatního komentujícího diváctva ani zdaleka naokoukala po dobrých 3 hodinách, nebo zde mám raději vychvalovat znovu naprosto přesné herecké výkony, kdy Noé dostal herce a herečky přesně tam kam potřeboval a znovu tím dokonale odstranil propast mezi fikcí a realitou. Jeden výkon ovšem musím vyzdvihnout úplně zvlášť. Nejsem ani nejmenším příznivcem dětských rolí, protože to je zkrátka skoro ve všech případech naprosto otřesné. V tomto snímku ovšem všechny strčila do kapsy svým výkonem ta malá holčička (Emily Alyn Lind), která byla totálně neuvěřitelná. Pointa i děj snímku s velkým myšlenkovým přesahem byl naprosto úžasný a nemám nejmenší tušení, jak se mohou najít diváci, kteří se v ně dokázali ztratit. Naopak, já mám snad jedinou výtku k celému snímku právě v tom, že mi vadila repetetivnost některých scén s evidentním záměrem připomenout některé souvislosti, aby se nenašel v řadách diváctva nikdo, kdo se v ději ztratí. Snad veškeré klíčové prvky děje byly naprosto zřetelně nastíněné, případně si je snadno dalo dát dohromady mezi filmovými řádky, když člověk dával alespoň trošku pozor. Psychedelická atmosféra a dechberoucí hudba - to nemá smysl nijak zvlášť rozebírat, neboť v tom je Noé vždy skvělý a těžko mu hledat srovnatelnou konkurenci. Jsem nadšený a snímek mi bude zaručeně nějakou dobu silně rezonovat v mysli. Znovu naprosto geniální spojení nádherné vizuální stránky (která je účelná - nikoli nějaká umělecká onanie) s hlubokou myšlenkou a v nesmírně syrovém a přitom totálně lidském podání. Slintám blahem. [90 %] (26.04.2021)

Když si tohle pouštíte, musíte mít jistotu, že už máte ledacos nakoukáno, že vás jenom tak něco nepřekvapí a vy to tak zvládnete. Pokud tomu tak totiž neni, film vás zaručeně znechutí, unudí nebo těžce traumatizuje ;) (14.12.2010)

Pokud jsem o nějakém snímku napsal, že je depresivní, tak vůbec nevím, co napsat teď. Víc jak dvě hodiny ponuré podívané, kterou nám Gaspar naservíroval. Roztřesená kamera, sex, drogy, fikce a skutečnost, toho všeho je tu opravdu spousta. A ještě příběh dvojice sourozenců, kteří si kdysi slíbili, že se nikdy neopustí a navždy zůstanou spolu.... Silný, i když místy těžce stravitelný filmový zážitek, který asi rozhodně není určen pro každého. (20.09.2014)

Jak se to říka? Wow - - - - , .. Kdo to viděl zhulenej? / / % ! >< 7 Ich-forma pořád existuje. ,,,--, . . ,, , , Neuvěřitelně silný filmařský koncept. - - - - - Podobný ponořující pocit jako u Loni v Marienbadu. @0%/] [()"?8ˇ% Hodně by mě zajímalo, jak to bylo technicky vyrobeno. O0O0O To Void. (14.05.2010)

Tenhle měsíc jsem poznal Gaspara. V Enter the Void pro mě všechno úžasně funguje...prvních 25 minut. Pak přijde úvodní zásadní zvrat a najednou už je tam jen všeho víc a pořád stejných kousků. Repetitivnost je to slovo. Vymyslel jsem perfektní kamerové posuny - dám jich tam sto. Tak ještě chvilku jíme, jíme...jenže pak už jsme přejezení, pořád je to stejný, oni říkají, že po osmé už nic nejedí a přitom se to tam furt láduje. Pak utečou tři hodiny, mě už to leze i ušima a přitom...přitom je to opravdu po chvilce prázdné. Najednou mi opravdu přijde, že si se mnou jen někdo hraje na efekt. No, vrátím se k začátku - nemusím znát všechny. (13.09.2014)

To bola teda nádielka .. uf. (19.11.2017)

S provokatérem Noéem, jsem se setkal pouze u snímku "Zvrácený" (na seznámení s jeho tvorbou hodně odvážný start) a bylo mi jasné, že od takového režiséra, můžu očekávat prakticky cokoliv. A co třeba takřka tříhodinový trip bez příběhu s bizarní vizuální stránkou, která může vyjadřovat prakticky cokoliv. Nemá cenu se rozepisovat o příběhu, protože zde není žádná stěžejní zápletka, ale pouze neurčitá cesta odnikud, nikam. Pokud vezmete originální kamerové jízdy ze "Zvráceného", roztáhnete je na necelé tři hodiny, odečtete násilí, ale necháte explicitní erotiku, vznikne vám tento snímek. Alespoň já to tak viděl a nikdo mi to nemůže vyčíst, protože má film stovky podob a žádná není správná. (14.04.2013)

Ono je to ťažké, keď režisér je zvrátený kašpar. Reklama na drogy a porno, to je ozaj umelecké! Slušný človek sa pobľuje už len z toho nepozerateľného obrazu. Vizuál pre narkomanov, gratulujem. Jediná slušná scéna bola horská jazda. Ale tá trvala tak 20 sekúnd. (14.05.2020)

Už úvodní titulky věstily, že si toho Gaspar Noé vzal buď moc a nebo málo... a pořád nevím, možná měl vsadit na kvalitnější matroš a svůj rauš pak přeměnit v nápaditější improvizaci, protože, ač by se tenhle bezútěšný posmrtný pohled na pozůstalé z neokoukané duší perspektivy mohl zpočátku zdát revolučním, postupně zreinkarnoval do nudy k posrání... (24.03.2014)

Drogy, sex, umělecký trip se zajímavou kamerou, ale když Vás to 160 minut jen nudí, tak je něco špatně! Klasické experimentální dílo, buď naplno zaujme nebo naopak... (25.11.2014)

Velmi intenzivní zážitek. Hlavně první hodinka s geniálním tripovým úvodem a následným zmateným blouděním na mě zapůsobila jako máloco v poslední době. Poté se Noé ale zvrhne do exhibicionistické audiovizuální provokace, která extrémně dráždí na těch nejcitlivějších místech, stopáž se navýší o polovinu a z existenciálního bloudění bez cíle se stane stereotypní polemizování nad problémy dnešního světa, které mi přišlo s přibývajícími momenty až samoukájející a především zbytečné. Jistě, že se to dá vyvrátit tím, že Noe zachycuje "roztěkané" moderní velkoměsto ve vší své špíně a uzpůsobuje tomu filmový styl, ale jeho neustálé opakování ztrácí mnoho ze své působivosti. Subjektivní kamera je však bezpochyby geniální a Noého "úchylná" stylizace jedinečná - škoda, že taková brilantní technická práce nejspíš ani nebude oceněna. Zamrzí ale, že není využita v lepším filmu - stačilo by zkrátit o polovinu a možná bych i zatleskal. Vejdi do prázdna je vysoce explicitní dílo, ukazuje tabuizovaná témata bez příkras a je jednoznačné, že z jeho sledování vám příjemně nebude. Je to hnusný film a pravděpodobně ho budete po konci projekce nenávidět - ale o to těžší je mu uznat jisté technické kvality a mnoho hloubavých podnětů k zamyšlení. (15.11.2010)

3,5*/5 Gaspar Noé si prečítal tibetskú Knihu Mŕtvych, dal si svoje drogy, všetko rozblikal, poriadne potočil kamerou ako to len on vie....a natočil pre mňa jednoznačne svoj najlepší film (aj keď dve a pol hodiny, uf). Je to o Ceste, je to o filozofii života, je to o tripe (malebnom, pestrofarebnom a poriadne silnom), je to o drogách, je to o všetkom a ničom...Hranica medzi parádnym, dychberúcim, transcendentálnym "open-minded" zážitkom a repetitívnou zlátaninou vie byť prekvapujúco tenká... (18.01.2011)

První hodina a půl je hlavně díky střihu a kameře docela zajímavá, ale pak se začnou množit halucinogenní obrazy, ze kterých akorát bolí oči, děj začne být z obrazů nepochopitelný a stopáž se neunosně vleče, zde uvedých 140 minut je nepravdivých, film má minimálně 155 a je to příliš mnoho, na to že se vlastně nic neděje. zavěrečná 15minutová soulož ve svatozáři, kde toho ani není moc vidět je na čistý odpad, nikdy jsem se u žadnýho porna takhle nenudil. Jediná originální věc na celym filmu jsou úvodní titulky. (06.05.2010)

Obrovské zklamání. Sice úvodní titulky, a cca prvních 40 minut na pět, ale od momentu jak Oskara zastřelí, je to jedna dlouhá nudná telenovelózní póza; sice vizuálek pěknej a technicky vychytané všecko, ale to je pro mě vždy u filmů nejméně relevantní. Příběh, co už jsem viděl/slyšel xkrát, trochu jinak... hrubě očekávatelný, což mě bohužel třeba vadí. Představte si že David Lynch udělal křížence telenovely a výchovného filmu o nebezpečí drog a máte to. Myslím, že kdybych to měl vidět někdy podruhý, tak za střízliva to nebude. Irreversible mnohem lepší. (05.07.2010)

Podmanivá a originálna kamera, strih, obraz, zvuk, svetlo, tma, sex, smrť,... Lenže dokedy? Pretože práve tá experimentálna réžia a nelineárne rozprávanie deja, ktoré sú najväčším plusom filmu, nebavia človeka (teda aspoň mňa) donekonečna. A počas 161 minúť sa práve tieto "pozitíva" začali stále viac stávať otravnými. Keby to trvalo ešte o trochu dlhšie, išiel by som s hodnotením ešte nižšie. A ten koniec je už fakt samoúčelný. (13.10.2013)

Obrovitánský mindfucking, který by ale byl ještě větší mindfucking, kdyby včas skončil a nezacyklil se v sebeonanistickém poletování nad nekonečně souložícím nočním Tokiem. Noé je režijní génius, který ale často, tak jako mnoho dalších géniů, zabrousí do vod, jež se těžko vstřebávají. 6/10 (16.09.2014)

Především je potřeba říct, že bylo dobře, že jsem to viděla v kině, protože když si člověk pustí ty opěvované titulky doma na youtube, tak si řekne "hm, jako pěkný no", ale teprv až když to bliká z velkého plátna ve tmě kinosálu, tak to má ten správný efekt a to platí pro úplně celý film :). Každopádně když se teda film rozjede, tak prostě to diváka s nějakým citem pro obraz to musí rozsekat hned od chvil, kdy se Oskar probere a před očima mu bliká nápis Enter a chvíli na to se zkouří jak opice. Prostě vizuálně hrozná rozsekávka snad ve všech scénách a obrazech a koukat na to v telce jakkoli širokoúhlé by prostě nebylo vůbec nic. Střih málem jak kdyby neexistoval, kamera akorát jezdí městem od scény ke scéně tak jak Oskarův duch pozoruje svět ze kterého se dostal na asi nejodpornějším záchodě na světě a všechny scény prostě strašně sjeté :). Co ale ten vizuál trošku kazí je to, že jak všichni dobře víme Gaspar Noé rád bliká a tenhle film má jednu velmi specifickou blikačku se žlutým světlem po nájezdu na nějaký výrazný zdroj světla ve scéně, což se ve filmu opakuje asi milionkrát a po asi třetím takovém blikání už je to spíš otrava. Sice snad asi všechno ve filmu včetně téhle blikačky má takovou předzvěst v rozhovoru Oskara s Alexem o tibetské knize mrtvých, ale fakt si to jako mohli odpustit takhle natahovat film nějakou takovouhle blbinou. A to je další věc, že jsem zvládla i o dost delší filmy než tohle a nevadilo mi to, ale stopáž Enter the void je prostě přepálená, že to dál nejde. Klidně to mohlo být o půlhodinu kratší, protože v poslední části filmu už to prostě nemá takový efekt, když se jen recyklují ty samé obrazy dokola a strašně se všechno protahuje. Každopádně ale tam kde třeba Requiem for a dream ukazuje realitu spojenou s drogama, tak Enter the void jsou ty drogy :). Asi jako ultimátní trip na všech těch drogách, na kterejch v tokiu jedou, a o kterých jsem snad ani nikdy neslyšela a zároveň jízda do nejhorších pekel vědomí (asi jak by to řekl Radovan Lukavský) od děsivých a velmi živě vyobrazených traumat až po hedonistický druhý kruh neonového dantova pekla, spíš Oskarova pekla. Prostě úplně sjeté, strašidelné, špinavé, chladně erotické, explicitní, obrazově úžasné a příšerně natáhlé. Nakonec akorát takové perličky že konec filmu je asi to nejoptimističtější co Gaspar Noé kdy natočil a zvlášť v kontrastu s celým předchozím dějem tohoto filmu a pak taky že Paz de la Huerta má pěkný prsa :). (19.07.2011)