Symptom Pandorum

Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, to praví staré přísloví. Já jsem ale hrozný blbec a tak se do horrorových kaskád chodím koupat týden co týden, i přesto že si většinou nehorázně namelu tlamu o scénáristickou a režijní debilitu. Pandorum mne pouze utvrzuje v přesvědčení, že tyhle "slasher" filmy s (ne)šokující pointou zkrátka nejsou můj šálek kávy. (27.11.2009)

Začalo to Heinleinovými Sirotky Oblohy, pro mě osobně vrcholilo Aldissovým Nonstopem, ale kvalitně žilo dál, třebas v podobě Harrisonova Zajatého vesmíru. Řeč je o kosmické lodi vyslané za účelem osídlení vesmírných dálav, jejíž posádka tak docela neví, co se to nyní s lodí děje. V Pandoru nejsou příčinnou neznalostí řady generací, ale amnézie způsobená dlouhodobou hibernací. Rozdíl je to podstatný jen v tom, že v Pandoru všichni vědí, že jsou na kosmické lodi. Jaký nečekaný faktor však může vyhodit z kolejí největší triumf technického umu všeho lidstva? Je to trapné, ale jsou to zombíci. Sice nejenom oni, ale právě technonemrtví jsou mlýnským kamenem, který Alvart svému filmu přivázal ke krku a ten pak zpola utonul v šestákových vodách. Škoda, první minuty filmu si uzurpovala opuštěná, skřípotem naříkající, blikáním o pozornost žadonící a temná loď, v které se není koho zeptat, co se stalo, natož jak. Uzurpovala je a očarovala. Vidím, pravda, že tu loď navrhovali filmaři spíše než inženýři, ale může mi to vadit, když jako inkubátor strachu a paranoie svůj úkol plnila na sto procent? Nemohla by mít taková loď lepší obyvatele než paranoidní sexy Němku s doktorátem v bojové gymnastice, Vietnamce cvičeného v boji s čímsi na způsob naginaty, kůsy či čeho (jenže zubatější, poněvadž zubaté zbraně jsou filmovější), negroidního gangsta šamana a dva pány piloty? A samozřejmě ty zombíky... Také bych velmi ocenil, kdyby šokující závěrečná odhalení byla šokující i pro ty, kdo již něco o generačních a podobných lodích četli a nějaký ten film viděli. Ale máš kliku, Pandorum, Elysium, ta loď milá, ta ti tu třetí Subjektivovu hvězdu vybojovala. (08.03.2010)

"Jsem moc starej a znavenej, abych si lovil zvěř čestně." A já jsem moc starej na to, aby mě tohle dokázalo zaujmout. Bubáků se totiž nebojím, lekačky mě rozesmívají a děsivý zvuky mě prudí. Nic jinýho tam není. Vlastně je.  Má to konec, což mě příjemně překvapilo a taky to má bojovnou divoženku Nadiu, což je kategorie, pro kterou mám slabost. Prostě jsem se u toho byl ochoten bavit, ale zažil jsem jen nudu, utrpení a pár "šokujících" zvratů, který by mě snad i překvapily, kdyby nebyly signalizovaný několik světelnejch let dopředu. (20.06.2022)

Režisér Christian Alvart si půjčil to nejpůsobivější z filmu VetřelcůHorizontu událostí a Sunshine. Tenhle mix mi vůbec nevadil a po celou dobu filmu jsem byl zařezanej v křesle. Perfektní atmosféra s výbornou "klaustrofobickou" kamerou, že jsem měl co dělat, abych nedostal panický záchvat úzkosti. Víc se o tom nedá říct, abych něco neprozradil. Tohle zamrazení musíte zažít na vlastní kůži. (13.11.2009)

Možná je to hype, možná je to realita, ale kvalitních sci-fi hororů je jako šafránu v Himálajích. Pandorum však přináší milovníkům sci-fi příjemné osvěžení a pocit, že jejich žánr má v budoucnu stále, co nabídnout. Co na tom, že tématika je dost podobná Aldisově románu Nonstop (s pár úpravami), něco si bere z Horizontu událostí a takový Scottův Vetřelec taky nezůstal opomenut. Výsledek je velmi zábavný, úderný, má svůj styl, tempo a velmi dobrou (scifi) atmosféru. Někomu to viditelně sedí lépe, někomu hůře, ale dlouho jsem se takhle nebavil v prostředí vesmírné lodi, které má něco do sebe a netěšil se na závěrečné rozuzlení. Závěr se však povedl stejně jako celý (jednoduchý) příběh a jako spokojený divák jsem pouze rád. Rozhodně však nečekejte nějaký velký strach a hororovou atmosféru, tohle je spíše vesmírná záležitost o přežití v uzavřeném prostoru plného vražednými soupeřů, kteří nebudou čekat ve stínech, ale pěkně v davech budou sprintovat za vaším, stále bušícím, srdcem. Žádný druhý Vetřelec. Naštěstí. (17.11.2009)