Symptom Pandorum

Byl velký omyl, domnívat se, že by se v případě Symptomu Pandorum mohlo jednat o typově podobný snímek jako Moon. Již po chvíli, kde se na palubě vesmírného korábu začaly objevovat digitální, agresivní potvory, děj začal nabývat na krvavosti, jsem začala mít pocit, že toto na mě nejspíš nezapůsobí. Pád do tmy ve vesmíru příliš nefungoval. Tím, že se poměrně brzy ukázalo, co že se to tam v útrobách skrývá, jakoby se zcela rozplynulo nějaké to mystično a atmosféra vymizela úplně. Přišlo mi to příliš akční, jednotvárné, měla jsem dojem, že už se nedočkám ničeho, co by mě dokázalo zaujmout. Začala jsem tedy pospávat a konec mě zcela minul. (29.10.2012)

Solidní a hlavně amosférický sci-fi horor, který má v rukávu pár moc pěkných es. Foster i Quaid jsou hodně dobří a právě první jmenovaný tahá celý film kupředu. Závěrečné překvápko mě dostalo a vůbec jsem mile překvapen celým vyzněním filmu. Tenhle styl se mi prostě zamlouvá. Nenudil jsem se ani na chvilku. (10.11.2009)

Atmosféricky slušně zvládnutý sci-fi horor, Ben by se mohl přetrhnout a albínští mutanti, co by jste na nedělní oběd k rodičům nepozvali, ovšem na druhé misce vah dialogy patřící spíše do úst komandéra Petera Quincy Taggerta z Galaxy Questu a střihač natolik trpící příznaky nemoci Pandorum, že třesoucíma rukama nebyl schopen vykonat svou práci. Nezbývá, než popřát malým Fosterčatům na Tanisu hodně štěstí.. (24.06.2010)

Našlapaný sci-fi survival, obratně kombinující atmosferické prostředí vesmírné lodi jako od Gigera, psychedelické odstíny Event Horizon a dobře dávkovanou space monster hrůzu s realistickým (a o to děsivějším) základem. Plus dobře napsané i zahrané postavy, kterých vstupy na scénu jsou nečekané a děj posouvají kupředu. Lepší než většina dražších, hvězdněji obsazených kino “trháků” (Sphere, Life). (21.09.2018)

Začalo to Heinleinovými Sirotky Oblohy, pro mě osobně vrcholilo Aldissovým Nonstopem, ale kvalitně žilo dál, třebas v podobě Harrisonova Zajatého vesmíru. Řeč je o kosmické lodi vyslané za účelem osídlení vesmírných dálav, jejíž posádka tak docela neví, co se to nyní s lodí děje. V Pandoru nejsou příčinnou neznalostí řady generací, ale amnézie způsobená dlouhodobou hibernací. Rozdíl je to podstatný jen v tom, že v Pandoru všichni vědí, že jsou na kosmické lodi. Jaký nečekaný faktor však může vyhodit z kolejí největší triumf technického umu všeho lidstva? Je to trapné, ale jsou to zombíci. Sice nejenom oni, ale právě technonemrtví jsou mlýnským kamenem, který Alvart svému filmu přivázal ke krku a ten pak zpola utonul v šestákových vodách. Škoda, první minuty filmu si uzurpovala opuštěná, skřípotem naříkající, blikáním o pozornost žadonící a temná loď, v které se není koho zeptat, co se stalo, natož jak. Uzurpovala je a očarovala. Vidím, pravda, že tu loď navrhovali filmaři spíše než inženýři, ale může mi to vadit, když jako inkubátor strachu a paranoie svůj úkol plnila na sto procent? Nemohla by mít taková loď lepší obyvatele než paranoidní sexy Němku s doktorátem v bojové gymnastice, Vietnamce cvičeného v boji s čímsi na způsob naginaty, kůsy či čeho (jenže zubatější, poněvadž zubaté zbraně jsou filmovější), negroidního gangsta šamana a dva pány piloty? A samozřejmě ty zombíky... Také bych velmi ocenil, kdyby šokující závěrečná odhalení byla šokující i pro ty, kdo již něco o generačních a podobných lodích četli a nějaký ten film viděli. Ale máš kliku, Pandorum, Elysium, ta loď milá, ta ti tu třetí Subjektivovu hvězdu vybojovala. (08.03.2010)