Fuga na černých klávesách

Rasismus a předsudky počesku. Drahomíra Vihanová nastavuje nelichotivé zrcadlo, do něhož se někteří bojí podívat ještě dnes, po více jak padesáti letech. (05.09.2018)

U nás na vysoké škole v Košicích taky je možné občas na chodbě nebo ve studovně potkat černocha :o). K vyhledání si tohoto filmu mě inspiroval jeden zdejší kolega ze Skotska, zaobírající se ze studijní důvodů mj. účastí a výskytem černochů v českém a československém filmu. Nejznámějším filmem s tímhle tématem (ač rozvitým okrajově) jsou nejspíš dva díly z Kleinově komediální série Básníků z 80. let s černým studentem mediciny, později úspěšným diplomatem. Tenhle krátký snímek Drahomíry Vihanové nabízí zcela vážný pohled na černého studenta hudby v Praze, nechává nahlédnout do duše cizince v zcela neznámém světě, který vypadá navenek jako zapadlá součást kolektivu, studium se mu úspěšně daří, uvnitř pociťuje strach a šikanování. Vihanová zachytila krátký "příběh" zajímavým polo-dokumentárním způsobem, kde důležitou roli hraje vizuál a hudební složka. (06.04.2018)

"To se divim, ze by na tebe naskocil, cerna huba" je mila osvezujici sexisticka a rasisticka nekorektnost tvari tvar soucasne zapadni cenzure. (23.02.2024)

https://www.youtube.com/watch?v=H8C72oFS2bc (07.07.2021)

Šedesátky + FAMU = VŠL (31.08.2012)

Vše, co mám na filmech 60.let tak rád tu je: Praha zachycená černobílou optikou, experimenty s narací, zvukem, hudbou i jazykem. Černobílá je pro film defakto zásadní, hl. hrdina je klavírista, černoch a tudíž i děj se motá kolem těchto dvou barev. Už titulky mě doslova nadchly, protože fotky, které pro ně byly použity, jsou výborně zvolené, uvádí diváka do nejistoty, co že to vlastně sleduje. Děj filmu by se mohl vměstnat do 15 minut, ale Vihanová vypráví hlavně obrazem a atmosférou. Troufám si říci, že když se někdo pokusí o téma rasismu dnes, dopadne to asi tak jako film Iguo Igua (autor scénáře Marek Epstein se pak naštěstí vypsal k značně lepším výkonům). Tady se ale s rasismem pracuje daleko rafinovaněji, především ona scéna rvačky je podána naprosto skvěle v krátkých flashbacích. Tato rozbitá narace pak scéně dodává daleko větší sílu, než kdyby byla odvyprávěna standardně chronologicky. A takto bych mohl pokračovat dál, například práce s jazykem- mícháním češtiny, angličtiny a klavíristova rodného jazyka vzniká výborná koláž. Dává to divákovi prožít pocit cizince, když se na něj line jiný jazyk. Na studentský film opravdu mistrovské dílo. Škoda, že Vihanová nedostala stejnou možnost rozvinout svůj talent, jako její slavnější kolegyně Chytilová. (05.11.2011)