Reklama

Reklama

Žena bez hlavy

(festivalový název)
  • Argentina Mujer sin cabeza, La (více)
Drama / Mysteriózní / Thriller
Argentina / Francie / Itálie / Španělsko, 2008, 87 min

Obsahy(1)

Verónica, žena z vyšší společenské vrstvy v současné Argentině, se při jízdě autem skloní pro zvonící telefon a ve stejném okamžiku její vůz narazí do čehosi na cestě. Žena odjede, ale později v ní začne sílit podezření, že při srážce někoho zabila.
Zatím poslední snímek argentinské režisérky Lucrecie Martelové, autorky filmů Bažina (La ciénaga, 2001) a Svatoušek (La niňa santa, 2004), představuje radikálně matoucí filmovou zkušenost. Točí se kolem události, která se mohla (ale také nemusela) stát ve chvíli nepozornosti a o níž si kvůli nedostatku informací nelze udělat srozumitelný celkový obrázek. Podobně zastřený a neproniknutelný je ovšem celý film, jímž nás provází Verónica coby titulní „žena bez hlavy": odcizená a distancovaná od svého bezprostředního okolí. Rámování záběrů, libujících si v detailech, fragmentárních kompozicích a různých zrcadlících plochách, eliptické vyprávění, vrhající nás doprostřed situací, v nichž není snadné se zorientovat, i absence hudebního podkresu, jenž by dodal celému filmu jednotící náladu - to vše dohromady vytváří pocit dezorientace, odtrženosti od světa, do něhož skrze plátno nahlížíme.
Zmatečný duševní stav hlavní hrdinky, odrážený ve stylu celého filmu, bývá interpretován také v souvislosti se současnou argentinskou společností. Samotná režisérka prohlásila, že snímek reflektuje neschopnost Argentiny vyrovnat se s narůstajícími rozdíly mezi sociálními vrstvami v zemi. Dobře situovaná žena tak mohla snadno přehlédnout neštěstí, které způsobila někomu z nižší společenské třídy. Veróničino nepotvrzené podezření a reakce jejího okolí lze také možné položit do souvislosti s historickou pamětí Argentiny jako země, jež se nedokáže vypořádat s vlastní zločinnou minulostí v období diktatury. Každopádně je Žena bez hlavy snímkem, který velmi naléhavě staví před diváka otázky a záhady a zároveň ho opatrně upozorňuje na nemožnost jejich řešení. - Antonín Tesař (Letní filmová škola)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (15)

Eodeon 

všechny recenze uživatele

na začátku Bezhlavé ženy jsem si mimoděk připomněl Almodóvarův Volver, film o tom, čemu všemu musí naráz čelit španělské ženy a jak těžký kříž musí nést, přitom to zvládají s velkou duševní silou a všem životním úskalím čelí zpříma. oproti tomu argentinský koprodukční film Bezhlavá žena vypráví o tom, jak zničující a sžírající může být jedna jediná velká životní chyba. pozornost filmu ovšem nezůstává jen u sledování zakoušení tohoto jednoho ústředního bolestivého stavu, ale sleduje i vše to, co z nedotčeného vnějšku přichází k němu a v ostrém kontrastu s neproblematickou každodenností ještě prohlubuje ono trápení – nevyhnutelnost a zároveň nemožnost pokračovat v zaběhnuté všednosti. tomu se přizpůsobuje i kamerové zpracování a hlavní postava je téměř vždy uvnitř rámu, i když často jen na okraji decentralizované kompozice, a tudíž ve vleku života, od něhož se nelze odervat. přitom nutnost dále se podílet na zaběhnutém stereotypu se vší tou spoustou drobných starostí se může zároveň jevit jako vítané zaměstnání pro utrápenou mysl. jak už to ale chodí, tíživá vzpomínka na sebe nedá zapomenout snadno. Bezhlavá žena je film o střetu s něčím, co poznamená život docela nevratně a zanechá v něm už napořád hluboký otisk, s nímž nelze, než samotě přežívat dál. podobně jako hrdina zmíněné Antonioniho Zvětšeniny či Cassavetesova Killing of a Chinese Bookie je i Bezhlavá žena filmem o události, která se stane pro protagonistu nejskrytějším tajemstvím, a tak ho navždy svým způsobem vzdálí ode všech lidí a uvězní v jejich společenství zároveň jako herce, odsouzeného navždy předstírat, že to, co ho ze všeho nejvíce určilo, se nikdy neudálo. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Uz Uvodna scena jak zenska ide na aute, po cosi sa zohne a nabura ... mi pripominala film z roku 2000 Amores Perros, akurt tu mi chybal bezdomovec a psie zapasy. Ked to tak zoberiem, je to vyrazne slabsie ako Amores Perros. Divak nasledne len sleduje zmateny dusevny stav hlavnej hrdinky, chybaju vyraznejsie momenty a rezisersky navyse je to dost roztriestene.Bolo mi aj lahostajne to, ze film stavia pred divaka otazky a akesi udajne zahady, pricom upozornuje na nemoznost ich riesenia : 75 % ()

Reklama

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Žena bez hlavy patří k těm filmům, jež se mi těžko hodnotí a když už nějaké hodnocení ze sebe dostanu, přemítám, jestli jsem nakonec nebyl příliš zlý či hodný. Snad to neznamená, že nemám k tomu filmu, co říct. Ten film mi uniká, falešné odrazy a nepřehlednost mi vždy dovolí něco zahlédnout, ale zoufale šahám do prázdna. Není to neschopnost vyprávět, ale úmysl umělkyně neprůhledně (ne)vyjevit, oč tu vlastně běží. +++++ Protagonistka Veronika něco či někoho srazí při jízdě autem, zřejmě zvíře. Z místa nehody odjede, ale zmocňují se jí pochybnosti. Nebyl to snad nakonec člověk? Veronika se snaží přijít na kloub pravdě a snad se i s událostí srovnat. Navzdory tomu, že dění lze až tak jednoduše popsat, není vůbec jednoduché jej sledovat. Divák je dezorientován v čase i prostoru. Je vržen do světa, o kterém ví pramálo a části světa se neobtěžují, aby říkaly: "Ahoj, já jsem..." +++++ Většině záběrů védodí detailně zabraná hlava Veroniky se zvláštně nepřítomným úsměvem (např. první obrázek v galerii). Zcela absentují ustavující záběry a ty zbylé si dávají záležet na tom, aby se z nich nedal složit spojitý obraz. Detail a současný rozměr prostoru dění působí společně, že divák vidí jen velmi malou výseč světa. Detail a častá malá hloubka ostrosti dokonají dílo zmatení (opět první obrázek galerie). Nikdo se nepředstavuje, nikdo se nevysvětluje. Kdyby Veronika v jednu chvíli neřekla, co ji trápí a nezačala pátrat, nejspíš bych vůbec nic nepochopil. Výsledkem jejího pátrání ovšem není zjištění, co se vlastně stalo, ale znejištění na ještě hlubší úrovni. Nikdo již nemůže říct, zda se vůbec něco stalo. +++++ Zmatení diváka filmem bývá věcí ne až tak vzácnou, Žena bez hlavy však se v určitém ohledu blíží v tomto aspektu unikátnosti. Dosahuje se jej, alespoň zpočátku, pouze nedostatkem informací daných kompozicí záběru a "výběrem času" z Veroničina života, který bude zaznamenán. Divák skoro celý film nemá důvod se domnívat, že by se dělo něco zvláštního, odporujícího každodenní skutečnosti, i atmosféra snímku dýchá poklidným životem dobře zajištěné domácnosti a vlastně jen zvláštní výraz Veroniky působí Jinak. +++++ Stydím se, ale sociální a historický aspekt filmu jsem přehlédl. Zajímavý, náročný film. Zase si připadám nepatřičně, ale... silné ***. ()

boogieman 

všechny recenze uživatele

Pomaly plynúci film, ktorý diváka núti neustále prehodnocovať to čo videl, hoci to bolo úplne zjavné(bolo??? :) ). Režisérka dômyselne pracuje s focusom a dôležité prvky často necháva rozmazané, zatiaľ čo sa kamera sústredí na neustále znepokojenú tvár hlavnej hrdinky(ala Antonioni). Zvuková zložka takisto často obsahuje stopu mimo obraz, poprípade mimo focus.Napriek tomu že je nám ukázaná celá udalosť, i to čo sa počas nej odohralo, stále sme zneisťovaní, až sa dostaneme do bodu kedy vôbec nevieme či sa udalosti ktoré sme videli skutočne stali. V celom filme sú prítomné sociálne motívy, ktoré sú badateľné najmä v druhej polovici, keď sa hrdinka presúva od snahy zistiť čo sa stalo k snahe sa s tým vyrovnať, nech už to bolo čokoľvek. Mimoriadne zaujímavý a formálne prepracovaný film. Napriek mnohým informáciam ktoré sa nám počas jeho sledovania dostane stále ostáva iba nepreniknuteľným mystériom.A to je na ňom strašidelné. Tématicky i štýlom sa to najviac podobá asi Antonioniho tvorbe, či už Blow up(tématicky) alebo skoršia tetralógia. Stále je to však maximálne osobité a prirovnávať to k niekomu inému by som nie príliš rád, ale možno niekoho aspoň nalákam k zhliadnutiu. Geniálne. (2x) ()

Artran 

všechny recenze uživatele

Jak již napsal boogieman, Žena bez hlavy je svým originálním způsobem variací na Antonioniho Zvětšeninu. Sociálně kritický rozměr, který se vypichuje v obsahu, je v ní při troše pozornosti skutečně čitelný a to, co se nejprve jeví "jen" jako psychologický portrét ženy, která si nechce přiznat, že autem srazila dítě (ačkoli o ten samotný fakt tam zas až tak moc nejde - jde o tu nejistotu), se postupně stává díky vlažným reakcím její rodiny a jejích přátel výpovědí o chování určité části společnosti. Všichni totiž jednají se stejně malou hloubkou ostrosti s jakou kamera snímá okolní dění. Jakoby ona společenská vrstva žila netečně a se svými iluzemi na jakémsi malém, ostře ohraničeném plácku, kolem kterého si postavila vysokou zeď, aby příliš neviděla, co se prostírá za ní. Občas přes zeď sice dolehnou určité hlasy, že něco - něco se za zdí stalo. Ale co přesně, to se tito lidé nikdy nedozví, protože ani nechtějí dozvědět. Snad je to koneckonců charakteristika střední třídy obecně. Opravdu skvělý a nejenom formálně hodně důležitý film, byť díky banalitám a nepodstatnostem ukazovaných v prvém plánu není divácky tolik vděčný. ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama