Vojna a mír

Oscar 3 nominace: Režie, Kamera, Kostýmy . . . . . . . . Upozorňuji především na tanční scénu Natašy s Andrejem (romantická lahůdka) (07.04.2004)

Mám rád staré hollywoodské velkoprodukce, jako točil třeba David Lean a jiní, ale tohle byl jen takový dietní čajíček, který nesahá Bondarčukově verzi ani po kotníky. Sovětská verze tuto americkou předčí ve všem – je nesrovnatelně výpravnější (rozdíl několika set hlavého hollywoodského komparzu versus 120 tisíc ruských komparzistů, převážně povinně nahnaných vojáků Rudé armády, je sakra znát, nehledě na to, že jde dodnes o nejnákladnější filmovou produkci všech dob), je režijně mnohem invenčnější, zajímavější, exteriérově bohatší (počet 168 lokací, kde se sovětské verze natáčela, je v zápisu Guinessovy knihy). V porovnání s tím je Vidorova verze taková…...strojená, bez života, bez vášně a bez emocí. A i když miluju Audrey Hepburn, ani ta by neobstála ve srovnání s Ljudmilou Saveljevou a jejím půvabem, vášní a neodolatelnou bezprostředností. (16.02.2012)

║Rozpočet $6miliónov║Tržby USA $12,500,000║Tržby Celosvetovo $12,500,000║ pomalý rozbeh, následne romantická etapa to mierne oživí, následne boje a reči okolo to potom zas zbrzdia, aj keď miestami ponúknu veľkolepé davové scény /60%/ (19.05.2010)

Jako film velmi půvabné, jako adaptace ruské klasiky nejklasičtější a pohled na jedno pohnuté období ruských dějin z opačného břehu už přece jen vyvolávající spíše úsměv na tváři. Ale ne úsměv škodolibý. Pokud ale něco zvedá tenhle film nad průměr, jsou to bez diskuse herci. Mel Ferrer a Henry Fonda tvoří naprosto dokonalé protipóly urozených lidí své doby a jejich postupná proměna stále ještě dokáže diváka zaujmout. Audrey Hepburn-Nataša, zmítaná osudem i vlastní naivitou mezi nimi, podává Natašinu dětinskost, rozpolcenost i postupné vyzrávání bez křečovitosti, jen ten lehounký šátek přehozený přes její ramena mě v jedné scéně přiměl k pousmání a konstatování, že scénáristé houby věděli, co je to ruská zima. Kdo má rád výpravné americké podívané z 50. a 60. let, bude nesporně spokojený, my ostatní si zabrbláme své obvyklé námitky proti zjednodušování, amerikanizaci a schématizaci, ale nakonec se na to podíváme také. (13.07.2007)

Náročný, ale krásný filmový zážitek. S knižní Vojnou a mír jsem začal, avšak po nějaké té stránce skončil, protože se u čtení (přijměte prosím moji omluvu vy všichni její fanoušci) dostavila docela velká nuda. Trochu zajímavější byly jen bitvy a jediná postava, které jsem fandil, byl starý Bolkonsky (navenek tvrdý, nepřístupný, ale uvnitř dobrý a čestný chlapík). O to větší paradox mě čekal u sledování filmu, kde mně tato postava přišla docela nepříjemná, zatímco ostatní se mi silně zamlouvali. Vojna a mír stojí hlavně na hercích; rozkošné Audrey Hepburn (u které jde ale také velmi dobře pozorovat proměna její postavy v průběhu filmu), Henry Fondovi (pro mě největší sympaťák) a krom dalších také na příjemném překvapení v podobě Herberta Loma, jehož Napoleona jsem mu fakt „žral“. Dále jsou zde také velmi zdařile provedené bitvy (a vůbec davové scény), dobrá hudba a pěkně udělané kostýmy. A ať už mi to budete chtít věřit, nebo ne, za těch 205 minut jsem se ani chvíli nenudil (stejně tak při druhém zhlédnutí). P.S. Co se týče té ruské atmosféry, o které se zde několik uživatelů zmiňuje...ne, že by na mě dýchala z každého záběru, to netvrdím, ale obrovsky mě potěšila scéna, kdy umírá Bezuchův otec a u jeho postele je slyšet píseň posledního pomazání, a to v ruštině (v tu chvíli jsem ji cítil naplno). Výstižné komentáře: Véča, tahit (14.01.2010)

Z Tolstého filmaři nejvíce milovali Annu Kareninu, Kreutzerovu sonátu... a Vojnu a mír. V této opulentní, širokoúhlé, barevné a předlouhé verzi sledujeme slavný příběh od Slavkova až po rok 1820. Atraktivní události na pozadí napoleonských válek sledují několikero mladých manželství, lásky a jiné pletky a všichni jsou spokojeni. Herci mají co hrát, dnešní divák si z filmu rád udělá seriál a dokonce i Audrey Hepburnovic zde nepřekáží, protože ten empír je k její siluetě skutečně shovívavý. Ani Anita Ekberg není ještě vulgární a Mel Ferrer je krásný jako panenka. (04.03.2020)

Z románu jsem přečetl prvních 300 stran a byl jsem rád,že sem měl po ruce tento film,který podstatně zjednodušuje děj knižní předlohy.Zároveň však je to hollywoodská adaptace,tudíž se od filmu nedá čekat žádná velká psychologická propracovanost,i tak jsou patrné změny a vývoj v chování jednotlivých postav, především u mladé Nataši Rostovové(A.Hepburnová).Za zmínu stojí Vojna a mír hlavně díky scénám bitev u Slavkova a u Borodina,které natočil italský režisér Mario Soldati.Jak píše FISSSH,není z filmu cítit ta atmosféra Ruska tehdejší doby a prostředí Moskvy by také mohlo být věrohodnější.Myslím,že celkově se jedná o povedenou adaptaci velmi těžko zfilmovatelného a víc než tisícistránkového romá L.N.Tolstého. (29.07.2006)

Celkově vzato si myslím, že tohle je lepší vidět na velkém plátně. Byl jsem na tom dokonce dvakrát a pokaždé to pro mě bylo něco výjimečného. Prostě zážitek nejvyšší jakosti. (07.11.2007)

Bondarcukovu verziu som nevidel, ale monumentalnost tohto filmu by tazko popisal aj David Lean so zapnutym CAPLS LOCKom. Vyzera to uzasne, hviezdy ziaria a predloha ponuka silny pribeh. Tie takmer 3,5 hodiny utiekli ako voda. Skoda, ze sa uz podobne filmy netocia. 10/10 (20.10.2018)

Konečne som si pozrela aj toto spracovanie Vojny a mieru, a na rozdiel od názoru niektorých užívateľov sa mi páčilo oveľa viac ako Bondarčukovo - natočené o niekoľko rokov neskôr. Áno, je to síce typicky hollywoodske a menej ruské, ani výpravou sa Bondarčukovmu nevyrovná, ale nemôžem si pomôcť - oveľa viac tu cítim Tolstého. U Bondarčuka je síce atmosféra výraznejšie ruská, herecké výkony, výprava a réžia perfektná, ale v scenári predsa jasne cítim vtedajší ideologický vplyv. Mladšia generácia, ktorá nezažila každodenný život s komunistickou absurdnou ideológiou asi nebude vedieť o čom hovorím..... ale to je dobre!! (Aspoň že o tom vie z dejepisu). (16.04.2009)

Myslím, že sa nedá vyhnúť porovnávaniu Vidorovej verzie Vojny a mieru s Bondarčukovou. Podľa mňa je Vidorova o niečo lepšia a ten rozdiel sa dá vyjadriť tým, že je efektívnejšia. Tolstého dielo je neskutočne rozsiahle a nakrútiť podľa neho film je takmer nemožné. Vidor sa k tejto úlohe postavil ako skúsený hollywoodský režisér. Zohnal kvalitných hercov, v scenári odstránil všetko, čo mu pripadalo nadbytočné, výpravu podriadil disponibilným dolárom a výsledkom síce nie je nijaký zázrak, ale dobre pozerateľný veľkofilm, z ktorého divák získa obraz o čom ten Tolstoj písal. Bondarčukova verzia je ruskou odvetou Vidorovi. Bondarčukovi sa podarilo získať obrovské peniaze a celú armádu vojakov, ktorí mu robili štatistov v bojových scénach. Tých peňazí bolo toľko, koľko si mohol dovoliť uvoľniť iba totalitný štát. Bondarčuk dokázal tie peniaze minúť. Nakrútil film, ktorý sa zapísal do Guinessovej knihy rekordov. Ohromil bojovými scénami, ale zvyškom dokonale unudil. Minul obrovské prostriedky na manipulovanie vojakov a mrzačenie koní, ale nevenoval primeranú pozornosť scénam z lepšej spoločnosti, v ktorých sa aktéri pohybovali ako panáci a bez výrazu deklamovali nariadené texty. Viem, že moje dojmy z oboch verzií sú opačné, ako dojmy väčšiny divákov, ale netrápi ma to. (18.10.2019)

Je to viac rozprávkové než veľkolepé. Henry Fonda o 30 starší od svojej postavy a nevidí to len dobrovoľne oslepený, napríklad volič Matoviča. Audrey samozrejme vo svojej role bezchybná a bez nej by táto verzia nebola tak úspešná, hoci vyšlo neskôr oveľa lepších aj v seriálových podobách. A vzhľadom na stopáž je toto bez rozdelenia a v celku veľmi do nudy vodiacou záležitosťou. (31.01.2024)

Vidorovu verziu Vojny a mieru; následne vnímam najmä, ako teda i skoro nikdy nekončiacu, resp. akúsi mimoriadne »zdĺhavú záležitosť«, ktorá bola vo svojej podstate rovnako intenzívne vyčerpávajúcou, ako aj nemenej podstatné, čiže «vyčerpávajúce ťaženie» jednej z ústredných postáv, čo je vskutku v spoločnej kombinácii naozaj obzvlášť dosť zvláštnym zážitkom; dokonca ešte zároveň ukotveným skrz hollywoodske pozlátko, čo bolo mimochodom na moju náturu ozaj miestami už aj asi veľmi veľa, keď som sa znovu a znovu zase prizeral na akýsi silne sentimentálny, a k tomu i gýčovitý proces, pri ktorom som rozhodne neuveriteľne [pocitovo] strašne trpel, čo snáď stále umocňovala i účelová, astronomická minutáž v podobe 109 minút + 95 minút = 204 minút, čo inak predstavuje až nejaké 3 HODINY a 24 MINÚT!; áno, totižto tento zvlášť nudný a vyčačkaný titul bol akosi nerovnomerne rozdeleným na dva diely, kedy som zrejme úplne naivne uveril zrovna i tomu, že by sa to s príchodom druhého dielu mohlo napokon konečne zlepšiť, čo bohužiaľ boli vari len minimálne náznaky v rámci celkového zlepšenia, ktoré možno predsa trocha aspoňže niekedy bádať, povedzme napríklad: epická bitka pri Borodine? • Vezmite si, že na danom preteku, totiž som chcel teraz povedať, projekte, sa ["naraz"] zúčastnilo až 6 scenáristov, čo automaticky dopredu predznamenávalo nielen iba to, že pravdepodobne tu čosi dôležité [scenár] nebude fungovať na plné obrátky, čo sa inakšie s každou uplynutou scénou neustále len potvrdzovalo, že takmer z každého jedného kúta daného [umelého] prostredia, na mňa postupným spôsobom súčasne dychčalo i »melodramatické klišé«, s ktorým si nielenže tieto tri ústredné postavy vôbec nevedeli dať žiadne rady, ale väčšinou taktiež zachádzali až kamsi do totálneho extrému; inými slovami povedané: bývali naprosto nevkusne obsadenými, a preto pôsobili tak neznesiteľnými dojmami! • Ani Audrey Hepburnová, ba ani Ferrer s Fondom, sa do svojich rusky stelesňujúcich protagonistov absolútne nehodili, a to ani nehovoriac o ostatných postavách, kde by som mohol jednoznačne spomenúť i francúzsky náprotivok vo formáte Napoleona Bonaparta v podaní pôvodom českého predstaviteľa Herberta Loma, čo vo mne občas vyvolávalo až komický charakter. • Ani dočasné okorenenie situácie s Gassmanom či s Ekbergovou nakoniec neprinieslo pozitívnejšiu náladu, a tak už zostáva azda len skonštatovať, že prvú * udeľujem za opulentnú kompozíciu obrazu Jackom Cardiffom, pričom tú druhú a poslednú - po pravde ani nijako extra netuším, za čo vlastne, keďže tým pádom je len jedna žalostne málo? PS: Odporúčam originálne a rozsiahle spracovanie VOJNY A MIERU, odborníkom na slovo vzatým: S. Bondarčukom, než práve tento ťarbavý mišmaš, ktorý je veru [ne]obyčajnou stratou času. (19.03.2024)

Veľkolepá produkcia na aké sme zvyknutí z historických filmov z 50-tych rokov. Hrdinovia tohto sfilmovaného Tolstého eposu nemajú síce toľko priestoru ako Bondarčukove štvordielne dielo, to podstatné však zahŕňa. Herecké obsadenie je nanajvýš lukratívne. (21.02.2021)

Moje první setkání s veledílem Lva Nikolajeviče Tolstého dopadlo nadmíru spokojeně. Neočekávejte žádné "ryanovské" válečné běsnění, tohle není primárně válečný film jako spíš romantický, resp. vztahový, přesto jsou dobové bitvy natočeny vkusně a líbivě (pokud se to dá tak napsat). No nebudu předstírat, že by mě až tak zajímala ruská literatura anebo samotné napoleonské tažení, důvod, proč jsem "obětoval" tři a půl hodiny svého drahocenného času, se jmenuje Audrey Hepburn. Už jen to, že dokázala každou scénu, ve které se objevila, doslova prozářit, mluví, myslím, za své. Ale to není nic výjimečného, jelikož to platí u 99% jejích filmů. A ještě pár slov k Melu Ferrerovi, tehdejšímu partnerovi Audrey, chápu, že si to jeho role žádala, ale byl to prostě tragéd, který mě na celém filmu vytáčel fakt ze všeho nejvíc (anebo jsem možná jen žárlil, já vím, holt obsese :-). (23.06.2013)

Zatím nemohu srovnávat s ruskou verzí. Nádherný epický velkofilm, který zaujme především nádhernými kostýmy (všechny Natašiny šaty), velkolepými vojenskými scénami (odchod Napoleona z Ruska) a mladičkou Audrey Hepburn. Herci občas přehrávají, ale to už k filmům z 50.let minulého století patří :-) do knižního originálu se asi nikdy nepustím, už Anna Karenina mě málem unudila k smrti. (09.02.2006)

Překrásná podívaná, velkolepá výprava, herecký ansámbl tuze příjemný, přesto nemohu hodnotit jinak, ta délka byla vyčerpávající.. No a na ty americké úpravy historie rychle zapomenu, zůstane mi v mysli, doufám, jen obrázek půvabné Audrey Hepburnové a dvou sympaťáků Henryho Fondy a Mela Ferrera.. (11.04.2020)

Stačí ak sa pozriete v ktorom roku film vznikol a zistíte, že to bolo v dobe obrovského rozmachu epických veľkofilmov, ktoré tento snímok môže z dôstojnosťou zastupovať. (21.04.2011)

"To nejtěžší - ale to nejdůležitější - je milovat život, milovat ho, i když trpíme, protože život je všechno. Život je Bůh a milovat život znamená milovat Boha." (Tolstoy - Vojna a mír) ---- Přiznám se, že knižní předlohu jsem nečetla a popravdě řečeno jsem ani trochu neznala ten příběh, takže tento film pro mě byl naprosto neznámý a nový. A i přes to velké množství postav a příběhů jsem se v tom kupodivu ani na chvíli neztratila, tak skvěle to bylo podáno. Zpočátku jsem se dost obávala délky filmu, ale King Vidor si s tím pohrál tak úžasně, že jsem se nemohla nudit ani na vteřinku.. Válečné scény byly tak dokonale vyvážené s těmi romantickými, že lépe už by to vážně nešlo. Do toho nádherná hudba Nino Roty, která ze začátku byla nenásilná a milá a ke konci v dramatických scénách opravdu velkolepá! Je to mistr! Samozřejmě i herecké obsazení bylo bezchybné. Audrey Hepburn byla jako vždy nádherná a úžasná (a zjistila jsem, že jí bílá sluší mnohem víc než černá :P), tahle role jí neskutečně sedla.. Byla milá, vtipná, vážná, smutná, zamilovaná.. Všechno jsem jí věřila.. Mel Ferrer byl také vynikající. Jeho pohled byl uhrančivý a jeho jednání a gestikulace byly ohromující.. Za zmínku stojí i Henry Fonda, takhle bych vlastně mohla vyjmenovat i spoustu dalších, vlastně téměř všechny. Pro tento film je asi nejvýstižnější přívlastek VELKÝ! (10.02.2012)

Nebudu nic více komentovat, neboť v tom filmu hraje plejáda obrovských hvězd. A jistě s takovou románovou předlohou měli největší snahu udělat dobrý film. Musím však plně souhlasit s uživatelem BALBA, že to ruské filmové zpracování, ale hlavně procítění všech rolí bylo určitě lepší. Bohužel, pouze 4*. (29.09.2007)