Døden er et kjærtegn
Death Is a Caress
Režie:
Edith CarlmarScénář:
Otto CarlmarHudba:
Sverre BerghHrají:
Bjørg Riiser-Larsen, Claus Wiese, Haakon Arnold, Turid Balke, Eva Bergh, Signe Bernau, Brita Bigum, Bjørn Breigutu, Toralv Brekketo, Kolbjørn Brenda (více)Obsahy(1)
První norský snímek režírovaný ženou představuje archetypální noirový příběh o nezdravé, spalující lásce plné vyhrocených emocí a zhoubné vášně, která oba její aktéry dožene do záhuby. Retrospektivně vyprávěný film pojednává o bouřlivém vztahu mladého automechanika Erika se starší dámou z vyšší společenské vrstvy. V úvodním dialogu se svým právníkem vzpomíná mladík ve vězení na osudové setkání s vdanou Sonjou, které mu obrátilo život naruby, a líčí pohnutou historii vztahu, jenž poháněla a zároveň kontinuálně ničila fatální posedlost a přehnaná žárlivost. Na nahuštěném narativu plném zvratů je poznat, že jde o adaptaci románového příběhu – stejnojmennou knihu Arneho Moena do scénáře převedl režisérčin manžel Otto Carlmar, který u snímku figuroval i v roli producenta. Vizuálně poutavé a zejména z hlediska střihové skladby pozoruhodné dílo překvapí mírou nahoty, která by v hollywoodských filmech stejné doby nebyla přípustná. (Noir Film Festival)
(více)Recenze (3)
Citlivé téma vzájemného sbližování dvou lidí z odlišných sociálních poměrů, uzavírání své dosavadní minulosti (rozchody) a s ním související problémy inspirovaly režisérku Edith Calmar k vytvoření snímku „Smrt je pohlazení“ (Death is a Caress). Mladý a pohledný automechanik Erik potkává šarmantní bohatou Sonju, je sice zasnoubený s Marit, prostou a skromnou dívkou z nižší sociální vrstvy, ale tím, že se mu otevírají nové možnosti je velmi přitahován. Sonja je klasickou postavou femme fatale. Svůdná a charismatická žena, jež je schopna Erika až nadpřirozeně okouzlit a podmanit si ho. Ve svém manželství je pravděpodobně nespokojena a taktéž jí láká „něco nového“, „jiného“. Drama, jehož předlohou byl román od Arne Moen z roku 1948, můžeme zařadit do kategorie noirových filmů čtyřicátých let. Dějovou linii sevřenou retrospekcí provází z podstaty vyvrcholení příběhu kriminální podtext, převaha „tmavých tónů“ low key osvětlení, osoby podřízené melodramatičnosti a noirové osudovosti. To člověku neznámé, zároveň ale i příjemné, to velmi láká a přitahuje. S rozpoznáváním však může přijít rozčarování. Vztah prochází vývojem obdobně jako veškerý život v přírodě, vztah tepe. Od nesmělého křehkého počátku postupně nabývá sil a zraje. Čas plynoucí k zániku vyměřuje to společné nebo to rozdílné. Zda-li se právě tito milenci dostanou do přízně osudu nebo ne, napovídá název filmu. ()
Tak jsem se nechal inspirovat clankem od kolegu z filmnoirblogu (NOIR CITY 2014), a jako prvni (z tech co jeste neznam a mohli by me zajimat) jsem nasadil tento norsky kousek. A vubec nelituju... Konzervativni a krasne udelanej, jednoduchej noir, presne tak jak to ma byt. Uplna pohoda a noiristum vrele doporucuju. P.S.: Bjørg Riiser-Larsen byla skvela, a chvilema mi trosicku pripominala Glorii Swanson. Myslim vizualne. :-) 5- ()
Čistý malý film noir o společensky nerovné dvojici propadlé zhoubné vášni.(70%) ()