Reklama

Reklama

S panem Kufaltem se na začátku setkáváme jako s vězněm. Koho by napadlo, že se do pruhované kazajky dostal pro přehnanou poctivost! Býval účetním, a když ohlásil, že v pokladně chybějí peníze, zapomněl, že klíče má kromě něho také šéf. A pan Kufalt je navždy společensky i psychicky poznamenaný. Začít po propuštění zase normálně žít, je pro něho o to těžší, že v Německu 20. let je hospodářský i společenský rozvrat. Od porážky v první světové válce uplynulo teprve pár let a vládne jediný zákon: právo silnějšího. (Česká televize)

(více)

Recenze (75)

emma53 

všechny recenze uživatele

Tleskám ve stoje. Plejáda hereckých es a jejich bezchybný koncert byl pro mě neobyčejný a nezapomenutelný zážitek. Nejen dokonalý Luděk Munzar, ale i Ilja Racek, Rudolf Hrušínský, ťulpas Haničinec a v neposlední řadě i naivní Iva Janžurová mají a budou mít vždy můj obdiv. ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Skvělý Luděk Munzar jako pan Kufalt, trestanec a geniální manipulátor, který rozehraje vysokou hru, a pro kterého se lež stane denním chlebem a cestou nahoru. Ale na jak dlouho? ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Jedna z pozapomenutých a přitom z pohledu dramatické látky, hereckým obsazením i předvedenými výkony mimořádně zajímavá televizní hra, velká a skvěle využitá příležitost pro Luďka Munzara v hlavní roli zatrpklého propuštěného trestance, který se rozhodne stůj co stůj vybudovat si znovu kariéru a využít k tomu jakoukoli příležitost. Jeho protihráčem je Rudolf Hrušínský v roli majitele firmy, která zaměstnává bývalé vězně a zneužívá jejich beznadějného postavení na trhu práce v době hospodářské krize. Střetnou se dvě silné osobnosti, dvě přetvářky. Vítěz může být jen jeden...Celkový dojem 90 %. ()

Brouk 

všechny recenze uživatele

Jedna z nejlepších TV insencí, kterou jsem kdy viděl.... Hans Fallada je citlivý spisovatel, co ve své době uměl koukat kolem sebe a nemlich to samé uměl při zpracování této předlohy F.Filip... Dokázal vytvořit pod svou taktovkou neopakovatelný herecký koncert ústředního tria: Munzar-Racek-Hrušínský.... Jó, kdyby tak ČT neboli ČST ("čejtý") měla schpného a průbojného skladníka archviních pořadů a takové snímky v nějakém pořadu tyto snímky cyklicky servírovala, přestanu snad prskat na stará kolena nad daní z používání TV, která jde do... (ale to už nepatří k tomuto excelentnímu snímku).... :-) ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

2/2 Bylo skutečně šťastnou volbou sáhnout v dramatice ČT k Hansi Falladovi. Český divák jej naposledy mohl vnímat jako autora rozverné komedie s Anny Ondrákovou Zdědili jsme zámek v roce 1943, ale od té doby uplynulo hodně času. Román Kdo už jednou seděl v base (Wer einmal aus dem Blechnapf frißt) vynikl jako skvělý půdorys pro vynikající hru klasické herecké generace (tzv. poslední kvalitní, která si prošla českými i světovými literaturami na jedničku) pod neomylným vedením Františka Filipa. Bylo by skutečně snadné tuto látku v možnostech televizní inscenace poničit, ale Munzar a jeho souputníci (vyzdvihla bych zejména křehký výkon Ivy Janžurové) dokázali mnohé. Rudolf Hrušínský se tu kochá ve svém páteru Seidkopfovi, jakoby znovu točil Ladislava Fukse, ale na škodu to věru není. Pravda, rokem 1929 výprava příliš neoplývá, ale minimálně meziválečné bezčasí bychom zde mohli najít bez delšího tápání. Překvapivě dobré je i hudební aranžmá Maláska a Bažanta. Souhrně jsemť tedy spokojena a ocenila bych DVD. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

První díl je více než dobré pokoukání. Vlastně výborné. Všichni herci bez výjimky odvádějí (na dnešní poměry rozhodně) nadstandardní práci a souhru Luďka Munzara, Rudolfa Hrušínského, Josefa Somra, Petra Haničince a Ilji Racka je radost sledovat. Svým civilním projevem si mě snadno získala i Iva Janžurová a pobavilo mě zjištění, že Ubohý pan Kufalt je vlastně gangsterka o vzestupu (a zřejmě i pádu, uvidíme v druhé části) právě propuštěného vězně, která se ovšem odehrává v Německu 30. let. Stylové, pěkné.__P.S. Druhý díl je na stejné úrovni. Potěšil mě hlavně větší prostor pro Josefa Vinkláře, Gabriela Vránová a závěrečná jízda kočárem. ()

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele

Hans Fallada bol významný nemecký spisovateľ. Vlastným menom sa volal Rudolf Wilhelm Friedrich Ditzen. V roku 1934 napísal knihu "Wer einmal aus dem Blechnapf frißt" (Kto už raz sedel v base). Je to román o trestancovi, ktorý sa po prepustení z väzenia snaží opäť začleniť do normálneho života. Nie je to však vôbec jednoduché. Pán Kufalt naráža na prekážky, zákazy a pravidlá, ktoré nedokáže zvládnuť. V roku 1981 sfilmoval tento príbeh český režisér František Filip. Je to veľmi podarená filmová adaptácia kvalitnej literárnej predlohy. Hlavnú úlohu stvárnil Luděk Munzar. Podal výborný herecký výkon. **** ()

tahit 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodná televizní inscenace. Mnohokrát jsem přemýšlel, proč tak hodnotná díla jako tento film, jsou často zastrčena někde v televizních archívech a téměř se vůbec v televizi nevysílají. Realita, že občas podprůměrný film plný tupostí a nevalné úrovně běží během roku na všech programech dokonce vícekrát, je prostě nepochopitelná. Mě jako příznivce opomíjených dobrých starých věcí docela mrzí. Je potěšitelné v této souvislosti vidět vynikající české herce, kteří by mohli úspěchem konkurovat komukoli ve světě. Zakončím to slovy. Bravurní výkon Luďka Munzara, Rudolfa Hrušínského, Ilji Racka a dalších zanechal ve mně pocit, že stále máme nebo jsme měli herce vysoké úrovně hereckého umění. Nelze ani opominout režii Františka Filipa, která je velmi zdařilá. ()

Wacoslav1 

všechny recenze uživatele

S poctivostí hlavně pojdeš, řekl si patrně pan Kufalt když ho před tím dostala do vězení a ten přerod jeho postavy v prvotřídního bezcharakteráka se mi hodně líbil. Ano ta postava je vlastně antihrdina a válí to tak mistrně, že mu nejde nefandit. Scéna konkurzu na psaní na stroji kdy večer před tím ožere své konkurenty je over the top. Bohužel druhá část z mýho pohledu nemá takový drajv  a tady mi další přerod hlavní postavy už úplně nesednul a konec bych udělal úplně jiný. Nicméně to nemění nic na tom, že takovou profesionalitu a kvalitu podpořenou plejádou skvělých herců už v televizi dnes nevidno. To každopádně.65% ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Stará dobrá herecká (vinohradská) škola....pánové uměli...O malicherném světě přetvářky a arogance, do kterého se chce každému, ale nikdo v něm neumí vlastně ani žít!!! ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Taký večný kolobeh zločinu a trestu. V tom ideálnom prípade samozrejme, pretože tu všetky udalosti okolo Kufalta boli ideálne a tak trošku z pohľadu dnešného diváka naivné. No i tak ide o cennú štúdiu ľudskej manipulatívnosti a kam to vedie, keď človek-manipulátor urobí iba jeden jediný maličký zlý krok. Všetko mohlo dopadnúť opačne, keby sa Kufalt v jednom prípade rozhodol inak. Silný nadpriemer. 85/100 ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Tahle dvoudílná inscenace by zřejmě byla skvělá i bez Munzara, jenže pan Herec z ní udělal naprosto znamenitý televizní film. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Vkládal jsem do pana Kufalta velké naděje, ale stejně jako pana továrníka Zahneho, i mne hluboce zklamal. Od první chvíle, co byl uveden do Domova míru, vypadal, že to dotáhne na velkolepý společenský typ, jenže postupně se změnil v amatérského hochštaplera a sňatkového podvodníka, který vinou série několika náhodilých chybných rozhodnutí (většinou jiných osob) prostě jen dostojí původnímu fatalistickému názvu předlohy. Tudíž se smiřuju s tím, že to nakonec vlastně bylo jen o společenských poměrech. Ubohý pan Kufalt! Sehráno to bylo pěkně, vedle Munzara a Hrušínského zvláště Řanda, Haničinec, Racek, Janžurová. Neříkám, že si to nějakou hvězdu navíc nezaslouží, ale já budu spíš šetřit. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Nejednoduchost doby, která se po první světové válce v Německu proměnila v hluboké materiální i psychické strádání tisíců obyvatel, se v mnohém prolíná s nejednoduchostí povahy německého spisovatele Hanse Fallady (1893 – 1947). Duševní a posléze i tělesný handicap, podporovaný zčásti nezměrným požíváním drogových látek a alkoholu, probleskují většinou jeho literárních prací. Z osobních prožitků a zkušeností vychází také hrdina románu, až puntičkářsky přesný a poctivý účetní Willy Kufalt, kterého smysl pro pořádek a osobní hrdost přivádějí tam, odkud se člověk vrací vnitřně změněný. Autoritativní idea povznést se nad banální život svých kolegů a přátel jej ovšem dohánějí opět na zcestí. Lež střídá lež, podvod kryje podvod a na konci této cesty nečeká nic jiného než zasloužený trest. Dvoudílná televizní dramatizace scénáristy Eduarda Vernera a režiséra Františka Filipa zachovává půdorys románu a přesto posouvá význam díla nad rámec dané doby. O mimořádném hereckém výkonu Luďka Munzara v hlavní roli samozřejmě nelze ani v nejmenším pochybovat, jeho Kufalt je přesný typ odporného konformisty, který za falešně vemlouvavou maskou skrývá vlastní ubohost a prázdnotu. Špičkové herecké obsazení (Hrušínský, Racek, Haničinec, Somr, Janžurová, Šulcová, Vránová, Vinklář, Sklenčka, Řanda a další) vytváří nejen základní rámec pro sólo titulního představitele, ale soustředí se i na postižení vedlejších osobních tragédií, byť jen v minimálním rozsahu. Ponaučení, které z této zdánlivě levné studiové inscenace plyne, má mnohem širší rejstřík, jehož trpkou rovnicí se zdá být právě životní příběh Hanse Fallady. Kufalt budiž výstrahou všem, kteří v honbě za úspěchem zapomínají na čest a vlastní svědomí. ()

WANDRWALL 

všechny recenze uživatele

Skvělá předloha, skvělé herecké výkony. rád si tenhle příběh znovu přehrávám. A vám radím totéž. Mravní poselství je zde pro lid, co chce být pořádný, tak silné, že se divák má stále co učit jak si učinit život krásnější. A je jedno, jestli se člověk právě nachází na ministerstvu práce, nebo si odpykává trest za nějakou slabost, či jede na kole malebnou přírodou. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Na pravých místech říkat pravá slova." Psychologický román Hanse Fallady s autobiografickými prvky Kdo už jednou seděl v base, který v něm popsal osudy své a svých spoluvězňů, patří mezi skvosty německé literatury. Sáhnutí režiséra Františka Filipa po něm coby zajímavém materiálu pro dvoudílný TV film nejen s rozsáhlou stopáži, ale i precizním hereckým obsazením byl bezesporu šťastný počin. Luděk Munzar v jedné ze svých nejlepších filmových postav zde stvárnil kontroverzního člověka plného psychologických proměn − úspěšného podnikatele, galantního svůdníka krásných žen, který se vlivem hospodařské krize i zrady ze strany přátel stává čím dál větším zločincem a geniálním manipulátorem, nad nímž může každou chvílu spadnout klec. Absence vydání filmu na DVD i místa v širším diváckém povědomí je úplně škoda, protože případ Kufalta je sám o sobě atraktivní drama s napínavým příběhem na pozadí meziválečné situace v Německu, které v sobě výrazně doplňuje psychologické, kriminální i komediální prvky. Málokteré filmové postavy mi bývá i po několikáté reprizy tak líto, jako zdejšího Kufalta, který se poprvé dostává do vězení zcela nevinně, poté však bohužel nenálezá v sobě nic jiného než touhu po pomstě (ač sám na začátku říká, že ,,pomsta je pro individua se sníženou inteligencí... je směšná, bezhlavá a člověk při ní dělá chyby"). Z hereckého obsazení mě vedle Munzara nejvíc fascinuje Ilja Racek v roli Maacka, ovšem výkony Petra Haničince a Ivy Janžurové patří také k jejím nejlepším v celoživotní kariéře před filmovou či televizní kamerou. A ty nadčasové myšlenky!! ,,Malé zloděje chytí vždycky, ale velkým, těm podávaj' ruku ministři!" 100% ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Úsporným jazykem televizní inscenace převyprávěné ironické drama lidského věznění. Falladův Kufalt (skvěle zahraný Luďkem Munzarem) coby symbol strachu z neopatrnosti se vzbouří proti bezpráví, jehož se stal obětí, paradoxně tím, že s ním asimiluje, a urychlí tak svůj návrat do poroby. Ničím jiným není ta jeho svoboda, jejíž stezky nezadržitelně vedou opět do nehybna mříží. Tam či onde zůstává vězněm, jímž se narodil a vězeňským lůžkem bude i zem, na níž naposledy složí své údy. Kufalt s maskou přesvědčeného vítěze od prvního svého kroku na zdánlivé svobodě (zachycené jako labyrint sociálních, psychologických a tělesných závislostí) opět jen a jen prohrává. Každý pohyb v neviditelných poutech znamená jen a jen další jejich utažení, každý krok od vězeňské budovy jej přivádí do jejích hlubších a hlubších kobek. ()

Reklama

Reklama