Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jaro 1936. Městská čtvrť pracovní třídy na severu Paříže, která kdysi mívala své vlastní jméno, ale kterou nyní každý jednoduše nazývá Faubourg. Malé náměstí, pár obchodů, naklánějící se budovy, dlážděné ulice a olupující se fasáda kabaretu Chansonia. V této dělnické čtvrti všichni oslavují triumfální vítězství Lidové fronty ve volbách s nadšením a nadějemi na světlejší zítřek. Mezi sliby nové vlády je i slavný zákon o placené dovolené, která umožní řadě lidí spatřit poprvé moře.

Tři obyvatelé Faubourgu, zaměstnanci showbusinessu a blízcí přátelé, však nesdílí divoké naděje ostatních lidí. Chansonia, kabaret, který je před tím zaměstnával, ukončil svůj provoz o čtyři měsíce dříve a oni tak zůstali bez práce. Pigoil, kulisák, 30 let u Chansonia. Bez práce může přijít o svého 12letého syna JoJo a musí se vzdát plánů na to ho vzít k moři. Milou, horkokrevný osvětlovač a záletník. Symbol „pracující aristokracie“, obratný řečník, který je odhodlán „změnit svět“. Jacky, bývalý nosič reklamy v Chansonia. Poté, co nosil řadu let jména hvězd na vývěsní desce, začal Jacky snít o tom, že jednoho dne bude sám králem kabaretu.

Podporováni místními se tito tři přátelé rozhodnou vzít osud do vlastních rukou: zaberou Chansonii a produkují hitový muzikál, který jim umožní ono místo koupit. Každý z nich má odlišný motiv, ale všichni sdílí stejný cíl: najít novou rovnováhu ve svém životě. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (40)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Už se vážně těším, že až natočíme film Holešovice 1936, tak se ve Francii bude uvádět jako Praha 1936. Nechme ale žerty stranou, protože Faubourg 36 je vážně kouzelný film. Okouzluje svou přesnou dobovou atmosférou, frivolním prostředím levicové bohémy a nechybí ani tolik ve své době oblíbená propagandistická karika a nahé ženské siluety jako naprosto přirozená součást výhledu v lepší společnosti. Jsem nadšena a tleskám Pierre Richardovi, díky kterému jsem film nepominula. A nové vycházejí hvězdičce Noře Arnezederové, která už si zatím stihla vytvořit slušivou škatulku v retro dramatech. Inu, kdo umí, ocení. ()

Rex Mundi 

všechny recenze uživatele

Videné na Filmboxe, dabing dobrý, ale kontextu dosť škodí, že piesne neboli preložené titulkami. Majú svoj obsah a zmysel, ktorý sa tým pádom stratil. Najmä v závere filmu, kde aj neviete po francúzsky, môžete len čumieť a domýšľať si. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Velice příjemný hudební film, u nějž nelze nezavzpomínat na Édith Piaf. Některé šansony znějí možná až příliš moderně, ale Jugnotova a Richardova interpretace jim dodává mimořádné kouzlo. Zde je Richard přesným opakem Charles de Boilesve, který ve známé scéně z filmu Snít můžeme vždycky s kamennou tváří zpívá Aznavourovu La bohème. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Atmosféru historického Paríža má rád každý, prostredie kabaretu a šanzóny, to je už omnoho špecifickejšie a záleží od vkusu. Scenár ponúka presne to, čo očakávate. Vzostup, pád a tak stále dokolečka, romantickú lásku, rodinné tajomstvo, bezškrupulózneho kapitalistu a trochu tej politiky. Našťastie sa sem príliš nezaplietla druhá svetová vojna, pričom tesne po jej konci končí aj film. Už z úvodných scén vieme, že príbeh je rozprávaný v retrospektíve a že nás čaká na konci vysvetlenie jednej záhadej vraždy. Príjemné parížske osvieženie so šmrncom a spádom. Ako bonus jedna z najkrajších herečiek súčasnosti v začiatkoch kariéry. 70% ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

V dabingu příšerná záležitost, režisérům už by měl někdo konečně (kamenem) vysvětlit, že opravdu není možné, když chlap s výrazným hlasem (Libor Terš) nadabuje sám deset postav, a to minimálně. Když se oprostím od dabingu, Paříž 36 není ani zdaleka tak silná jako Slavíci v kleci ani tak pro oko líbezná jako Nouvelle guerre des boutons- Knoflíková válka. Námět a prostředí si přímo říkaly o muzikál, čemuž by náhravala odlehčovaná zápletka, to dusno z chudoby a beznaděj odvrhnutého otce z filmu prostě není cítit. ()

sharky 

všechny recenze uživatele

Krásnej film! Perfektní provázání obrazu a hudby. Skvělé obsazení, do Nory Arnezeder se nejde na ty dve hodiny nezamilovat, má v sobě úžasný kouzlo:) Gerard Jugnot hraje výborně, stejně jako Pierre Richard, kdyz vstane ve druhé tretině filmu ze židle:) Jen škodo toho konce, byl zbytečně dramatickej a tak trochu i lacinej. Dalo se myslím vymyslet hodně lepší zakončení, ale v každém případě to určitě nebyly dvě promarněné hodiny. Zdá se mi to, nebo někteří uživatelé čsfd, ubírají automaticky hvězdičku každýmu novýmu filmu, kterej neni namluvenej anglicky a neni od renomovanejch tvůrců, už mám ten pocit delší dobu...:( ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Namachrované retro, které se tváří hluboce, leč je to jen přefouknutý balónek. S nepříliš vydařeným scénářem, kde postavy na dlouhou dobu zmizí z děje, aby se pak zase záhadně vynořily, když jsou potřeba. Tak nějak o ničem. ()

Kimon 

všechny recenze uživatele

V jistých částech filmu často chaotické a nepřehledné. Pro mě osobně zklamání. Dobrá námětová myšlenka, ne zrovna vhodným způsobem zpracována. ()

Caszidy 

všechny recenze uživatele

Bohužel milý snímek o přátelství a lásce dopadl v pravdě průměrně. Navíc příběhově v některých okamžicích nápadně připomíná Moulin Rouge. Určitě by mu také prospělo mírné zkrácení stopáže. Přesto za shlédnutí stojí, minimálně kvůli atmosféře kabaretní tvorby a s ní spojené hudby. ()

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

"Přátelství není o penězích, ale jen gesta někdy nestačí.." Na můj vkus Barratierův snímek, řemeslně vlastně naprosto v pořádku a hodně nad průměrem, dává až příliš agresivně najevo svoji nostalgii a stesk po starých dobrých časech, které však povětšinou byly daleko horší, než se nám vlastně snaží namluvit.. Ale to už je ta nostalgie, že ?! Nicméně hudební pasáže bez námitek, ten Wagnerův soundtrack mě navzdory výše zmíněnému posadil na prdel.. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Dumasovské Cherchez la femme je opět potvrzeno. 1) Na začátku filmu se hlavní postava, kabaretiér Pigoil, na policii přiznává k vraždě. Celé dvě následující hodiny si pak lámete hlavu, kdo bude oběť. 2) Typická atmosféra pařížského předměstí (natáčeného v Praze) spolu s příjemnou výtvarnou stránkou filmu je asi to nejlepší, co diváka čeká. Faubourgs (fors le bourg, fors = před, bourg = hradba) byla původně samostatná města (jako pražský Smíchov či Karlín). V argotu se tak říkalo dámským zadnicím. 3) Velmi příjemně působí i pohled na francouzské fašisty i na levičácké poblouzněnce doby, kteří jsou všichni vylíčeni s porozuměním a francouzskou lehkostí. 4) Zaujal mě i 74letý Pierre Richard (hudební skladatel Monsieur TSF - Telediffusion sans fil) v malé, přesto však výrazné roli. 5) Vztah zpěvačky Douce s vlastníkem divadla Galapiatem byl inspirován příběhem Edith Piaf a Louise Lepleea. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Praha 1936, teda pardon, filmovy Pariz 1936 - a mne sa zdalo ze im nemam zozrat ten "Pariz". Kazdopadne namakany film, Barratier ako rezisera vobec nepoznam, no tu vladne zrucnou rukou, do toho sa riesi strata prace, coz je vzdy vazny problem. kto ma rad tie zabozrutske odrhovacky, tu sa ich nabazi. Odohrava sa to predsa v "Parizi" : 80 % ()

Joges 

všechny recenze uživatele

Idilický, téměř pohádkový příběh s dramatickým vyústěním, doprovázený krásnou hudbou. Tempo francouzského filmu je svižné, rychlé, postavy jsou dokonale vykresleny. Paříž 36 ani na chvíli nenudí. Celým filmem se line dobrá nálada a již zmíněná melodická hudba, takže si máte chuť podupávat do rytmu, a to i díky četným kabaretním výstupům. Že příběh není příliš reálný? Vůbec nevadí. Pro změnu to může být alespoň příjemná podívaná. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Christophe Barratier tímto filmem podtrhl svůj hudební původ. Autor se navrací do časů kompaktnějšího společenského sepětí a ve výstižných kulisách rozehrává hořkosladký příběh osobního i společenského pádu i nezlomného a vytrvalého zmrtvýchvstání. Citlivě se rozbíhá několik souběžných linií. Nechybí silná a nejednoduchá romantická linie, dotýká se provázanosti oficiální moci s organizovanou zločineckou skupinou, ukazuje důležité momenty třídního boje, mazlí se s hudbou a uměleckou profesí. Dokáže strhnout do víru děje, dává naději, boří iluze. Podmaňuje si diváky neposednou náladou, ze které chvíli mrazí a v další chvíli vlévá do žil radost a očekávání. Hlavní postavou mnohovrstevného příběhu života je kulisák Germain Pigoil (dobrý Gérard Jugnot), jemuž cynický osud odnímá jeden životní smysl po druhém. Poslední rána otvírá zrezivělé dveře osobní i společenské sounáležitosti a pěšinku znovuvybudování privátní i skupinové hrdosti. Osud je králem cyniků a putování přináší nejvýraznější životní vášně a mezní situace. Druhou hlavní postavou je Germainův kamarád a ležérní osvětlovač Émile Leibovich alias Milou (velmi dobrý Clovis Cornillac). To on je rozemílán nemilosrdným soukolím pestré směsice hlubokého osudového citu, pravověrného bolševického smýšlení a neústupně rozkročeným temperamentem. Třetím kamarádem je bezstarostný nosič reklamy a princ imitátorů Jacky Jacquet (zajímavý Kad Merad), zneužívaný propagandou krajní pravice. Úspěch, byť pouze krátkodobý, se dostaví až s vlastním osobním hlasem. Hlavní ženskou postavou je začínající zpěvačka Douce (velmi zajímavá Nora Arnezeder). V její osobě se pojí nostalgická velikost minulosti s nadějným rozmachem budoucností. A kdo jiný může být druhým pólem osudové romance? Nejzápornější postavou je šedá eminence pařížské čtvrti Félix Galapiat (dobrý Bernard-Pierre Donnadieu), který své dlouhé nenechavé prsty natahuje po všem lákavém, co je do Faubourgu zanesenou větrem i osudem. Z dalších rolí: novou životní mízu nalézající dobrosrdečný hudební skladatel Max alias pan Rádio (příjemný Pierre Richard), vynalézavý a nadaný Germainův syn Jojo Pigoil (pozoruhodný Maxence Perrin), Germainova přelétavá manželka Viviane (Élisabeth Vitali), panovačná šedá eminence krajně pravicové SOC Grevoul (Eric Naggar), ostražitý policejní komisař Tortil (Eric Prat), Galapiatův řidič a nesmlouvavá mlátička Mondain (Julien Courbey), významný a úspěšný hudební producent Borchard (Daniel Benoin), příznivce a podporovatel amatérské kulturní scény Célestin (François Morel), či svůdce a populární zpěvák Tony Rossignol (Gilles San Juan). Film zaujme a zanese nás do dob nejucelenější a nejzásadnější transformace Starého kontinentu na nové moderní směry, které převrátili všechny zavedené pořádky. Dojme a pobaví. Má to svůj happyend, i když pouze společenský. Ten privátní má mnoho trhlin. Naděje a nakažlivá radost ze života je hlavním poselstvím a myšlenkou. ()

LadyPupu 

všechny recenze uživatele

Specifická atmosféra předválečné Paříže, romantika kabaretu, neokoukané tváře (vyjma G. Jugnota a P. Richarda), pěkná stylizace a moc hezká hudba. To všechno uznávám, přesto mi určitá plytkost vyprávění nedovolí dostat se přes dvě hvězdy. Film tady považuji za lehce nadhodnocený a upřímně říkám, že závěrečné titulky jsem kvitovala s nehraným nadšením. ()

Přemek 

všechny recenze uživatele

Ale jo.. je to pěkně natočené, Pierre Richard je k sežrání, písničky, kamera, stylizace, to všecko je krásné. Ale toho kladného bolševika já prostě skousnout nemůžu. ()

Související novinky

OSCAR 2010 - výsledky

OSCAR 2010 - výsledky

08.03.2010

Většina filmových fanoušků bude nejspíš z “prohry” Avatara zklamaná. Není ovšem na škodu, že dala Akademie přednost filmu, který nejenže nebyl ani v nejmenším zamýšlený jako \"oscarový\", ale jeho… (více)

Reklama

Reklama