Polibek, prosím

Příjemné překvapení. Z námětu, který si doslova koledoval o to, aby jeho zpracováním vznikl bohapustý kýč, se nakonec podařilo - snad díky typicky francouzskému šarmantnímu přístupu a přesně zvolené poloze vyprávění - vydolovat stylově velice čistý film, který se elegantně pohybuje na hraně mezi civilně pojatou romantikou a decentním humorem, aniž by přitom sklouzával k nevkusu. Vtipně působí i formální struktura filmu, kde nejenže je „velký“ příběh vyprávěn a zarámován příběhem „malým“, ale i ono vyprávění hlavního příběhu je přerušeno dalším vloženým „ještě menším“ příběhem - struktura, která byla k dokonalosti dovedena už v renesanční literatuře (Boccaccio, Chaucer, španělský pikareskní román...). (17.02.2012)

Film režiséra Moureta příliš klouže po povrchu, než aby se stal něčím víc než jen pomíjivým flirtem s představou skutečně dobrého vyprávění. Film získává na eleganci díky hereckému obsazení, jemuž dominují spíše krásné herečky než poněkud slabošsky pojatí a nevýrazně zahraní hrdinové. (Alena Prokopová, Ci 08/2008) (12.01.2021)

(Neviděla jsem začátek filmu) K Polibek, prosím jsem se dostala tak, že jsem svůj ovladač, který přepínal kanály nechala zrovna na jedničce, kde film hrál. Něčím mě upoutal. Nevěděla jsem o něm nic a dokoukala jsem se až do konce. Proč? Zřejmě proto, protože jsem ho brala bez očekávání. Nevěděla jsem ani co to je pořádně za žánr. To, že by to měla být komedie moc nesouhlasím, brala jsem ho spíše jako film o vztazích. Film co má ukázat myšlenkové pochody zamilovaných, film, který mě nechal v určitém napětí. Chvílemi mě nepřekvapil, ale ráda jsem se na něj dívala. Přesně tak bych to pojala - ráda jsem se dívala... :) V něčem jsem se viděla, v něčem jsem s nimi cítila. Bylo to spíše o faktech - detailech lásky/zamilovanosti než o celku. Hodně věcí, co jsem zapomněla mi opět připomněl. Asi proto ho také tak hodnotím... Žádný kultovní snímek, nýbrž směsice pocitů, které ve mě vyvolal. (08.01.2011)

Vyprávění Emilie se dobře poslouchá, to člověk pozná už z výrazu a zaujetí Gabriela. Stejně zaujatě jsem naslouchlala i já, i když v zásadě nešlo o nějakou převratnost. Herecké obsazení příjemné, jen na samotného režiséra a herce v jednom se trošku déle zvyká a člověk mu to moc nevěří. Na jeho místě bych si raději představovala MIchäela Cohena a to i za ten polibek, prosím. (17.02.2012)

Můj druhý film od Moureta a opět velice jemný ;-) Děj ubíhá pomaleji a je bohatý na promyšlenou a vytříbenou konverzaci - není pro každého a ani do každé nálady ... za velmi zajímavý rukopis a také lidsky přijatelný rozměr (žádné zvrácenosti a šílenosti k upoutání, jak doba poroučí) nechybělo mnoho k pěti hvězdičkám ... když se zase dívám na ostatní hodnocení, opravdu netuším, jak se schovat v davu :-) (27.11.2012)