Nachmittag
Afternoon
Režie:
Angela SchanelecScénář:
Angela SchanelecKamera:
Reinhold VorschneiderHrají:
Miriam Horwitz, Angela Schanelec, Fritz Schediwy, Mark Waschke, Karina Krawczyk, Katharina Linder, Tobias LenelObsahy(1)
Divadelná herečka Irene (Angela Schanelec) ide do svojho domu u jazera neďaleko Berlína, kde žije jej brat Alex (Fritz Schediwy) a syn Konstantin (Jirka Zett). Vonku je nádherné letné počasie a Konstantin píše na svojom laptope novú divadelnú hru, zatiaľ čo susedka odvedľa, devätnásťročná Agnes (Miriam Horwitz), sa povaľuje v jeho izbe na posteli a zjavne sa nudí. Alexa už jeho sestra nezaujíma. Energiu mu dávajú už len Konstantin, Agnes a jej malá sestra Mimmi. Prejavuje záujem už len o konkrétne momenty, väčšinou tie neočakávané. Navonok veľká ''rodina'' s otvoreným vzťahom však trpí osamelosťou a izolovanosťou, pretože každá z postáv žije vo svojom vlastnom svete... (sochoking)
(více)Recenze (8)
Osobitý styl Angely je nesmírně vtahující. Dlouhé záběry bez střihu krásně vystihuje Berlínskou školu. Artová optika točená před ramenem. [lfš, 2017] ()
Velice dobrá kamera a konec. Mal som to chuť zabaliť po 10-tich minútach (rozumej dvoch prestrihoch). Tažkopádne, únavne s otravnými postavami, ktorých príbehy a životy mi boli celú dobu, ale úplne u prdele. U mňa ťažký miss. 30% ()
Angela Schanelec je navzdory své neokázalosti zcela výjimečný talent. Její péče o autenticitu postav a dialogu je obdivuhodná. Zároveň je ale v načrtnutých vztazích jakýsi obtížně definovatelný přesah svědčící o rafinované významové textuře, kterým se odlišuje od neorealistů. Je poznat její divadelní inspirace (to myslím obecně, ne jen toho Racka), ale když ji srovnám kupříkladu s Bergmanem, tak Schanelec se díky kameře a perfektnímu zvuku daří navodit pocit totální přirozenosti. Když pominu Erica Rohmera, tak ji v současné kinematografii v tomto může konkurovat snad jen Sang-soo Hong (pochopitelně z filmařů, se kterými jsem obeznámen). Měl jsem podobnou zkušenost jakou popisuje u tohoto snímku jeden z uživatelů IMDb - počáteční odtažitost se po určité době změnila v úplné pohlcení. Chtělo by to pečlivý komentář, ale více než kdy jindy cítím, že by bylo třeba alespoň jedno další zhlédnutí. ()
Konstantin bol jeden neuveriteľne rozmaznaný, rozhýčkaný znudený čurák, ktorý si rozhodne nezaslúžil nič z toho, čo mal! ()
Tohle odpoledne není zdaleka idylické, jak by to na první pohled mohlo vypadat. Je všeříkající a nicneříkající zároveň. Přirozené, autentické, místy i hodně smutné. A hlavně naprosto věrohodné. Jako ze života. Angela výborná i před kamerou, to jsem ani nečekal. ()
Bývá někdy tak těžké porozumět jeden druhému tam, kde by si lidé měli být nejblíž, uvnitř vlastní rodiny. Čím více bychom si mohli být bližší, tím více se odcizujeme, až naše vzájemná nedůvěra a neschopnost se domluvit může vyústit v tragédii. A nic na tom nezmění ani zdánlivě pohodové, prázdninové, sluncem zalité odpoledne. Citlivě a osobitě zpracované téma Čechovova Racka a civilně zahraný film. ()
Další film spadající do tendence Berlínské školy. Je zvláštní, že přes všechnu podobnost s filmem Ferien jsem se u tohoto počinu moc nenudil. Nemohu říci, že bych za to mohl děkovat příběhu filmu, který je v podstatě nijaký, pouze obsahuje mnoho rozhovorů, které samotné postavy i situaci v rodině charakterizují. Až přízračně realisticky na mě působila postava starého muže, na něhož stačí už je letmý pohled, aby divák rozeznal téměř hmatatelnou rezignaci, která ho obklopuje. Tato postava prakticky nedělá nic jiného než spí a hraje karty. Musí být dokonce dlouho přemlouván, aby se po dlouhé době alespoň podíval do města. Co mají však společné všechny postavy, je jistá uzavřenost vůči svému okolí, což mezi mladými charaktery platí hlavně pro mladého spisovatele. Tím, čím se po technické stránce liší film Nachmittag of filmu Ferien, je skladba záběru a střihu. Tento film je natočen pro mě zvláštním způsobem – kamera je většinou statická a umístěna tak, že často ani nevidíme hercovu hlavu v záběru - polocelku trvajícím třeba minutu, čímž se umocňuje pocit skutečně sondy do života rodiny. Hranice šest set střihů, což je pro klasický film průměrem, zde nemohla padnout ani náhodou. Střihu je minimum: kamera při rozhovoru nepřeskakuje z detailu na detail (z obličeje na obličej té postavy, která začíná mluvit), ale zůstává zaměřena pouze na jedné postavě, takže celý dialog sice slyšíme, ale „vidíme“ jen jeho polovinu. Film má být inspirován divadelní hrou Racek od Čechova. Co chtěl říci, rozhodně řekl. Je jen na divákovi, zda je ochoten poslouchat a chápat – ale to je vlastně společné pro všechny filmy Berlínské školy. 55% ()
Proust. ()