Obsahy(1)
Bitvou u Cullodenu skončilo skotské povstání. Dobrovolnická armáda složená ze skotských horalů a rodových klanů vedená pětadvacetiletým vojensky nezkušeným Karlem Eduardem Stuartem byla rozprášena děly královské hannoverské armády. V místě na východ od města Inverness nalezlo během krátké chvíle šestnáctého dubnového dne roku 1746 smrt na dva tisíce mužů. Rekonstrukce bitvy za přítomnosti kamer a s výpověďmi samotných aktérů bitvy seznamuje diváky s kapitolou slavné, a přesto tragické části skotské a potažmo britské historie. (dopitak)
(více)Recenze (3)
Největší masakr, kterému naštěstí chybí všechna velká gesta z Braveheart. Netradiční reportážní rekonstrukce, kdy samotní aktéři přímo odpovídají na otázky neviditelného reportéra/vypravěče, působí velmi netradičně, nelze však říci, že strojeně. Dokumentární hodnota vysoce převyšuje tu artovou. ()
Bitva u Cullodenu má ve skotském povědomí asi takové místo jako v českém bitva na Bílé Hoře. Armáda přívrženců svrženého královského rodu Stuartů, zvaní Jakobité (podle krále v exilu Jakuba III.), složená z větší části z příslušníků horalských klanů a vedená princem Karlem Stuartem byla dne 16. 4. 1746 poražena armádou britského krále Jiřího II. z hanoverské dynastie (která vládne v podstatě podnes, byť formálně poslední panovnicí této dynastie byla královna Viktorie). Po bitvě u Cullodenu byla na několik let zavedena na Vysočině de facto vojenská diktatura, proběhla vlna zatýkání , poprav a deportací, byl zrušen klanový systém, byl zakázán skotský kroj. V důsledku nového režimu přišlo mnoho obyvatel Vysočiny o půdu či možnost obživy, čehož výsledkem byla masová emigrace do britských průmyslových měst, ale i do Ameriky či Austrálie. Watkinsův film má anachronickou formu přímého dokumentu, kdy jednotlivé postavy (komentátorem pojmenovány a sociálně zařazeny) hovoří přímo do kamery či kamera je přímo účastná na bojištích v žalářích či při pronásledování rebelů v horách, prostě jakoby válečné akce v polovině 18. století byly doprovázeny válečným reportérem. Ta přímá dokumentární forma filmu dodává neuvěřitelnou naléhavost, syrovost a drsnost a zcela vylučuje jakoukoliv idealizaci a heroizaci či přimíchávání vlastenectví nebo sentimentu. Smrt je zde nevábná a špinavá. Konec jedné kultury v přímém přenosu. ()
Krávy na tom byly mnohem lépe, dokonce i ty, které byly zrovna na jatkách. Žižka by si takové místo k boji nikdy nevybral, ani kdyby neměl volbu. Kdo chce ovládat celý svět, nesnese doma sebemenší nepořádek. Ostatní byl řečeno ve filmu. ()