Lidé v budoucnosti ukájejí své agresivní pudy sledováním organizovaných a počítači kontrolovaných válek, podobajících se spíše sportovním utkáním.(Hans.)
Tento film snad musel vidět Jean Baudrillard - film o simulakru vojenských her, reálnějších než reálné války (které se již nevedou). A v prvé řadě film o nemožnosti uniknout Systému, který svými účinky saturuje veškerou skutečnost, a to proto, že tato je již dávno ztracená a vše, co jako realitu prožíváme, je jen scénářem nikým neřízeného Systému, který svými scénickými modely tuto "realitu" produkuje. Šance na vědomou změnu neexistuje - i ta je zanesena do predikce, její efekt kanalizován a beze zbytku využit k posílení řídících obvodů hyperrealitu produkujících programů. Neboť existence někoho, kdo zpochybňuje Systém a bojuje proti němu, je nezbytný pro Systém samotný a pro zdání jeho všemocnosti - když něčí moc zpochybňujeme, uznáváme, že tuto moc má, a z tohoto nezamýšleného důsledku uznání Systém čerpá svoji legitimitu a pravou moc. Možnost zpochybnit Systém leží pouze v neuvědomělém jednání, v pravém aktu spontánní lidskosti - tento akt může být ubit, ale nemůže být asimilován. Pesimistický film, přes svou radikální výpověď neinklinující k dobově konjunkturnímu maoismu (ČLR je zde všem velmocím postavena na /odpornou/ roveň), negativem může být občasná přílišná doslovnost.(24.4.2015)
Pozor, spoilery budou. V blízké budoucnosti (tedy v blízké po r. 1969) není napětí mezi Východem a Západem řešeno nadále řadou zástupných válek v Třetím světě, ale Mírovými hrami pod patronací neutrálního Švédska. Oba bloky sestavují své lehkými zbraněmi vyzbrojené týmy, které se střetávají ve vymezeném areálu. Areálu ohraničeném, detailně monitorovaném a řízeném pomocí komplikovaného Stroje, který umožňuje zasahovat do hry. Záběry z těchto Mírových her jsou pak vysílány televizemi celého světa. Na průběh her dohlíží komitét složený z generality zúčastněných stran. Průběh her hodlá narušit radikální student (zde Francouz, zřejmě jakožto ohlas května 1968), který chce zničit Systém a Stroj. Snad ta naivita, s kterou ke svému úkolu přistupuje, odráží režisérův názor na toto hnutí. Zatímco se týmy Mírových her vraždí, sledují toto dozírající generálové při popíjení čaje. Boj se nakonec přenese do klaustrofobických útrob staré továrny, kde nabírá bizarních rysů. Radikální student bloudí tou samou budovou hledaje řídící centrum, při tom se mu podaří zabít jednoho z členů neutrálního švédského týmu a s jiným členem tohoto týmu vést debatu o svých ideálech. Tento člen souhlasí se studentem, že Systém je krutý a nespravedlný, ale nabízí mu, jako inteligentnímu a vzdělanému perspektivnímu jedinci, aby se tedy podílel na změně Systému ve spravedlnější, což má i své materiální výhody. Tým Západu zatím zajme bojovnici Východu, ke kteréž jeden z vojáků pojme sympatii (která je opětována), leč ta je Strojem hned identifikována, je vyhlášem poplach – oba jsou generály svých stran vyhlášeni za zrádce a ubiti trestním komandem. Radikální student se nakonec dostane do řídícího střediska, leč zde je mu rezignovaným obsluhujícím vysvětleno, že jeho vzdor je zaprogramován do Stroje, který se z využívaného mechanismu změnil sám v Systém využívající lidi, i on byl využit aby se Stroj zbavil těch dvou nešťastníků, kteří k sobě pocítili sympatii, jen ti mohli být Stroji nebezpeční, protože překročili ideologické hranice, projevili se lidsky. Všechny snahy o vytvoření nového spravedlnějšího Systému jsou iluzí, neb nakonec všechny systémy získají podobné rysy.(17.8.2014)
Komentáře uživatelů k filmu (4)
Dionysos
Tento film snad musel vidět Jean Baudrillard - film o simulakru vojenských her, reálnějších než reálné války (které se již nevedou). A v prvé řadě film o nemožnosti uniknout Systému, který svými účinky saturuje veškerou skutečnost, a to proto, že tato je již dávno ztracená a vše, co jako realitu prožíváme, je jen scénářem nikým neřízeného Systému, který svými scénickými modely tuto "realitu" produkuje. Šance na vědomou změnu neexistuje - i ta je zanesena do predikce, její efekt kanalizován a beze zbytku využit k posílení řídících obvodů hyperrealitu produkujících programů. Neboť existence někoho, kdo zpochybňuje Systém a bojuje proti němu, je nezbytný pro Systém samotný a pro zdání jeho všemocnosti - když něčí moc zpochybňujeme, uznáváme, že tuto moc má, a z tohoto nezamýšleného důsledku uznání Systém čerpá svoji legitimitu a pravou moc. Možnost zpochybnit Systém leží pouze v neuvědomělém jednání, v pravém aktu spontánní lidskosti - tento akt může být ubit, ale nemůže být asimilován. Pesimistický film, přes svou radikální výpověď neinklinující k dobově konjunkturnímu maoismu (ČLR je zde všem velmocím postavena na /odpornou/ roveň), negativem může být občasná přílišná doslovnost.(24.4.2015)
fragre
Pozor, spoilery budou. V blízké budoucnosti (tedy v blízké po r. 1969) není napětí mezi Východem a Západem řešeno nadále řadou zástupných válek v Třetím světě, ale Mírovými hrami pod patronací neutrálního Švédska. Oba bloky sestavují své lehkými zbraněmi vyzbrojené týmy, které se střetávají ve vymezeném areálu. Areálu ohraničeném, detailně monitorovaném a řízeném pomocí komplikovaného Stroje, který umožňuje zasahovat do hry. Záběry z těchto Mírových her jsou pak vysílány televizemi celého světa. Na průběh her dohlíží komitét složený z generality zúčastněných stran. Průběh her hodlá narušit radikální student (zde Francouz, zřejmě jakožto ohlas května 1968), který chce zničit Systém a Stroj. Snad ta naivita, s kterou ke svému úkolu přistupuje, odráží režisérův názor na toto hnutí. Zatímco se týmy Mírových her vraždí, sledují toto dozírající generálové při popíjení čaje. Boj se nakonec přenese do klaustrofobických útrob staré továrny, kde nabírá bizarních rysů. Radikální student bloudí tou samou budovou hledaje řídící centrum, při tom se mu podaří zabít jednoho z členů neutrálního švédského týmu a s jiným členem tohoto týmu vést debatu o svých ideálech. Tento člen souhlasí se studentem, že Systém je krutý a nespravedlný, ale nabízí mu, jako inteligentnímu a vzdělanému perspektivnímu jedinci, aby se tedy podílel na změně Systému ve spravedlnější, což má i své materiální výhody. Tým Západu zatím zajme bojovnici Východu, ke kteréž jeden z vojáků pojme sympatii (která je opětována), leč ta je Strojem hned identifikována, je vyhlášem poplach – oba jsou generály svých stran vyhlášeni za zrádce a ubiti trestním komandem. Radikální student se nakonec dostane do řídícího střediska, leč zde je mu rezignovaným obsluhujícím vysvětleno, že jeho vzdor je zaprogramován do Stroje, který se z využívaného mechanismu změnil sám v Systém využívající lidi, i on byl využit aby se Stroj zbavil těch dvou nešťastníků, kteří k sobě pocítili sympatii, jen ti mohli být Stroji nebezpeční, protože překročili ideologické hranice, projevili se lidsky. Všechny snahy o vytvoření nového spravedlnějšího Systému jsou iluzí, neb nakonec všechny systémy získají podobné rysy.(17.8.2014)
corpsy
Ďalší snímok, ktorého podobu ovplyvnila doba a pravdepodobne aj množstvo užitej THC.(12.8.2015)
vitekpe
Takove jakoby podobenstvi...nevim, to neni muj oblibeny styl.(14.11.2015)