Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Václav NývltKamera:
Adolf NavaraHudba:
Václav VýtvarHrají:
Eduard Cupák, Alena Procházková, Leopolda Dostalová, Vítězslav Vejražka, Antonie Hegerlíková, Nina Popelíková, Jan Libíček, Petr Haničinec, Světla Amortová, Zdeněk Hodr, Jorga KotrbováObsahy(2)
Do leierské katedrály přichází nový farář Amaro Vieira (E. Cupák). Měl neradostné dětství a mládí strávil v semináři. Ke svému kněžskému postavení nemá hlubší vztah, na prvním místě je u něj kariéra. Kanovník Dias (V. Vejražka) mu zařídí ubytování u své konkubíny (A. Hegerlíková), kde se sblíží s její dcerou Amélií (A. Procházková), která je již zasnoubená s mladým úředníčkem (P. Haničinec). I přesto, že je Amélie nábožensky založená, má o pátera Amara zájem. A ten se rozhodne pro toto „dobrodružství“ s Amélií i proto, že cítí k jejímu snoubenci zášť. Amaro si připoutá Amélii i jako její zpovědník… (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Velmi silný příběh o jednom rozhodnutí, které se nemělo stát, ač bylo upřímné a láslyplné, však lásku fyzickou do církevních rukou nevkládej! ()
Inscenaci vévodí zejména výkon Eduarda Cupáka, rovněž odporně úlisná figurka v podání Jana Libíčka nemá chybu. Za to, že je zde osmatřicetiletý a nikterak již mladistvě vyhlížející Haničinec označován za mladíka sám herec nemůže, ovšem režisér snad mohl být v jeho obsazení soudnější, i když jde spíš o vedlejší postavu. Ačkoliv bylo natočeno v době uvolnění Pražského jara, proticírkevní akcent byl zvýrazněn možná i o trošku víc, než bylo opravdu nutné, např. ve zbytečně přehnané "učené disputaci" mezi farářem a kanovníkem. Nicméně o pokrytectví církve jinak také nijak nepochybuji, méně je ale někdy více. Čtyři hvězdy spíš z nostalgie, protože to, co bylo ve své době možné považovat za běžný průměr, se ve srovnání s dnešní televizní produkcí jeví již nadprůměrné. Jako určitou perličku a přesvědčivý důkaz hereckého mistrovství vnímám Cupákem perfektně ztvárněnou sexuální touhu po mladé Amélii navzdory jeho skutečné sexuální orientaci. ()
S literární předlohou portugalského spisovatele José Queiroze se nedá nic dělat, ta je zjevně proticírkevně zaměřena, tedy i tento námět. Ale jako inscenace je to zpracované dobře s výbornými herci Eduardem Cupákem a Janem Libíčkem. ()
Výborná, neprávem opomíjená inscenace podle jednoho z vrcholných románů portugalského naturalismu o mladém knězi v zapadlém městečku, který svede dceru své bytné. Studie nepřekonatelného chtíče, manipulace a náboženského pokrytectví. Adaptace není otrocká, právě naopak, z knihy vybírá pouze jednu dějovou linii, zato je velice zdařilá a důmyslná – ve výsledku vyznívá mnohem temněji, krutěji a dusivěji než románová předloha (například tím, že vynechává kladnou postavu abbého Ferrãa, která v knižní předloze do maloměstského pekla vnáší aspoň trochu lidskosti). Skvělý Eduard Cupák v titulní roli, Vítězslav Vejražka a především Jan Libíček. Oceňuji precizní zobrazení dobové katolické liturgie i Cupákovu dokonalou latinu, to se vidí a slyší málokdy. ()
A Bůh mlčel... Stejnojmenný román významného portugalského literáta demaskuje klišé o době, církvi i víře. Titulní postava, sehraná s bravurní psychologickou hloubkou vynikajícím Cupákem, nastavuje svým vystupováním, bezcharakterním chováním a morálními vlastnostmi zrcadlo pokřivené lidské morálce. Buď pozdraveno pokrytectví převlékané za skromnost, faleš za ctnost. ()
Reklama