Režie:
Jiří BělkaKamera:
Eduard LandischHudba:
Ladislav SimonHrají:
Ladislav Pešek, Jaroslav Marvan, Eduard Cupák, Leopolda Dostalová, Zdeněk Štěpánek, Vlastimil Brodský, Irena Kačírková, Gustav Nezval, Jiří Němeček, Jana Štěpánková, Otomar Korbelář (více)Obsahy(1)
Při dnešní sváteční příležitosti se na obrazovky po mnoha letech vrací adaptace Jiráskovy Lucerny v režii Jiřího Bělky, která je vůbec prvním původním ztvárněním tohoto díla pro televizní diváky. Poprvé se jim představila o Vánocích roku 1960. Tehdy se inscenace vysílala živě z televizního studia v Měšťanské besedě, kde se navzdory velmi obtížným podmínkám podařilo vytvořit podmanivou lyrickou atmosféru a plně vystihnout pohádkový ráz díla. Živé vysílání se na rozdíl od většiny soudobých televizních počinů neztratilo v éteru. Rozhodnutím využít tehdy nové technologie telerecordingu se dochoval záznam zachycený snímáním inscenace přes televizní obrazovku na filmový pás. I když technická kvalita snímku odpovídá roku vzniku a tehdejší nedokonalé záznamové technologii, rozhodli jsme se vám tento unikát nabídnout. Je totiž jedinečnou připomínkou až neuvěřitelného nasazení všech zúčastněných tvůrců vytvářejících přímo před zraky diváků svébytný kouzelný svět. Velkou zásluhu na tom mají i jedinečné výkony těch nejpřednějších tvůrců z řady pražských divadel, které by neměly zůstat zapomenuty... Předloha Aloise Jiráska si získala již při prvním zinscenování v Národním divadle v roce 1905 pevné místo v srdcích divadelních diváků. Od té doby se stala vůbec nejuváděnější českou hrou, především díky obrazu nezdolného češství, jenž silně rezonoval zejména v těžkých obdobích minulého století. Vypráví o boji hrdého mlynáře (J. Němeček) za svá práva. Když se ohlásí návštěva mladé kněžny (I. Kačírková), neuposlechne mlynář vrchního (J. Marvan), aby ji přišel uvítat a uctivě se poklonit. Ctí svou svobodu, která jemu a ostatním poddaným byla kdysi dána. Jediná povinnost mu zůstala, a to sice posvítit vrchnosti při cestě lesem na zámeček. Toho kněžna využije a požádá o tuto službu. Cestou dojde mezi nesourodým párem k porozumění. Mezitím chce vrchnost odvést s sebou mlynářovu schovanku Haničku (J. Štěpánková) a zároveň porazit vznosnou lípu, symbol svobody místních občanů a místo, kde se scházejí. O tom však kněžna neví. Když se intriky prozradí, ona sama lucernu rozbije, a zbaví tak mlynáře jeho poslední vazalské povinnosti. Mlynář uchrání svou Haničku a místní podučitel (E. Cupák) dostane pevné místo, aby se mohl oženit. Lid zůstane svobodný. I ve vedlejších úlohách se můžete těšit na řadu skvělých herců – role vodníků byly příležitostí pro jedinečnou souhru Z. Štěpánka s V. Brodským, Kláska a Kláskovou si zahráli přední členové Národního divadla L. Pešek a J. Petrovická. (Česká televize)
(více)Recenze (7)
Tohle zpracování z roku 1960 jsem viděl namouduši poprvé na 1 máje 2021 , bravoo až na horší kvalitu filmového materiálu vše bezva, Němeček kterého jsem se, po Vrah se skrývá v poli, vždy bál zde hraje mlynáře ostrého jak břitva a o to víc mu postavu věřím. Jiřina Petrovická z Nahé pastýřky zde exceluje jako lidová selka a celá plejáda herců kteří v 80’ už nežili. Velmi pěkný kousek. Samozřejmě ⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️ ()
Výborná televizní inscenace klasické hry. Velký dík televiznímu programu ČT 3, který se zasloužil o uvedení nejen této komedie, ale i mnoha dalších zapomenutých nebo v archivu uložených TV filmů a inscenací. Zde lze i porovnat s další televizní adaptací z roku 1967. U mě není vítěze. Herecké obsazení této hry vychází více z Národního divadla, jen snad místo Němečka hrál mlynáře Vítězslav Vejražka či Josef Mixa, přesně nevím. ()
Jiráskova Lucerna je zvláštní fenomén. Jen stěží bychom našli jinou divadelní hru, která se na českých jevištích drží již více než sto let, navíc s tak výrazným úspěchem a ohlasem. Stařičká televizní inscenace, jíž se podařilo takřka zázrakem zaznamenat i pro další generace vděčných diváků, si i přes jistou technickou nedokonalost uchovává romantické kouzlo, pramenící z odvěkého střetu mezi silami dobra a zla, ať už mají jakoukoli povahu. A stejně jako později režisér František Filip, i Jiří Bělka se mohl opřít o celou plejádu vynikajících hereckých osobností – Irenu Kačírkovou v roli okouzlující mladé kněžny, která z rozmaru i zvědavosti podniká dobrodružnou cestu temným lesem, Jiřího Němečka, jehož mlynář je ostrý, prudký chlap, ohnivě bránící svá privilegia i památnou lípu, Jaroslava Marvana v roli vrchního, který se jak rozpálený kotel dme nabubřelou pýchou, Eduarda Cupáka jako nešťastného Zajíčka, Janu Štěpánkovou, Peška, Korbeláře, Filipovského, Štěpánka i Vlastimila Brodského ve skvěle střižené figurce zamilovaného hastrmánka. Slavná minulost znovu ožívá. ()
Okolnosti vzniku inscenace nemusím zmiňovat, stačí si přečíst synopsi České televize. V každém případě pokud každá televizní inscenace vysílaná živě byla provedená takto dokonale, rozhodně moje generace o něco přišla. Rychlost, jakou se v Měšťanské besedě přestavovaly kulisy, je obdivuhodná. To se dá lehce poznat podle délky jednotlivých intermezz a pohledu na dokonalost kulis, především lesního zámečku a interiéru zámku. Stejně tak řízení komparzu v davových scénách vyžadovalo precizní zkoušení a jistě i trpělivost. A také šest kameramanů včetně hlavního. Temperamentní a přitom křehká kněžna Ireny Kačírkové, žlučovitý vrchní Jaroslava Marvana, bába překvapivě civilní Leopoldy Dostalové a starý a unavený vodník Ivan Zdeňka Štěpánka, to jsou pro mě ty nejlepší castingové volby režiséra Bělky. Ostatně celé obsazení je perfektní a inscenace nemá slabinu. O sedm let později si v inscenaci Františka Filipa své role vodníka Ivana a báby zopakovali Zdeněk Štěpánek a Leopolda Dostalová. Inscenace Františka Filipa z roku 1967 podle mého názoru působí kvalitnějším dojmem s ohledem na kvalitu obrazu a zvuku. S ohledem na rok vzniku, problémy při realizaci a odvysílání musím srovnat na stejnou úroveň. Je tu jediná kritika, spíš pro pobavení, a to vrzání podlahy pod chůzí v lese :D ()
Tuhle verzi mám radši než známější inscenaci z roku 1967. Už proto, že tu je víc herců té staré generace, která má blíž té předválečné Lucerně. Kačírková, coby kněžna, je úžasná. Štěpánek, který si později zahrál vodníka v známější verzi, si ji střihl už tady. Je zajímavé pozorovat Brodského, coby druhého vodníka, ve srovnání s pozdějším Kemrem. Korbelář zalahodí oku. Tentokrát už samozřejmě nehraje toho mladého, ale toho starého. Nemáme tu Menšíka, ale Pešek je lahůdka taky. Dostálová dodává ten punc prvorepublikový a Gustav Nezval noblesu. Tento snímek stojí ve stínu známějšího pozdějšího snímku i proto, že dlouho nebyla k objevení a často se dnes může lidem plést už díky právě Zdeňka Štěpánka. Nejlepší vodníci jsou bráchové Eman Fiala a Ferenc Futurista z předválečného filmu. Ale nejlepší Lucerna je tato. ()
Reklama