Šion no ó

Stejně jako Genryuusai si nedokážu odpustit srovnání Shion no Oh se seriálem Hikaru no go, však se také přímo nabízí. Pravda, zde se krom samotného hraní vyskytuje ještě detektivní zápletka, která mě osobně však příliš nenadchla. Její vývoj bohužel jede v mnohých případech následovně: Je odhalena nějaká indicie o pachateli. Ona indicie je přiřazena k nějakému podezřelému. Prokáže se nevinna podezřelého. Rozhodně nejde o promyšlenou "Poirotovskou práci šedé kůry mozkové" či "Holmesovské vylučování nemožného". Není to však to jediné a myslím ani nejdůležitější, co seriál nabízí - tím jsou Shougi. A zde už přichází na řadu ono slíbené srovnání. Hry svojí atmosféru mají, ale ta je jen odleskem toho, co nabízí Hikaru no go. Nenajdeme zde mnoho originálních prvků, kterými bylo prošpikováno Hikaru no go. Vzpomínáte třebas na internetovou partii, ve které byla anonymita hráče zobrazena skrze ruku vynořující se z temnoty a pokládající hrací kameny? Nic takového jsem v Shion nezaznamenal. Herní napětí je rovněž nižší. Snad je to tím, že v Shion chybí Sai, který by každý tah náležitě okomentoval. Nebo možná tím, že chybí čas (seriál je přeci jen o dost kratší a navíc ta detektivní zápletka...). Obdiv k fintám kishi (hráčům shougi), ani ten Hikaru no go nedosahuje. Tam si nemuseli tak často vypomáhat nečistými útoky na psychiku v podobě poznámek a gest vztahujících se k vraždě Shioniných rodičů, stačí jim samotná pravidla go. Hikaru mě málem přinutil začít hrát go, tak sugestivní seriál to je. Můj zájem o shougi však zůstal vlažný. Stějně jako můj dojem ze seriálu Shion no Oh. Špatný seriál to však není (proč? viz Genryuusai) a neznát Hikaru no go, čtyři hvězdy bych mu možná dal. Lepší ***. (30.07.2008)

Seriál odehrávající se v prostředí profesionálních hráčů Japonských šachů svádí k srovnání s o něco známějším Hikaru no Go. Hraní u nás málo známé deskové hry je ale asi jediná věc, kterou se oba seriály trochu podobají. Shion no O je totiž polodetektivní seinen zaměřený na (někdy dost pokřivenou) psychiku jednotlivých postav. Na rozdíl od Go v Hikaru no Go zde Shogi nejsou moc vysvětleny a i když znalost jejich pravidel není určitě pro pochopení děje seriálu podmínkou, rozhodně se člověk (všechna) pravidla nenaučí jeho shlédnutím. Proto před shlédnutím doporučuju si alepspoň zběžně projít pravidla pro Shogi, které jsou ve své podstatě jen málo odlišné od klasických šachů - jinak by imho vydařené pasáže, kdy se jen hrají zápasy, mohly vyznít dost nudně... Samotný seriál ovšem stojí za to hlavně kvůli ději. Ke konci to sice začíná být až příliš jasné, ale povedené zvraty to určitě obsahuje. Celkově zatím určitě nejlepší anime roku 2008 (přestože pro mě se Hikaru no Go nevyrovná, to je ale jen žánrovou preferencí...). (08.06.2008)

po zkušenostech s Hikaru no Go jsem u tohoto seriálu postupoval jinak: napřed jsem se naučil pravidla Šógi a teprve až jsem párkrát vyhrál (nad počítačem na nejjednodušší úrovni, kde podle mě dělal zcela náhodné tahy a online nad jedním Filipíncem na 81dojo, který byl zjevně taky uplný začátečník), tak jsem se pustil do seriálu. Musím říct, že mi to bylo pro pochopení a zážitek ze seriálu naprosto k ničemu :-D ..na druhé straně Šógi jsou opravdu zábavná a hodně akční hra (zajímavá kombinace šachů, dámy a go) - asi jediným problémem je zvyknout si na její figurky, které jsou označené jen japonskými klikyháky. Teď už k seriálu. Z něj bohužel moc nadšený nejsem. Ačkoliv se mi celkem líbil a hodlám pokračovat dalšími seriály o Šógi, přesto doufám, že tento můj první se ukáže jako ze všech nejslabší. Většina postav mi zde přišla víceméně nezajímavá až průměrná (s výjimkou dvou Meijina a hlavně jeho bráchy, kteří byli od začátku tajuplní, podivní a překvapiví, bohužel zde hráli druhé housle), zápasy bez výrazného napětí (asi jen ten zcela poslední stál za to), atmosféra příliš melodramatická, celkově vše jaksi ustrnulé, bez dostatečného vývoje. Naopak kladně hodnotím tu detektivní zápletku, bez ní bych myslím musel ještě o hvězdičku níž. Slabší tři hvězdičky: 50% (22.04.2018)