Straw Dogs
Krvavá noc
Režie:
Rod LurieKamera:
Alik SakharovHudba:
Larry GroupéHrají:
James Marsden, Kate Bosworth, Alexander Skarsgård, James Woods, Dominic Purcell, Rhys Coiro, Billy Lush, Laz Alonso, Walton Goggins, Willa Holland (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Mladý pár (James Marsden a Kate Bosworth) se stěhuje do malebného jižanského městečka. Dokonalé místo se ale brzy mění v peklo, když na povrch začnou vyplouvat temná tajemství a smrtící vášně. Dvojice se stává terčem několika místních zvrhlíků vedených bezcitným Charliem (Alexander Skarsgård – TV seriál “Pravá krev”) a oba musí přežít noc plnou útrap a nekonečného krveprolití. Zachrání se pouze v případě, že budou ještě surovější než jejich nelítostní trýznitelé. Ve vedlejší roli se představuje na Cenu Akademie® dvakrát nominovaný James Woods (Nejlepší herec – Salvador, 1986 a nejlepší herec ve vedlejší roli – Duch minulosti, 1996). (oficiální text distributora)
(více)Recenze (267)
Ak nepoznáte pôvodnú verziu z roku 1971, tak slušný thriller. Rejža obratne operuje s postavami (hoci obsadenie v niektorých prípadoch nie je najšťastnejšie), snímaním oku lahodiacej krajiny i budovaním napätia. Aj posun námetu do súčasnosti zvláda dobre. Pre mladé "twilightovské" publikum môže byť snímka slušným zážitkom (na rozdiel od Van Santovho Psycha, ktorého existencia je omylom prírody). Znalec a obdivovateľ originálu si ale bude každou minútou klásť otázku, prečo by mal remake pozerať, keď ide v rovnakých dejových šlapajách, ale bez Dustina Hoffmana a Packinpahových vychytávok. A to Sony Vaio na stole hlavného hrdinu bude prehĺtať s rozpakmi. ()
Chtěl bych pronést pár slov o velmi úzké souvislosti mezi Šádvelem a pošahaným, grafomanským retardem. Ne, nebojte se, dělal jsem si legraci, nechám Šádvela na pokoji v jeho klecovém lůžku a tento komentář rozhodně nebude čtyřikrát delší než můj penis! Počítám, že chlapec už asi taky někdy vzal svého registrovaného partnera na výlet do jeho rodných vidlí a z toho hrobesa, co se tam strhlo, doteď blábolí sáhodlouhé nesmysly, kvůli kterým se můj komentář bude nacházet až někde na straně 54. Ale nevadí! Alespoň si tu můžu plácat, co chci, aniž by mě nějaký katolík zase naprášil. Takže, vezmete li svou drahou domů do nějaké Staré Vsi nad Mississippi, musíte počítat s tím, že tam pořád bydlí pár roztomilých vidláků, které v patnácti přeblafla po pátečním fotbale, co se jí i po těch letech budou znovu snažit naštěkat do boudy. Jak vkusně poznamenal kolega Cervenak, může být klidně hnusná jako prdel Ernesta Borgnina, proti tomu ubečenému, huňatému skopovému to pro ně bude pořád princezna. Jste li k tomu všemu podměrečný, pacifistický intoš, tahle dovolená se vám kurevsky potáhne. Naprosto kulantní rymejk s výbornou gradací, který rozhodně není tak zbytečný, jak by se dle názorů zbytečně prudce objektivních zbytečných u*ž*i*v*a*t*e*lů mohlo jevit. ()
Noví Straw Dogs jsou relativně slušný, ale hrozně zbytečný film. Ještě zbytečnější než ostatní remaky, protože už existují dokonce dvě vynikající verze téhož, přičemž jedna je jen dva roky stará. Ano, mluvím o skvělém severském filmu Fri os fra det onde, který doporučuju všem. Nové Straw Dogs mohu doporučit jen těm, kteří chtějí mít přehled o všem novém, co se v žánru šustne. Je to takový lepší průměr. ()
Prepáč, Sam. Vieš, že tvoju tvorbu vysoko uznávam, hoci si bol šovinistická prepitá sviňa. Ale táto nová verzia sa tvojej minimálne vyrovná. Áno, je to v princípe zbytočný film. V princípe. Má však plnokrvné a plnokrvne zahrané postavy, "gradácia k prúseru" funguje bezchybne a finále je napínavé a intenzívne. Každá puška v príbehu vystrelí. Nebyť Skarsgarda, ktorý v polohe "som nadržaný a prebúdza sa vo mne zlo" iba tupo zíza do neznáma, nemám výhrady. (Mimochodom, Kate je hnusná, ale tým sedlákom to asi nevadí.) ()
║Rozpočet $25miliónov║Tržby USA $10,324,441║Tržby Celosvetovo $11,200,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $3,264,120 //počet predaných kusov 163,288║ Tržby za predaj DVD v USA $9,427,173 //počet predaných kusov 574,908║ Pôvodnú verziu som ešte nevidel, tak to bol pre mňa v rámci príbehu novinka ale keď si to tak zoberiem opäť ide o šablónkovú záležitosť akých je už nespočet, tu je ale výhodou dobré obsadenie a celkom zvládnutá réžia, ktorá nenudí, má to dávku napätia, troška krutosti, pozerateľný priemer. /55%/ ()
Pôvodnú verziu som síce nevidel, ale je to porovnateľné so severskou peckou Fri os fra det onde - či už námetom, alebo záverečným obliehaním domu. Dokonca aj niektoré scény mi prišli takmer identické (jeden primitív, smoliar policajt, bitka na jarmoku či pištoľ na klince). Dánska verzia sa mi však zdala o niečo lepšia, najmä vďaka brilantnej kamere či dokonale vykresleným charakterom jednotlivých postáv (o hudbe už nehovoriac). Zase tento thriller je samozrejme o niečo brutálnejší. V prvej polovici sa toho veľa nedialo, zato tá druhá (najmä záverečná polhodinka, kde sa už likviduje jeden buran za druhým), to už je pecka. U mňa za 80%, aj keď veľká originalita sa už logicky očakávať nedá. ()
"Tak som ich dostal všetkých." Prekvapivo dobrý remake. Ono treba dodať, že originál z roku 1971 je síce kultovka a základ hixploitatonu, ale vždy ma trochu nudil a dosť bodov navyše som mu s prižmúrenými očami dal skôr za zásluhy voči môjmu asi najobľúbenejšiemu hororovému pod-žánru, než za to, že by ma Pekcinpahov film extrémne oslnil a nadchol. Preto som k remaku nepristupoval s dešpektom. A vyplatilo sa, možno práve nižšie očakávania sa postarali o to, že som bol spokojný. Je to obstojné, solídne remeslo s uchádzajúcim kastingom. Po audiovizuálnej stránke je film spracovaný profesionálne, ale chýbala mi lepšia práca so zápornými postavami. Tie sú tu pomerne normálne a necítite voči nim takú nenávisť, aká by bola vzhľadom na zápletku nutná. Na nič sa nehrajme, je to drsný žáner a v tomto smere to potrebovalo viac pritvrdiť. ()
Nuda, a ke všemu ještě zcela zbytečně protahovaná, film bez jakékoliv invence, s nulovým napětím a atmosférou, nezajímavými scénami, a spíše pak nesympatickými postavami, kde se divák horko těžko dokáže s nějakou po celý film stotožnit, nenašel jsem zde v podstatě jediný slušný a zapamatování hodný moment, scénu která by upoutala mojí pozornost (posledních cca půl hodinku nepočítám), to co fungovalo v Peckinpahovi verzi (pomalu ale efektivně budovaná atmosféra a napětí, vzrušení, neustálý strach, silné emoce a sugesce, špinavost a syrovost) to tady bohužel chybělo (z původní verze si film vystačil snad jen se starou muzikou a starými auty-hudba tady nebyla špatná a samozřejmě jak je v nových verzích převážně zvykem, bylo tu i více brutálnějšího násilí a krve, nutno přiznat, že občas docela vynalézavého). Ve všech směrech a ohledech jde tedy o velmi rutinní záležitost, o úplně zbytečný remake a zcela zbytečné plýtvání prostředky, o to více si ale myslím, že stoupne zájem o původní takřka 40 let starou nepřekonanou verzi, ať už ze zvědavosti nebo v porovnání, kde vynikne zcela jasně originalita a tvůrčí genialita původního filmu. Zklamání, do kina bych na to asi nešel. ()
Takže "překvapivě" sračka největší ... jeden z nejhorších remaků exploitačních klasik. "Čistý", načančaný, žádná psychologie postav, celej film nuda, špatný budování atmosféry, postavy otřesný .. a vůbec Peckinpanově majstrštyku, výkonu herců jako Dustin Hoffmann a Susan George to prostě nesahá ani po kotníky!!! Prostě mne to naprosto urazilo, to není ani horor, na konci trochu akce. Špičková je hudba z původní verze, příznivci klasiky z roku 1971, ani se nemusíte obtěžovat ... ()
Přesně taková, jak jsem od nevýrazného traileru čekal. Cover verze kultovních Strašáků je sice pěkně natočená, vymazlená a obrazově čisťounká jak dětská prdel, ale právě tím paradoxně nejvíc ztrácí. Originál vynikal nezaměnitelnou atmosférou mlžného anglického venkova, což buranský venkov uprostřed Spojených států nemůže nahradit. A především disponoval výtečným Hoffmannem, jehož přerod z malého, obrýleného slabocha byl rozhodně průraznější, než ten Marsdenův. Ten sice nehraje úplně špatně, ale oproti Skarsgardovi znatelně ztrácí. Jinak poslední dvacetiminutovka je do puntíku totožná, co se týče likvidací vetřelců. Rozhodně jsem se nenudil, ale povedenějšímu remaku Věci jsem dal hvězdy tři, takže tady musim jít níže. ()
Se smutkem v očích vyjadřuji lítost nad tím, že Strašáci se za čtyřicet let neposunuli ani o krok blíže k civilizaci, těch pár nepodstatných novinek nabalených na původní kostru žádný úžas v očích také nevyvolalo a pokud bylo důvodem natočení remaku něco jiného, než to, co cudně vykukovalo z velikostně nevýrazného oděvu Kate Bosworth, tak to tak úplně nevyšlo. Pokud však někdo dosud nezakopl o originál, tak se alespoň přiučí něco o tom, kterak zodpovědně chránit svůj majetek před zájemci o prohlídku domu v době nočního klidu. ()
Pokud se Strašáci měli přesunout z Anglie do USA, tak je celkem pochopitelné, že cornwallské kocoury nahradil mississipský whitetrash zpod španělského mechu. A dál? Předlouhá expozice stahující se smyčky násilí se pohybuje jen v oblasti kotníků Peckinpahova originálu, Skarsgårdovo tělo olympijského plavce je razítkem na tragický casting a psychologie postav je tak povrchní, že jí nepomůžou ani Lurieho podprahová sdělení. Alespoň že ta medvědí past našla nějaké opodstatnění své existence.. ()
Pôvodní Straw Dogs (1971) síce nie sú práve mojou srdcovkou, no majú pár rozhodujúcich momentov, skvelých hercov, hustú atmosféru a výrazný dojem, ktorý po pozretí zanechajú, takže je pochopiteľné prečo sa stali takým kultom akým už dávno sú. Ale tento ich remake na mňa pôsobil obdobne povrchne a bezpohlavne ako nedávny remake Last House on the Left. Všetko je síce pekné, pripravené, občas napínavé, herci uhladení a scény moderné, no akosi to už nedokáže brnknúť na tú správnu strunu. Pozerá sa to dobre, čo je v tomto prípade bohužiaľ zlé, keďže práve tá nepríjemná atmosféra originálu podporila jeho celkové vyznenie, James Marsden je v hlavnej úlohe nezaujímavý; Dustinovi Hoffmanovi sa nepriblížil ani z ďaleka a herecké obsadenie celkovo moc nesedí (snáď s výnimkou Jamesa Woodsa). Psychologická stránka filmu sa mi moc zvládnutá nezdala a tak je násilie v tomto prípade skôr fyzické a prejaví sa hlavne vo finále (moderné gore je nebojácne "in", kdežto napr. scény znásilnenia sú dnes "out" a tabu, točené opatrnejšie než pred 100 rokmi). Ale aby som len nehundral, nebolo to zase úplne zlé a keď sa to v posledných 20 minútach viac rozbehlo, tak aspoň táto časť filmu fungovala celkom fajn. ()
Tak trošku Sám doma pro dospěláky a vůbec ne špatný. ()
Záver odfláknutý (hlavne čo sa týka motivácii), ale inač plne funkčné psycho, ktoré ma navnadilo na orginál. Ta piata hviezda visela vo vzduchu velice dlho. Lurieho sledovať. 85% ()
Vcelku sugestivní filmařina. Režie chytře klame tělem. To co se z počátku tváří jako další přiblblá teen killing road movie se nakonec zvrtává v drsnou survival řezničinu, kde do sebe vše zapadá jak má, charaktery hrají jako o život a děj má grády nevídané. Neviděl jsem remake, ale ani mi to zase tak nevadí. Tenhle snímek funguje výborně sám o sobě. ()
Takto. Remake má vždy tú smolu, že ho každý porovnáva s pôvodnou verziou. Takže, kto nevidel pôvodný film, dá tomuto určite vysoké hodnotenie ako napr. Ricci. Ja dávam 4 hviezdy, aj keď som videl origoš. Prečo? A prečo nie? Je to pekne natočné, človek sa pri tom nenudí. ožrala James Woods.... som spokojný... ()
Tak zase asi půjdu proti většině. Režisér velmi solidního dramatu Nic než pravda Rod Lurie totiž dokonale zvládá budovat atmosféru. Ač se na plátně až zase tolik neděje, jeho navození konfrontace balíkova, kdy místní otáčí každý dolar a párečku z blyštivého světa Los Angeles, je povedené a velmi slušně gradující. Vidláci je berou jako vystudovaného, rozhazovačného pisálka z Hollywoodu a stále nejen tělem provokující krásku, která ovšem dala přednost velkému světu. Nyní se vrací na místo činu, a hned druhý den jim začne dělat společnost tesařská parta ožralů a lenochů. Manželé si opět zvykají na vesnické pořádky a scénář se minimálně dostává do úzkých (bacha, spoilery: nesedí nicméně skutečnost, proč Amy svému Davidovi o znásilnění neřekne, proč mladou dívku přitahuje retardovaný muž a proč pak právě jeho vezmou manželé k sobě domů, když se můžou vrátit do města, případně ryze americký skok „z pisálka neohroženým bourákem“). Těch otázek je pravda docela dost, nicméně vše bez větších zádrhelů směřuje k brutálnímu útoku rozběsněných vesničanů. Už původní film Sama Peckinpaha nepatřil k těm, které si měl divák užít. Neviděl jsem ho, za což jsem vlastně rád. O to víc jsem si remake užil. Zneklidňující studie násilí se dostavila měrou vrchovatou, čemuž pomáhají i samotní herci – záporák Alexander Skarsgård nebo uvěřitelná manželská dvojice James Marsden a Kate Bosworth. Téhle thrillerové jednohubce prostě tluče srdce.. divákovi po některých scénách jakbysmet!! ()
V roku 1971 natočil režisér Sam Peckinpah film "Straw Dogs". Je to soft exploitation, ktorý pojednáva o konfrontácii humanistu, intelektuála a pacifistu s bandou násilníckych dedinských buranov. Počul som veľa chvály na tento titul, ale keď som si ho pozrel nebol som z neho nijak zvlášť nadšený. Nebolo to špatné, ale nesplnilo to moje očakávania. Zdalo sa mi to prestarnuté a málo ostré. Teraz sa mi dostal do rúk remake tohto filmu z roku 2011. No a musím skonštatovať, že sa mi videl zaujímavejší ako toľko ospevovaný originál. *** ()
Související novinky
Alexander Skarsgård jako vikingský mstitel
Byl by asi hřích, kdyby mu dříve nebo později taková role nespadla do klína. Stellanův syn a hvězda seriálu Pravá krev se ze všech sil snaží rozběhnout filmovou kariéru. Po Melancholii, remaku Straw… (více)
Hvězdné nábory i útěky
Máme pro vás spoustu castingových novinek, tak se nezdržujme úvodními řečmi a přejděme rovnou k věci. Robert De Niro si prý zahraje v Rodriguezově krváku Machete, jehož natáčení startuje už 29.… (více)
Strašáci nanovo
James „Cyclops“ Marsden se vyřádil v několika komediích (a v každé předvedl, že má pro tenhle žánr opravdu talent), ale teď zkusí něco drsnějšího. Nejdřív jej uvidíme v hororu Richarda Kellyho The… (více)
Chtěl bych pronést pár slov o velmi úzké souvislosti mezi anglickou spisovatelkou Jane Austenovou a americkým režisérem Samem Peckinpahem. Může se zdát, že anglická distingovaná dáma Austenová, která se nikdy neprovdala, a americký děvkař Peckinpah libující si v krveprolévání nemohu být více vzdáleni, jenže jejich dílo je ve skutečnosti svým pojetím takřka totožné. Zároveň bych utrousil pár poznámek o rozdílech mezi původním filmem a tímhle remakem. Oboje – vztah Peckinpaha/Austenové a odlišnost Peckinpaha/Lurieho – spolu celkem dost souvisí. ____ 1, První velká odlišnost mezi originálem Peckinpaha a remakem Lurieho se týká hlavní postavy Davida. V originálu vystupoval de facto coby záporák, vetřelec na cizím teritoriu, který v sobě objeví potlačované násilí, kdežto remake ho vykresluje jako hrdinu, který v sobě neobjeví ani tak zvíře jako spíš muže. David z originálu hází ovoce po kočce, je poněkud přezíravější vůči své ženě a na úplném konci se po dobře odvedené práci cynicky usmívá, zatímco David z remaku rozhodně tak ambivalentní není a hlavním padouchem tu je očividně Charlie. Co se nám tu vlastně odehrává před očima, je starý známý spor mezi tím, jestli jsou lidé potomci opic, nebo děti Boha. Jsme spíš zvířata, nebo lidé, tak zní věčná otázka. První evoluční názor, podle něhož jsme od přírody násilní a špatní, zastává vedle Peckinpaha ruský vědec Pavlov, který nás má za slintající psy, Heller (v Hlavě XXII na rozdíl od Švejka nebo Na západní frontě klid nepředstavuje zlo primárně politika, nepřátelství mezi národy a vypovídání válek, ale zlo v lidech samých) nebo Kubrick (2001 celkem zřetelně ukazuje, že lidé nepovstali z padlých andělů, ale z opic, které byly ozbrojenými zabijáky, totéž se týká Mechanického pomeranče, v němž se Alex poslouchající Beethovena chová jako zvíře, což poukazuje na neschopnost kultury mít jakýkoliv očistný vliv na společnost). Druhý pohled, který vidí v člověku spíše to dobré, nacházíme vedle Lurieho u Shakespeara (Hamlet: „Jak vzácný výtvor je člověk! Jak vznešený má rozum! Jak nekonečné schopnosti. Konáním jak podobá se andělu a chápavostí Bohu.“) nebo Rousseau (Emil: „Příroda mě učinila šťastným a dobrým, a a jestliže je to jinak, je to chyba společnosti.“). Peckinpah a Lurie se zkrátka zásadně rozcházejí v pohledu na člověka, a tím se liší i jejich filmy. Protestant Peckinpah, podle něhož lidské zlo vychází ze samotné podstaty člověk a který ve svých filmech jako nějaký pastor káže o přísném Bohu a nadcházející apokalypse, postavil původní verzi Strašáků na sebepoznání člověka, který se dobere svých kořenů, což je samozřejmě přesný opak humanistů jako Lurie nebo katolíků, kteří se podobně jako italští mafiáni po nějaký levotě jednoduše vyzpovídají a začínají pokaždé s čistým štítem. Úplně tentýž názor sdílí s Peckinpahem Jane Austenová, kterou taktéž velmi zajímalo sebepoznání člověka. Jakožto typická anglikánka sdílela všeobecné přesvědčení, že jsme od přirozenosti zkažení a hříšní. Jako takoví se vlastně rodíme do stavu hříchu po pádu člověka, v němž nás sužují a zaslepují chtíč, pýcha, hrabivost, závist, žárlivost, lenost a hněv. I Fanny Priceovou z Mansfieldského panství, která se obecně pokládá za nejvyšší z ideálů Austenové, sužuje závist, žárlivost a zloba. Podle Austenové se já, které máme poznat, vyznačuje spíš zápornými než kladnými charakteristikami. Coby anglikánka měla Austenová daleko ke katolické představě formalizovaného pokání. ____ 2, Druhým rozdílem mezi originálem a remakem je vedle přesunu děje z Anglie do Ameriky vykreslení venkovanů. Spolu s tím, jak heroicky a kladně vykresluje Lurie Davida, to logicky o to víc schytávají místní (oproti originálu přibyl úmyslně násilně pojatý fotbal), kdežto Peckinpah k nim tak příkrý není. Peckinpah vidí problém spíš v Davidovi, který vpadl do jejich teritoria, ale i v Amy, kterou chápe jako zatraceně nezralou a omezenou, doslova kundu, jak takovým holkám říkával, která jen budí zdání ženy (ženu z ní ovšem udělá možná to, co během filmu prožije, viz to sebezponání výše). Rozdíl mezi Peckinpahovou a Lurieho verzí tak oživuje starý známý spor mezi venkovem a městem, který se velmi často objevuje i ve filmech, neboť filmová studia sídlí ve městech a z nich pochází i filmaři samotní, z čehož je patrné, proč má město nad venkovem tak často na vrch – stojí na tom jeden celý hororový subžánr zvaný hixploitation (Jezero smrti, Pátek třináctého, Vysvobození, Hory mají oči, Lurieho verze atd.). Jenže Peckinpah, to byl bytostný romantik, který vyrostl na ranči pod horami v nekonečným prostoru volnosti, a proto i své filmy pojímal jako westerny (i Strašáci jsou western, byť zamaskovaný), kde se střetává Divoký západ s postupující racionalitou technického věku a kde tradiční přestřelku nahrazuje mašinizovaná válka a koně automobil. Tímto příklonem k venkovu na úkor města, v němž viděl příčinu soumraku Divokého západu, se Peckinpah opět velmi blíží Jane Austenové, která rovněž spojuje nebezpečí a neomalenost téměř výhradně s městem, s příslušníky vyšší venkovské třídy, aristokracie a reprezentanty Londýna. Ve všech jejích románech se projevuje pohyb či napětí mezi venkovem a městem: její vyprávění začíná na venkově, v jakési předtuše blaženého rurálního života, pak se přesunuje do města nebo nechá město přijít na venkov, což přináší komplikace, a konči pastorálním závěrem zpátky na venkově. Austenová ovšem nejenže tím převracela žánr hixploitation a vůbec všechny ty velepopulární díla čerpající z hororově-romantického zobrazení minulosti jako Otrantský zámek, ona se těmto tendencím dokonce otevřeně vysmívala a třeba Northangerské opatství pojala jako parodii na gotický román. Zásadně se držela komedií a nikdy se ve svých románech nevydala tragičtějším (hororovým) směrem. Austenová byla realistka, žádná romantička, proto u ní třeba najdeme jen velmi málo popisování anglické příjemné zelené krajiny. Ať už je tedy Austenová čímkoliv, rozhodně není opěvovatelkou krajiny. Stejně realisticky, nikoliv romanticky či idealisticky, se stavěl Peckinpah k násilí – Divoká banda je třeba reakce na všechny ty filmy vypadající jako zábavná hra na kovboje a indiány, kde je násilí bráno na lehkou váhu, přehrávané a nereálné, kde postavy umírají, aniž by trpěli. Peckinpah a Austenová se zkrátka stavěli k venkovu velmi pozitivně, až pastorálně: romány Austenové jsou pastorální v tom smylsu, že se odehrávají na místě venkovské fary. U Peckinpaha je tímto místem Mexiko. Peckinpah tuto zemi pojímá jako pastorální ráj, kam hodně westernových hrdinů, zejména psanců, prchá jako do útočiště před zákonem. A jestliže u Peckinpaha do takového místa občas vpadnou dva vetřelci zvenčí jako David a Amy a naruší tamní status quo, Austenová coby žena toto napětí mezi venkovem a městem do nějaké exploze násilí logicky nerozehrává, ale převádí jej místo toho do tíhy třídních rozdílů obou hrdinů bránících jejich lásce. Podívejme se například na slavný rozhovor s Pýchy a předsudku, v němž Darcyho teta, lady Catherine de Bourghová, vytýká Elizabeth Bennetové, že se natolik zapomněla, že si troufla představovat si sňatek s mužem, který ji svým společenským postavením převyšuje takovou měrou jako pan Darcy. Taktéž v Mansfieldském panství se kvůli nerovnosti Fanny Priceové a Edmundova postaveni jejich snatěk z počátku nepřeje nikdo, dokonce ani Edmund. Austenová i Peckinpah tedy zaujímají stejné stanovisko, jen Austenová coby žena ten konflikt mezi venkovem a vyšší třídou řeší komediálnější a svatbou, kdežto Peckinpah coby chlap tragičtěji a sporem, principielně jde ale o totéž - v městě číhá nebezpečí. ____ 3, Třetí rozdíl mezi originálem a remakem souvisí s onou nechvalně proslulou scénou znásilnění Amy. Zatímco Peckinpah naznačuje cosi v tom smyslu, že Amy si znásilnění dokonce snad užívá, čímž tehdá mnohé z diváků značně popudil, Lurie posunul vyznění filmu do mnohem feminističtější a tradičnější roviny, ve který žádný takový náznaky nejsou. Stejně tak k sobě Lurie Amy i Davida více přiblížil a prohloubil jejich vztah, kdežto u Peckinpaha jsou si očividně vzdálenější. Tím ovšem Lurie dost zásadně posunul vyznění filmu z realistického do idealistického: z trochu záhadného a kontroverzního filmu Peckinpaha, který zanechává otázky, do zábavného thrilleru. Problém je v tom, že celá koncepce Peckipanohývch Strašáků stojí právě na odhození těchto ideálů: tak jako David nalezne vlohy k násilí a dozví se o sobě pravdy, které neznal, a opustí dřívější iluze, které si o sobě namlouval, tak i Amy není znásilnění vyloženě nepříjemné – nakonec každá žena chce totéž, aby se jí chlap chopil a doslova se jí zmocnil. Tady je opět zjevná ta paralela mezi Peckinpahem a Austenovou, která veškerou romantiku a ideály s ní spojené odmítala, její postavy naopak tyto ideály, které nacházejí třeba v knihách, postupně opouštějí a směřují k realitě života. Co je vlastně opakem červené knihovny a důvodem austenovského kultu? Právě asi ten důraz na realismus. Austenová ve svých dvou prvních dílech, v Northangerské opatství a v Rozumu a cti, konvence romance dokonce paroduje – v Northangerské opatství jak řečeno dosti systematicky. V pojetí Austenové není důležitým projevem mužství fyzická zdatnost nebo galantní úspěchy, nýbrž sociální zodpovědnost. Všechny její svůdnické postavy – Wickham, Willoughby a Henry Crawford – proto sice vstupují do příběhů pyšným, mužným krokem romantických hrdinů, ale opouštějí ho jako závislí, osamocení, degradovaní lidí. V Rozumu a cti od Leeho je třeba scéna, v níž zraněnou Marianu odnese v náručí elegantní švihák Willoughby, tato scéna by ale neměla být chápána jako vzor nějaké romantiky, nýbrž naopak, neboť i očima racionálnější a opatrné sestry Elinor, která tu tak trochu zastupuje samotnou Austenovou, je vnímána velmi kriticky, a i autorka nás nenechává na konci románu na pochybách, vlastnosti které sestry jsou obdivuhodnější. Ke stejným závěrům se dojde v americkém filmu Chceš mě, chci tě, kde se nakonec ukáže být ideálním partnerem pro Kačku Heiglovou nikoliv šaramantní a krásný lékař, nýbrž trochu obhroublý Butler. Tudíž tím, že k sobě v závěru Lurie Amy a Davida přiblížil mnohem více, než to udělal Peckinpah, nejenže se vzdálil realismu na úkor ideálů, ale rovněž tím připomněl spisovatelku Charlotte Brontëovou, která taky rozzlobeně odmítala pevně sevřený realismus Austenové a dávala přednost romanci. ____ 4, Čtvrtý zásadní rozdíl originálu oproti remaku spočívá v povolání Davida, který byl v Peckinpahově verzi astromatematikem, kdežto tady z něj udělali scénáristu. Jednak se tím vysvětluje, proč si David v původní verzi rozumí méně se svou ženou (coby matematik je méně náchylný k nějakým debatám, prostě 1 + 1 = 2 a šmitec), druhak se tím tematizuje současný postmoderní sklon k distanci, cynismu a ironii, jelikož tím, že se z postavy udělá scénárista, jako by film komentoval sama sebe a udržoval si od sebe odstup. Což samozřejmě neutralizuje Peckinpahovu verzi, kde šlo o to veškerou distanci zahodit a sebeobjevit v sobě dřímající zvíře. Možná proto v sobě tady David objeví jen muže. Dlužno však dodat, že Lurie je v tom i trochu nevinně, protože násilné scény dneska už nikoho moc neohromí. Když se podíváme na dějiny násilí v posledních padesáti letech, vidíme tři tendence: krotký 50ky, následný vzmach násilí kolem 60tek (Bonnie a Clyde, Divoká banda atd.), který se vůči těm krotkým časům notně vymezoval, a nakonec současnou tu takzvanou postmoderní dobu, kdy už nějaký násilí nikoho moc nerozhází, tudíž seč by se snažil být Lurie autentičtější a nekompromisnější, moc by mu to nepomohlo. Problém však zůstává v tom, že zatímco Peckinpah natočil film o násilí (podobně jako Stone své Takové normální zabijáky), Lurie zrealizoval násilný film, kde má násilí stejně jako u Johna Wooa nebo Tarantina podobu spíše zábavnou než morální. A stejně jako nepojal Peckinpah Strašáky coby násilný film, ale jako film o násilí, nepíše ani Austenová zaláskovaný romány, ale romány o lásce a vztahový morality. Vyhýbá se sexu, a svazek a přijatelný vztah staví nad city a hluboká vzplanutí, jinak řečeno Marianu nad Elinor z Rozumu a citu. Všichni čtenáři vědí, že její hrdinky velmi znepokojuje představa, že se stanou – tak jako Austenová – starými panami. Manželství skutečně představovalo významnou omezující instituci, která v tehdejším čase a prostoru utvářela život mladých žen. Rozdíl je ale opět pouze v ženském a mužském náhledu, takže zatímco Austenová končí své příběhy sňatkem a Peckinpah spouští, cílem je pokaždé sebepoznání hlavních postav neboli objevení rozdílu mezi tím, co si postava myslí, že chce, a tím, co nakonec skutečně chce a dostane. () (méně) (více)