Recenze (2)
Klavírna vybrnkávačka sprevádza poéziu všedného dňa matky pri hraní sa a výchove synka. Súhlasím s vypravěčom, že je to režisérov vrchol; najmä z dôvodu, že som dosiaľ nič iné od Nobuhika Óbajašiho nevidel. ()
Dosáhnete-li štěstí jako bodu, z něhož seznáte, že celý svět k vám mluví, ať již vstřícně či odporně, s láskou či nenávistně, stojí jakýkoliv okamžik, pohyb, gesto, stín… za zaznamenání. Povšimnete si jich ne jako prvku, kterým se mění barva procházeného dneška, ale jako zcela zvláštního jazyka, který pohlcuje vše, co jste dosud žili. Obayashi napovídá, že okamžikem, kdy se vše zvrátí, je nový počátek, mateřství, které vyváží vše, co člověka obklopuje a učí jej nově mluvit. Kdo se potud jen opakoval a spokojeně se v nerozrozeném já tlel, spokojen svou neónovou světelností, prozře nově zakušeným ryzím světlem, a zakusí i bolest pro to všechno, co musí pro tu něžně poznanou zář opustit. Režisérův vrchol. ()