Michael

Protože jsem již dříve zde okomentoval nejstarší filmy, zde na GT uvedené, podíval jsem se i na tento sem nově vložený, samozřejmě rovněž s herci, kteří už nežijí a musím hodnotit nadprůměrně pozicí diváka tehdejší doby. Ale … ten příběh zamilovaného staršího muže a mladíka, který jej jen využívá, by se klidně mohl, samozřejmě s nynějšími dobovými reáliemi, odehrát v realitě či ve filmu i dnes!  6777 (07.09.2023)

Film Michael zasahuje do uměleckého soukromí a se svým homosexuálním (a také bisexuálním) - zřetelným, byť nevyřčeným - zabarvením způsobil ve společenském klimaxu tehdejší doby skandalizují odmítnutí. Carl Theodor Dreyer zvolil předlohou román dánského spisovatele a novináře Hermana Joachima Banga Mikaël (vzorem umělce měl býti francouzský sochař Auguste Rodin) a srozumitelně tu identifikuje niternou osamělost umělce - úzkost, její příčiny a následky, kteréž místo naplnění a životodárného uvolnění (je chvilkovou záležitostí) přináší destrukci, a to navzdory sebeklamným iluzím. Linie "zakázané" lásky je ve filmu hned trojí, pokaždé s jiným destruktivním dopadem na život. Film je intimní, niterný, skvostná je výprava, tedy stavby, jejichž autorem byl německý architekt Hugo Häring (také navrhl kostýmy). Hlavní postavou je Claude Zoret (velmi zajímavý Benjamin Christensen), proslavený malíř a osamělý muž, v naději upnutý ve své niterné bolesti k mladické kráse a iluzi společného štěstí. Důležitou postavou je Eugène Michael (zajímavý Walter Slezak), mladík a malířův model, těžící z patronovy slabosti, ale má vlastní toužení. Hlavní ženskou postavou je Lucia Zamikoff (příjemná Nora Gregor), hraběnka s finanční potíží, mladá, atraktivní žena s nadějí, předsevzetím a vlastními způsoby. Výraznou postavou je také Charles Switt (zajímavý Robert Garrison), novinář a malířův blízký přítel, jehož varování nesou stopy žárlivosti. Z dalších rolí: malířův starý, stále věrný majordomus Jules (Max Auzinger), hluboce zamilovaný vévoda z Monthieu (Didier Aslan), jeho milenka v krátkém období štěstí Alice Adelsskjold (Grete Mosheim), její rozzlobený a mnohem starší manžel (Alexander Murski), vévodova smutná mamá a vdova (Wilhelmine Sandrock), nebo trošku poťouchlý obchodník s uměním LeBlanc (kameraman filmu Karl Freund). Michael je intenzivním intimním náhledem do niter lidských v osamělosti a bolesti (s kapkami štěstí) - díky lásce, navzdory lásce i v iluzi lásky. (16.08.2021)

Film má dekadentní charakter prostředí, ve kterém se odehrávají vztahy. Dreyer kladl důraz na výtvarnou stránku filmu. Nebýt tohoto prostředí, mohl by mít divák až pocit výstřednosti, která nemá hloubku. Zápletka je jednoduchá - malíř mladíka adoptuje a objeví se hraběnka, která mladíka svede. Způsob herectví je čistě divadelní. Stolovací scéna působí přepychově (možná komplex režiséra, který vyrůstal chudý). (02.11.2017)

Carl Theodor Dreyer, známý svými nepřekonatelnými literárními adaptacemi, se přesvědčivě vypořádal i s dekadentním románem Hermana Banga Mikaël. Podmanivý příběh starého mistra a jeho vztahu ke svému mladému modelu. Krásná princezna, jež do tohoto vztahu vstoupí a zcela ho rozbije. Výborný hudební doprovod, agresivní kamera, srovnatelná snad jen s Dreyerovým Dnem hněvu a nasvícení, jaké se v německém němém filmu jen tak nevidí. (01.07.2006)

Příběh vztahového čtyřúhelníku, ve kterém se najdou snad všechny druhy lásky. Tou první je bývalá láska dvou starších mužů, kteří se neustále navštěvují, ale nesmí ovlivňovat život toho druhého. Pak je tu láska stárnoucího muže k mladému dandymu, který nic neumí, kromě využívání svého patrona, od něhož má později všechno zdědit. A nakonec je tu láska mezi mladým dandym a zkrachovalou šlechtičnou, kdy jen tušíme, že ho jednoho dne připraví o všechno a vzhledem k povaze příběhu, ač mi tato postava byla velmi nesympatická, pak takové zakončení bych si přála vidět. Jinak při sledování zneužívání staršího umělce, odcizování jeho oblíbených věcí, čerpání jeho peněz, tady se mi až stahoval žaludek. Je to hodně silný zážitek. (02.04.2023)