Dva na cestě

Krásná Joanna věčně někde na cestě s Markem, nejprve jako přítelkyně a pak jako manželka ve vtipné tragikomedii ze života jednoho páru. To vše formou příběhů z cest a dovolených, s charismatickou Audrey Hepburnovou a poněkud méně zajímavým Albertem Finneym a s jejich vybroušenými dialogy. Časté střihy v čase porovnávají kontrasty v chování a lásce obou partnerů. Kdo má nějakou déletrvající manželskou zkušenost, ten se bude jistě dobře bavit jako já, i když často s trochu trpkým úsměvem. Hudba Henry Mancini - klikněte na: http://www.youtube.com/watch?v=OgI85YLZhzM&feature=related . (22.05.2009)

Na cestě se potkali, na cestě se sblížili, na cestě se rozvádějí. Romantický vztah pojatý jako série sladkých i hořčích epizod. O lidech, které potkali, o místech, která navštívili, o prostředcích, kterými jeli. Velmi jednoduché a proto ve všech ohledech fungující. Smích, lítost, soucit, přání, aby spolu zůstali. Audrey mohla díky časovému rozpětí děje konečně ukázat, že vedle roztomilé dívenky hravě zahraje také zralou ženu s jasnými životními cíly. Krásný úsměv, spontánně působící reakce a originální model pro každou příležitost. S Finneyem, jehož tvář znám v podobě podstatně bohatší na vrásky, tvoří sympatický pár, lákající navzdory občasným rozepřím ke společným cestám. Bez zbytečného přemýšlení zařazuji do nevelké přihrádky „mé oblíbené romance“. 80% Zajímavý komentář: Madison (09.01.2011)

Na pozadí mnoha společných cest autem je vykreslena společná cesta životem úspěšného architekta (Albert Finney) a jeho krásné ženy (Audrey Hepburn). Přes všechny krize, kterými procházejí je postupně odhalována nejdůležitější skutečnost. Manželství drží pohromadě to nejdůležitější - láska. Velmi dobře natočené "road movie" zobrazované v různých časových rovinách, které se vzájemně mistrovsky prolínají. (20.03.2003)

„Nevypadají moc šťastně.“ - „A proč by měli? Zrovna se berou.“ Jestliže mě to střídání časových rovin při první projekci zpočátku rušilo, lehce mátlo a trvalo mně si na něj zvyknout, napodruhé jsem si ho už užíval hned od začátku, a co chvíli oceňoval funkčnost jednotlivých navazujících „švů“. A styl vyprávění mi k atmosféře snímku (vhodně podpořené Manciniho hudbou) také dokonale seděl. Protože tahle hořko-komediálně-romantická exkurze do jednoho vztahu má největší sílu právě při přeskakovaném nahlížení do jeho jednotlivých fází, divák totiž může nádherně vidět ten vývoj. A nejen filmu ale i svůj vlastní, některé scény a momenty mě osobně bavily ještě více než prve (paradoxně nejvíc ty s nádechem hořkosti). A samozřejmě by mě tahle vztahová sonda tolik nechytla nebýt výborně sehrané a maximálně sympatické ústřední dvojice (na Audrey jsem, nepřekvapivě, mohl oči nechat). Zaslouženě čistých 5*. „Rýpání bys mohla vynechat.“ - „Mlčím jako hrob.“ - „Že jsi zticha, ještě neznamená, že se do mě nestrefuješ.“ (03.04.2010)

"Postaráš se, aby Carol nevypadla z okna nebo nesnědla kus židle? Ano, miláčku? Můžeš?" Jak je super období zamilovanosti, ještě lepší je naplnění lásky společným soužitím a vrcholem je manželství s dětmi. Já jsem bejval takovej romantik, ale pak jsem se čelně střetl s realitou a při sledování tohoto snímku jsem přivítal skutečnost, že v tom nejsem sám. A přitom jsem si užíval každou chvíli s Joannou (roztomilou i protivnou) a moc mě nebavily chvíle s Markem. Přisuzuju to tomu, že jsem vždycky byl genderově nevyváženej, ale s tím už asi nic neudělám. (29.06.2021)