poster

Achilles a želva (festivalový název)

  • Japonsko

    Akiresu to kame

  • Japonsko

    アキレスと亀

  • anglický

    Achilles and the Tortoise

  • Slovensko

    Achiles a korytnačka

    (festivalový název)

Komedie

Japonsko, 2008, 119 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • GigaPudding
    ****

    Takeši Kitano a jeho pohled do světa umění ve filmu Achilles a želva je zezačátku úplně něco odlišného od čehokoli co kitano natočil, ale už v té první půlce si člověk může začít všímat kam tento film směřuje. Achilles a želva je totiž velmi sarkasticky a černohumorně pojatý náhled na dějiny umění, umění samotné a obchod s uměním, což docení hlavně lidé, kteří o tomto mají alespoň nějaký základní přehled. Je tu ukázané všechno od švindlů s obrazy přes uměleckou kritiku a teorii až po vývoj veškerého umění až do současnosti včetně urputné honby za "originalitou". Všechno tohle je samozřejmě kitanovsky absurdní a nadsazené což se vystupňuje až do poslední třetiny filmu, kdy je hlavní hrdina už ve středním věku a pořád se mu nedaří dohnat tu želvu jménem Umění, a tak se snaží o všemožné úplně absurdně bláznivé blbiny, které tak vtipně karikují současnou podobu umění nebo spíš toho jak se umění mezi některými chápe. Hlavní hrdina Mačisu navíc je úplně na hlavu a kvůli umělecké tvorbě ani nespí, takže sází jedno "dílo" za druhým ve snaze stát se tím velkým umělcem a člověk jen čeká s čím zase tenhle náš mistr přijde. Divákovi, který o umění nemá žádný přehled asi film přijde jen jako taková absurdní komedie a možná dokonce ani ne tolik vtipná, ale pokud se tomu už člověk nějakou dobu věnoval, tak tento Takešiho film dostane úplně jiný rozměr. A možná že je to i odraz toho jaký vztah k umění má sám Takeši Kitano, který možná umění a umělce bere stejně jako ten kuchař se svým pojízdným stánkem s nudlema. :)(4.12.2010)

  • Mertax
    ****

    Uvést se do Kitanovy tvorby zhlédnutím tohoto fimu nebylo asi úplně nejlepším prvním krokem. Už ono žánrové zasazení do kategorie komedie po pár minutách zavánělo… Někdo by označil některé scény jako černohumorné, ale já jsem se tedy příliš nesmála, humor to byl tak cynicky suchý, že mě spíše mrazilo. Nejvíce mi asi utkvěl Machisu a jeho studentská léta. Vrážení kola s dvěma přidělanými kbelíky plnými barvy do zdi bylo úžasné. Ovšem následný pokus s autem mě velmi překvapil, začínalo mi být jasné, že tohle je asi onen humor a la Kitano. Krásný paradox jsem nalezla ve scéně, kdy dcera vyhrožuje svým uměním zaníceným rodičům, potom co pomalují obchod těmito slovy: "Ještě jednou a jdu z domu!". Zoufalství vytvořit originální počin zavede pár k dalším tragikomickým situacím, jako je třeba ničení obrazu sbíječkou, najmutí boxera, malování dopravní nehody a vše graduje, když se manžel nechává skoro utopit ve vaně - v naději, že nedostatek kyslíku ho inspiruje k namalování originálního obrazu. Bláznění se dostane téměř na maximum, když Machisu pomaluje obličej své mrtvé dcery rtěnkou a poté ho obtiskne do látky. (Že by pokus o další Veroničinu roušku?:) Celý lehce prapodivný snímek vyvrcholí totálním šílenstvím, když opuštěný Machisu téměř uhoří v boudě (při malování, jak jinak). Ale ani vzezření mumie ho nedonutí, aby se odvrátil od umění… Konec šťastný, dají se zase dohromady, ale já jsem tolik nadšená nebyla… 4. * dávám za bicykl a příště zkusím spíše něco krapet stravitelnějšího. Ona želva (rozuměj smysl filmu) mi totiž utíkala většinu snímku.(21.3.2009)

  • kikuka
    *****

    Aj keď mám s Kitanom pár osobných problémov. Teda, nieže by sme sa pohádali alebo tak. My sa len nerozprávame. ;-). Anyway, podivný autoportrét (teda, autoportrét a zároveň súčasť autoportrétu), v ktorom sú postupným plynutím vždy viac a viac zjavnejšie atribúty Kitanových režisérskych "úchyliek" a zároveň reflexia vývoja tvorenia a hľadania "seba" ako umelca, hľadanie vlastného štýlu (ktorý vlastne mal od počiatku) a proces jeho "prznenia" vzdelávaním a príliš horlivým načúvaním "múdrym radám". A tiež je to pekná frčka "radcom", ktorí radia bez rozmyslu. A vlastne to bolo dosť deprimujúce. Ale pekné.(30.11.2008)

  • stilgar1
    *****

    Achilles a želva - známá to starořecká aporie. Myslím si, že páni eleaté by byli pyšní, kdyby měli možnost zjistit, jak jejich myšlenky mistr Kitano užil. Akiresu to kame je film o problémech umění, o tom, zda má umění samo o sobě nějakou hodnotu, a hlavně o postavení umělce ve světě, který ho se svým podivínstvím jen stěží může dostihnout...(26.12.2009)

  • Aky
    ****

    Místy přes všechnu úsměvnost až krutá satira o umění. O talentu, o samoúčelnosti mnoha jeho směrů, o tom, kdy se z umění už stává fraška hodná soucitu nebo posměchu, což záleží víc na divákovi než na umělci.(13.11.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace