Zaslaná pošta

Vždy jsem chtěl proniknout do světa Terryho Pratchetta a jeho Zeměplochy, poznat jeho roztodivné hrdiny, ale nikdy jsem se ke knihám nedostal. Takříkajíc jsem netušil, kde v tom množství začít. Zaslaná pošta, kterou jsem letmo zahlédl v televizi, mi proto přišla vhod. Nejen, že je to dost příjemný příběh a první seznámení s autorem dopadlo výborně, ale lehce napovídá, že každá kniha je nejspíš originál a jednotlivé kusy spolu nesouvisí, což mne také velice potěšilo. Kvalita televizní adaptace je překvapivě výborná a nemám k ní výtky. Dalo by se říci, že na televizní film s Britské produkce dokonce nadstandardní počin. Rozhodně stojí za zhlédnutí a věřím, že i skalním fanouškům vykouzlí úsměv na tváři. 90% (09.03.2020)

Ztebeplacka je více, než kult. Je souhrnem niterných a těžko sdělitelných představ každého z nás. Tedy v každém z nás. Nebo co... Na počátku stála páně Prathcettova olbřímí fantasie, to nelze popřít, ovšem již po několika řádcích započaly fungovat imaginace naše. Hýčkáme si své vlastní představy Mrakoplašů, Barbarů Cohenů, Odkrágliů či Smrťů, sekáčů z nejnekompromisnějších. A právě proto jsem se dlouho vzpěčoval natočeným dílům z krajů, balancujících na hřbetech čtyř chobotnatých. Nedávno mi však bylo naznačeno, abych nebyl takový přiteplený srábek a dělal konečně něco se svým životem. Tak jsem si tedy pustil Zasranou Poštu, ha! A vypadá to dobře, knihy mám načtené pět - i vícekrát, představy jsou patrně dostatečně hluboko v limbickém systému. Arcikancléře Výsměška stále vidím jako bodrého, dvousetkilového raptora, nikolivěk jako toho připokáleného strejdu, co se zde mihnul jen tak mimoděk. Až si ověřím, že skutečně nebylo napácháno škod v mém světě za zrcadlem, pustím si rád další zfilmovaný příběh. Tedy za pár let. (24.02.2015)

Na další film o Zeměploše Terryho Pratchetta jsem byla nadržená jak vosa na lízátko - mám knihy tohoto spisovatele ráda, jakkoliv v nich postupně ubývá humoru na úkor moralizování. V úvodu mi ještě nadšení vydrželo a vytrácelo se jen velmi pozvolna - herci do svých rolí celkem pasovali, prostředí nebylo nejhorší, triky mohly být na vyšší úrovni, ovšem vyloženě nevadily, bránice byla chvílemi uspokojivě polechtána. Jenže potom přišla druhá část, převážně nudná, málo úsměvná, s přemírou patosu. Jistě, ani knižní předloha nebyla žádný zázrak, Pratchett napsal lepší kusy, ale že by to byla až tak nezáživná bída? Výsledný dojem je tedy bohužel jen mírně nadprůměrný a na pořádný, kozyrvoucí a rodidla drásající film o Zeměploše a jejích pestrých postavičkách budu muset čekat dál, z mého hlediska zatím žádný nevyužil potenciál naplno. A příště bych prosila -a kvalitně, nadoraz!- Bábi Zlopočasnou nebo velitele Elánia;-). 61% (06.12.2010)

Pořád se nemůžu vyrovnat s tím, proč vypadá Zeměplocha vedle Harryho Pottera a Pána prstenů jako chudokrevný ošuntělý vagabund. Toto nedozírné promarnění pratchettovského potenciálu, který si podle mého také zasloužil postavení obrovské merchandisingové frančízy s multimediálním trhem a blockbusterovým statusem a ne televarieté od tvůrců, kteří mají talent uzenáře, morálku lichváře a styl funebráka, přičítám trojí skutečnosti: (i) V prvé řadě je Zeměplocha zábavně parodickou směsicí popkultury a subverze, která na kanonických dílech fantastiky vlastně parazituje a zároveň je komentuje. Byť nijak závratně, přece jen směřuje k inteligentnějšímu čtenáři, který ocení meta-fikce než fikce samotné. Zeměplocha neslouží ani jako kašírovaná dekorace pro romantickou pohádku (Harry Potter), ani to není tabule, kterou školomet popíše poučkami o ideálním uspořádání společnosti (Pán prstenů). To ji na globálních trzích u koncového zákazníka logicky malinko indisponuje. (ii) Za druhé vězí u Zeměplochy problém v odstupu mezi knižními předlohami a filmovými adaptacemi, který není ani extrémně krátký jako v případě Harryho Pottera, ani extrémně dlouhý jako u Pána prstenů. Harry Potter se natáčel de facto spolu s paralelně vycházejícími knihami Rowlingové a jedno umocňovalo druhé, zatímco Pána prstenů nakopli kompletně od začátku, včetně znovuvydání všech tří svazků. Zeměplocha se naneštěstí časově vklínila někam mezi ně a navíc ji zastihla digitální éra na počátku devadesátých let, která stihla utvořit početný fandom, mapy a kuchařky z Discworldu, mrakoplaší čepičky, a tudíž se ji nevyplatilo investičně vzpružit a revitalizovat. (iii) A za třetí Pratchett má jak známo Alzheimera a nepotřebuje syslit peníze, beztak má vyděláno, na rozdíl od ambiciózní Rowlingové a jako vždy zištných majitelů práv k Pánovi prstenů, čilých podnikatelů, kteří se postarali o to, aby otcova památka nezanikla v přílivu nových jmen a nových dobrodružství. ____ Odbyté adaptace Zeměplochy jsou zvláště nešťastné také proto, že nabízela obrovský makrokosmos, dynamické univerzum mnoha soustav, které jsou více či méně provázané, například v Noční hlídce mohly ve druhém plánu sedět v kantýně zbylé postavičky z jiných dílů anebo by Smrť, který se alespoň na okamžik objeví v každé z x-desítek knih, mohl zajišťovat podružný rámec či tragikomickou stafáž. Divák by tak nevěnoval recepci filmu rovnoměrnou pozornost, ale v souladu se svým profesním zaměřením i s konkrétním fandovským zájmem by si stanovoval určitou klasifikaci a hierarchizaci jednotlivých částí rozsáhlého světa. Konečně se tak mohl vyřešit základní metodologický spor, který se stihl rozhořet mezi naratology a ludology. První nahlížejí filmy jako příběhy, druzí jako interaktivní systémy. Filmy dle druhých nejsou lineárně přednastaveným řetězem, ale kybertextem, kterému dává hybnou sílu až divák, nikoli autor. Svět Discworldu se takovým úvahám a konceptům vyloženě nabízel. (30.10.2010)

Terry musí být pyšný. A vůbec já jsem taky pyšný. A je mi fuk že na to nemám právo. Hravost snímku ve mně vyvolává podlou náladu. Mám chuť sem napsat něco vyloženě šíleně znějícího, pobuřujícího, těžce zařaditelného, meziřádkově smrdícího a na mé převysoké inteligenci založeného. Prakticky ničeho z toho nejsem, obávám se, schopen. Film oplývá charakterem přesně korespondujícím s knižní tvorbou pana Pratchetta, toho ztřeštěného děduly absolutně neschopného dát Múze na chvilku pokoj. Holka, u něj to musí být hrozná dřina. Chci žít v Ankh-Morphorku. Chci založit poštu. Chci si zahrát šachy s Vetinarim. Chci golema. Nejvíc moc ale, milý Ježíšku, chci mít doma dominu jako je Adora. Zatím nej adaptace. Místy viditelně nízký rozpočet vem čert (05.06.2010)