Moskva, Belgie

Sympaticky neobyčajný príbeh obyčajných ľudí. Jedna maličká havária rozbehne sled udalostí rozloženej rodiny, kde intelektuálny otec hľadá nový zmysel života u hodne mladšej milenky. Naproti jemu s tromi deťmi na krku odvrhnutá manželka sa chopí zadosťučinenia u hodne mladšieho prostoduchého kamiónistu. Vďaka solídnym hereckým výkonom to celé pôsobilo zaujímavo a zábavne. (05.03.2019)

Jedna zrazená žena, kterou opustil manžel kvůli mladší milence...tři děti, nudná práce a zároveň velká nechuť něco na svém stereotypním životě měnit. Ona prostě tento svůj život měla ráda a sama by se jej zřejmě nezbavila. A pak do toho promluví srdce. Má u sexy čtyřicátnice Matty, která byla zvyklá na intelektuála, šanci prostší muž kamioňák, který není zrovna bez problémů? Nejen o o tom vypráví tento film, který ač se nehonosí žádnou velkou výpravou ani převratným poselstvím v závěru, je celkem povedený. V některých momentech to dokonce dávalo naději na docela odvážné zápletky pohrávající si mnohem více s psychologií postav (linka směřující podobně jako hrdinka z Anny Kareniny), nicméně nakonec film nikterak nevybočil z průměru. Stejně jako život mnoha lidí, takových, o jakých vypráví - prostě normální. Příšerný dabing (především Lumír Olšovský) hází vyznění některých replik totálně do kopru. (19.02.2010)

Taková nenápadná romantická skorokomedie, kde se to nehemží samými modelkami a modely, ale obyčejnými lidmi, kteří by si rádi mezi všemi těmi bolístkami z minulosti i strastmi všedních dní, pro sebe urvali alespoň trochu toho štěstí a lásky, i když má třeba do dokonalosti daleko. Prostě tak, ze života... (17.06.2014)

Vynikající malý film, napsaný i režírovaný s lehkostí ve Flandrech (a nejen vlastně tam) nevídanou. Zaslouží si vysoké hodnocení i díky Barbaře Sarafian, představitelce Matty - dokázala jí dát výraz sice zoufalé, ale stále bojující ženy, která má na krku tři děti a manžela, jevícího se ve srovnání s ní jako nesnesitelný slaboch. Místo tíživého sociálního dramatu, jemuž by zajisté dala přednost velká část evropských tvůrců, je příběh ženy mezi dvěma muži zpracován komediálně, ale nikoliv hloupě nebo přehnaně klišovitě. (13.07.2008)

Snad ve mně ještě doznívají dojmy z posledního velkolepého filmového zážitku, možná proto mi "Moskva, Belgie" přijde podobně zahořklá, jako její hlavní postava, kterou nejsou s to přijatelně vyvážit ani zbylí nešťastníci, mezi kterými ani filantrop, třebas jako já ;-), nenajde sympatickou duši, o vzhledu nemluvě. A nevýrazná výpověď o hledání nového smyslu života ve chvílích, kdy se ten starý ukáže v jiném světle, má hodnotu náhražky, stejně, jako nerovné spojení Matty a Johnnyho. A ještě k tomu tam nikdo neuměl počítat přes desítku. Zůstala jsem z toho všeho... jak bych to řekla? Zahořklá. (01.10.2013)