Anonyma - Eine Frau in Berlin
Kobieta w Berlinie
A Woman in Berlin
Režie:
Max FärberböckKamera:
Benedict NeuenfelsHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Nina Hoss, Jevgenij Sidichin, Irm Hermann, Rüdiger Vogler, Ulrike Krumbiegel, Rolf Kanies, Jördis Triebel, Juliane Köhler, Alexandra Kulikova, Eva Löbau (více)Obsahy(2)
V dubnu roku 1945, kdy Rusové vpochodovali do zruinovaného Berlína, započalo trápení civilního obyvatelstva. Masové znásilňování žen různých věkových kategorií je na denním pořádku. Zde začíná drama fotografky Anonymy, která hledá pomoc a lásku u jednoho z ruských důstojníků. Znásilňování německých žen ruskými vojáky bylo dosud tabu. Autor přináší zdrcující pohled do zákulisí těchto událostí. (TV Prima)
(více)Recenze (101)
Druhá světová válka se jeví jako nevyčerpatelná studnice příběhů...a na jednu stranu se ani není čemu divit. Žena v Berlíně je totiž opět velice zajímavý a originální příběh, který vypráví jeden z příběhů, který se pro změnu odehrál přímo v Berlíně, těsně před a po skončení války. Naprosto chápu, proč film vznikl. Vždyť já nad tím nikdy nepřemýšlel, co se stalo, když do Berlína vtrhla ruská vojska. Pro mě prostě válka skončila a tím to všecko haslo. Jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, určitě to všecko nebylo tak růžové, jak se v knihách píše a právě proto jedna anonymní německá žena napsala deník, podle kterého se natočil tenhle skvělý film. Škoda, že neuvěřitelně pomalu ubíhá. Chvílemi totiž dokáže šíleně nudit, což je u válečných dramat občas problém. Na druhou stranu se snažil naprosto objektivně ukázat život dvou odvrácených stran. Ta objektivita je pro takový film nesmírně důležitá, protože bez ní by vypovídající hodnota byla prakticky nulová. Američani, ale i Rusáci o tom můžou vyprávět svoje. Všichni jsme lidi a všichni jednáme podle svých pudů, a jelikož tomu tak je, nikdo není dobrý nebo zlý. Všichni jsme prostě lidmi s dobrými i špatnými stránkami. Jsem rád, že jsem takový film viděl. Nezaujatost je hlavní devizou tohodle filmu a ta tenhle příběh jedné, ale i tisíců dalších, žen z Berlína neuvěřitelně vyzdvihuje. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $294,014║Tržby Celosvetovo $1,830,000║ ()
Natočit dnes něčím překvapující film o druhé světové válce, podívat se na tuto etapu dějin nějak jinak, nově, překvapivě, to je téměř nemožný úkol. Vše již bylo pojmenováno, vyřčeno, zdokumentováno... Přesto se čas od času někomu podaří vytvořit mimořádné dílo, které vyráží divákovi dech objevností tématu. Německý režisér Max Färberböck to svou adaptací kontroverzních pamětí ,,Žena v Berlíně" záměrně anonymní autorky ovšem dokázal. Pohled na válku z perspektivy ženy (je v podstatě jedno, jaké je národnosti, i přímo ve filmu zaznívají sugestivní pasáže dokumentující fakt, že pohled například ruské ženy by byl ještě mnohem drastičtější, proto odsuzovat slepě jen ruské vojáky a ruskou stranu je tragický omyl...) je skutečné novum a při jeho percepci mrazí. Válka a o to paradoxněji její konec není synonymem radosti a pozitivních nálad, ale jen a pouze strachu, potupy, pohany, znásilňování...(oč paradoxněji by popisované události vyzněli posunuty k skutečně vnímanému osvobození, kupříkladu do prostředí polského či pobaltského, eventuálně i našeho), neboť slovo válka je ve všech jazycích v podstatě jen eufemismem...její skutečné hrůzy se do žádného slova nevměstnají... ,,Válka změnila význam slov." ()
První vydání knihy Anonyma ,,Žena v Berlíně“ vzbudilo velké pohoršení. Byla nazývána hanbou německých žen. Autorka byla tak šokována opovržením součastníků, že až do své smrti zakázala další vydání. A i poté mělo zůstat její jméno anonymní.... Zprvu to vypadá na horor plný nadržených ,,zvířat“. Rudá armáda taková zřejmě byla. Scény znásilnění, mladá či stará – válka si nevybírá. VŽDYŤ JDE JEN O PÁR MINUT. Film má pomoci pochopit PROČ některé německé ženy dělaly to, co dělaly. Příběh si zachovává korektnost (odsuzovat sovětské vojáky?.... co myslíte, že dělali Němci?). Místo pozdravu – KOLIKRÁT? Každý se snaží přežít jak umí. Kurva? Možná ano. Jíst se ale musí. Může však také dojít ke sblížení kultur. Nepochopitelné? Ale válka ještě neskončila! Ženy si to sami před sebou dokáží obhájit. Ale co vracející se němečtí muži? Silný příběh nutící k zamyšlení. Někdo to pochopí, někdo ne. A nejde ani o to, jak tento film skončí. Jde o to, o čem vyprávěl. Německá kinematografie zažívá nádherné časy! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** ()
"Jak máme teď žít?" Strašně smutné drama o ženě v době, kterou si většina z nás už nedovede představit, natož pochopit její velmi bolestný vnitřní boj s jejími rozporuplnými pocity. Jsou věci o kterých se špatně mluví, píše a už vůbec těžké je zrealizovat do filmové podoby. Fakta, které by mnozí nejraději zamlčeli, ale nejdou jen tak vygumovat z dějin, jakoby se nic nestalo. A já jsem ráda, že jsem mohla vidět události ke kterým ve velkém docházelo nejen na konci války v Německu, ale ve více státech a co já vím tak u nás také. Tento snímek byl pro mě i jistým zdokumentováním událostí, které mám možnost číst v archivních rodinných dopisech z rajchu. Byla jsem překvapená, kolik situací odpovídalo událostem ve filmovém zpracování. A nedivím se, když jsem tam četla, že nejen ženy při bombardování vybíhaly z krytů pro dobrovolnou smrt. Je jisté, že nejde jen o jednostrannou záležitost, ale to nic nemění na tom, že to byl velmi věrohodný válečný film. ()
Události líčené ve filmu nebyly ani zdaleka historikům neznámé, přesto trvalo mnoho dekád, než se prolomilo společenské tabu, které souviselo s traumatem masově znásilňovaných a zneužívaných žen postupující Rudou armádou. SSSR ani jeho nástupce Rusko pochopitelně neměly zájem otevírat tuhle neslavnou kapitolu působení svých vojáků za 2. světové války. Když Rudá armáda v roce 1944 dosáhla německých hranic, měla za sebou krutou zkušenost těžkých a krvavých bitev a vědomí brutálního násilí páchaného Němci na civilistech. Rudoarmějci měli co vracet a obyvatelstvo prvních obsazených německých osad věru nedopadlo dobře. To ovšem znásobilo odpor německých jednotek, a proto sovětské vedení největším excesům rychle zamezilo. Znásilňování a loupení ale nebránilo, něco se vyčerpaným jednotkám zkrátka nabídnout muselo. K sexuálním deliktům u západních jednotek sice docházelo taky, ale v nesrovnatelně menší míře a jiné atmosféře (svědčí o tom např. scéna hromadného znásilnění italské školačky ve snímku Horalka). Na východní frontě mělo znásilňování masový charakter a rozměr systémového selhání - a fakticky i válečného zločinu. Postižené ženy se pomoci nedovolaly a o připomínání své bolesti a hanby nestály. Teprve poté, co válečná generace zemřela nebo se dožila stařeckého věku, bylo možné se k téhle problematice vrátit. Obsah filmu je pro některé kontroverzní ostatně i dnes, ale po mém soudu o nějakou snahu o relativizaci hrůz nacismu z německé strany nebo dokonce o falšování dějin určitě nejde. Snímek se nesnaží o černobílé vidění, rudoarmějci nejsou jednorozměrné zrůdy, ale lidé, které formovala válka a osobní zkušenost. Jejich postoje a pocity jsou zkrátka rozporuplné - konec konců totéž se dá říci i o německých civilistech. Za první půli bych vzhledem k tématu neváhal nadělit 5*, ale v druhé půli se scénář začne motat v kruhu a řadu scén by šlo prostříhat. Takže nakonec za 4* a 85 % celkového dojmu. ()
Z celého filmu svítí jeden výrok: Kdyby Rusové s námi dělali to, co my s nimi 4 roky, vbrzku by nebylo jediného Němce. Podstatou války je technika zločinu povýšeného na pseudocivilizační princip. Hrůza jako způsob života. Z tohoto poznání vyrůstá humanismus a úcta člověka k člověku. ()
Každá mince má dvě strany. Ve válce pravděpodobně nebyl nikdo svatý. Ale to ještě neznamená, že si nad zločiny může kdokoli umýt ruce a říct, že druhá strana páchala horší věci. Pro taková zvěrstva jednoduše není omluvy. A omluvit se nedají ani nějaké imbecilní komentáře tady (ANO, HONAJZ ,MLUVÍM K TOBĚ!). Film vypráví o dosud moc neprobíraném veřejném tajemství - jak už to někdo zmínil přede mnou, vyžaduje dost empatie a soucitu. Je pravda, že mohli trochu přitlačit na pilu a být o něco "syrovější", protože pak si kdejaký ignorant pomyslí, že si ty ženské vlastně ještě užily (Těch pár minut, copak to je..). Absencí silných momentů navíc vznikaly docela zbytečné a zmatené scény a právě proto musím dát "jen" tři hvězdičky. Navíc ta "červená knihovna" na závěr na mě působila tak, že tomu na poslední chvíli chtěli dodat nějaký náboj a jednoduše to celé nepůsobilo až tak věrohodně. Ráda bych si přečetla ten deník, abych mohla posoudit, zda-li si to filmaři trochu neupravili podle sebe. Přesto je působivá snaha ukázat, že bolest nebyla jen na straně Židů a že oficiálním koncem války zdaleka neskončilo všechno utrpení. Mimochodem obviňování tvůrců z propagandy je skutečně hloupost, vzhledem k tomu, že je to vyprávěno z pohledy znásilňované Němky..Válka mění slova-láska už není to co bývalo.. ()
Hodně drsný film, který mě znovu přesvědčil o tom, že Němci se ke své historii staví čelem. ()
Sú témy, o ktorých sa filmy veľmi netočia, ale vie sa o nich. Mňa tento film zaujal ešte pred premiérou a veľmi som sa naň tešil. O tejto neslávnej časti histórie som niečo málo počul a čítal, preto som dúfal, že pohľad bude nestranný a čo možno najviac autentický a vierohodný. To všetko sa mi splnilo a film je ešte kvalitnejší ako som očakával. Scény znásilnení sú podané iba v náznakoch, divák bol ušetrený, ale po psychickej stránke si to vytrpíte spolu s nimi. Hlavná predstaviteľka N. Hoss (taká nemecká H.Swank) je neuveriteľne talentovaná herečka a prial by som jej viac takýchto silných filmov. Film je napoly v nemčine a ruštine a má to veľký podiel na vierohodnosti. Jedna kratšia vojnová scéna, ktorá sa filmom prevalí má slušné grády, ale ďalej vám chýbať nebudú, pretože postavy prežívajú naozaj vypäté chvíle. Zverejnenie denníka a vydanie knihy sa v nemecku stretlo s veľkým pohoršením a možno aj preto sa kniha stala bestsellerom. Prečo sa autorka rozhodla utajiť svoje meno ste asi pochopili, tí ktorí nie, pochopia po filme. Veta v závere : "Ako máme žiť"? vystihuje dokonale celý film. Vážim si film, ktorý núti aj po skončení ešte chvíľu rozmýšľať. Toto je jeden z nich. 90%. ()
Chápem, že sa mnohým divákom tento vojnový film na pozadí skutočnej udalosti opísanej v denníku jednej Berlínčanky o tom, čo sa dialo (hlavne so ženami) keď do mesta vtrhla Červená armáda, páčil. Námet je naozaj silný a hodný zamyslenia. Ale myslím, že si zaslúžil lepšie spracovanie. Nudu tu striedajú násilnícke scény akoby vytrhnuté z kontextu, s jasným zámerom vyžmýkať z diváka nejaké tie emócie. To všetko je doplnené nejakým tým tancom a spevom, aby potom zas prišlo niečo smutné... Do istej miery mi to pripomenulo film od Agnieszky Holland - V tme (2011). Podobne účelové a hlavne so slabo vykreslenými postavami. Ako celok tak snímok postráda väčšiu dramatickú hĺbku. Škoda, pretože priestor by tu určite bol, len sa žiaľ nevyužil. Slabý priemer. 55/100 ()
V živote ma ruština neiritovala tak, ako práve v tomto filme, kde sú Rusáci vykreslení ako ochlastané buranské hovädá! ()
Na snímek jsem se neuvěřitelně těšil a očekávaní byli velké. Boužel film mě neuvěřitelně zklamal a doslova jsem se modlil až už skončí. Děj příliš dlouhý, spoustu zbytečných scén, herecké výkony nic moc. ()
Film ani vyloženě nenadchnul (to se při takto brutálním tématu ani nedá), ale ani nesklamal. Je objektivní, férový, realitu té doby ukazuje (pravděpodobně) věrně. Líbí se mi dvojjazyčnost a obsazení rolí, ve kterých Rusy hráli ruští herci a Němce němečtí herci. Zajímavé je, že Nina Hoss zahrála Anonymu ne jako současnou ženu, ale jako tehdejší ženu. Její chování tedy není pro současného diváka naprosto čitelné, o to však je autentičtější. ■ Otázka: "Jste fašistka?" zůstává ve filmu nezodpovězena. Podle tvůrců filmu proto, že Anonyma ve skutečnosti zřejmě k tomuto smýšlení inklinovala a nechtěla muži, kterého milovala, lhát. ()
Ačkoliv se film snaží tvářit maximálně velkolepě (výprava, kostýmy, délka) jedná se o plytký, zbytečně natažený snímek, o hrůzách válka, tentokrát z jiného úhlu pohledu. ()
Konečne sa o tom natočil film, zatiaľ sme to videli len v dokumentoch. Keď ruské vodkou nasiaknuté mozgy vstúpili do Berlína, priniesli so sebou aj kultúru prasiat a podľa štatistík za krátku dobu v Berlíne prebehlo 2 milióny znásilnení. Spomienky mnohých ľudí potvrdzujú, že pri ústupe sa vojaci Wehrmachtu k ním správali ďaleko lepšie ako sovietski tupí alkoholici, takzvaní osloboditelia s intelektom záchodového pavúka. Ešte podrobnejšie problematiku rozoberá geniálny francúzsky dokument Svet po Hitlerovi, ktorý je dokonca vo farbe. Užívateľ sochoking ponížil utrpenie týchto žien oznámkovaním 2 hviezdami s komentárom: "V živote ma ruština neiritovala tak, ako práve v tomto filme, kde sú Rusáci vykreslení ako ochlastané buranské hovädá!" Drahý sochoking, ale veď ty Rusáci vždy boli a dodnes stále sú ochlastané buranské hovädá, to si si nevšimol? ()
Z deníku německé ženy vidíme události odehrávající se při invazi Berlína sovětskými vojsky v dubnu 1945. Že se Rusové nechovali podle etikety, je jasné každému, ale něco takového si jeden těžko představí. Tím méně si představíte, že si po nějaké době o tom ženy budou povídat a zároveň vtipkovat, ale není konec konců humor únik od zbláznění se z takové reality? Hlavní hrdinka si předsevzala, že se přes všechno přenese za každou cenu a rozhodne se, když už to má být, tak že si alespoň vybere, kdo to má být. Snímek jsem měla dlouho uložený v zásobě, ale po pravdě nečekala jsem, že se mi bude tolik líbit, byť se tam dějí taková zvěrstva. ()
Vskutku laciná proněmecká a protiruská propaganda. Nezlobte se na mě, ale divit se, že adrenalinem nabušení vojáci po dobytí Berlína pustili své choutky ze řetězu, by bylo podobné, jako se divit, že lev chytá gazely a pak je sežere. Válka není normální a lidé se nechovají normálně. A zvěrstva se děla na obou stranách. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/zena-v-berline.html --- Vzkaz pro blbou hellstruck, kterou toto hodnocení popudilo: "Nechápu lidi, kteří neustojí jiný názor, než jen ten svůj. A ještě mají potřebu rozohněně dštít síru. Za dob inkvizice by tací nejspíše upalovali, protože jiný názor je neomluvitelný. "Něco načteného" neznamená prožito. Takže si stojím za svým komentářem i za tím, že je film vyděračsky natočen, a v demokracii nazdar. Na oplátku slibuju, že ti na žádný tvůj komentář nebudu psát rozohněně do pošty. Ach, já vlastně ani nemůžu, protožes mne zablokovala. To je odvaha! Bravo!" ()
Nechci a nebudu tady nějak zlehčovat historická fakta, uvedená Anonymou v jejím příběhu, protože každá válka sebou přinesla (přinese) různá zvěrstva páchaná na obou stranách a je úplně jedno zda šlo o Němce, Rusy, Ukrajince, Američany, Brity, Francouze, Italy nebo jakoukoliv jinou armádu (vojáky). Vraždění, mučení, znásilňovaní, mrzačení – to jsou holá fakta. Tento příběh nám nabídne špinavost oné doby (tedy „osvobození“ Berlína rudou armádou a co všechno si tam museli tamní ženy vytrpět a udělat aby přežily. A bylo úplně jedno, zda šlo o nezletilé, nebo stařeny. Hlavní hrdinka velmi záhy ztratí veškeré iluze a po několika nedobrovolných znásilněních si začne sama vybírat, komu dá a komu ne. Bohužel některé pasáže a dialogy byly zbytečně natahovány a nudily. Kvůli čemuž ubírám jednu hvězdu. I tak jde však o lehce nadprůměrnou záležitost. 60% ()
Velmi silné téma, které si zaslouží vyšší hodnocení již jen za odvahu jej zpracovat. Je konec války, Vůdce ještě vzdoruje ve svém podzemním bunkru v Berlíně a vydává přes nejbližší velitele nesmyslné rozkazy již neexistujícím divizím. Čtvrť za čtvtí je dobívána Rudou armádou. Většina německých mužů padla na frontách Evropy či živoří v zajateckých táborech. Ve sklepích rozbombardovaného města se schovávají jen vyděšené ženy s dětmi a staří lidé. Schovávají se ve tmě a poslouchají zvuky nad hlavou. Zvuky z ulice, střelbu, skřípot tankových pásů po dlažbě a čekají na spásné ticho, které bude znamenat, že boje ustaly. Že se dá vyjít ven na vzduch. Fašisté, nefašisté, každý se už těší na konec války, na konec utrpení. Všichni čekají v hrůze, panují děsivé zkazky o chování dobyvatelů. Vraždy, znásilňování žen, krádeže... Náhle se otevřou dveře sklepení a otvoru stojí první rudoarmějci s napřaženými samopaly a palčivým světlem baterek svítí vyděšeným obyvatelům sklepení do očí..... --- Snímek vypráví jedna z žen. Je to výpověď o těžkostech žití ve zničeném městě, poražené mocnosti na konci války. Rusové se chovali jako zvířata na územích, která osvobozovali od nepřítele, takže samozřejmě v samotném srdci nenáviděné země a nenáviděného města se chovali jako divá zvěř dvojnásobně. Život Němce pro ně neměl cenu, ženy, děti nevyjímaje. Kdosi tu píše, že Rusové byli vykresleni jako buranská hovada... No ono to tak ale bylo. Vojáci zažili nepředstavitelné útrapy, viděli při zpětném osvobozování zvěrstva napáchaná Němci a to zejména na bezbranných civilistech. Řada z nich vstoupila do armády v 17 letech. 5 let nedělali nic jiného než zabíjeli a ničili. To musí mladého člověka zdeformovat. Mnoho z nich pocházelo až z Mongolsko-Čínských hranic. Neměli nejmenší hygienické návyky a během svých tažení viděli řadu věcí (vodovod, splachovací záchod, vanu, gramofon, elektrospotřebiče..) poprvé v životě... V jedné knize (a to pomíjím scénku z humorné knížky Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku :-)) ) popisuje jeden Americký velitel, jak se jeho obrněná divize připravovala na setkání s Rusy na demarkační linii. Velitelé dali mužstvo do gala, vyžehlené uniformy, všichni oholení, halftracky nablýskané a čekali na setkání. Po chvilce přibalancovalo několik otrhaných mužiků na kolech, pak jelo několik vozů tažených koňmi naložených peřinami, koberci atd, řízených asiaty. Teprve po kilometru kolony jel první Gazik se slušně vypadajícím důstojníkem, který zavezl amerického velitele k ruskému velení.... V Berlíně se Rusové chovali jako dobyvatelé nenáviděného území. Přeživší ženy musely snášet mnohonásobná znásilnění častokrát několikrát za sebou po několik dní. Časem řada z nich poznala, že než se tomuto bránit, je lepší spolupracovat, ušetřit si bití a třeba i získat kousek chleba či špeku pro rodinu. Kdo si myslí, že se toto v americkém sektoru nedělo je na omylu. Rozdíl byl jen v tom, že Amíci měli přísný zákaz znásilňovat a rabovat, za to hrozila kulka u vojenského soudu. Prostituce za jídlo však byla běžná. Rusové byli v tomto benevolentnější. Snímek zajímavě popisuje i scény, kdy se přeživší němečtí mužové vrací z front a vidí jak se z jejich žen staly často svolné poskytovatelky sexuálních služeb. Děti však kvůli tomu měli ve zničeném a mrtvolami zapáchajícím městě bez fungujících základních služeb co do úst. Zasloužily si ,,Ženy v Berlíně" znechucení a odpor svých mužů? Film nechává na každém samotném se s tématem poprat a udělat si vlastní úsudek. Mě je vždy líto nevinných civilních obětí válečných konfliktů. Byli však obyvatelé Berlína - jedni z mnoha, díky nimž se Adolf Hitler dostal k moci - nevinní? Snímek stojí za shlédnutí už jen za ty reálie a prostředí. Pravdou je, že ipro mne byl snímek dlouhý a ke konci nudný. Ale na solidní tři rudé hvězdy to stačí ----- * * * . () (méně) (více)