Ukrutně šťastni

Ukrutně šťastni je film především o atmosféře. Ta je velmi specifická (střídá a prolíná se zde hned několik žánrů; drama, krimi, komedie, nechybí dokonce ani prvky thrilleru, hororu či westernu), ale rozhodně magická, dokáže člověka vtáhnout do příběhu. Ostatně o to se postará už uvedení. Společně s hlavním hrdinou-cizincem (do jehož situace je hozen i sám divák) zavítáte do té nejzapadlejší díry, ve které: místní přijímají návštěvníky odjinud s posměškem, despektem a nedůvěrou, nic se v ní neděje, čas tu plyne děsivě pomalu a pořádně znervóznit vás dokáže i malá holčička s kočárkem. A když si k tomu přidáte nevyzpytatelnou a vytrvalou paničku, pravidla, kterými se musíte řídit i proti své vůli a naschvály, jež jsou stále drsnější a přerůstají vám přes hlavu, postupně začnete tuhle zkaženou noru čím dál víc nenávidět a doufáte, že si „šerif“ pořídí napalm a s vaším požehnáním tu všem pořádně zatopí. Divákův vztek a bezmoc navíc výborně napomáhá k tomu, aby si člověk hlavního hrdinu okamžitě oblíbil a maximálně s ním sympatizoval (což je vlastně i potřeba, abyste v určité chvíli „správňáka“ morálně neodsoudili). Ale jen u negativních emocí film rozhodně nezůstává, protože jak jsem již zmínil v úvodu, snímek je místy zároveň i komedií (je však nutné se připravit nato, že humor je hodně černý, morbidní až šibeniční). Výborný průnik nálad se potká v závěru, který je nádherně škodolibý a zlověstný zároveň (s patřičně ironicky použitou hudbou), já se u něj každopádně pobavil (stejně jako u toho nejlepší ve filmu, tedy „hospodského souboje“). Abych jen nechválil, jsou tu přesně 2 místa, která mi nesedla (ano, jsou to ty 2 pasáže, kdy jsou divákovy sympatie k hlavnímu hrdinovi zakoušeny nejvíce), ale tyto 2 „kaňky“ na jinak velmi poutavém počinu srazí hodnocení sice na slabších, ale stejně ještě 5*. A s panem režisérem si plánuju dát v budoucnu další dostaveníčko, třeba u na první pohled zajímavého Číňana. „On se prostě zvedl a odešel z obchodu?“ – „Ne, on zmizel.“ – „Zmizel?“ – „Lidi tu čas od času zmizí. Bude lepší o tom už nemluvit.“ (21.11.2014)

Mám čím dál radši filmy, kde vlastně nikdo není normální... Zatraceně zvláštní atmosféra MOJN dodává filmu zvláštní příchuť, průběh a děj mě docela překvapil, což vždycky potěší... Frygtelig lykkelignavíc má navíc takovou zvláštní vlastnost, že se docela zažere pod kůži a hlodá, vrací se... některý scény nezapomenutelný.. no a impozantní závěr to všechno krásně završil, 4* (18.06.2012)

Když pošlete pošuka do divnozapadákova a ještě za trest, nedopadne to nikdy dobře. Pomíjím shodu s jinými mnohem lepšími dílky, něco tomu prostě chybělo (nedotažený scénář). Vyzdvihuji působivou stylizaci a slušnou kameru, ale už ne absenci emocí a humoru, natož marnou snahu o poskládání detailů v efektní celek (to se holt musí umět!). Distributor poukazuje na divně vyšinutou komunitu, já bych to spíš viděla na běžnou "normální" realitu. Ani dobře zahraný part představitele zákona Jakobem Cedergrenem není v dnešní době ničím vyjímečný, spíš ji přesně lehce satiricky vykresluje. Nebudu dál hloubat nad (ne)smyslem idey, ale jako forma "úklidu" nepohodlných zaměstnanců jde o funkční návod, jak ušetřit. Kdo nehraje s námi, hraje proti nám a skončí v močále. Brej. (26.04.2012)

Místy nuda s prvky hororu, ale víc mi vadilo něco jiného. Děj je údajně situován do malého města Skarrild v Jižním Jutsku (Sønderjyllands Amt do r. 2007, dnes Syddanmark). I kdybych mávnul rukou nad tím, že v době natáčení muselo být zřejmé nové správní rozdělení, tak přesto je nesmysl tvrdit, že Skarrild je v Jižním Jutsku. Narozdíl od města Tønder. A je taky nesmysl, aby policie ve Skarrildu byla podřízena policii v Tønderu, to by hoši měli poněkud z ruky (140 km). (18.10.2015)

Henrik Ruben Genz se ve svém třetím celovečerním filmu po ČÍŇANOVI opět zabývá motivem cizince (ne)schopného se přizpůsobit v určité komunitě a po do oscarového klání vyslaném UMĚNÍ PLAKAT se jedná již o druhou adaptaci knih(y) populárního dánského autora Erlinga Jepsena, pro kterého je typické ohýbání žánrových pravidel, morální ambivalence postav a "severská mentalita", tj. pasivní charaktery ve vyprávění se suchými až černohumornými vtipy._____ UKRUTNĚ ŠŤASTNI jsou vydařenějším filmem než UMĚNÍ PLAKAT, protože nedochází k zjednodušování a dramaturgické nedůslednosti, což je dáno tím, že se nacházíme v ryze žánrových světech. S tím je ale spojena i určitá schématičnost, kdy má příběh dvě možnosti, kterými se bude ubírat (a on se ubere tou nejpravděpodobnější a divácky nejvděčnější), a využívání klišovitých prvků, aby se film mohl posouvat dál. Pomalejší rozjezd následuje vygradovaný zbytek v rejdišti postav, zatímco se střídají jednotlivé žánry (co do stylu a syžetu především western a film-noir + zlá černá komedie, (psychologické) drama a melodram) a nálady. V rámci dánské kinematografie originální počin, v rámci celého světa již nikoliv. (15.10.2008)