poster

Vzdálená chvění (festivalový název)

  • Belgie

    Tremblements lointains, Les

Drama / Psychologický

Belgie / Francie, 2008, 100 min

Režie:

Manuel Poutte

Kamera:

Antoine Roch
(další profese)
  • Lyncha
    ***

    U filmu mě napadaly pořád úplně jiné otázky, než kterými se zabýval, jako třeba, jeslti by pro Bandiougoua neznamenalo znemožnění cesty do Evropy spíš záchranu před zklamáním, nebo jestli se Marie víc bojí toho, že Bandiougou zjistí, že mu lhala, nebo se bojí o něj. A o tom přemýšlím i několikátý den po shlédnutí filmu. Drama, které se odehrávalo na plátně, šlo trochu mimo mě.(14.7.2008)

  • defagoo
    **

    Tomuto filmu nejvíce schází tempo, rytmus a vyvrcholení. Takt trochu jsem si od cesty do centra buše představoval něco podobného jako bylo odyseovské putování kambodžou v Apokalypse. Tenhle film úplně postrádá gradaci děje, tempo vyprávění je příšerné, rozhárané. Nečekal jsem bombastické scény a dějové zvraty ale na očekávanou výpravu do duše a mysli člověka také absolutně nedošlo...(11.7.2008)

  • Houdini

    Křišťálový glóbus - výběr(25.6.2008)

  • whitas
    ****

    Mnoho diváků od filmu odradí příběh, který jakoby nikam nesměřuje. Prakticky všechny jeho odbočky jsou slepé. Když např. odváží nemocného Borise, můžete čekat nějakou informaci o jeho stavu, nebo nějakou pointu, ale marně. Příběh má zde totiž sekundární význam. Ze všeho nejvíc jde o střet dvou kultur, dvou světů, které žijí vedle sebe a přitom jsou si tak vzdálené. Francouzský lékař Jean žije v materiailistickém, pragmatickém světě. Věří svým pilulkám a vše se dle něj dá vědecky vysvětlit. Bandiougou naproti tomu, ač si to nepřiznává, věří na kletby, duchy a v hodné či zlé bohy. Série událostí přivede tyto dva na cestu, kde se budou navzájem snažit přesvědčit toho druhého o své pravdě. Má ji Jean nebo Bandiougou? A co když pravda leží úplně někde jinde.(14.7.2008)

  • Iggy
    ****

    Režisér se podle vlastních slov snaží o nezjednodušené zobrazení africké magie, ale např. ve srovnání s autentickými filmy malijského režiséra Souleymanna Cissého vyznívá film hodně zjednodušeně, magické rituály a jevy jsou tu dost schematické, aby je každý pochopil, zatímco Cissého filmy jsou pro evropského diváka téměř neproniknutelné. Dále se režisér ve filmu snažil, aby měl co říct i Afričanům a nebyl jen dalším koloniálním pohledem na jejich svět. Evropský sen všech Afričanů ale taky neztvárnil příliš přesvědčivě, tady jsou opět mnohem lepší autentické filmy senegalských režisérů Ousmana Sembena a Djibrila Diopa Mambétyho. Mám rád Senegal a film se mi líbil, ale za svými ambicemi, alespoň jak je představuje sám režisér, hodně zaostal. Nehledě k nesnesitelné postavě hlavní hrdinky.(24.9.2008)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace