Režie:
Zdeněk ZelenkaScénář:
Zdeněk ZelenkaHrají:
Martin Frič (a.z.), Milena Dvorská, Lubomír Lipský st., Iva Janžurová, Otakar Vávra, Jiří Menzel, Václav Vorlíček, Zdeněk Zelenka, Jiřina BohdalováObsahy(1)
Životní příběh výjimečné osobnosti československé kinematografie 20. století, který se uzavřel v srpnu 1968. Martin Frič (* 29. března 1902 – † 26. srpna 1968) byl jedním z nejvýraznějších československých filmových tvůrců 20. století. Jeho rozsáhlá filmografie čítá přes čtyřicet scénářů a režíroval řadu legendárních filmů, např. Osudy dobrého vojáka Švejka, To neznáte Hadimršku, Život je pes, Hej-rup!, Ať žije nebožtík, Mravnost nade vše, Škola základ života!, Cesta do hlubin študákovy duše, Eva tropí hlouposti, Kristián, Hotel Modrá Hvězda, Princezna se zlatou hvězdou, Dařbuján a Pandrhola, Hvězda zvaná Pelyněk nebo Lidé z maringotek.
Režisér Zdeněk Zelenka se s Martinem Fričem nikdy nesetkal. Jeho osobní vzpomínka se váže až k Fričově smrti, tedy k srpnu 1968, kdy tento klasik českého filmu dobrovolně ukončil život. Právě tato osobní vzpomínka byla výchozím impulsem pro vznik dokumentárního filmu, který nesleduje pouze tvorbu a život této výjimečné umělecké osobnosti československé kultury, ale odhaluje – za pomoci pamětníků, spolupracovníků a kolegů – dosud zcela neznámý osud Martina Friče. Snímek uvádíme k připomenutí událostí 21. srpna 1968, které Martinem Fričem vzhledem k jeho vlasteneckému cítění hluboce otřásly. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy požil v té době již těžce nemocný Frič větší množství alkoholu, v jehož důsledku upadl do bezvědomí a krátce poté zemřel.
(Česká televize)
Recenze (26)
Nositelé cen za celoživotní přínos se dojímají nad osudem největšího profíka mezi československými režiséry. Sice se dovíme, že si Frič odseděl pět měsíců ve vězení, že byl moc dobrým člověkem a svůj alkoholismus nedával na place znát, ale skutečně chceme tuto sortu informací slyšet o režisérovi více než osmdesáti mnohdy významných filmů? Těch pár nebulvárních, alespoň trochu hodnotných, byť nepřehledně řazených faktů, by vystačilo tak na 20 minut i s otravně dlouhými filmově-hudebními ukázkami. Raději než toto zoufalství doporučuji např. Fričovu legendu od Jaroslava Sedláčka v Cinemě ze srpna 2008. ()
Solidně zpracovaný dokument o jednom z největších předválečných režisérů, navíc pro mne se spoustou nových a někdy i překvapivých nejen statistických inforamcí. Některé filmové záběry z natáčení, abych se přiznal jsem viděl úplně poprvé. Velký prostor zde dostal především film Císařův Pekař / Pekařův císař (jeden z jeho technicky nejnáročnějších a nejnákladnějších filmů podobně jako kdysi třeba Jánošík) ale také třeba manželka Jiřího Sováka, jejíž muž byl s Macem velký kamarád a to už někdy od 58' roku. Celkový dojem 60%. ()
Zcela kalsický televizní dokument, který nepřináší nic objevného ale ani nijak výrazně neurazí... ()
Nějaké ty drby ze zákulisí, kýč sestříhaný ze záběrů z vybraných filmů, otřesná hudba dodávající tragický/komický podtext a obecně známé věci podávány se zarputilostí velkého objevu... Nic, co bychom předtím nevěděli. ()
Ne moc podařený dokument, jehož hlavní chybu spatřuji v nedostatku informací, na úkor ukázek z Fričových filmů. Velmi zajímavé byly záběry z natáčení filmu Císařův pekař, ale to je asi tak vše. Na druhou stranu - zcela neznalému divákovi to Friče alespoň trochu přiblíží. ()
Za předpokladu, že bych se chtěla cosi o životě a díle Maka dozvědít, nemohla bych si vybrat hůře. Odešla bych totiž políbena "moudrem" o kafíčku, které každičké ráno vyvářel Mac své ženě Suzanne Marwille - a to by bylo asi tak všechno. No, a pak samozřejmě točil s tou Bohdalovou a Sovákem, jinak to byly saláty. A toto všechno nám pověděly osoby z "nejpovolanějších", například Sovákova vdova nebo Iva Janžurová. WTF? Důležité je, že Menzel zřejmě hodně čte a rád nám to poví. ()
Martin Frič byl mimořádný zjev českého filmu. Autoři tohoto dokumentu to však zřejmě ne zcela pochopili a tím i ne zcela dali svým projektem najevo. ()
Pro mně je záhadou, proč v dokumentu nepadlo ani slovo o Fričově práci pro televizi - i Medvěd, Námluvy (abych byl přesný, někde se tam mihnou), Obraz a Slzy, které svět nevidí patří mezi to nejlepší, co v ČST kdy vzniklo. ()
Klasicky televizně nenápaditá poklona jednomu z nejlepších českých filmařů vůbec. Většinu času zabírá sestřih z Fričových nejznámějších filmů, který je prokládaný rozhovory s jinými umělci, či osobami jemu blízkými, a dobovými záběry z patřičných časů (např. srpen 1968). Největší výhrou jsou rozhovory s paní Annou Sovákovou, která dokument dokázala zpestřit informacemi, o kterých jsem nevěděl. ()
Po všech stránkách odfláknuté, mizerné dílo, které, bohužel, upozorňuje na samolibost a nekompetentnost tvůrců, režisérem Zelenkou počínaje a pozvanými hosty konče. Škoda, Mac Frič by si zasloužil důstojnější a smysluplnější vzpomínku. ()
43rd KVIFF 2008 - DOCUMENTARY FILMS - OUT OF COMPETITION - Dokumentární filmy - Mimo soutěž, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - ???/??? ()
Pro mě poučný dokument o tomto režisérovi a mnoha ukázkami a svědectvími jeho současníků. ()
Dokument o jednom z našich největších filmových režisérů. Každý takový dokument zaslouží můj obdiv, není jednoduché v hodinové metráži dost dobře popsat životní osud Martina Friče, ale lidé kolem něj, kteří s nim točili nebo mu byli jiným způsobem nablízku, se toho zhostili moc dobře a od začátku popsali jeho životní osud, až ke tragické smrti. ()
Nejhorší díl "Úsměvů" je kreativnější než tohle... ()
Jednoznačné zklamání. Než tohle, netočte raději nic. K čemu nám jsou ukázky z Fričových filmů a několik otřepaných historek? Je smutné, že taková osobnost jako Martin Frič se ani po čtyřiceti letech od smrti nedočkala seriózního zhodnocení ať už formou televizního dokumentu nebo knihy. Nezbývá než dál čekat a doufat. A rychle zapomenout na tento dokument. ()
Nepříliš objevný dokument. Nicméně je dobré si Maca Friče občas připomenout - a k tomu není žádný dokument této kvality třeba. Pořádek v jeho díle si holt každý musí udělat sám; každopádně nebyl režisérem, který točil jen skvělé filmy - žádný český Visconti s hraběcími manýry. V podstatě - na rozdíl od mnohých - se mi líbily koláže k filmovým písničkám, kterými byl "dokument" řádně vypolstrován. ()
Je ostuda, že se na ČT probrali s dokumentem o M.Fričovi až ke 40.výročí srpnových událostí. Nevadilo by to, kdyby se podle zahraničních vzorů (napadá mě třeba dvoudílný dokument Hitch: Alfred the Great) podařilo vytvořit komplexní portrét (vypravěč provádí životem, pamětníci přiblíží osobnost a filmoví odborníci styl, dílo a jeho přínos české kinematografii). Místo toho jsme svědky nahodilého slepence, v němž si těch pár pamětníků, kteří zbyli, nic moc zajímavého nepamatuje (až na manželku J.Sováka), filmovou vědu supluje publicista populárního magazínu a stopáž se natahuje nesmyslnými (rádoby emocionálními) klipy nastříhanými na písně z Fričových filmů. ()
Dokument nabízí zajímavé nahlédnutí do života a díla velkého českého režiséra Martina Friče. Oceňuji poměrně poutavou formu se spoustou ukázek z jeho filmů. Myslím, že stopáž, která je necelou hodinu je také ideálně zvolená. Co mi trochu vadilo, byl závěr. Když už vše vypadalo na pěkné zakončení, film náhle pokračoval dál. Záhadou mi zůstává, proč rozhovor s Otakarem Vávrou byl v černobílém provedení, zatímco všechny ostatní rozhovory byly barevné. Tento dokument jsem viděl na Zlínském filmovém festivalu 2008. ()
Kaleidoskop střípků z vyprávění samotného Maca a lidí z okruhu filmu (Bohdalová, Sováková, ad.), ilustrovaný reprezentativním průřezem režisérovou bohatou filmovou tvorbou i záběry z natáčení filmů a doplněný dobovými záběry (1948, 1968). ()
Já sám tě milý Macu považuji za Národního umělce již dávno, jsem rád, že se strana a vláda ke mě připojila...(Sovák) Kdyby Zelenka použil místo těch leporel výpověď filmových historiků... ()