Otevřený kruh

(2x) ,,Obraz není kopie skutečnosti, obraz je skutečnost." Nadprůměrná inscenace o jedném z mnoha malířů, jež odolal komerčnímu stylu malování obrazů i nabídkám v této oblasti, zůstal věrný svým pohledům na umění a jen díky slavným známým nežil v úplné bídě. Ale vlastně inscenace nejen o něm. Autoři se ve hře snažili zachytit obraz uměleckého života Rakousko-Uherska, kdy vynález fotografie mohl podle názorů některých postupně vytlačit význam malovaného obrazu..., kdy Evangelista Purkyně vynalezl v rámci své vědecké činnosti kinesiskop (jakéhosi mechanického předchůdce animovaného filmu)..., kdy Bedřich Smetana skládal a připravoval Prodanou nevěstu..., kdy se ve velkém snilo o českém národním divadlu..., kdy se s vlasteneckou ctí šířili coby poklad pohádky sesbírané Boženou Němcovou a hlavní slovo o literatuře v novinách měl Vítězslav Hálek. V konkurenci seriálových Sňatků z rozumu nebo velkých kino filmů jako Z mého života nebo Paleta lásky u mne tahle studiovka trošku prohrává, nicméně zaujala svými dialogy a hereckými výkony. Luďkovi Munzarovi role umělců s náročným životem slušely, ať už šlo o malíře, architekta nebo hudebního skladatele. Názory a postoje hlavního hrdinu Karla Purkyněho zaujaly, jeho "mazaniny" už méně ;o). (75%)                                                                         // Pro Snorlax: Marie Poledňáková v roce 1973 rozhodně ještě nebyla režisérkou komedií a to "své kopyto" měla v té době právě v televizních dramatických inscenacích s tématy z historie. Svou první komedii udělala až v roce 1977. :) (06.12.2018)

Věčný osud zneuznaných a dodatečně rozpoznaných má i svůj rub. A sice, že na jednoho dodatečně objeveného génia připadají další doposud neobjevení a několik desítek těch, kteří přecenili sebe sama. Einsteiny i Foltýny. Osobně si na této výpravné dokumentární inscenaci cením Karla Högra i pojetí postavy Jana Evangelisty Purkyně. Snášenlivost podepřená moudrostí je vzácné zboží a nepotkáme ho každý den. (27.09.2020)

V první řadě mě zaujalo, že za tímhle skvostem stojí Marie Poledňáková. Pak mě pobavilo, že Luděk Munzar tady obcuje s děvčaty, která později v seriálu o Jakubu sklářovi byly jeho dcerami a snachami. Musel jsem se i podívat, jestli svatba Karla Purkyně opravdu proběhla v době vzniku Prodané nevěsty. Neproběhla, ale to mi právě přijde úžasné. Ať si mě tvůrci tahají za fusekli, když to člověka nutí k zamyšlení, když je to nenápadně vzdělávací, dobře zahrané a s výbornými dialogy. Objektivně to vidím na tři hvězdičky, ale za sebe dávám čtyři. Jenom proto, že takovýhle věci se v televizi netočí už dobrejch dvacet let. (06.02.2013)

Kazdy nejako zacina - pani Chytilova v Cisaruv Pekar a pekaruv Cisar, Satinsky s Lasicom v akomsi filme z roku 1962, Smeral neprilis vabnym filmom z roku 1937 , Elo Romancik akymsi muzikalom z 1953 roku, no a reziserka Polednakova touto Kravinou. Film sam nevie, ci chce byt historickym filmom, dramou alebo normalizacnou agitkou. Pribeh je nudny, divaka nezaujme a samotna Polednakova az neskor pochopila, ze prerazi v byvalej federacii az s normalizacnymi komediami, ktore ovsem pojdu sudruhom pekne po chuti. 30 % (07.05.2015)

Luděk Munzar si po většinu stopáže nedokázal proklestit cestu změtí replik šustících učebnicovým papírem. Inscenace ovšem stojí za vidění zejména díky Karlu Högerovi, Haně Maciuchové a Daniele Kolářové, kterým byl dopřán luxus životně napsaných replik, a Janě Hlaváčové, které stačí k charakterizaci postavy pár pohledů a pár výmluvných úsměvů. Silné téma důvěry ve schopnosti nepochopeného umělce je utopeno přesně v těch klasických nešvarech žánru historického filmu, které paroduje Jára Cimrman ležící, spící. (17.04.2022)