poster

Hačikó - příběh psa

  • USA

    Hachiko: A Dog's Story

  • USA

    Hachi: A Dog's Tale

  • Slovensko

    Hačikó: Príbeh psa

Drama / Rodinný

USA / Velká Británie, 2009, 89 min

Scénář:

Stephen P. Lindsey, Kaneto Šindó (původní scénář)

Kamera:

Ron Fortunato

Producenti:

Richard Gere

Střih:

Kristina Boden

Scénografie:

Chad Detwiller

Kostýmy:

Deborah Newhall
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fr
    ****

    Hachiko byl pes mého dědy. Každý ho nazýval záhadným psem..... Jednoho dne se R.Gere stal nejen milovníkem žen, tance, ale i psů. Mé hodnocení není objektivní!!!! Jakožto majitel psa jsem viděl víc než jen sondu do rodiny, která má psa a důkaz, že PES JE NEJLEPŠÍM PŘÍTELEM ČLOVĚKA. A přestože jsou psí (zvířecí) instinkty fantastické, vy ostatní se na film podívejte pouze v případě, když budete mít potřebu uronit slzu za starýho psa (nemyslím Gereho). Nebo jestli potají myslíte na Gora. Každopádně, nikdy by jsme neměli zapomenout na ty, které milujeme. I když nejsme psi. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne Víte že? Skutečný Hachiko opravdu existoval? Jeden by mu snad i záviděl…(23.3.2010)

  • Renton
    ***

    Scénář: Stephen P. Lindsey .. Nejvíc hraje Jan, pak ten pes a nakonec Richard. A holky u toho pláčou…(6.8.2011)

  • freddy
    *****

    Nádhera! Úchvatný příběh o pevné a neochvějné psí věrnosti a jednom ohromném přátelském poutu, které nezpřetrhala ani smrt. Akita Inu je krásné plemeno, které u nás na sídlišti během venčení naší fenky jezevčíka občas potkávám a kdykoliv tuto rasu vidím, tak z ní nemohu spustit oči. A když se spojí toto sympatické psí plemeno a charisma Richarda Gerea, tak nemůže vzniknout nic jiného než úžasný a atraktivní příběh, který, alespoň co se týče mého úsudku, překonává svou atraktivitou všechny filmy o pejskách, které jsem dosud viděl. A když pak dochází k oné smutné události a Hačikó den co den čeká na svého zesnulého pána před nádražím věrně nějakých 10 let za každého počasí, tak se můj obličej proměnil v jedno velké slzavé údolí. Tedy ne, že bych nebrečel už předtím, dokud měl Hačikó svého pána naživu, tak ze mě tekly slzy dojetí, poté, co Hačikó přišel o páníčka, to byly slzy smutku. Zkrátka já jsem celý tenhle film probrečel a nestydím se za to, dokonce přiznám, že tohle je vůbec první film, u kterého mi jeden látkový kapesník nestačil a musel jsem si vzít další, a to se mi dosud u žádného jiného filmu nestalo. V tomhle případě tedy nemohu být dost dobře objektivní a aniž bych nad tím jakkoliv více přemýšlel uděluji pět hvězd, protože tenhle film si to podle mého názoru rozhodně zaslouží.(29.5.2011)

  • Jara.Cimrman.jr
    **

    Slzavé nádraží na mne zapůsobilo upřímnou vypočítavostí a tak se stále nemohu rozhodnout, zda mne více iritovala nepřítomnost děje, neustálé vlhko v koutcích očí všech zúčastněných, slzopudné smyčce symfoniků či dojetím přejedený klavír. Jsem samozřejmě rád, že mi na konci vnouček vysvětlil, že bychom neměli zapomínat a já se budu snažit na tento snímek nezapomenout, abych si ho omylem nepustil ještě jednou.(10.9.2012)

  • Dever
    *****

    // Distribútor: Stage 6 Films //(23.2.2014)

  • - Skutočný Hachiko bol bielej farby, zatiaľ čo Hachiko vo filme má sfarbenie červené. Obidve farby sú podľa FCI štandardu č. 255. Ďalej je ešte uznávané sfarbenie žíhané. Ostatné farby sa nepripúšťajú ako telesný znak Akity inu. (Momo_desu)

  • - Hachikove pozostatky sú uložené v Národnom vedeckom múzeu v Tokiu. (Raccoon.city)

  • - Hachiko čekal na nádraží na svého pána téměř 10 let až do své smrti v roce 1934... (Petulka88)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace