Trhliny

Dívčí škola z minulého či předminulého století, zkrátka z doby, ve které se tyto příběhy ze staré Anglie obvykle odehrávají. Žačky jsou oblečené do ohavných stejnokrojů a učitelky jsou staré, vrásčité a upjaté do svých korzetů a důstojnosti. Jako divoká lilie mezi bodláky se mezi nimi vyjímá „slečna G“. Její nekonvenční krásu a nespoutaného ducha žačky bezmezně obdivují a učitelky tolerují – i když s nesouhlasně sevřenými rty a pohoršeně se chvějícím chřípím. Při pohledu zblízka je ale patrné, že tenhle poetický výjev z anglického venkova má značné trhliny. Drobná šikana se občas povážlivě zvrhne a slečna G svýma pozoruhodnýma očima hypnotizuje dívky jako šelma vyhlédnuté oběti. A každého predátora nejvíce dráždí oběť, která se nevzdává… Jordanu Scottovi se podařilo natočit slušně temný komorní příběh, který se naštěstí nepokouší o analýzu ženské duše, ani si nepřisuzuje povinnost předat divákovi nějaké hlubokomyslné poselství. Zato však v člověku hezkou chvíli rezonuje jako chvění vysokého tónu, které zní v uších ještě dlouho potom, co nastalo ticho. (30.03.2012)

12.6.2010 ~ 30. léta v zapadlé anglické internátní dívčí škole. Eva Green jako učitelka a trenérka života a skoků do vody a jejích několik svěřenkyň žijí pospolu v klidu a míru do doby, než je na školu přijata nová dívka, Španělka. Té se podaří rozvířit poklidné vody unylého anglického venkova až moc. ~ Tenhle námět sliboval mnohé a ve své knižní předloze mnohé možná i splnil, filmová adaptace mě ale moc nenadchla. Všude se básnilo o skvělé a krásné Evě Green a o jí sekundujících skvělých mladých herečkách v perfektně ztvárněném období 30. let anglického venkova. Mě se dostalo bohužel něco jiného. ~ Eva Green. mi za prvé nijak zvlášť okouzlující nepřipadá, navíc zde ztvárňuje mladou vychovatelku Miss G, která sama by potřebovala ještě vychovávat, protože tak nějak neví co chce a více méně se nehorázně nudí. Unylý venkov jí nesedí a chtěla by poznávat svět. Touhle svojí rozbujelostí ovšem trochu nabourává klid a řád internátní školy a daří se jí získávat na svoji stranu i své žačky skokanky. Děvčata mají také prd na práci a upřímně řečeno, nějak mi vadilo, co za slepice se z nich na škole vychovává, pohroužení do knih je sice bohulibé, ovšem kreslení, zpěv a aranžérství květin je hezký koníček, nepokládám ho ale za vhodný jako hlavní náplň života. Holky pak vylezly ze školy a uměly vlastně úplné hovno. Ale zřejmě byla taková doba, tudíž zpět k tématu. ~ Děvčata, tým, mají ve svém středu vůdkyni, Di Radfield. apartní povýšenecké trdlo, které jsem chtěl po pár chvílích dát výchovnou facku, z čehož plyne, že tahle postava byla zahrána výborně, protože mě dokázala zaujmout (na rozdíl od Miss G., která si hraje na něco, co není). Miss G. je tak trochu buřička, děvčata následují jejího vzoru a nejvíce má cvičitelka nejblíže právě k Di. Všechno je ale nabouráváno ve chvíli, kdy se k týmu přidává mladé španělské děvče Fiamma Coronna z aristokratické rodiny. Svojí krásou, svým uměním a svojí povahou a duší okamžitě upoutává pozornost Miss G., a to k nelibosti Di i ostatních děvčat. Fiamma je ale přeci jen aristokratka a tak má svojí hlavu a svůj názor na pravidla. A hlavní osa příběhu se tak točí okolo Miss G., Di a Fiammy. Ostatní děvčata jsou tu jen do počtu, pouhé křoví. ~ V ústřední trojici se mění vztahy poměrně rychle, nevyzpytatelně a pro všechny s nečekanými důsledky. Fiamma přináší do týmu nový vítr, který až dosud zařizovala Miss G. Ve chvíli, kdy ta povolí svému týmu "uzdu", spustí se lavina událostí, která velmi významně zamotá s životy všech zúčastněných. ~ Vypíchnout tedy v tomto filmu jako plus mohu snad jen příběh a herecké výkony představitelek Di a Fiammy. Eva Green mě nedokázala nijak zvlášť okouzlit. Navíc mi tahle herečka nijak nepřipadá úžasná, jak všude čtu. Jako "vyšinuté" vychovatelce jí to nesedlo. (22.03.2013)

Tam kde je Eva Green bývá i výborný herecký výkon v kategorii ženy, Trhliny nejsou vyjímkou. Ze začátku jsem si říkal, že zase čumím na nějaký babský čajový dýchanek, ale film, díky skvělé psychologické postupce zvyšuje adrenalinek v krvi. Závěrečná scéna je silná, ale úplně top byl ten pohled Evy Green, ještě teď ho mám před očima, takhle nějak se tváří naše temné já. (26.03.2013)

I když se tam v podstatě jen skáče do vody a hrajou k tomu klavíry, tak mě to bavilo. A to hlavně díky psychopatické lesbě Evě Green. Taková Juno Temple byla také dobrá, ale Eva Green tomu dodávala ten vyšinutej drajv. Dost mě to překvapilo asi i díky tomu, že jsem od toho naprosto nic nečekal, ale znova bych se na to taky nepodíval. A po vizuální stránce je to nezpochybnitelné. Prostě jednou za čas mě nějakej babskej film nezabije. (27.09.2010)

Nevadí mi citlivé dodnes tabuizované téma sexuální orientace, s tím bych se nějak poprala. Vadí mi laické spojení jiné orientace s nadřazenou mocí, manipulací, zneužitím postavení hraničící s adorací, což se mnohokrát v historii opakuje, až se z toho stává kult, běžná věc, akceptovatelná samozřejmost, postupně k tomu se nenápadně směřuje. Nejvíce toto alarmující zjištění dokládá závěr beztrestného uklízení "nepříjemné události" pod kobereček. Jako bych viděla osvědčenou šablonu, která se tak ráda a často kopíruje, kopíruje a všem pirátům to přechází a promíjí se...Nicméně Eva Green byla přesvědčivá až neskutečně. (20.07.2013)